Je to tady zas. Skončila sezona, a tak musím napsat závěrečný souhrn, ve kterém nabídnu interpretaci konečné tabulky. S mými názory nemusíte souhlasit, ale měli byste je respektovat. Máme přece zatím demokracii.

Už nevím, co jsem psal loni a předloni a loni z pohledu předloni atd. Hledat se mi to nechce, takže se možná budu opakovat. Předpokládám, že i tohle upozornění se každý rok opakuje. Celá existence je vlastně neustálé opakování již zopakovaného, jak by jistě podotklo literární střevo našeho umělého inteligenta Čendy. Nemožný tah není chybou ruky, nýbrž zkouškou ducha.

Než se pustíme do výkladu, je nutné si látku zopakovat.

1. kolo: ČB – Lysá nad Labem D 3,5:4,5 (Porážka s příchutí smrti)
Na úvod krutá prohra, nepomohly ani pěkné výhry Honzíka Fialy a Ivana Koudelky. Zápas se zlomil až v úplném závěru společně s partií Lukáše Passera, jenž měl od zahájení pika víc, pak se mu to ale vymklo, musil se bránit a soupeř jeho odpor doslova zlámal.

2. kolo: Dubno – ČB 3,5:4,5 (Tři zmrzlí v Dubnu)
Příbram v listopadu v Dubnu, a stejně jako v minulé sezoně slavné vítězství. V oslabené sestavě zatroubil kapitán jsem k útoku a poprvé a naposledy se mi něco povedlo. První výhru za Áčko ve svém krátkém, ale již bohatém životě zaknihoval Adam Benda. Za stavu 3,5:3,5 dohrával Čenda Čermák, kterého trochu bolel hlaváček (devět piv), i tak v nejdelší partii stvrdil výborný výkon týmu.

3. kolo: ČB – Roztoky 3,5:4,5 (Tšehhi Ford–Lahendused 3,5:4,5)
Proti Roztočům vyhráli jen Čenda s panen Koudelkou, těm vstup do sezony opravdu vyšel. Celkově trochu zbytečně ztracené body. Není bez zajímavosti, že s posledními čtyřmi týmy konečné tabulky jsme uhráli pouze tři body.

4. kolo: ČB – Říčany C 3:5 (Gukeš, nebo kartou?)
Suverén soutěže u nás mohl (a měl) utrpět bodový šrám, před Vánoci jsme ale jen potvrdili zranitelnost v závěrech zápasů. Konečně vyhrál Martin Horák, nikdo se k němu však nepřidal. Adam si nechal dát v časovce mat a nadějnou pozici pustil i druhý mladík Lukáš Pospíšil. Čenda snad s dámou a třemi jezdci navíc přehlédl soupeřův věčňák.

5. kolo: Vlašim B – ČB 3,5:4,5 (Alfa Brodečtí Romeo Rytíři)
Karta se obrací po půlnoci. Letité pravidlo, že po Novém roce je to většinou přesně naopak, se opět potvrdilo. Po dvou letech zase v lednu do zasněžené Vlašimě a zase nazpět s plným kufrem bodů. Poprvé a naposledy jsme udělali double vepředu a klíčový bod přidal Lukáš Pospíšil, jenž zaznamenal premiérovou výhru za Áčko ve svém krátkém, ale již bohatém životě.

6. kolo: ČB – Zdice 4,5:3,5 (Zlaté body aneb dobyli jsme vlastní hrad)
S mnohými absencemi jsme konečně zabrali doma a dokonali proti Zdicím hattrick ve vzájemných kláních. Spolehlivě vyhrál Martin, další kanonádu předvedl pan Koudelka a bodem přispěl i Zdeněk Chybný. Rozhodující remízu zapsal do Kosmovy kroniky v dlouhé věžovce Lukáš Pospíšil.

7. kolo: Sokol Mladá Boleslav – ČB 4:4 (Revanš v Boleslavi)
Přibrzdila nás až Mladá Bolehlav. Cennou remízu uhrál Adam a po zimním spánku se probudil vítězstvím Honza Pecka. Hrdinou utkání byl pan Chybný, jenž s figurou navíc nevěděl, kudy na soupeře, ten ale nezareklamoval třikrát opakovanou pozici a předseda ho udolal na 4:4. Škoda Čendovy partie, bylo to zase klidně na zisk tří bodů…

8. kolo: ČB – Zvole 3:5 (Globální ochlazování)
Když už to vypadalo, že jsme neporazitelní, tak jsme se znovu střelili do nohy. V náhradní místnosti na Kutilce nám poměrně brzy zmrznul úsměv. Po mé remíze s IM Strakou se blýskl první jedničkou v sezoně Lukáš Passer a v závěru nám dal malou naději Čenda, celkově ale soupeř zvítězil zaslouženě. Nepovedený zápas.

9. kolo: Neratovice B – ČB 5:3 (Jak to viděl Bůh)
Neratovice beznadějně poslední s jedním bodem, takže nás samozřejmě vyřachly. Jasně vyhrál Martin a po dlouhé bitvě v zajímavé koncovce Pacman, to ale bylo vše. Soupeř nám dal vzadu 3:0 a museli jsme se pakovat. Propad na sestupové pozice.

10. kolo: ČB – Kolín 5:3 (Déjà vu)
Závěrečná dvě kola jsme zvládli excelentně. Martin si uvědomil, že to hoří, tak odjel hasit požár do Los Angeles, i bez něj jsme ale po historickém výkonu slavně zvítězili. Skvěle opět zahrál Honza Pecka, bod přidal i z protivné pozice po zahájení Lukáš Passer. Do roka a do dne se revanšoval Lukáš Pospíšil. Loni v posledním kole prohrál s Kolínem dlouhou partii do prohry týmu, tentokrát to bylo přesně naopak. Výborně, mohli jsme vyhrát i vyšším rozdílem! Nejlepší zápas sezony.

11. kolo: Kostelec nad Černými lesy – ČB 3:5 (Sázka na nezkušenost)
Nám i Kostelci stačilo k záchraně 4:4, to jsme ale odmítli a došli si pro celkové páté místo. Opět vynikající výkon (kromě mě), záchranářský bod na 4,5 vstřelil Martin po vskutku pozoruhodné partii. V pravděpodobně nejmladší sestavě v historii Áčka (24,65 let) explodovalo junáctvo naplno, krásně zvítězili i Pacman, Passerati a The Posp. Nakonec stejně jako před rokem 16 bodů a páté místo v tabulce.

Co bych k tomu ještě tak řekl?

– Skončili jsme stejně jako loni pátí se shodným počtem 16 bodů. Jo to už jsem psal. Považuji to za úspěch, byť jsme vlastně udrželi soutěž až dvěma výhrami v závěru. Krajský přebor je pokaždé vyrovnaný, neznám zábavnější soutěž. Jen se podívejte na naše výsledky, víc jak 5:3 to nikdy nebylo. No hotový boxerský ring! Letos to byl teda brutalismus nejhrubšího zrna – 13 bodů je obvykle považováno za hranici naprosté jistoty záchrany. Letos to stačilo na předposlední místo…

– Od postupu do KP každý rok „oslabujeme“ ve smyslu úbytku hostů, což se logicky trochu projevilo na výsledcích. Oproti loňsku jsme byli nahoře ve stejném složení, ale bez pýchy naší sestavy Patrika, takže zase malá ztráta. Jak známo, jako kapitán si zakládám na tom, aby bylo v týmu minimum čůráků. Hosty máme vybrané dokonale, triu Passer, Pecka, Doležal opět patří velké díky za výkony i za charakterové kvality! Všichni byli oporami, kdyby Lukáš s Pacmanem nezačali v závěru vyhrávat, tak by s námi byl možná amen.

(Zde si dovolím historickou vsuvku. Česká a československá šachová legenda Luděk Pachman se původně jmenoval pouze Luděk. Na úřadech se ho dokola ptali „Luděk, a dál?“ a on trpělivě odpovídal „Dál? No dál nic.“. Sám byl fenomenální hráč, velmistr, ale v soutěžích družstev se ne a ne dočkat nějakého velkého týmového úspěchu. No zkoušel to zleva zprava, až nakonec za komára emigroval a hrál mimo jiné britskou Premier League za Sheffield. I tam ale sbíral nanejvýš druhá místa, a tak mu jeho angličtí spoluhráči vymysleli přiléhavou přezdívku Pachman. A ta mu už zůstala. Jestli mi rozumíte…)

– Věřím, že ve stejném složení budeme pokračovat i v ročníku 2025/26 a zezadu se přiřítí mladí aspiranti nejslavnějšího šachového dresu. V této sezoně udělali další krok Adam Benda s Lukášem Pospíšilem, a oba to zvládli skvěle. Dohromady odehráli polovinu partií (11 z 22) a se silnými soupeři uhráli i hodně bodů, navíc v důležitých zápasech! Lukáš 3,5/6, Adam o šachovnici výš 2/5, oba mají ve statistice +- skóre +2. Bez chyb to nebylo, to ani náhodou (a ani to nikdo neočekává), ale obstáli proti papírově výrazně silnějším soupeřům. Snad to nejen tyhle dva, ale i další odchovance povzbudí do tréninku. Výsledky jsou totiž nakonec vedlejší, důležitý je trénink, snaha se něco naučit, pochopit tu hru. A neřešte Elo.

– První sezonu v KP to byla nejslavnější výhra ve Vlašimi, loni o trochu méně slavné vyplenění Příbrami v lednu v Dubnu a tentokrát se do historie zapíše záchranářské zlopacení Kolína. Závěr sezony nám vyšel fenomenálně, to byly šachy radosti. Do příštího ročníku mě to naplňuje optimismem.

– Na každém zápase je nakonec vždycky nejdůležitější tiskovka, tu udržujeme v kondici vskutku vzorně. Kolikrát je nás víc než hráčů v týmu, protože se přidávají i lidi z Béčka a náhodní kolemjdoucí. Tuhle pochodeň musíme nést dál.

– Na závěr děkuji úplně všem.

 

Vítek M.