25.10.2026, Harrachov

Prvním bodem programu byl nízký zájem o pořádání turnajů. Přítomní zmínili velký počet účastníků a z toho vyplývající potřebu velkých sálů. Tomu by mohl pomoci již rozhodnutý přesun dvou krajů na Moravu (stávající Mistrovství Čech letos končí a namísto toho se budou hrát dvě polofinále MČR). Pro mě nepochopitelně ale hned padaly úvahy připojit k turnaji i kategorii desítek, což by naopak počet účastníků ještě navýšilo!

Rozdělování kategorií na samostatné turnaje pak zase klade nároky na množství dovolené trenérů.

A zvedat startovné nikdo nechce, protože by si to chudší rodiny nemohly dovolit.

Přítomní zmiňovali i různé další okolnosti jako napjatý rozpočet, krátké termíny v konkurzech (vyhlášení s víceletou rezervou je ale problematické z rozpočtového hlediska, kvůli inflaci), problém se získáváním dotací. Jedno nedávné mistrovství pak údajně proběhlo díky tomu, že pořadatel se zná se starostou dané obce a díky tomu získal dotaci…

Výstupem bylo, že by se konkurzy měly vyhlašovat o rok dříve.

Podle mého názoru řešení vyžaduje několik opatření. Zvýšení dotace se nabízí nejvíce, ale spolu s tím by mělo jít i zvýšení startovného a také zmenšení turnaje, aby se turnaj dokázal vejít i do menších sálů. Například musí být tolik postupujících a musí to mít dívky otevřené? (K dívkám viz dále.) A hlavně toto vše má být samofinancovatelné, na to nemá jít ani koruna z veřejných zdrojů. Kdo chce jezdit po turnajích, ať si to zaplatí sám. Proč by mu na to měl přispívat daňový poplatník?

 

Dále přišla na přetřes slabá úroveň Mistrovství ČR juniorů. Junioři první kategorie to nehrají, protože je to pro ně slabý turnaj a nemají to v reprezentační smlouvě. Protože tam nejsou junioři první kategorie, nechtějí se účastnit ani junioři druhé kategorie. Hrají tak až junioři třetí kategorie a turnaj má slabou úroveň. Navíc to znamená, že svaz platí náklady na MS nebo ME jak nejlepšímu juniorovi, tak tomu, který vyhraje MČR.

To jde samozřejmě na vrub svazu – pokud je tam chce mít, stačilo jim to do smlouvy dát.

 

Jednání pokročilo k extralize mládeže, že v ní je málo moravských týmů, takže se uvažuje o sloučení do jediné extraligy.

 

Věčným tématem je účast dívek mezi chlapci. Mnozí hořekovali nad tím, že dívky raději hrají turnaje s chlapci a dívčích mistrovství se pak ani neúčastní, čímž je oslabují. A pak vyvstává otázka regulérnosti.

Tu trefně popsal jeden z přítomných trenérů: Ve společném švýcaru se objektivně lepší dívka drží celý turnaj vepředu a v posledních dvou kolech má těžký los s chlapci, kteří jí nic nedarují, protože sami hrají o postup, a ona s nimi prohraje. Objektivně slabší konkurentce se v průběhu turnaje daří méně a díky tomu má v posledních dvou kolech lepší los, dosáhne dvou výher a o půl bodu (a s výrazně horším pomocným hodnocením) předežene silnější favoritku.

Osobně bych dívčí i ženské kategorie zcela zrušil a nechal společný šach bez rozdílu pohlaví. Odmítám, že by byly dívky a ženy hloupější. Proti mému postoji se samozřejmě objevují různé námitky: rozdíly v mozku podle pohlaví, že ženy myslí jinak, že dívky neudrží pozornost. Nedokážu ty námitky vyvrátit. Když jsem se před časem snažil podpořit svůj názor z ratingových statistik, skončilo to tím, že jsem si vyvrátil svou vlastní hypotézu (která zněla zhruba tak, že v jednotlivých výkonnostních kategoriích budou ženy zastoupeny ve stejném poměru, v jakém jsou registrovány – jinými slovy, pokud je žen např. 40 % mezi šachisty, pak jich bude i 40 % v rozmezí např. 2000 až 2100 elo – zjistil jsem, že je jich tam méně).

Při opačném názoru bych ale očekával striktní rozdělení dívek a žen a zákaz jejich účasti v mistrovských soutěžích chlapců a mužů.

Současný systém považuji za neregulérní – dívky se spolu moc nepotkají a ještě dostávají poháry a postupy za nízké počty bodů a nízká umístění. To se samozřejmě týká i takových těch KP juniorů hraných v rámci openu dospělých.

 

Posunuli jsme se k soutěžím družstev mládeže. Objevil se nápad zvýšit počet hostů na dva, že to údajně pomůže menším klubům. Rozebírala se stávající praxe, kdy hráč formálně přestoupí od září do června, aby se tím obcházelo pravidlo o počtu hostů. Hráč pak z cizího klubu, se kterým často jinak nemá nic společného, hostuje v jeho skutečném vlastním klubu v soutěžích družstev dospělých (ještěže tam je možných hostů více!).

Zde vidíme příklad nefunkční regulace. A ukážeme si limity regulace.

I kdyby se hosté v soutěžích družstev mládeže zakázali, stejně bude docházet k přestupům na oko. A nadále to budou stahovat velké kluby. A kdyby se šlo dál, tak jak to ještě zpřísnit? Budou moci hrát jen hráči, kteří v dané obci mají trvalý pobyt bydliště (srov. § 80 OZ), tzn. zjednodušeně řečeno tam pravidelně přespávají? Tak se podívejme na naše áčko – v první jedenátce by zůstali akorát Lukáš Pospíšil a Franta Lebeda.

Pokud pomineme obtížnost prokazování bydliště (narozdíl od trvalého pobytu), nabízelo by se i jemnější kritérium odchovance. V tom pak naše áčko samozřejmě vychází mnohem lépe, ale definovat odchovance by bylo velice obtížné a přineslo by to více problémů. (Doplněno na základě upozornění Vítka Moravce.)

To už by bylo zjevně zcela nefunkční. A to pomíjím například pražské kluby.

Návrh dvou hostů přece tu nefunkčnost přiznává, když (patrně) chce omezit přestupy na oko.

Není už lepší tato pravidla zrušit, ať se soupisky skládají bez omezení? Proč hráči, který chce hrát, v tom bránit, protože by měl písmenko nebo byl na příliš soupiskách? Ostatně už dnes, i v dospělých, již stávající tři hosté podkopávají představu, že družstvo hraje se svými hráči. Nemusíme vůbec do vyšších soutěží, stačí se podívat i na Krajskou soutěž, loňskou nebo letošní.

 

Otevřela se i umožnit uvedení na třech soupiskách v soutěžích družstev mládeže (nyní jsou jen dvě). Že je to údajně kvůli tomu, aby hráči z extraligy nepomáhali postoupit z krajského přeboru. Jenomže si někdo postěžoval, že nemůže dát dívky do krajského přeboru, protože je musí dát jako náhradnice do extraligy, kdyby hlavní dívka nemohla.

Povinná dívka, mladší a supermladší žák se měli zrušit až dávno. Příchod dívky prostě neovlivníte. A zvýšit věkový limit soutěží.

 

Dlouhá diskuze se vedla kolem projektu Podpory oddílů a kroužků. Úvaha je zvednout podmínku ze dvou rapid turnajů na tři. (Pozn. již se podmínka zvedla.) Cílem projektu údajně je, aby se část z vybraných příspěvků vrátila do klubů.

Projekt bych okamžitě zrušil. Jednak mi vůbec podpora rapidů přijde pochybá. A pak, proč není možné ty peníze nechat v klubech tím, že se sníží příspěvky? Té administrativy kolem toho je neuvěřitelné množství, dost to zpochybňuje přínosy. Kolik člověkohodin s tím všichni předsedové klubů a různí koordinátoři a funkcionáři strávili? Někdo v nadsázce pronesl, že jen kvůli tomu je na svazu jeden úvazek. Říká se, že aby stát někde mohl dát korunu, musí vybrat dvě. Něco na tom bude a nejen u státu.

Někdo navrhl, že by projekt šel upravit tak, že by se to počítalo z aktivních hráčů, to už rovnou jde započíst proti příspěvkům.

Téma ještě vede k širší úvaze, co je vlastně cílem svazu. Čekal bych, že svaz bude mít vyšší cíl, nějaké priority, které se bude snažit naplňovat. Chce spíše podporovat reprezentaci, nebo se zaměřit na masovost? Z jakéhosi programového dokumentu VV ŠSČR mi to úplně jasné není. Za mě by se měl svaz soustředit na servis členům (např. databáze), aby z toho co nejvíce členů něco mělo, a aby jim neztěžoval hraní (rozvolnit soupisky a písmenka, přestat hrotit rozhodčí apod.), v druhé řadě pak na předcházení střetu zájmů, klientelismu a korupčních rizik. Okamžitě bych zrušil i další projekty s pochybným přínosem, jako je pořad V šachu nebo články v časopisu Coach.

 

U placení příspěvků někteří zmiňovali, že při registraci v září se platí za celý rok, takže v září registrují nováčky jako nekativní. Kvůli NSA by je ale potřebovali registrovat dříve.

Ten status neaktivní by měl být zrušen okamžitě, to je habaďůra na NSA.

 

Na konci se schůze stočila k propozicím aktuálního turnaje.

 

Celkově schůze proběhla v možná až příliš uvolněné atmosféře. Kromě jisté nekoncepčnosti a neschopnosti pro stromy vidět les se mi nelíbilo braní do úst některých dalších členů VV ŠSČR, až mi to přišlo nekolegiální.

Zápis ze schůze na webu ŠSČR.

Jan Fiala