Jsem všeobecně považován za největší českobrodskou hvězdu… a fňuknu — což se nevylučuje, stačí se podívat do světa fotbalu. Rozhodl jsem se trochu nabourat svou image a tentokrát jsem si během dovolené moc nestěžoval. Jo — a největší hvězdou zůstávám pořád.

Po horách na severu jsme se letos s Honzíkem vyrazili rekreovat na Šumavu. V sobotu měl Honzík simultánku, takže jsme vyráželi v neděli ráno.

Jeli jsme po nové, hezké dálnici; i krajina vypadala upraveně, takže jsme to — s ohledem na blížící se volby — „dávali za vinu“ vládě Petra Fialy.

Na oběd jsme se stavili ve Strakonicích, ve fine diningové restauraci Sůl a Řepa, o které jsem už dlouho snil.

Šéfkuchaře Pavla Drdela jsem viděl provázet soutěžící v MasterClassu v MasterChefovi i v několika rozhovorech. Doma jsem se zodpovědně připravoval, což přesně vysvětluje, proč jsem po příchodu nevěděl, co si dát k jídlu a pití. Nečekal jsem to, ale vyřešilo se to. Ze speciální nabídky mě zaujal broskvový spritz, ukázal se jako naprosto luxusní a vyřešil co pít.

Po poradě s Honzíkem jsme se dohodli i na jídle a mohl jsem být konečně šťastný — předkrmy jsme dali napůl a hlavní chody jsme měli každý své, ale aspoň jsme si dali ochutnat.

Předkrmy skvělé — já objednal velice svěží „Okurku“, Honzík terinu z hovězího jazyka.

Okurka

Terina

K hlavnímu chodu si Honzík vzal hovězí jazyk (asi mu nestačil v předkrmu) a já tatarák, který byl sice dobrý, ale čekal jsem něco trochu jiného a na kvalitu předkrmů nedosáhl.

Hovězí jazyk

Tatarák

Vyzkoušel jsem i Honzíkův jazyk (tentokrát ten na talíři) a byl vynikající, takže jsem byl celkově moc spokojený. Dezert se do nás už nevešel. Na večer jsem koupil višňovou medovinu a Honzík nakládačky. Honzík byl — až na záhadně ulepenou láhev, také velice spokojený.

Udělali jsme okruh kolem Strakonic, během kterého jsem klasicky mluvil o filmech a seriálech, které jsem za poslední rok viděl, a poté jsme jeli dál. Těsně před cílem jsme se ještě stavili u kostela svatého Vintíře. Byla tam možnost občerstvení — v potoce se chladila basa piva a člověk mohl zanechat obnos v kasičce.

Doporučená cena za lahváč byla 40 Kč, což kromě toho, že to je doporučená cena, tak je to také cena přestřelená. Zaujala mě i Galerie svatých, fotil jsem si sošky se jmény mých spolupracovníků.

Přejeli jsme hranice do Německa a hned jsme pocítili, že vzduch byl čistčí, tráva zelenější a lidi arijštější. Ubytovali jsme se v Bayerisch Eisenstein, v penzionu Šumaváček, který vlastní pan Hlava.

V penzionu jsme byli úplně sami; i město, kam jsme se šli projít, působilo poloprázdně — zjevně jsme trefili mezisezónu. Na pokoji mě zaujal svítící hajzl, natočil jsem video a sdílel ho v rodinné skupině na Messengeru. Sestřin boyfriend Vojta se ptal, jestli to změní barvu, když se do toho vyčůráš. Napsal jsem mu, že mu pak pošlu video.

Na večeři mi Honzík nabídl květákové placky, dali jsme medovinu, jeden díl podcastu KvízPlease! — a šli jsme spát.

Jan Čermák