Martin Horák postupuje na MČR!
Nejsmutnější příběh historie šachu je u konce. Rok 2010, kategorie H12 – prohra v posledním kole, 4. náhradník MČR. Rok 2011, kategorie H14 – prohra v posledním kole, 2. náhradník MČR. Rok 2012 – výhra v posledním kole, 1. náhradník MČR. Rok 2013, kategorie H16 – prohra v posledním kole, osmý postupující na MČR!
Protože se jedná o možná největší úspěch pro českobrodský šach v novém tisíciletí, rozhodl jsem se zmapovat celou Martinovu cestu turnajem trochu podrobněji, partii po partii. Nešachový program a výsledky ostatních členů naší velké středočeské výpravy vynechám, ačkoliv vynikající 4 postupy a 2 medaile jistě zmínit mohu.
Po tradičně nepříliš šachových prázdninách proběhla kvalitní herní příprava během prvního školního měsíce – KP v rapidu Stč. kraje, MČR mládeže v rapidu, Grand prix v Hostivicích… Samé super silné turnaje, na kterých se Martinovi navíc i dost dařilo. Za vůbec největší přínos bych považoval vypilování časové politiky v průběhu partie, což už je zejména ve starších kategoriích velmi podstatná součást hry.
Pojďme na samotný turnaj. V prvním kole čekal našeho jediného reprezentanta Zdeněk Cach, reprezentující známou mládežnickou značku 2222 ŠK Polabiny. Martin svého soupeře trpělivě přehrál, ale počet jeho pěšců se povážlivě krátil, musel proto dávat pozor. To se mu posledním tahem úplně nepovedlo, čímž nabídl soupeři nečekanou remízovou šanci.
Zdeněk Cach (1534) – Martin Horák (1828) po 52…Vd7
53. Vg8? Kd6 54.g4 Vf7 55.gxf5 gxf5 a černý zanedlouho vyhrál. Správné však bylo možná paradoxní 53.Vxd7! měnit svou poslední figuru při materiálním deficitu může vypadat nelogicky, ale vzhledem k nutnosti dobrání jezdcem získává bílý dost temp. 53…Jxd7 54.g4 fxg4 55.Kxg4 s dalším postupem „h“ pěšce a snadnou remízou.
I přes tuto nepřesnost bylo vítězství zcela zasloužené. Pomstít svého bratra se chystal Jakub Cach v kole druhém. To už byla v rámci kategorie H16 docela heavy weight, jak by řekl můj kamarád Nigel Short (a jeho kamarád Vlastimil Hort). Jakub prožíval naprosto opačný příběh než Martin – v předchozích třech letech vždy postoupil na MČR! Bylo tedy jasné, že už od této partie začíná boj na postup a na smrt. Otec všech zahájení Královský gambit vytvořil nesmírně komplikovanou pozici. Černý držel zuby nehty svého pěšce navíc, výměnou za to významně oslabil vlastního krále, kolem něhož se vytvořil systém nehlídaných chodeb a děr (diagonála b1-h7, pole e4, f6 pro sousedovic koníčka, potenciální sbíječka Sb2…).
Martin Horák (1828) – Jakub Cach (1746) po 19…Je3
20. Vxe3! Šachová brutalita! Tah se samozřejmě nabízí, jinak by stál bílý špatně – ten s tímto skokem ale počítal dlouho dopředu, takže žádná náhoda. 20…Dxe3 21.Dh5 Vfd8 22.Je4 Kf8 23.Dxg5 (ještě silnější bylo vzít na g5 jezdcem) 23…Jd4? Rozhodující chyba v připrohrané pozici. Po Sa3+ je mat jen otázkou času, Martin se však držel své původní myšlenky chytit dámu a jasnou výhru přehlédl. 24.Vf1?! 25.Jf5 Sa3+ Jak praví známé přísloví: „Nevstoupíš dvakrát do nepřehlédneš dvakrát vítězný tah.“ 1:0
V dalším kole přišel posun na čtvrtou šachovnici, která byla pověstná svými výpadky (bohužel zde hrál Martin hned čtyřikrát – nevím, možná si hrál pod stolem se šňůrou). Soupeřem byl Jan Žilavý z Tábora, toho už Martin dokázal porazit před dvěma lety, cítili jsme velkou šanci odpálit turnaj ziskem 3/3. Zároveň se dá říci, že nyní končilo Mistrovství Cach a začínalo Mistrovství Čech. Náš hráč v partii dominoval, pomalu získával navrch v koncovce, aby pak jednotahovým zkratem veškerou výhodu ztratil a začal bojovat o holý krk.
Jan Žilavý (1809) – Martin Horák (1828) po 33…Jc3
Pozice je na pokraji prohry, ale je potřeba vyzdvihnout Martinovu neuvěřitelnou houževnatost v nastalé situaci, v níž musel místo pohodlné výhody najednou bránit prohranou koncovku. V dalším průběhu se bránil opravdu velmi, velmi přesně! Tento moment jsem vybral z jednoho důvodu – možná že zde měl bílý šanci zjednodušit pozici, nemusel by pak řešit v podstatě žádný problém a pravděpodobně by i dokázal bez kvality zvítězit. 34.Vxc3!? Co má černý hrát? musí postavit střelce na diagonálu a5-d8 (aby zamezil Jb6/Jc7) a čekat, protože pěšce na a7 nikdy podruhé nenapadne (snad jen z b8, ale to by vedlo asi také do prohry). Bílý by se měl pouze přiblížit králem a je to. Ale chápu, že bílému přišlo zbytečné obětovat ve stále skvělé pozici kvalitu. Partii později vyhrát nedokázal, remíza.
Ani 2,5/3 nebyl špatný start, nakonec jsme ho i museli brát. Čtvrté kolo přineslo klasické Gretzky derby, tedy souboj dvou dlouhodobě a jasně nejlepších hráčů ročníku 99 našeho kraje, tedy Horák–Vrecion. Poslední vzájemná partie proběhla na MČR v rapidu před měsícem, tam Martin odmítl v osmém kole s pěšcem méně a zlou pozicí nabídku remízy a prohrál. Jakkoliv jsem pro maximální bojovnost, tehdy jsem nadšením neoplýval, opět se však potvrdila moje teorie o šachové spravedlnosti – každá bezdůvodná nabídka remízy se později ve zlém vrátí.
Martin Horák (1828) – Jiří Vrecion (1777) po 44.Kh2
Bílý nevyužil v zahájení všech možností a byl za nedůraznou hru potrestán rozpadem pozice. V oboustranně těžké časovce našel černý vyhrávající 44…Vxd4! a mělo být po partii. 45.Df3 Vgg4? Černý minul 45…Vxh4 se ziskem dámy! Pozice je stále jasně vyhraná, ale Martinovi to mohlo alespoň trochu dodat další chuť bojovat.
Martin Horák (1828) – Jiří Vrecion (1777) po 49…d4
Šílená partie pokračovala, černý odhalil svým posledním tahem krále a najednou je to bílý, kdo získává iniciativu. 50.Dc4+ Kg7 51.Vb8! Martin na minutě nachází nejlepší tahy. Byly to velké nervy, a ačkoliv jsem si myslel a pevně věřil, že by se partie mohla v dobré zvrátit, přesto jsem se v tento moment vsadil s Tomášem Vojtou o pivo, že Martin stejně prohraje. 51…Kh7 52.Dxa6! Vg7? Podle počítače údajně remizuje Kg6. 53. Dxf6 a matům nelze zabránit! Platím pivo a jdu gratulovat.
Jednoznačně nejdůležitější partie turnaje – 3,5/4 totiž zaručilo další přísun silných soupeřů, a mohli jsme tudíž na konci turnaje spoléhat na buchholz (na rozdíl od loňska). Jirky Vreciona nám bylo líto, nevyšlo mu to pak ani v posledním kole, ale věřím, že se na MČR dostane alespoň za rok.
Na řadu přišel Tomáš Ptáček, tedy absolutní republiková špička kategorie H16. Všimli jsme si, že bílými nemá nikterak drtivý repertoár zahájení, což se také v partii potvrdilo – Martin rychle vyrovnal a vzápětí potrestal soupeřovu křečovitou snahu o zisk výhody.
Tomáš Ptáček (2060) – Martin Horák (1828) po 17.g4
17…Jxg4!!? Tak se na obra musí! 18.hxg4 Sxg4 19.Kg2 Df6 20.Je4? Pod tlakem přichází chyba. Počítač se mě snaží přesvědčit o udržitelnosti pozice, v partii dvou lidí je to ale neuvěřitelně protivné postavení (nabízí se třeba 20.e4, ale černý může hrát relativně v klidu – vazba na f3 je téměř nekonečná. Např. Vab8 a zapojit věž, ošklivě vypadá i prostý postup „h“ pěšce)… 20…Dg6 21.Jg3 e4 22.Jxe4 Sxf3! S dalším Dh5+ a ziskem dámy 0:1. Krásná partie černými figurami a velmi cenný skalp!
V polovině turnaje 4,5/5 a na šumavském obzoru se začínala rýsovat říše pohádek.
V cestě stál už jen hlavní „záporák“ turnaje Jirka Rýdl, jenž má v posledních měsících famózní formu. Pokojovému derby tentokrát nepředcházelo vášnivé blicání obou „soupeřů“, ačkoliv Martin se mému poměrně pochopitelnému doporučení dost podivoval – a vypadalo to, že to myslí zcela vážně :-). Tak či tak, Jirka nepustil svou první šachovnici a s přehledem zvítězil.
Martin Horák (1828) – Jiří Rýdl (2122) po 46…Sd6+
Konečná pozice partie, ve které nedošlo k žádným strhujícím momentům. Čistá práce ze strany nového mistra Čech. Gratulujeme!
Do 7. kola nám los přivál Josefa Krupičku ze Smíchova, známého soupeře z turnajů… na Smíchově. V naší databázi jsme našli Martinovu rapidovou prohru s tímto mladíkem z roku 2009, ale po delší analýze a přemýšlení jsme se rozhodli nebrat tuto porážku nijak v potaz. Cílem bylo udělat z bílých figurek krupičkovou kaši, což se nakonec podařilo, a mohli jsme tak u večeře pozřít polévku s podobnou konzistencí.
Josef Krupička (1901) – Martin Horák (1828) po 16.e4
Bílý ze zahájení dosáhl pouze esteticky hodnotné kostky z jezdců uprostřed šachovnice (a i tu se rozhodl svým posledním tahem rozeštvat). 16…Jf4! Tento koník se obětuje ve prospěch ostatních. Nesmírně silný příběh přímo na šachovnici! 17.gxf4 Sxd4 18.b4 Urychluje prohru, ale bílého vyhlídky už nebyly bůhvíjaké. 18…Jd3!! Sešlost (jak se jmenoval jeden kůň ve Velké pardubické – může vůbec dát soudný člověk zvířeti jméno Sešlost?) přeskakuje hradbu figurek a zasazuje závěrečný knockout. 19.Je5 (19.Dxd3 Sxf2 se ziskem dámy) 19…Sxe5 20.Vxc8 Dxc8 21.Sxe5 Jxe5 a figura víc. Pro mě, pana Váňu a Vinnetoua nejlepší partie turnaje.
Před předposledním kolem jsem vyslovil veřejný odhad, že při dvou porážkách je nyní pravděpodobnost postupu 50%. Jak později ukázala sobota, můj odhad byl neuvěřitelně přesný, až mě z toho mrazilo a mrazí doteď.
Josefa Havelku dokázal Martin celkem bez problémů zremizovat černými na nedávném MČR v rapidu. Vážná partie je ale úplně jiná opera, o favoritovi nebylo pochyb. Bohužel poslední dvě kola Martinovi hrubě nevyšla – těžko říct, čím to bylo, do té doby hrál, i přes občasná zaváhání, velmi pěkně. Dvěma špičkovým soupeřům mohl alespoň klást větší odpor.
Martin Horák (1828) – Josef Havelka (1994) po 33.b3
34…Df2 ihned končí trápení. Jak by řekl Josef Csaplár (a s ním i všichni papoušci z redakce sportu ČT): „Za bílé tomu chyběla kvalita.“ A to doslova, viz poměr materiálu.
Celý turnaj se Martin pohyboval na medailových pozicích, před posledním kolem byl cenný kov stále na dosah ruky, ale jasně jsme si řekli, že remíza vzhledem k excelentnímu buchholzu stačí, a tak při jakékoliv šanci na věčňák budiž dílo spácháno. Plichta však nestačila Aleši Horákovi, který kvůli bídnému pomocnému hodnocení musel hrát na výhru. A to se mu povedlo velmi záhy. Je škoda, že Martin porušil zásady zahájení zrovna v takto důležité partii.
Aleš Horák (1988) – Martin Horák (1828) po 12.Sb5
Pozice už je nepříjemná, přesto se dalo obětí pěšce na c5 po 12…0-0 stále směle bojovat. Rošáda měla přijít samozřejmě už tak o pět tahů dříve, nic podobného jako v partii by se nestalo. Černý zahrál 12…cxd4? 13.Jxd5 exd5 14.Vc7 a boj skončil dřív, než pořádně začal. 14…Sc8 15.Dxd4 atd
Nezbývalo než čekat, jak se vyvinou ostatní partie. Velmi pomohla remíza v partii 5bodových Truksa–Szücs, kde bych to tedy po zahájení vůbec nečekal (šachovnice v plamenech a ve chlévě naráz). Na vlásku visela i partie 5,5bodových Ptáček–Filip, kde oběma sokům stačila remíza, ale bílý ji na začátku odmítl, aby nakonec sám prohrál. Nela Pýchová porazila Žilavého, s tím jsme počítali už od pátečního večera, když jsme viděli přípravu :-) Situace se naopak zamotala po remíze v souboji Havelka–Krutský, kde byl bílý neustále nějaký vyhraný, ale pak se to celé do kopru svalilo. Nejen že měl Krutský 6 bodů, ale ještě přidal půl bodu do pomocného hodnocení hlavnímu konkurentovi Ptáčkovi. O všem tak rozhodl Josef Krupička, jenž dokázal porazit svého jmenovce Josefa Starýchfojtů, čímž Martin vyrovnal buchholz Ptáčka a na druhé pomocné hodnocení ho doslova na cílové pásce odsunul zpět mimo postupová místa!
Všechna smůla za poslední roky se vrátila v ten pravý moment. Letos jsem vůbec nebyl nervózní, zaprvé jsem doufal, že šachy jsou spravedlivé, zadruhé jsem se celé situaci už spíš smál. Pak navíc spadnul v nejlepším online přenos, tak jsem šel radši na oběd.
Postup přebije vše, ale slušelo by se zmínit i pár čísel: Celkově 10. místo (8. mezi chlapci), výkon 1961 (čtvrtý nejlepší v turnaji), druhý nejvyšší buchholz, soupeři 1., 3., 4., 5. nasazený. Nebýt nepovedeného závěru, tak to byl turnaj takřka dokonalý, takto je „jen“ vynikající. Přesto ale zdvihnu varovný prst a připomenu, že jsou stále ještě rezervy. Snad do MČR trochu potrénujeme, když už vybojovat samotnou účast stálo takové úsilí. Zároveň bych byl rád, kdyby se nechaly inspirovat i ostatní děti, ať už přímo z našeho oddílu nebo regionu – sice jsme takoví menší, ale jak vidno, nic není nemožné. A i když třeba v průběhu tohoto roku musel Martin dát přednost spíš škole, přesto jsme toho za ty čtyři roky natrénovali dost a dost – to se jednou musí projevit. Takže děti, trénujte, hrajte a trénujte :-)
Vít Moravec