O pohár Penzionu Rodina, Chornice, 03.–06.04.2026
Bleskový turnaj, Městečko Trnávka, 04.04.2026

S Lukášem Pospíšilem jsme o velikonočních svátcích vyrazili do obce Chornice (vesnice na Malé Hané, nedaleko Olomouce, v jihovýchodním okraji Pardubického kraje) na sérii turnajů O pohár Penzionu Rodina. Lukášovi se líbily turnaje v krátkém tempu a blicák v Trnávce, mně zase nezapočítávání na elo a odpadlá potřeba samostatně řešit ubytování a stravování. Zajímavostí je, že všechny turnaje se hrály bez přídavku.

Z cesty je zajímavostí, že v průběhu jízdy po D35 nás zastihl telefonát, jestli opravdu přijedeme.

Penzion vypadá velmi moderně, je vystavěný patrně na zahradě domu majitele. V suterénu penzionu je posilovna, na nádvoří se dá hrát pingpong a vedle penzionu je tenisový kurt. Dostali jsme krásný dvoupokojový apartmán s nádhernou kuchyní, kterou vůbec nebylo potřeba využít, díky vynikající a bohaté stravě.

Podle propozic měl turnaj pořádat majitel penzionu, proto mě velmi překvapilo, že na mou otázku odpověděl, že šachy nehraje. Majitel dále čepoval pivo s nádhernou čepicí, spolu s manželkou připravoval jídlo a předával ceny. Nezaznamenal jsem přítomnost osoby uvedené v propozicích jako rozhodčí. Turnaje pořádal a zároveň losoval Petr Tkadleček, hráč Slovenské federace, v roce 2023 vyloučený ze ŠSČR. Což by mohl být i důvod, proč se turnaje nezapočítávaly.

Neobvyklým způsobem řešil lichý počet hráčů. Místo běžného využití volna v blicáku „hrál“ hráč Peter Volný, což podle FIDE ID a dalších údajů je hráč Peter Barčik, jen se změněným příjmením. Ve Fischerkách podobně „hrál“ hráč Jiří Volný, což je hráč Jiří Špála. Jak odhalil Lukáš, nejsnazší prověření je na chess-results ze startovní listiny, odkud u FIDE ID vede odkaz přímo na statistiky daného hráče na webu FIDE.

Na každý turnaj jsme mimochodem každý platili startovné 150 Kč. To je naprosto v pohodě, jen bych informaci o tom v rámci úplnosti čekal již v propozicích.

Záhy bylo zjevné, že hlavním favoritem celé akce je Lukáš, který nás drtil. S přehledem vyhrál blicák, ve kterém nám povolil jedinou půlku.

Následoval oběd, o kterém by také byla vhodná zmínka v propozicích, protože jsem si zbytečně vezl jídlo.

Odpoledne jsme s Lukášem vyrazili na procházku po vesnici. Na fotbalovém hřišti se konala jakási akce spojená s grilováním makrel, kde jsme chvíli okukovali. Také jsme hráli stolní tenis.

Večer jsme rozehráli rapid. K partiím jsem si chystal partiáře. Když to viděl Lukáš, projevil zájem také zapisovat. Nakonec se inspiroval i Karel Glacner – ve vzájemné partii jsme se dostali do oboustranné časové tísně, a ještě asi na 20 sekundách oba zapisovali a pak teprve přestali. Lukáš se pak strašně divil, proč jsem zapisoval s tak málem času.

„Chtěl jsem ho ukolébat,“ vysvětlil jsem. Aby si soupeř myslel, že není důvod k rychlé hře a abych ho motivoval také k zapisování, a tím se mu zhoršil čas. Partii jsem nakonec vyhrál na čas, protože jsem si hlídal, abych časem neklesl pod soupeře.

Partie pak vyvolala diskuze, jestli by se v příštích ročnících nemělo hrát s přidáváním času.

 

V sobotu se Lukáš připravoval na blicák do Městečka Trnávky, kam jsem mu domluvil odvoz od spoluúčastníků, protože jsem se chystal na turistiku. Odjezd měli po snídani v 8:15. V domnění včasného odchodu jsem s Lukášem vyrazil ven, ale ve společenské místnosti v přízemí nikdo nebyl a na příjezdové cestě stálo jen mé auto. Obešli jsme penzion, kde je plocha pro otáčení aut, ale ani tam nic. Podíval jsem se na hodiny – 8:16. Vyšli jsme ještě na ulici, ale ani tam nic. V domnění, že tedy vzali ten čas odjezdu hodně doslova, jsem prohlásil, že tam Lukáše odvezu. Šli jsme pro klíče od auta a cestou k penzionu potkali jednoho z řidičů. Ujistil nás, že zatím jen přeparkovali na ulici.

Lukáš to řezal i v Trnávce, mj. zremizoval dva fidemistry a celkově skončil třetí. Ani tento turnaj se nezapočítával.

Dal jsem okruh kolem Chornice v délce 23 km. I s obědem a návštěvou sámošky jsem byl zpět ve 14:50.

Večer pokračoval rapid.

 

V neděli jsme dopoledne rozehráli Fischerky. Zde někteří velmi bojovali s prováděním rochády. Například při rozestavení Vc1, Kd1, Ve1 by se dlouhá rocháda dělala prohozením Vc1 a Kd1, zato krátká rocháda představuje dlouhý tah spojený s přesunem Kd1, Ve1 na g1, resp. f1. Pobavilo nás, že někteří přesun krále na g1 označili jako dlouhou rochádu právě s ohledem na dlouhý tah.

Po obědě jsem vyrazil na krátkou procházku do Bezděčí u Trnávky.

Po večeři jsme hráli stolní tenis a večer jsme dohráli rapid. V rapidu se Lukášovi dařilo méně a po třech prohrách se musel spokojit s druhým místem.

 

V pondělí dopoledne jsme dohráli Fischerky. V jedné partii dal Lukáš mat (přičemž tah vedoucí k matu byl přípustný). Jeho soupeř, Karel Glacner, zůstal sedět u partie a odmítal sklidit kameny. Lukáš také seděl u partie. Toto zjevení mě zaujalo a vyfotil jsem ho:

Jak je vidět z fotky, Lukáš po posledním tahu, kterým dal mat, nezmáčkl hodiny. Záhy se ukázalo, že se bílý domníval, že vyhraje, až Lukášovi dojde čas. Lukáš správně poukázal, že matem již vyhrál a hodiny zmáčknout nemusí. Vzniklou výměnu názorů ukončilo mé donesení vytištěných Pravidel FIDE, kde jsem po chvilce hledání ukázal na článek 6.2.1. Z tohoto článku ve spojení s dalšími ustanoveními dané pravidlo vyplývá. Soupeř nakonec svou porážku uznal.

Lukášovi jsem posléze doporučil, ať mačká hodiny i po matu. Co kdyby se přehlédl a mat to nebyl?

Fischerky se Lukášovi vydařily stejně dobře jako blesk, opět ztratil jedinou remízu. V celkovém hodnocení pak Lukáš vyhrál i v součtu celé akce. Díky tomu si mohl odvézt putovní pohár, čehož nevyužil. Shodli jsme se totiž, že akce se již nezúčastníme, protože různé průpovídky během partií a poznámky (i vulgární) po jejich skončení od některých hráčů nám byly nepříjemné, stejně tak i proběhlý spor. Mně pak nevyhovovalo ani poslouchání televizního zpravodajství během stravování. Do penzionu ale v budoucnu rád zavítám na nešachovou dovolenou. Pohostinnost a vstřícnost majitele byly nevšední.

 

Jan Fiala