22. srpna jsme se ve složení já, Honzík, Branďák a Helča vydali již potřetí na celodenní šifrovací hru na Kokořínsko – Kokořínský komár. Minulý ročník jsme vynechali, takže jsem minimálně já zapomněl na to, jak brzo je start – již v 8 hodin ráno se má šifrovačům začít kouřit z hlavy. Pro nás pražské / českobrodské to znamená vstávat v sobotu nekřesťansky brzo. Naštěstí všechno vyšlo a na místo jsme dorazili s dostatečnou časovou rezervou.

Co ale moc nevyšlo bylo počasí. Skoro celé léto nezapršelo a zrovna den před šifrovačkou pršelo jak o život. Pro nás to znamenalo zrušení oficiálního parkoviště pro hru někde na fotbalovém hřišti a hledání náhodných parkovišť po městě (nicméně organizátoři doporučili některá místa). S Helčou jsme místo našli, jen automat na lístek se musel asi 5 minut zahřívat, než začal fungovat. Lístek nakonec ale vydal – na rozdíl od toho Honzíkova, který sežral 100 Kč, ale lístek už nevydal. Honzík teda naštvaně přeparkoval na náhodné první volné místo ve městě s komentářem, že už má zaplaceno. Počasí nás pak trápilo i první polovinu šifrovačky – často pršelo, ale naštěstí jsme měli 2 deštníky, pod které jsme se mohli schovat. Tým se pak dělil na držáky (deštníků) a luštitele (šifer). Hlavní cíl byl, aby nám nepromokl papír se zadáním.

    

Schováváme se pod stromem, kde moc nepršelo.

Jednotlivé šifry si lze prohlídnout zde – Kokořínský komár – Pohodová, denní, lineární šifrovací hra , ze začátku nám to docela šlo, mě osobně bavila druhá šifra, kdy má člověk doplnit křížovku, dle obrázků, problém byl v tom, že obrázků bylo jen šest a políček dvanáct – ale pak jsme přišli na to, že každý obrázek se dá popsat dvěma slovy.

Deštníky se hodily.

Měl bych zmínit, jak se to vlastně hraje – tým dostane heslo, dle kterého vždy ví, jakou konkrétní šifru má právě řešit. Buď ji vyluští a získá tak informaci, kam se vydat na trase, kde najde další šifru, nebo si vezme nápovědu nebo pak totálku, za kterou tým nezíská žádný bod, ale ví, kde najde další šifru. Takto se tým postupně dostane až do cíle. Sledování cizích týmů je zakázáno, nicméně v této hře by to bylo stejně k ničemu – jelikož by tým měl zadat heslo z šifry do systému – pokud tam nebude a daný tým se přesto dostal na další stanoviště, děje se něco fakt divného.

Občas jsme i bloudili v bludišti

Pak už to pro nás začínalo být (skoro bych se nebál použít slova „klasicky“) obtížné – šifry č. 3 a 6 byly o tom něco sestavit, a to nám nikdy moc nešlo. Helča sice sestavila krásný dvanáctistěn, ale k cíli jsme se stejně nedostali. Šifra č. 5 nás pak strašně zdržela, i když byla zajímavá (i když zdržela i další týmy, navíc v blízkosti se objevila restaurace, takže spousta týmů tam zakotvila na oběd). Pětka byla ale zajímavá v tom, že to byla kombinace hry „hledání min“ a skákání šachového koně.

I na úhloměr došlo.

Šifra č. 7 pak do hry uvedla zajímavý koncept – museli jsme vystřihnout spoustu kartiček, které se pak využily v dalších dvou šifrách.

Celkově tedy nám tento ročník přišel těžší než předchozí – šifer bylo dost a věděli jsme, že se do cíle musíme dostat do 19:30 – po tomto času už nejsme oficiálně zařazeni do výsledků, respektive jsme zařazeni do druhé kategorie. Jelikož bylo šifer 13, vychází na řešení jedné šifry méně než hodina, což s ohledem na to, že se musíme mezi šiframi přesouvat, moc nevychází (celkově jsme ušli 15 km). Takže nejdřív jsme na některých šifrách byli dost dlouho – právě okolo hodiny, ale následně jsme se dohodli na strategii, kdy to zkusíme zrychlit a neztrácet čas – nápovědy jsme brali dost rychle (za vyluštění je pak méně bodů jak bez nápovědy, ale co se dá dělat) a nakonec jsme neváhali brát rychle i totálky.

Takže abych to shrnul – něco jsme vyluštili bez nápověd, něco s nápovědou a něco vůbec 😊 výsledky jsou případně na oficiální webu. Nesmíme také zapomenout na perfektní organizaci, kdy se na startu rozdává čaj, perník a sušenky, nové řízení hry přes mobilní aplikaci a cíl v místním pivovaru. Navíc organizátoři nabízeli odvoz zpět na start a na parking.

Výhled na Bezděz a v dálce na Ještěd

Tomáš Gustab