Áčko aj po druhém kole Krajského přeboru udrželo neporazitelnost. Napínavá domácí premiéra proti Kostelci nad Černými lesy začala 0:0 a skončila 4:4. A takhle to bylo…

S Kostelcem je to vždycky bitva jako břitva. V minulých dvou sezonách jsme hráli u nich v Zásmukách – v Krajské soutěži proti jejich Béčku to bylo 4:4 a posledně už v KP proti Áčku jsme slavně zvítězili 4,5:3,5. V obou případech jsme špatně začali a vývoj zápasu jsme celý zpocený otáčeli. Úplně stejné to bylo i při obnovené premiéře v domově Anna, kam jsme se vrátili po dvou letech strávených v hospodě. Po konci u Piráta po nás přišla potopa a zánik legendární českobrodské knajpy.

Tentokrát jsem neponechal nic náhodě a skóre jsem odšpuntoval po hodině hry a 13 tazích. Netypicky jsem brzy nabídl remízu, což už do konce sezony neudělám, slibuji. Vůbec se mi nelíbilo, jak jsem to rozehrál, a měl jsem i spoustu dalších výmluv a důvodů, proč si dát tentokrát menší pauzu. Minule jsem Čendovi trochu vytýkal, že se mě na remízu nezeptal předem, tak teď jsme si fifty fifty – ani já se Čendy nezeptal.

Velice rychle po konci první partie na druhé skončila i druhá na první. Martin soupeře přehrál a následně i prachsprostě přepočítal a pan Šeleljo se nehodlal bez figury trápit. Mimochodem pokud se dá věřit internetům, v ČR žijí pouze dva lidé s tímto jménem. Myslím ale, že pozice se nedala zachránit, ani kdyby bylo Šeleljů milion.

Na sedmičce se konala repríza loňského souboje Krejčík–Forman, bohužel se stejným koncem. Mirek nenavázal na pěknou výhru z úvodního kola a na silného soupeře nestačil.

Miroslav Krejčík (1791) – Daniel Forman (1975), pozice po 25.h4, ČNT.

Černý na tahu vyhraje. Řešení se zobrazí po označení následujícího řádku: 25…Sxf2! Jednoduché a účinné, po Kxf2 přijde Vh2+ a visí věž na c2. Ztrátě pěšce už se nedalo zabránit ani o tah dřív, protože pik na h2 visel.

Stav 1,5:1,5 vydržel až do časovek. Po více než deseti letech znovu oblékl dres s českobrodským lvíčkem na prsou dlouholetý přítel programu Jan Doležal. Naposledy za nás nastoupil 3. března 2013 v Krajské soutěži na hřišti Brodců, neuvěřitelné! Návrat na prkna, která znamenají svět, se panu Doležalovi vydařil – odvedl poctivý výkon a odnesl si solidní remízku s panem Pláškem.

Debut v sezoně vyšel i Ivanu Koudelkovi. V bojovné partii měly obě strany své šance, nakonec se ale po časovce ve vyrovnané koncovce shodly na remíze. Předcházela tomu krátká diskuze ohledně počtu tahů, licitace skončila dělbou bodu.

A ještě jednou zahrajme na strunu té či oné premiéry, tentokrát už opravdické. Úplně poprvé si zahrál za Brodies Patrik Pýcha, a zrovna se utkal s Milošem Vrabcem, jenž stejné mravenčení po těle prožíval dobře před 60 lety (první zmínku v Honzíkově kronice čtu z roku 1962). Patrik rozehrál partii nadějně, a ačkoliv o výhodu ve střední hře přišel, v zájmu družstva se sám nabídl, že odmítne remízu a bude hrát dál (zbývající partie nevypadaly dobře). Nebylo jak zesilovat nebo hledat progres, nicméně Patrikovi tleskám a se mnou celá tramvaj!

Partie pana Chybného s blížící časovkou skutečně nevypadala bůhvíjak, a jak si za chvíli ukážeme, soupeř mohl zasadit K.O. První příležitost ale promáchl náš hráč.

Miroslav Kacafírek (1896) – Zdeněk Chybný (1791), pozice po 14.Sxd4, ČNT.

Černý na tahu vyhraje. Řešení se zobrazí po označení následujícího řádku: 14…Jxe4! 15.Jxe4 Dxd2 16.Jxd2 Sxd4+ a černý má pěšce a dominantní pozici k tomu.

Stalo se ale 14…Sc6. Později v časovce mohl slavit soupeř.

Miroslav Kacafírek (1896) – Zdeněk Chybný (1791), pozice po 37…Dxc4, BNT.

V partii se stalo 38.Dxc4 Jxc4 a černý přežil po 39.Vxe6 Vxe6 40.Vxe6 Kf8. Na diagramu ale mohl bílý vyhrát. Řešení se zobrazí po označení následujícího řádku: 38. Sxe6+! Vxe6 a až nyní 39.Dxc4 Jxc4 40.Vxe6 se ziskem kvality.

Dramatická partie dospěla až do remízové věžovky. Pan Chybný po úmorné (a skvělé!) obraně nakonec těsně před cílem klopýtl a po dlouhém boji kapituloval.

Miroslav Kacafírek (1896) – Zdeněk Chybný (1791), pozice po 62.Vd5, ČNT

Věžovka je remízová a dala se ubránit vícero způsoby. V pozici na diagramu ale vše okamžitě řeší nenápadný motiv. Řešení se zobrazí po označení následujícího řádku: 62…h6! Pěšci se rozpadnou a remíza je za dveřmi.

Je to škoda, jak si tak přehrávám partii zpětně, tak si myslím, že náš předseda nebyl v partii horším šachistou. Bohužel ale na rozdíl od soupeře své šance nevyužil (po zahájení tam bylo víc šancovních pokračování, zejména ve spojení s braním pěšce Dxb2). Každopádně dobrá válka a bojovný výkon, na rozdíl třeba ode mě.

Končilo se tak na čtyřce, kde Čenda „Čerčil“ Čermák zapustil na šachovnici kořeny a odolával tlaku soupeře. Na tiskovce jsme oceňovali hru pana Janáčka, jenž získal postupně dominantní pozici, ale Čenda se bránil úplně stejně jako jeho předci u Thermopyl, kdyby tam byli. K završení šachové symfonie by musel pan Janáček sáhnout k nějaké oběti, která by narušila materiální rovnováhu i vztah mezi oběma hráči, ale zlepšila by hodnocení bílé pozice. Ta první byla hodně počítačová, ukážeme si tedy jen tu druhou.

Jaroslav Janáček (1947) – Čenda Čermák (2007), pozice po 30…Sg7, BNT.

Stalo se 31.Vf5, motor ale volá po 31.Sxg5! hxg5 32.Vf7! Dxf7 33.Jxg5+ Kg8 34.Jxf7 Kxf7…

Jaroslav Janáček (1947) – Čenda Čermák (2007), podvarianta po 34…Kxf7, BNT.

Bílý obětoval věž a dvě figury za dámu, má k tomu ale dva volné spojené pěšce. Neříkám, že je snadné do takové varianty jít, zvlášť když má bílý tak dominantní pozici jako v partii. Motor to hodnotí jako +1 pro bílého, je to ale opravdu dobrá varianta. Černý má problémy s králem, nemá moc políček pro zatím dost pasivní a špatně postavené figurky, navíc má šílené slabá bílá pole (viz šipka) a jen tak mimochodem i pěšce na b7.

K tomuhle nedošlo, naopak se pokračovalo: 31.Vf5 Kg6 32.Df1?? De6 a rázem je černý vyhraný.

Jaroslav Janáček (1947) – Čenda Čermák (2007), pozice po 32…De6, BNT.

Vizuálně působivý diagram (všichni jezdci míří na jedno pole!) jako výsledek nenápadné chyby v oboustranné časové tísni. Věž nemůže ustoupit, protože za ní visí jezdec na g4, a tak bílý zkusil zašmodrchat, co se dalo: 33.Jxh6 Sxh6 34.Vxg5+ Sxg5 35.Sxg5, a i když to ještě nebylo úplně snadné, Čenda už si poradil a o pár tahů později srovnal na 4:4.

Dlouho to s námi nevypadalo moc dobře, ale nakonec jsme ještě sahali po třech bodech. Remíza 4:4 je podle mě spravedlivá. Pro nás je to super výsledek, tím spíš, že jsme minule vyhráli a máme po dvou kolech čtyři body. Budu se opakovat, ale v téhle neskutečně vyrovnané soutěži nemůžeme brát žádný bodový zisk za samozřejmý. Dobrý start do sezony zkusíme potvrdit 26. listopadu venku proti Lysé nad Labem D.

 

Vítek M.