Na Openu Dalovice se hráči našeho oddílu umístili takto: 24. Adam Benda (4 body z 8 partií, perfo 1769), 28. František Lebeda (4/8, perfo 1871), 29. Dušan Lebeda (4/8, perfo 1715), 38. Lukáš Pospíšil (3/8, perfo 1725)

Momentky z partií našich hráčů jsem průběžně zveřejňoval zde, tak teď ještě nějaké řeči. Nebudu to prodlužovat, šachové poznámky a poznatky si všichni borci vyslechli na místě, tak tady sepíšu už jen takové shrnutí.

Všichni kluci byli po celý turnaj naprosto vzorní, dokonce i Dušan. Moje jediná výtka zněla – omezte mobily. Nejde jen o samotné mobilování, ale hlava a oči si prostě potřebují mezi partiemi odpočinout (viz dále). Nachodili jsme toho dost, takže pohyb nechyběl, ale tohle byl problém.

Turnaj to byl extrémně náročný. Během pěti a půl dne každý sehrál osm dlouhých partií (včetně dvou dvojkol), ale to není zdaleka vše. Poctivě jsme rozebírali partie, navíc většinou za přítomnosti všech členů výpravy, protože všechny zajímalo všechno. Dále připočtěme přípravy na soupeře. Já nehrál, a přesto jsem na konci týdne úplně vyřízený.

Tím se pomalu dostávám k hodnocení samotného turnaje. Na prvním místě musím vyzdvihnout maximální bojovnost všech našich borců. Napadá mě jediná partie, která skončila dřív než po vyčerpání všech možností. Sjezdil jsem v životě něco turnajů, ale takovou zarputilost CELÉ výpravy opravdu nepamatuji. Vrchol přišel v sedmém kole, kdy Franta odmítl ve 12. tahu nabídku remízy od soupeře s Elem přes 2000. Ano, brzy pak prohrál, ale dobře pochopil, že taková porážka (s rozborem chyb) mu dá mnohem víc než nějaká rádoby cenná remíza bez boje, se kterou se může leda vyfotit, ale nic se nenaučí.

Obrovská bojovnost se logicky projevila na únavě a asi jsme kvůli tomu nějaké body poztráceli. Myslím, že nejvíc to dostihlo Lukáše, který prohrál obě odpolední partie při dvojkole (tam to bylo zjevné) a vlastně i dohromady poslední tři kola (u závěrečné partie jsem nebyl, tak nevím, jak ta vypadala). Čím těžší turnaj je, tím víc to každému dá, i to je trénink. Tohle opravdu musím ocenit, nehledě na chyby, body, umístění, tohle je základ, jak se zlepšovat. A nakonec je to i připomínka, že v šachách je důležitá i fyzička.

Krátce k jednotlivcům. Dušan uprostřed turnaje dvakrát celkem nešťastně prohrál, i tak výsledek nakonec dokázal silným finišem vylepšit. Ani v první polovině turnaje nehrál nějak zle, průběžný stav 1/5 určitě neodpovídal. Ostatní podle mě odehráli kvalitativně velmi podobný turnaj. Byly tam skvělé partie, ale pochopitelně i slabší momenty. Nejvíc mě zajímalo srovnání se silnými soupeři kolem Ela 2000, každý si zahrál minimálně tři takové partie. Moc bodů z toho nebylo, ale výkony byly výborné (Adam proti Turnerovi, Zrůstovi; Lukáš proti Lorencovi, Kolářovi; Franta proti Míškovi, Lorencovi). Často to favorité urvali až v časovce nebo nějaké koncovce, kde našim hráčům ještě chybí zkušenosti. To je úplně normální, stejně jako určitá nestálost a výkyvy ve hře.

Řečí čísel bude velmi spokojený Franta (perfo 1871!). V pohodě jsou asi Adam s Dušanem, Lukáš bude nejspíš vinou toho závěru a v kontextu nedávných dobrých výsledků spíš mírně zklamaný. Uhrál o bod méně, přesto má víceméně stejné perfo jako jeho dva kolegové (1700+), což ukazuje, že měl papírově silnější soupeře.

Věřím, že se všem na turnaji líbilo a v létě si každý bouchne aspoň další dva turnaje. Hned na tom dalším to bude zase o kousek lepší. A také věřím, že jsme během analýzy dostatečně zdůraznili veškeré slabiny ve hře a že se každý bude snažit o jejich odstranění. Zde musím zdůraznit, že nestačí kývat hlavou, je potřeba skutečně konat (bez práce to nejde, už jsem to zkoušel). Ve hře jsem viděl opravdu mnoho pozitiv, takže je na čem stavět. Pokračujme v tréninku!

V.