V Černobílém království nadešel den největšího turnaje za posledních pět let. Ze všech koutů se sjeli pěšáci, střelci, jezdci i králové se svými dámami v různě barevných hávech. Věže samozřejmě zůstaly na svých pozicích doma, protože nemají nožičky, aby mohly odejít někam na návštěvu. Všichni přítomní se pak utkali o titul nejlepšího hráče.

Černobílý král se cítil velmi sebevědomě, ale přesto ho trápila obava, že by mohl ztratit svou korunu, což by byla ostuda pro celé jeho království. A co víc, nevydržel by pak doma poslouchat, jak za nic nestojí, kdyby ho někdo porazil. Dáma, přestože byla elegantní a věrná partnerka, měla tajnou slabost pro jednoho ze svých soupeřů, střelce, který jí vždycky zaujal svým kavalírským chováním.

Domácí věže a jezdci si zase navzájem vyčítali, kdo je důležitější. Věže tvrdily, že bez nich by šachovnice byla jen prázdná pláň a díky své výšce spatří soupeře mnohem dřív než kdokoliv jiný. Střelci se snažili ji utřít svou přesností a zásahy na dálku a přisadili, že nejlepší výhled na svět je přece z koňského hřbetu.

Pěšáci, jak už bývá jejich zvykem, se snažili předvádět svou sílu a ohromit všechny okolo, ale jeden z nich byl už otrávený z toho, jak jsou vždycky až na chvostu všech turnajů.

Když se turnaj rozjel, všichni hráči se snažili udělat ten nejlepší tah, aby vážený titul získali právě oni. Jeden z domácích pěšců se rozběhl na e4, načež reagoval soupeř stejné hodnosti přesunem na d6, pronásledovaný domácím pěšcem na d4. Na tento úprk reagoval přespolní jezdec cvalem na f6, což si domácí střelec nemohl nechat líbit a upaloval na d3. Další pěšec křiklavé barvy se nepozorovaně odplazil na f4, ale co čert nechtěl, viděl ho jiný střelec a upravil svou pozici na g7. Za ním se vydal domácí jezdec na f3, ale plány mu překazil růžový pěšec pohybem na c6. Když už se schylovalo k rošádě, stalo se něco, co nikdo z bojujících nečekal!

Domácí černobílá dáma byla zasažena střelou od svého tajného miláčka, střelce. Ten totiž celý turnaj pokukoval po jiné dámě, jež na sobě měla velmi atraktivní šat barvy noční oblohy, které ji nemravně odhalovaly kotníky. Jak tak na ni střelec zíral, ztratil na chvíli pojem o postavení ostatních figur a omylem vystřelil, což samozřejmě způsobilo na šachovnici ohromný chaos.

Král neměl tušení, co má dělat a jen stál a zíral s pusou do kořán. Domácí věže a jezdci se snažili uklidňovat situaci, ale nebylo to moc k ničemu. Jeden z těch opomíjených pěšců se rozhodl vzít věci do svých rukou a běžel co mu síly stačily až na druhý konec hracího pole. Nikdo si ho nevšímal, a on tak s přehledem dosáhl svého cíle. Původní dáma sice svým zraněním podlehla, ale díky rychlému přemýšlení a konání Malého joudy mělo království hned dámu novou.

Petra Plevová