Ještě před týdnem jsme byli na hraně sestupu, ale teď už jsme zase jednou nohou v lize! Na domácích kurtech jsme opět po 37 letech udolali Roztoče 4,5:3,5 a dvě kola před koncem máme jistotu, že skončíme v první polovině tabulky. To je hodně dobrý.

Proti Roztokům jsem nikdy nehrál, takže mě zajímalo, jestli s nimi už vůbec někdy někdo hrál. Honzíkova kronika je zmiňuje v souvislosti s naším oddílem pouze jednou – v sezoně 1986/87 s nimi hrálo naše Áčko v Krajském přeboru II. třídy. Vyhráli jsme 4,5:3,5. Jediným šachistou, který mohl nastoupit v obou zápasech, může být asi jen pan Chybný. Otázkou zůstává, zda je v tomto případě pamětníkem, nebo zapomnětníkem.

Roztoče jsou nováčkem KP, takže mají stejnou roli jako my v minulé sezoně. A vedou si velmi dobře. K nám nepřivezli nejsilnějšího hráče Skýpalu, ale my se nenechali zahanbit a také jsme nenasadili jedničku soupisky (schválně nepíšu nejlepšího hráče, protože tento titul si v našem týmu nárokuje více lidí). Martin tentokrát neslíbil rodině jako posledně, že uvaří nedělní oběd, ale slíbil pondělní oběd, a protože si zvolil složité jídlo, musel začít vařit už v neděli. Takže zase chyběl, ale příště díkybohu znovu nastoupí.

Skóre odšpuntoval krásnou výhrou Honza Pecka. Jako největší žrout týmu ukázal, že se umí nemilosrdně vypořádat nejen s karlovarským knedlíkem, ale i karlovarskou strukturou, a předvedl nekompromisní útok na krále. Branďák měl po příchodu do arény dokonce podezření, že Honza vyvinul tak velký tlak, že to nevydržela soupeřova kost na pravé ruce. Pan Plašil ale měl ruku v sádře od úvodního hvizdu.

Petr Plašil – Jan Pecka, pozice po tahu 20.Dxe4, ČNT.

Motor našeptává spoustu lákavých tahů, ale mně se nejvíc líbí ten v partii: 20…Ve8! Nejprve svážeme Je2 a až pak se zamyslíme, jak to vyhrajeme. 21.Dc2 Vfe6 22.Vad1 Ve4 23.h3 De7 24.Vd2 Ve3 25.b3

Petr Plašil – Jan Pecka, pozice po tahu 25.b3, ČNT.

Černý na tahu vyhraje. Řešení se zobrazí po označení následujícího řádku: 25…Sxh3! (vyhrává prý i Vxh3) 26.gxh3 vede do sedmitahového matu, který měl Honza spočítaný. A tak se také stalo: 26…Dg5+ 27.Kh2 Vxh3+! 28.Kxh3 Ve3+ 29.Kh2.

Petr Plašil – Jan Pecka, pozice po tahu 29.Kh2, ČNT.

A jak to pokračuje? Už nebudu nic skrývat… 29…Dh4+ 30.Kg1 Dg4+ 31.Jg3 Dxg3+ 32.Vg2 Vxe1++.

Petr Plašil – Jan Pecka, pozice po tahu 32…Vxe1++, 0:1.

Partie se tentokrát nepovedla panu Chybnému, který černými rozehrál zahájení příliš ambiciózně, zanedbal vývin a soupeř ho rázně potrestal. Nevadí, stane se.

Následovaly dvě korektní remízy. Pan Koudelka postavil neprůstřelný Stonewall a černými spolehlivě připsal půlbod. Stejně tak pan Doležal i potřetí za Brod podal velmi solidní a kvalitní výkon a zremizoval Mílu Vanku, výborného šachistu a ještě lepšího úlohaře. Stav 2:2.

Klíčovou partií byl souboj na třetí desce. Lukáš po zahájení pustil soupeřku k aktivitě na dámském křídle a skončil ve vazbě (hehe). Po nevyhnutelně ztrátě pěšce ale předvedl nápaditou hru, v časovce vyrovnal hodnocení pozice i materiál a nakonec byl za houževnatou obranu odměněn celým bod.

Lukáš Passer – Karolína Turková, pozice po tahu 16.Vd1, ČNT.

16…Jc6! Kůň míří na b4 a pěšci na d5 prostě pod tlakem praskne kost. Přišlo 17.Je2 (jako obrana proti silnému skoku Jd4) 17…Jb4 18.Jc3 Vd7 19.a3 Jxd5 20.Sxd5 Vad8 a černá si figuru dobere a bude pion de plus, jak říkají quebečtí Kanaďané.

Lukáš Passer – Karolína Turková, pozice po tahu 36.Da4, ČNT.

V partii přišlo 37…Sc6 38.Dxa3 a je vyrovnáno.

Na tiskovce jsme koukali na variantu 36…Sxg2 37.Jxg2 Db1+ 38.Kh2 a2 39.Dg4+ Dg6 40.Da4 a mysleli jsme si, že se bílý vrátí a má tam prostě remízu. Můj slabý komp podotýká, že jde zahrát 40…De6!! s myšlenkou, že po nějakém 41.Dd4 zahraju 41…f6! a chcu vyměnit dámy 42.Je3 Dxe5+ 43.Dxe5 fxe5 a podle mého (slabého!) motoru je to vyhrané za černé. Kdo ví, jak je to doopravdy, varianta je to každopádně nelidská.

Lukáš Passer – Karolína Turková, pozice po tahu 37…Dg3??, BNT.

Soupeřka po vyrovnávacím gólu okamžitě zahrubkovala a odevzdala dámu. Je až kruté, že tah 37…Dg3 si nejen vlezl do vidlí 38.Jf5+, ale je to i odtah díky Da3.

Na tiskovce jsme vedli debatu, zda je toto nejkrásněji zapsaná partie v historii šachu. Z debaty jsme vytvořili i humory, které by dnes už neobstály.

Já jsem mladého soupeře postupně celkem přehrál, v dominantní pozici jsem ale z řady lákavých možností nezvolil nejlépe, naopak soupeř tahal dobře. Po zápletkách v časovce vznikla zajímavá koncovka dva spojení volní pěšci (já) versus tři spojení volní pěšci na druhém křídle (on) s nějakými těmi figurami, v níž jsem neviděl nic lepšího než opakování tahů, byť motor mi dává při přesné hře malou výhodu. O tom jsem ale u partie nevěděl – ani o hodnocení motoru, ani o té dobré variantě.

Tahy jsem opakoval i s vědomím toho, že Čenda nemůže prohrát a máme jistotu minimálně 4:4. Před zápasem jsem si říkal, že bod by nám stačil, abychom se definitivně vyhnuli jakékoliv byť jen teoretické sestupové hrozbě. Ondra navíc měl horší koncovku s pikem méně, ale i on měl slušné šance na remízu.

Čenda „Čárymáryfuck“ Čermák čelil Blackmar-Diemerově gambitu (1.d4 d5 2.Jc3 Jf6 3.e4) a, světě div se, měl po zahájení pika navíc. Tak jednoduché to ale nebylo. Čenda v zápletkách odevzdal kvalitu, nicméně pořád měl dobrou kompenzaci a na výhru mohl pomýšlet spíš on. Nakonec si ale spočítal, že kvalita – tři pěšci = věčný šach a bylo po ptákách. Čendman chtěl zvítězit hlavně kvůli boji o korunu krále střelců, ale statistiky si bude muset vylepšit až v závěrečných dvou kolech.

Za stavu 4:3 tak rozhodoval Ondra „Inspektor“ Šedivý. Po bojovném průběhu dospěla partie zhruba do této koncovky:

Ondřej Šedivý – Marek Vlček, pozice po tahu 52.Je3, ČNT.

Asi to je remíza, s tím by nepohnul ani pár volů. Černý vykutal maximum a přešlo se do populární koncovky…

Ondřej Šedivý – Marek Vlček, pozice po tahu 85.Vh3+, ČNT.

Bájná koncovka V+S vs V. Za slabší stranu prohraješ, za silnější nevyhraješ. Ba ne, za silnější právě většinou vyhraješ. Měl jsem tuhle koncovku na šachovnici ve vážné za obě strany a v obou případech uspěla silnější strana. Většinou je to tak i na té úplně top úrovni, protože i ve vážné se tato koncovka obvykle hraje víceméně jen na přídavku, což je prostě strašně těžké.

Vždy si vzpomenu na partii z Turnaje kandidátů 2016 Caruana – Svidler. Černý se bránil dobře, ale nakonec to podělal a bílý mohl vyhrát. Ani Caruana, tehdy myslím světová dvojka a na vrcholu sil, nedokázal najít výhru. Strašně těžká koncovka.

Zájemci o studium si mohou připomenout můj rozbor partie Moravec – Almasi z roku 2015. Z toho textu je cítit, že jsem byl ještě plný ideálů, ale věřte mi, že bych tu koncovku neubránil ani hovno, i kdybych přivedl k šachovnici starýho Cochrana osobně. No jo, už je to devět let… to už jsem takhle dlouho takhle chytrej, neskutečný, co?

V partii Inspektor – Vlček se stalo 85…Kg2? A černý král sám sebe odříznul z ideální pozice. Ondra pak jen držel třetí řadu a nepustil ho zpět dohry. Správné bylo samozřejmě 85…Ke4 s velkými praktickými šancemi na výhru (Nalimov hlásí remis). Soupeři se shodli na remíze v 92. tahu.

Zápasu by vzhledem k průběhu slušelo 4:4, bylo to naprosto vyrovnané. Asi se nám to trochu vrátilo za poslední zápasy, v nichž nám naopak štěstěna příliš nepřála.

Výhrou 4,5:3,5 jsme ukončili sérii tří porážek. Roztoky budou mít se záchranou honičku, protože je čekají první dva týmy tabulky. Přeju jim hodně zdaru, je to sympatický tým.

Můžeme jim pomoct i my. Příště totiž jedeme do Neratovic, kde nás čeká tamní Béčko. Samozřejmě chceme vyhrát, ale jsme ve skutečně luxusní pozici, kdy dvě kola před koncem máme zajištěný krásný výsledek a vůbec nic nás netlačí. Pohoda jahoda.

 

Vítek M.