Mistrovství Čech mládeže, 24.–31.10.2026, Harrachov

Na našem zářijovém rapidu mě Franta oslovil s nabídkou, jestli s ním pojedu na Mistrovství Čech. Co Martin a Vítek? zajímal jsem se hned. Těm se to nehodilo, stejně jako Frantovým rodičům. Rád pomůžu Frantovi a zároveň se podívám na mistrovskou akci. Díky konání v Harrachově se naskýtá možnost spojit to s horskou turistikou. Kdo ví, jaká tam bude wifi a mobilní signál, nechtěl jsem proto riskovat home office. Požádal jsem proto v práci o dovolenou a nabídku přijal.

S velkorysou rezervou jsem poslal přihlášku, ale potvrzení ubytování jsem dostal až asi po měsíci po několikáté urgenci na soukromý e-mail. V propozicích se přitom píše „Obratem obdržíte pokyny k platbě.“. Nešlo mi přitom o platbu, ale o jistotu ubytování (abych nemusel shánět jinde).

Mezitím jsem ještě oslovil Martina, jestli bude Frantu připravovat online. Jako slabšímu hráčovi, než je Franta, mi toto nepříslušelo. S úlevou jsem přijal Martinův souhlas.

V průběhu jsem řešil, co bylo potřeba, zároveň se snažil i Frantu odreagovat a udržet psychicky v pohodě. Tomu odpovídá role asistenta… spíše než chůvy, jak někdo na můj účet žertoval. 🙂 Uvažoval jsem i o označení tajemník nebo komorník, ale vzpomněl si na hollywoodské velkofilmy, v jejichž titulkách se u těch největších hvězd uvádí například „Assistant to Mr. DiCaprio:“. 🙂 A druhá největší oddílová hvězda si asistenta určitě zaslouží. 🙂 Zároveň je titulek poctou význačné osobnosti regionu – Janu, hraběti z Harrachu.

 

V sobotu jsme se ubytovali v Parkhotelu. Ten byl vzdálený 400 metrů od Hotelu Fit Fun, kde se hrálo (a kde se ubytovala většina účastníků). Hotely se mi zdály rovnocenné, ale Parkhotel nabízel polopenzi, kterou jsem pro sebe zvolil, navíc jsem předpokládal, že procházka před partií a po ní Frantovi jen prospěje.

Pokoj byl pěkný, čistý, s výhledem do stromů a Čendovi by se líbily i připravené skleničky. Chyběl mi tu vyšší stůl a rychlejší (a hlavně stabilnější) wifi. Večerní přípravy na partie proto probíhaly na mém hotspotu z mobilních dat, ale i tak to občas vypadlo – relativně se drželo sdílení studie bez obrazovky a kamery, aby se přenášelo co nejméně dat. Nakonec jsem tedy byl rád, že jsem se neupsal k home office.

Osobně bych pak ještě uvítal tvrdší matraci. Spaní vlastně pro mě bylo ze všeho nejnáročnější. Prioritou samozřejmě bylo, aby Franta byl dost vyspalý a nebyl unavený. S večerkou ani ponocováním vůbec nebyl problém. Franta běžně spal přes 9 hodin. Tak dlouho však pravidelně spát nevydržím, takže jsem po většinu týdne vždy část noci s přeleželými zády probděl, abych Frantu nerušil.

Na oběd jsem šel s Frantou a chtěl si ho v jídelně připlatit. Odtamtud mě poslali na recepci, kde jsem si jej připlatil, ale nedostal jsem žádné potvrzení, takže recepční spěchala do jídelny, aby potvrdila, že mám zaplaceno. 🙂

Ve Fit Funu, kde se hrálo, se nacházela různá vývěsní místa, s aktuálními informacemi o turnaji, mj. jsme si mohli přečíst pozvánku na halloweenskou diskotéku nebo jídelní lístek…

„Nejlepší šachová akce, jaké jsem se kdy zúčastnil,“ hlásil jsem hrdě Romanu Burdovi s prstem na nápisu svého trička.

Při zahájení rozhodčí zmínili Sofijské pravidlo – zákaz nabídky remízy před 30. tahem.

Hrací sál mi přišel poněkud stísněný (ale pořád nic oproti Štědronínu). Rodičům a doprovodům byl hrací sál přístupný pouze prvních 15 minut, (pouze) během kterých se také mohlo fotit. O těchto 15 minut byl zpožděn i online přenos. Důvodem je, že dříve docházelo k pokusům o podvádění. Pak, po dobu prvních dvou hodin, mohli být v sále přítomni krajští trenéři. Proč se čtvrthodina netýká i jich, nevím. Celé patro včetně záchodů bylo vyhrazeno jen pro hráče.

První kolo.

To je v pořádku, pak ale v propozicích nemá být uvedena věta „Doprovod není formální, ale za své hráče plně zodpovídá.“. Pokud doprovod nemůže vykonávat dohled, pak samozřejmě nemůže odpovídat. Povinnosti pořadatele jsou vůbec dost drsné, třeba vyžadují pro diváky zákaz focení na mobilní telefony. To se tam naštěstí nehrotilo.

Mimochodem, ze strany KM ŠSČR by bylo na místě nevyžadovat open, protože se dá účast v něm zneužívat k přístupu k účastníkům.

Večer se mě Franta ptal, které filmy považuji za nejlepší. Následně se mě ptal na nejlepší komedie; v rámci odpovědi jsem zmínil film RRRrrrr!!!. Franta ho neznal a chtěl se na něj podívat, takže jsme ho rozkoukali.

 

V neděli se před partií stala nemilá příhoda. Než ji zmíním, vrátím se k tiskovkám obecně a k tiskovce po posledním zápasu áčka zvláště.

Na tiskovkách Vítek pravidelně upozorňuje, aby si přítomní dávali pozor na své nápoje, aby se nerozlily. No a posledně neupozornil, patrně si již všichni dávají pozor… Při přehrávání mojí partie ostatní opakovaně navrhovali tah Vc5. Hrál jsem různě na dámském křídle, ale tah Vc5 ne a ne přijít. Až v této pozici

Fiala – Turický

jsem konečně zahrál 30.Vc5. To ve Frantovi vyvolalo takové vzrušení, až nedbalostí rozlil limonádu!

Zpět do Harrachova. K druhému kolu, stejně jako k prvnímu, si Franta přinesl plechovku limonády. Samozřejmě ho nikdo neupozornil. A před druhým kolem Franta plechovku omylem rozlil na onlajnovou šachovnici! Naštěstí na stranu, kde není elektronika, takže k žádné škodě nedošlo. Cítil jsem se pak trapně, když rozhodčí před začátkem kola vyhlásili, ať tam nápoje nevnášíme.

Dopoledne jsem se zúčastnil schůze Komise mládeže ŠSČR. Na konci se pak diskuze stočila k aktuálnímu turnaji, že Sofijská pravidla nejsou v propozicích. Jsou sice v Povinnostech pořadatele, to ale není určeno pro hráče. Na skutečnost, že to bylo zmíněno při zahájení, někdo z přítomných namítl – co když byl některý hráč na záchodě. Podle čl. 9.1.1 Pravidel šachu FIDE to má být v pravidlech soutěže, a to jsou podle mého názoru propozice, přičemž ke změně pravidel při zahájení ani později nemá dojít. Hráč podle propozic předpokládá, že Sofijská pravidla uplatňována nebudou, a může tomu uzpůsobit svou přípravu před turnajem, např. volbu zahájení spojenou s taktickou nabídkou remízy. Taková změna na poslední chvíli ho může poškodit. Nehledě na to, že opravdu mohl být na záchodě. 🙂 Závěr byl, že se to vyvěsí písemně. „Mezi halloween a jídelní lístek,“ glosoval jeden z přítomných, zasmáli jsme se a schůze skončila.

Vyrazil jsem na oběd směrem do centra Harrachova a stavil se i v obchodě. Hodně pršelo, takže jsem nic víc nepodnikl.

Odpoledne jsme se zúčastnili přednášky, kterou vedl Gustav Brejník na téma Jak zachránit beznadějnou pozici. Obsahově se mi to líbilo, ale měl jsem výhrady ke způsobu přednesu a dílčím částem.

Přednášku začal tím, že nevěděl, co přednášet, a že mu někteří řekli o toto téma. Záhy přiznal, že stejné téma měl i Tadeáš Baláček na MČR mládeže pod názvem Jak přechcat soupeře. V rámci toho tedy bod navíc za volbu důstojného názvu. Jinak ale že příklady jsou stejné, protože vycházeli ze stejné knihy, akorát tam má několik příkladů ze svých partií navíc. Dokonce se i zeptal, kdo se zúčastnil přednášky na MČR mládeže, a několik rukou se zvedlo.

V rámci úvodu přednášející položil otázku, jak zachránit beznadějnou pozici. Osobně toto nemám rád, vždyť proto jsme tady, abychom se to dozvěděli. Účastníci situaci využili i k plácání nesmyslů ve snaze pobavit.

Celkově mi pak nevyhovoval nesebevědomý až sebemrskačský styl přednášení lektora; že na něj stačí zahrát Volžák, aby prohrál. Korunovala to ukázka z partie Brejník–Bednář, Extraliga 2022/23, po které podle svých slov chtěl skončit s šachy.

Pak mi poněkud unikal smysl jakési historky, kterou začal slovy, že by to neměl říkat, načež ho všichni uprosili, aby to tedy řekl. Že někdy někdo chodil často na záchod, což jeho soupeře rozhodilo. „Tím nechci říkat, že máte chodit často na záchod,“ snažil se posléze situaci zlehčit. Historku uzavřel tím, že posledních pět minut jsme nic neslyšeli.

Jinak byla přednáška velice přínosná, dozvěděli jsme se důvody, proč hráč nevyhraje vyhranou pozici, a možnosti, jak to soupeři ztížit. Také mi přišla užitečná pevná posloupnost prvků při hodnocení pozice obecně.

Později jsme hráli bowling s Patrikem Pýchou a jeho výpravou.

Večer jsme dokoukali film. Frantovi se líbil a hned z něj začal používat hlášky.

 

V pondělí měl Franta dvoukolo. Vyrazil jsem přes Ručičky na Dvoračky (tam se naobědval), dále k pramenu Labe a zpět přes Voseckou boudu, Krakonošovu snídani, k Mumlavským vodopádům (tam jsem se stavil v kiosku) a lesem zpět na hotel. V nadmořské výšce nad 1300 m. n. m. ležel sníh a chvíli i sněžilo. Celkem 21,6 km, převýšení 700 m.

Zleva po řádcích: Cesta na Dvoračky, cesta k Růženčině zahrádce, pramen Labe, cesta ke Krakonošově snídani.

Večer mi Franta diktoval a jeho slova jsem zapisoval do jeho článku.

 

V úterý jsem Frantu doprovodil k hracímu sálu. Ten byl ještě zavřený, proto se Franta uvelebil v křesle.

Pohoda před partií.

Udělalo se hezké počasí a po kole jsme se s Frantou chystali na výlet. Franta si vzal jen tričko a slabounkou mikinku.

„To ti stačí?“ ujistil jsem se. Franta přitakal.

Vyrazili jsme k Mumlavskému vodopádu.

Mumlavský vodopád.

Navštívili jsme kiosek a šli zpátky. Krátce za autobusovým nádražím Franta prohlásil, že je mu zima. Dal jsem mu svoji bundu, jenže to jsem zase cítil chlad na sobě, navíc nás čekal dlouhý úsek ve stínu. Vzhledem k tomu, jakož i s ohledem na Frantova zdravotní omezení, mě napadlo podívat se na jízdní řády. Autobus měl brzy jet. Vrátili jsme se na autobusové nádraží a krátce na sluníčku počkali na autobus k hotelu.

Poté jsme hráli kulečník.

„Snooker,“ opravoval mě setrvale Franta. Holedbal se, že dříve hrál, takže má dvě vítězství jsou veliký úspěch. 🙂

Profesionální strk.

Tím jsme se vyhnuli alespoň jedné doprovodné šachové akci – Fischerkám.

Večer jsme šli do wellness. Půlku doby měl vířivku pro sebe Franta a pak jsme se prohodili. Nedlouho po našem příchodu spadly ze stěny hodiny.

To je znamení! pomyslel jsem si. Dočítal jsem totiž zrovna knihu Paulo Coelho – Alchymista, která je plná různých znamení. Leknutím se hodiny předešly o 10 minut. Dal jsem zpět baterku, srovnal čas a hodiny nepověsil zpátky, nýbrž jen postavil na poličku a opřel o zeď. Kromě uražení kousku plastu se jim jinak nic nestalo.

Při návratu jsme procházeli dětskou hernou. Všechny děti přerušily veškerou činnost a nehybně se na nás bez hlesu dívaly, jak procházíme. Na recepci jsem vylíčil příhodu s hodinami.

„To je znamení!“ prohlásila recepční.

To je znamení! napadlo mě znovu. Nedal jsem najevo své zděšení.

Po večerech jsme také trochu hráli počítačové hry – Franta si zkusil Age of Empires II, ale více ho bavili Worms Armageddon.

 

Ve středu jsem vyrazil přes Studenov, Ručičky, Hoření Domky na Dvoračky (znovu oběd) a zpět přes Rokytnici nad Jizerou, Studenov, Janovu skálu na Čertovu horu. Na Studenově jsme s Ondrou v roce 2005 byli na šachovém táboře. Celkem 18,4 km, převýšení 917 m.

Zleva po řádcích: Kerberova studánka, výhled na Rokytnici nad Jizerou, Janova skála, fotopoint

Zpět jsem se chtěl vrátit lanovkou, tím spíše, že se zhoršovalo počasí. Bylo 15:40 a lanovka zrovna jezdila. U pokladny jsem si chtěl koupit jízdenku. Lanovkáři byli docela zděšeni, že už provoz skončil, ale že ještě v 16:00 bude jakési snešení (?) a že bych mohl jet. Koupil jsem si jízdenku a záhy se lanovka zastavila. Pak jsem z boudičky zaslechl útržek hovoru „na poslední chvíli“. To mi přišlo úsměvné, protože lanovka měla být v provozu do 17:00.

Nahlédl jsem do kiosku, který stál blízko lanovky. Vzápětí jsem poodešel, ale obsluha vyšla ven a nabídla mi něco na zahřátí. Potěšil mě obchodní duch zaměstnanců a dal si čaj. Z krátkého hovoru jsem zjistil, že lanovkou pojedou také. Chvíli jsem poseděl, následně jsem dopil venku, protože obsluha už zavírala.

Mezitím se u lanovky objevilo několik děvčat s dospělými muži, na zádech jednoho z nich jsem zahlédl nápis Hasiči Opava. Všichni byli nalehko, vypadalo to jako nějaké soustředění, patrně běhali. Cvaknul jsem jim společnou fotku. Z kiosku vyšla obsluha a namířila si to k pokladně. Chtěl jsem jít za nimi, ale ukázali mi, že musím k turniketům, kde jsem tedy čekal.

„Promiňte, pane, ale máme každoroční tradici, že se fotíme bez triček,“ přišla k turniketu dvě děvčata s přáním o soukromí.

„Nesmí mi ujet lanovka,“ vysvětlil jsem přívětivě, přitom však bez sebemenší ochoty vyjít jim vstříc.

„Jedete taky?“ zeptal se děvčat lanovkář, který zrovna přišel. Odkryl mi čtečku turniketu, načetl jsem lístek a nasedl na lanovku. Za mnou pak seděli jeden z lanovkářů a oba zaměstnanci z kiosku.

Po našem výstupu dole lanovka okamžitě zastavila. Na vekloplošné tabuli pak svítilo, že je stále v provozu.

Došel jsem na autobusovou zastávku. Chtěl jsem si ověřit přesný čas odjezdu v jízdním řádu, jestli stihnu fotku u písmen, ale předtím se otočil, jestli už autobus k hotelu náhodou nejede – a jel. Takže to vyšlo perfektně.

Franta hrál blicák. Ve svém rozhodnutí byl neoblomný, přestože jsem mu doporučoval nehrát, že bude unavený. Co naplat, nebyl jsem tu v pozici, abych mu něco zakazoval. V posledním (jedenáctém) kole blicáku prohrál se slabším soupeřem, označil tuto partii za totální ostudu a prořekl se, že byl unavený. A to byla voda na můj mlýn. 🙂

 

Ve čtvrtek jsem vyrazil na svou chatu.

Franta se připojil k vycházce k Mumlavským vodopádům. Doprovodný program ve sklárně jej nezaujal.

Před večeří měl Franta lekci angličtiny. Předem mě upozorňoval, abych se nesmál. Když si ale tréninkově řekl několik vět, jeho legrační přízvuk (který snad schválně hnal až do komické polohy) mě velice rozesmál. 😀 Franta prohlásil, že se zavře na záchod. Vyřešil jsem to tím, že jsem čekal v lobby u recepce.

Také jsem Frantu zaregistroval na simultánku.

Večer se Franta ptal, které články na webu považuji za nejlepší. To mě přivedlo k nápadu, jak ho odreagovat od šachu i elektroniky, a přečetl jsem mu Deset let od vzniku webu a poté Jak to viděl Bůh. První uvedený ho nerozesmál, což mě trochu zklamalo, ale asi je pochopitelné, že to pobaví jen ty, kdo tu dobu zažili. Druhý (který kupodivu neznal) ho ale pobavil náramně, snad jsem tomu dopomohl i záměrně přehrávanou prací s hlasem a rozmáchlou gestikulací.

 

V pátek jsem se na oběd stavil v hotelu Pytloun. To bylo nejlepší jídlo týdne, také tomu odpovídala cena. V brzkém odpoledni jsme naplánovali výlet na lanovku – hlavním lákadlem byl kiosek u vrcholu lanovky, na který se Franta opakovaně dotazoval. Před odchodem jsem si stoupl do vstupních dveří do pokoje z chodby a prohlásil:

„Bude tam foukat. Hodně foukat.“ Franta si vzal i bundu.

Podle vyvěšeného plakátu ve Fit Funu jsme měli na základě předložené účastnické kartičky na lanovku slevu 50 %, a to i pro doprovod. U pokladny lanovky jsme slevu uplatnili na dvě dospělé zpáteční jízdenky, jenže pokladní odvětila, že sleva platí jen pro jízdu nahoru. Navrhoval jsem prodavačce, ať nám to dá zvlášť, ta se na to netvářila, nakonec jsem podle Frantovy rady koupil zpáteční jízdenky bez šachové slevy. Pokladní prohlásila, že nám dá alespoň slevu 10 %.

Vzápětí jsem si vyčítal, že jsem to nekoupil zvlášť, pak jsem zjistil, že Franta mohl mít slevu za věk, a ještě později jsem zjistil, že zpáteční jízdenka je zlevněná.

Při psaní článku jsem přepočítal ceny.

Neuplatnění slevy za věk Franty jde čistě za mou nepozorností, takže to teď pominu.

U všech věkových kategorií má zpáteční jízdenka slevu 30 %.

Přepočet ukazuje, že při zpáteční jízdě je výhodnější koupit si zpáteční jízdenku bez šachové slevy. Tedy šachová sleva má smysl jen, pokud kopec sejdete dolů pěšky. Při dodatečné slevě 10 % se výhodnost zpáteční jízdenky ještě zvyšuje. Takže nakonec jsme měli nejvýhodnější cenu.

Aby se vyplatila šachová sleva, musela by být jízdenka nahoru vůči jízdence dolů relativně dražší. Přesný poměr, od kterého bude šachová sleva výhodnější, si spočítejte za domácí úkol. 🙂

Při čekání na jízdu Frantu rozrušilo, že lanovka je otevřená. Ujistil jsem ho, že tam je držadlo, které si stáhne dolů, a dodal jsem:

„Ale ono to tam není úplně připevněné, je to tam tak na volno.“ Tuto větu mi Franta slovo od slova opakoval ještě v sobotu.

„Bojíš se výšek?“ pošťouchnul jsem Frantu.

„Ano,“ šokovala mě odpověď. Následně se ukázalo, že Franta si myslel, že to je lanovka kabinová.

Cestu nahoru zvládl Franta statečně. Po fotce u fotopointu jsme šli do kiosku. Franta si objednal, mezitím jsem se ještě došel podívat, kdy jede lanovka dolů. Jela už za 20 minut a pak na ni těsně navazoval autobus k hotelu, takže jsme se rozhodli, i vzhledem k nepřejícímu počasí, ji stihnout. Franta snědl párek, ale dva ze tří krajíců chleba, jakož i většinu z omáček nechal – taková škoda! Své jídlo, později objednané, jsem snědl celé a dříve. Ve frontě jsem pak Frantovi ukázal sílu zeptání se – zdvořile jsem se zeptal jednotlivých cestujících před námi, jestli nás pustí, díky čemuž nás všichni postupně ochotně pustili před sebe.

Během jízdy lanovkou jsem bohorovně dopíjel čaj a chroupal jablko, zato Franta se klepal jak ratlík – jednak zimou, ale i naskytnuvším se dalekým výhledem.

Dole jsme pak s několikaminutovou rezervou stihli autobus k hotelu, dokonce jsem zvládl pořídit i fotku s písmeny.

Zleva po řádcích: Jízda nahoru, fotopoint, jízda dolů, písmena.

Odpoledne jsem se zúčastnil besedy s Romanem Burdou s názvem Organizace a ekonomika šachových pobytových turnajů. Beseda byla velice přínosná. Je fantastické, že je tak zkušený pořadatel ochotný podělit se o své rady a doporučení! Asi to nebyl účel, avšak alespoň pro mě beseda velmi zvýraznila a podtrhla nevýhody a rizika spojená s pořádáním turnajů a na co všechno musí pořadatelé myslet.

Zmíním dvě dílčí záležitosti z diskuze nad rámec programu.

U označení „Mistrovství Čech“ si někteří chválili, že se na to dobře získávají dotace od obcí, protože veřejnost nezná postupový systém a myslí si, že to je Mistrovství České republiky. Tomu jsem se zasmál.

„To není k smíchu,“ cítil se dotčeně jeden z přítomných, který o tématu hovořil.

„Omlouvám se,“ odpověděl jsem obratem. Jen mě to pobavilo, nebyl to žádný výsměch.

Naopak u Mistrovství Moravy a Slezska, tam že je to jasné. Někdo zažertoval, že to vypadá jako přebor okresu. 🙂

Ještě shrnu argumenty proti Sofijským pravidlům – na odporu proti nim jsme se všichni shodovali. Když totiž hráči chtějí remizovat, remizují i tak. Jeden z přítomných uvedl nějakou krátkou Kasparovovu partii končící opakováním tahů, která se na jistém turnaji opakovaně objevila – když ji viděl pošesté, její další výskyt už přestal počítat.

Po konci besedy jsem sledoval závěr Frantovy partie ze simultánky.

Simultánka se hrála s časovou kontrolou bez přídavku a při mém příchodu již měl Franta (černý) špatnou pozici, ale výrazně lepší čas, na který to zjevně hrál. Mistr mohutně vylepšoval své postavení, zároveň se však dostával na poslední sekundy. Franta se s devíti minutami nechal strhnout, takže to vypadalo spíše jako ničení hodin při bulletu.

Nakonec bílý zahrál tah, při kterém postavil svou dámu přesně na kříž mezi čtyři pole. Z jednoho z těchto čtyř polí dával mat, čehož samozřejmě chtěl docílit.

Pozice je pouze přibližná, spíše pro názornost. (Záměr Dg4-f5#)

Bílý stiskl hodiny a zbyla mu na nich poslední sekunda. Matící tah přípustný nebyl, nejde tedy o mat. Je otázkou, jestli by bílý ve své poslední sekundě nápravu stihl. Nicméně Franta uznal svou porážku a mistr se rozmáchle zaradoval.

Na postupové mistrovské soutěži má mít úroveň i simultánka, proto se má hrát bez hodin.

Večer jsem opět čekal na recepci během další lekce angličtiny. Poté Franta projevil zájem pustit si film. Vzhledem k předchozímu úspěchu jsem zvolil další bláznivou komedii Panika v městečku.

 

V sobotu Franta v posledním kole zvítězil a díky tomu si zajistil postup na Mistrovství ČR! To je vynikající úspěch! Nakonec to bylo konečné 4. místo, zlepšení o čtyři místa oproti nasazení, skvělé perfo 2142 a vynikající Buchholz, díky tomu, že Franta obehrál nejlepší hráče.

Opět jsem si přikoupil oběd, již jen na dobré slovo. Poté jsme dokoukali film, Frantovi se také líbil a dost se bavil.

Sbalili jsme se a přesunuli na vyhlášení. Franta si jako cenu vybral knihu.

Fotka do Českobrodského zpravodaje.

(V souvislosti s článkem o šachové sezóně v Českobrodském zpravodaji si Franta z legrace postěžoval, že opět nebyl na fotce. Slíbil jsem mu, že když postoupí na MČR, napíšu o tom článek a dám tam i jeho fotku.)

Při vyhlašování jsme se dozvěděli, že místo konání MČR ještě není známo. Doufám, že proběhne opět v Harrachově! Pokud Franta bude mít zájem, rád s ním pojedu zase.

Tričko z Mistrovství Čech 2006, kterého jsem se zúčastnil dříve, než se Franta narodil. Člověk si připadá tak starý! Potisk na tričku nepřežil následné praní.

 

Poděkování patří Martinovi za přípravy a Daně Vorlíčkové i dalším za podporu na dálku.

Co se týká šachové stránky, tu na mou žádost laskavě zhodnotil Frantův trenér Martin Horák:

„Fandův výkon budu hodnotit částečně jako sekundant, částečně jako divák. Každý den jsem si s Fandou volal a pomáhal mu s přípravou, pak už mi nezbývalo nic jiného než sedět u počítačové obrazovky a fandit. Chtěl bych především vyzdvihnout Fandovu ochotu se opravdu zodpovědně připravit na každou partii, což se podle mě projevilo ve většině jeho partií. Například v 6. kole překvapil 3. nasazeného Rudlofa vedlejší variantou v sicilce, což vedlo k okamžitému vyrovnání ze zahájení a velice pohodlné hře na dva výsledky. A i když třeba soupeř Fandu překvapil v zahájení, tak si s tím poradil náramně – napadá mě partie ve 2. kole, když přišel od soupeře nečekaný gambit proti sicilce, JFK se nenechal vyvést z míry a mohl se opřít o svoje bohaté znalosti zahájení. No a pokud se i někdy partie nevyvíjela správným směrem a náš borec tahal spíše za kratší konec provazu, tak stejně nacházel způsoby, jak komplikovat partii a zvrátit ji ve svůj prospěch (například manévr Dg3-Dc7 ve 2. kole). Možná to byl právě rozhodující faktor, který rozhodl o jeho postupu: totální odhodlání hledat ty nejlepší tahy i v horších pozicích. Blahopřeji Fandovi a budu se těšit na MČR!“

Závěrem ještě krátké zhodnocení po organizační stránce: Celkově turnaj hodnotím velmi dobře. Zpoždění byla minimální až žádná, vše běželo jako na drátkách. S takovým počtem účastníků a čtyřmi turnaji naráz je to fantastické. Pochvalu zasluhuje ubytování a strava, zejména poměr cena/výkon byl fantastický. Doprovodný program nabízel bohaté vyžití, nicméně osobně bych doprovodný šachový program zrušil a nahradil ho nešachovým. Účastníci hrají devět vážných partií, k tomu přičtěte analýzy, přípravy, sledování ostatních onlajnů a šachových videí, hraní volných partií. To je šachu samo o sobě hodně. Dílčí zpřesňující vylepšení si zasluhují propozice, jak jsem průběžně zmiňoval výše.

Vtip týdne od Franty:
„Proč má Chuck Norris vousy?“
„Protože žádná žiletka není dost ostrá.“

Jako odměnu za skvělé výkony upekla Dana Vorlíčková Frantovi buchty.

Jan Fiala