šachový klub ŠK Český Brod

Cyklošach úterního podvečera

30.06.2009, Český Brod

Poř.	Jméno	ELO	1	2	3	4	Body
1.	Moravec Vít	2110		0111	111½	1111	10,5
2.	Šedivý Ondřej	1721	1000		0½01	1011	5,5
3.	Jirásek Michael	1561	000½	1½10		01½0	4,5
4.	Fiala Jan	1772	0000	0100	101½		3,5

Oranžové výsledky jsou bílými mimo Klec, hnědé výsledky jsou černými v Kleci.

V úterý 30.6. jsme se naposledy v tomto školním roce sešli v naší milované klubovně, abychom sehráli nějaký ten turnájek, protože doma se nám vzhledem k ne příliš oslnivému vysvědčení dvakrát zůstávat nechtělo. Byl jsem vyzván jediným mistrem v našem oddíle – webmistrem – abych napsal o celé události krátkou zprávu. Kromě odmítnutí jsem nemohl jinak, než přijmout, ačkoliv se mi vůbec nechtělo a nechce.

Dlouho jsme přemýšleli, jaký typ turnaje zvolit. Vzhledem k tomu, že jsme se sešli čtyři šachisté, tak se přímo nabízel nějaký šachový. Po dlouhém váhání a dohadech, které se však obešli bez ostřejších slov, jsme se přiklonili k nové disciplíně hry královské, Cyklošachu. Chtěl bych tento článek pojmout jako propagaci této těžké, ale nádherné hry.

Otcem celé myšlenky je dlouholetý vynikající českobrodský šachista (neříkám, že vyniká svou hrou) Michal Jirásek, který teprve nedávno sfouknul svou osmnáctou svíčku na narozeninovém dortu a může se tudíž považovat za jednoho z nejmladších otců na starém kontinentě. Michalovi dali ve škole zřejmě vysvědčení někoho jiného, protože když celou záležitost shlédli jeho rodiče, dostal za odměnu úklid bytu i sklepení. A protože si ten den chtěl zahrát, a to opravdu hodně zahrát, přemýšlel, kterak za omezený čas sehrát co nejvíce partií. Musel být přeci včas doma, aby stihl dát barák do pořádku ještě před setměním. A nakonec dospěl k úchvatnému závěru – vymyslel Cyklošach.

Co to vlastně ten Cyklošach je? Jedná se o dynamickou formu šachu, při které je kromě čistě šachového umu zapotřebí také zručnost, fyzička, odvaha, síla, chytrost, pevné nervy a v neposlední řadě také čtyři stoly a stejný počet kompletních souprav i s hodinami. A také soupeře. Tři… Pozorujte schéma (vězte, že veškeré nepřesnosti, jako např. jinak veliké stoly, křivé hodiny apod. jsou udělány schválně pro realističtější ztvárnění obrázku): Stoly se postaví do čtverce tak, aby se jejich rohy navzájem dotýkaly – vzniká uzavřený prostor mezi nimi – „Klec“. Tam umístíme dvě židle (hráč 3 a 4). Hráči 1 a 2 budou hrát vně – „Mimoklecní prostor“ - a to vždy bílými kameny, obě partie. Šachovnice umístíme jako inteligenti. Na obrázku je přímo skvěle znázorněno, kdo hraje na jaké šachovnici a jakými figurkami, tudíž předpokládám, že zde problém nebude. Kde ale nastat může, je v mačkání hodin. Je totiž třeba si uvědomit, že kdyby stály hodiny u šachovnice, ke které patří, tak by hráč v Kleci neviděl na ciferník! Zároveň musí být hodiny v přijatelné vzdálenosti od obou hráčů. Vše se vyřeší, když se hodiny postaví normálně vedle šachovnic, co nejblíže k sobě (tj. na rohy stolů) a ciferníky naproti sobě. Ke každé partii jsou pak přiděleny ty vzdálenější hodiny. Tzn. že je vidět na čas, ale zpočátku mohou nastat zmatky – je třeba si zvyknout. Na obrázku jsou hodiny naznačeny jako dva puntíky vedle sebe, vždy v barvě obou hráčů, kterých se týkají. Hraje se dle pravidel šachu na 3min+2s/tah, nedodržuje se pravidlo hmátnuto táhnuto. A co je hlavní – hrajou se dvě partie, za dobu jedné! Všichni hrají simultánku se všemi (nebo aspoň s většinou)! Po každém kole se musí hráči vystřídat: 1.kolo Klec: hráči 3,4… 2.kolo: 2,4… 3.kolo: 1,4. Po této době má každý odehráno šest partií, s každým dvě. Aby se vyrovnaly i barvy, je třeba celý cyklus provést znovu… 4.kolo: 2,3… 5.kolo:1,3… 6.kolo:1,2. Toto je základní systém pro turnaj, ve kterém hraje každý s každým čtyřikrát.

Z pravidel vyplývá, že se jedná o kontaktní sport, a to především uvnitř, v Kleci. Drobné šťouchance a okopávání se za nedovolené nepovažuje, ovšem např. znemožňování „soupeři“ (ač se v dané chvíli o soupeře vlastně nejedná) ve zmáčknutí hodin je bráno jako bránění ve hře a dochází k napomenutí. Po třetím napomenutí přichází facka.

K samotnému včerejšímu turnaji bych se nerad nějak víc vyjadřoval, výsledky hovoří za vše. Hráli jsme každý s každým čtyřikrát, tzn. 12 kol a po vyrovnaném úvodním kole, kdy každý ze soupeřů získal po bodu se očekávalo dramatické klání. Nakonec se mi povedlo utrhnout pelotonu, který se mlátil mezi sebou a nebyl schopen reagovat. To vše si ale můžete prohlédnout ve výsledkové listině. Jedinou černou kaňkou na celém turnaji bylo nesportovní užití pravidla 16krát opakované pozice, které v naší vzájemné partii uplatnil Michal Jirásek. Nestíhal jsem matit jeho i Honzu Fialu najednou (pozn: byl jsem v Kleci), a tak jsem si levou rukou naslepo pouze nahrabával čas. Poté mi byla oznámena ona šokující informace, kterou později potvrdil – a partii za remízu prohlásil - i straný rozhodčí a poslední dosud nejmenovaný účastník turnaje, Ondra Šedivý. Přemačkávání hodin soupeři soupeře bylo celkem běžnou záležitostí, alespoň se však podařilo vymítit přemačkávání konané schválně a za plného vědomí…

Na závěr vám objasním ještě poslední otázku, na kterou se ptáte už od začátku článku: Proč vlastně Cyklošach? No protože se hraje v cyklu, v kruhu…

TIPY a TRIKY:

Fialova taktika ostrých loktů

Jan Fiala zavedl do praxe téměř hokejový prvek – pomáhal si lokty k dosažení co nejrychlejšího zmáčknutí hodin. Ano, jeho kolega v Kleci často přicházel o cenné vteřinky prostě proto, protože Honza chtěl zmáčknout hodiny dříve. Jedná se však ve většině případů o povolenou pomoc, pokud se vše dobře zamaskuje a lže před odvolací komisí.

Jiráskova hra hlavou

Michal Jirásek byl jasný outsider úterního klání (ačkoliv poslední neskončil), a tak vymýšlel různé finty a fintičky, jak dosáhnout co nejlepšího výsledku. Nejúčinnější se jevila jeho taktika při hře v Mimoklecním prostoru. Počkal, než si jeho soupeř naproti rozmyslel tah a v okamžiku, kdy ho zahrál, udělal Michal totéž. Soupeře v Kleci to samozřejmě velice dráždilo, poněvadž si mohl ukroutit hlavu, než mu někdo zatáhl (stále musel kontrolovat situaci) a pak najednou neví, kde táhnout dřív. Z rozčílení přicházely chyby.

Moravcův manévr pravé ruky

Když hrajete v Mimoklecním prostoru, je snadné vodit soupeře za nos. Vždy jsem počkal, až bude soupeř otočen, neslyšně jsem zatáhl a zároveň natáhl pravou ruku nad šachovnici, jako že se chystám teprve ke hře. Soupeř letmým pohledem zkontroluje čas a poněvadž si často splete hodiny a neuvědomí si ještě s pohledem na mou přichystanou pravičku, že k této partii patří hodiny u vedlejší šachovnice, častokrát se otočí zpět k druhé partii a ztrácí cenné vteřiny.

Šedivého posed zády k dění

Ondra Šedivý shledal pozici hráče v Kleci jako nevýhodnou a nepohodlnou a tak se pokusil šokovat cyklošachovou veřejnost posedem čelem dovnitř. Jeho sok uvnitř si však postěžoval, že Ondra má moc špičatá kolena a ohrožuje tak jeho, již tak dost chatrné, zdraví, a tak byl tento styl sedu po dlouhé debatě zamítnut, protože si nikdo nebyl jist, zda to neodporuje pravidlům. Celý problém bude projednáván na nejbližším zasedání FIDE.

Vít Moravec