Královský gambit znovu zasahuje

Áčko uhrálo solidní bod proti neprůstřelné Mladé Boleslavi, v postupové matematice je to ale spíš hodnota do mínusu. Nevadí voe, hlavně že se hrál Králák…

Tentokrát nemám moc čas rozvíjet hlubokomyslné analýzy, a jelikož článek zase zbyl na mě, vezmu to trochu hip-hopem. Bude to mimo jiné znamenat, že napíšu pravdu.

AŠ Mladá Boleslav je remízovým králem soutěže, což potvrdila i u nás. V desátém zápase hrála 4:4 už pošesté! To také znamená, že pouze dva zápasy prohrála, i tak je ale momentálně na sestupové pozici. Takhle je soutěž vyrovnaná, takhle je neúprosný tříbodový systém.

My uhráli dobrý bod, na víc to tentokrát asi nebylo. Bohužel jsme ale přišli o výhodu do posledního ultrašlágru v Říčanech (2. dubna). V souboji prvního (oni) s druhým (my) budeme muset k jistotě postupu vyhrát. A takhle to proti té Bouli bylo:

Zápas zahájily dva brzké smíry. Pan Urban nevyužil šanci k zisku výhody v zahájení, pozice se uzavřela a soupeři se shodli na remíze (a možná na cigárku i na jiných životních tématech). U pana Chybného se měnilo, až se poměnilo do čtyřjezdcové koncovky, na kterou náš předseda nebyl zvědavej a taky to dal za půl.

První rezultát přišel na šesté desce. Bohužel do kapsy soupeře. Mirek Krejčík příliš váhal s rošádou, až dovolil soupeři svižnou taktiku.

Josef Šmejkal (1821) – Miroslav Krejčík (1789), pozice po 12…Jd5, BNT.

Bílý na tahu vyhraje. Řešení se zobrazí po značení následujících řádků: 13.Jxd5 cxd5 14.Sxd5! exd5 15.Sb4 -+.

Mladoboleslavský Josef tak dostal dárek k svátku, což se ještě řádně oslavilo. Atmosféra tak byla zásluhou hostujících i domácích tifosi místy opravdu bouřlivá, tak jak si významné krajské utkání zaslouží!

Honzík nejprve odmítl remízu, nakonec jsem ale s pohledem na tikající hodiny doporučil, aby to přece jen zapůlil. Byla to ode mě chyba – Honzík stál v koncovce věží a nestejných střelců přece jen lépe, byť tam bylo hodně jedu. Nikdo netvrdí, že by náš hráč vyhrál, ale nějaká partie, kde bychom aspoň mohli usilovat o celý bod, nám pak chyběla. Pro mě je to poučení, abych moc nestrkal nos do cizích věcí (o to je to větší škoda, že podobný „příkaz“ remízy jsem udělal snad poprvé). Stav 1,5:2,5.

Brzy se podařilo srovnat mně, když jsem výhodu ze zahájení velmi rychle přetavil v krátké taktické šarvátce ve vítězství. Boule ale znovu udeřila na pětce – pan Koudelka čelil soupeři ve velké formě, přesto se držel velmi slušně a dokonce se nám zdálo, že má nadějnější pozici. Nestejní střelci ve střední hře se ale nakonec obrátili proti němu.

Ivan Koudelka (1888) – Jakub Šulc (2016), pozice po 35.Kh1, ČNT.

Černý na tahu vyhraje. Řešení se zobrazí po značení následujících řádků: Vyhrává už spoustu tahů: Sh4, ale i Sa7 (i když to dovolí zbytečně šach na h6)… Nejhezčí je ale pokračování z partie 35…Se3! 0:1. Tohle je bez debat, Vf1 je mat a bílá dáma na h6 nemůže.

Za stavu 2,5:3,5 bychom potřebovali ideálně vyhrát obě zbývající partie, to ale bylo z říše princezny Fanthagiró. Martin si svůj úkol ještě splnil. Za pomoci bájného Královského gambitu přešel nejprve do pozice, kde měl kvalitu za dvě pěšce, aby pak velmi pěkným výkonem soupeře v zajímavé koncovce přetlačil. Zkusím sem vložit celou partie, což se mi minule nepovedlo. Tak uvidíme.

 

 

Dohrával Čenda „Čempijon“ Čermák, ale tentokrát to na vítězné kolečko kolem arény nebylo. I když… Čenda trpěl bez pěšce v koncovce, ale musím říct, že v tu chvíli předvedl vlastně skvělou hru. Bránil se aktivně a velmi přesně a nakonec remízu uhrál. Škoda pasáže při přechodu do koncovky, kdy přišel o toho pižmoně – jinak bych mu na výhru věřil.

I 4:4 ale může hrát svou roli. Jakkoliv je to nepravděpodobné, Kostelec třeba něco uhraje v Kralupech (které teď překvapivě prohrály), a v tu chvíli by nám stačilo v Říčanech „jen“ 4:4. Je ale jasné, že na tohle spoléhat nelze. Tak to asi zkusíme vyhrát a pak vám tady řekneme, jak to dopadlo.

Vítek M.