Sezonu Krajského přeboru jsme zakončili velmi krutou domácí porážkou 3,5:4,5 s Kolínem. Škoda. Vzhledem k překvapivému klopýtnutí Sokola Mladá Boleslav (to je ta Škoda) v Lysé by nám výhra stačila na třetí místo. Nakonec je z toho i tak výborná pátá příčka.

Nějaký souhrn sezony ještě sepíšu, i když nevím kdy. Takže teď nebudu zdržovat a skočím střemhlav do zápasu.

Na úvod je potřeba vám všem nastavit zrcadlo, abyste si prohlédli ten klaunský nos, který jsme vám nasadili. V posledních čtyřech zápasech nám chyběl Martin, ale kdepak, nebylo to, že by vařil oběd a kdesi cosi. Co vás nemá! Je v Itálii a do Brodu to má daleko.

Tak takhle jsme si vás povodili, takhle jsme totálně zmátli všechny soupeře a vytěžili jsme díky tomu jednu výhru a tři prohry. Cha!

Martinův pobyt ve špagetárně má pro nás jedno jediné pozitivum – zjistil, jak se čtou (čte?) gnocchi. Během našich nekonečných hádek u jídelního lístku na tiskovkách padaly interpretace typu [ňoči], [noči], [gnoki], [gnoči], [gnochi], maďarské křídlo naší organizace dokonce prosazovalo [ďňocči]. Nic takového, jsou to [ňoki].

Zápas začal rychlou remízou na čtvrté šachovnici (Honzík) a pokračoval další delší na pětce, kde pan Koudelka potvrdil svou solidní sezonu a tahy opakoval spíš z pozice síly. Soupeře mačkal i pan Chybný, rovněž on ale nakonec zapůlil.

Až pak došlo na rezultáty. Lukáš Passer na třetí fošně předvedl suverénní výkon a připsal si už pátou jedničku v sezoně, čímž se stal nejlepším střelcem. Čenda, který dal přednost nočnímu sledování MMA a následnému spánku, tak ostrouhal.

Lukáš Passer (1978) – Daniel Kaplan (1994), pozice po tahu 33…Ve8??, BNT.

Černý posledním tahem spoléhal na taktiku, ta ho ale zradila. Řešení se zobrazí po označení následujícího řádku: Není to žádná jaderná fyzika: 34.Dxe8 Dxd4+ 35.Vf2, věž se zachrání sama.

Nepřehlednou přestřelku dvou slovutných časovkářů naopak nezvládl Ondra „Inspektor“ Šedivý, a tak se šlo do závěrečné třetiny za stavu 2,5:2,5. Ve prospěch zápletky připomeňme, že remíza 4:4 by oba týmy vyřadila z boje o třetí místo.

Pod kotel ještě přiložili borci na druhé šachovnici. Honza Pecka zkušeně odremizoval černými silného soupeře, věžovku sehrál velmi dobře – 3:3.

Klíčovou mindu zápasu jsem vyrobil já. IM Jirovského jsem doslova drtil, odmítl jsem několik nabídek remízy a ještě teď nemůžu uvěřit, že jsem to nevyhrál. Strategicky to bylo dominantní od začátku až do konce, počítač k tomu přidal i několik momentů taktických. Některé jsou ale velmi nelidské. Znovu opakuji, že to je problém dnešní doby, kdy jsou motory už příliš silné – naskočí vám v pohodě +3 i u varianty, u které ani pořádně nevíte, proč byste měli mít větší výhodu. I proto si vysloveně vyčítám pouze jeden „vyhraný“ moment v samotném konci, byť tam už jsem zase měl málo času. Diagramů ale ukážu víc.

Vít Moravec (2211) – Pavel Jirovský (2245), pozice po tahu 33…Dc7, BNT.

V partii jsem zahrál 34.Vfb1, což je stále velmi dobrý tah. Podle motoru vycházela i taktika, kterou jsem nebyl schopný dopočítat. Hele: 34.Sxe6+ Vxe6 35.Vxf8+ Kxf8 36.Jxf5 Jxf5 37.Dxg5 Se8 38.Dxf5+ Ke7.

Vít Moravec (2211) – Pavel Jirovský (2245), podvarianta po tahu 38…Ke7, BNT.

Nyní počítač navrhuje přirozené 39.Dxh7+ nebo ještě silnější 39.e4! Smysl tohoto tahu chápu tak, že jednak se rozhýbá pěšcová falanga v centru, ale hlavně po dalším Sg6 nemůže černý střelec hned tak na e4, kde stojí jeho pěšec. Bílý má podle kompu rozhodující výhodu, ale posuďte sami, zda byste do této varianty v partii šli (i kdyby se vám to podařilo celé spočítat) z tak dominantní pozice, jakou jsem měl v partii.

Vít Moravec (2211) – Pavel Jirovský (2245), pozice po tahu 38…Vfg8, BNT.

Ve vrcholné časovce jsem zvolil 39.Sf1 se stále mírnou výhodou. Nedokázal jsem dopočítat vyhrávající 39.Sd3! kvůli variantě 39…Vxg2+ 40.Vxg2 Vxg2+…

Vít Moravec (2211) – Pavel Jirovský (2245), podvarianta po tahu 40…Vxg2+, BNT.

Snad jsem i zahlédl, že 41.Kh1 by si koledovalo o problém pro 41…Dg7 s hrozbou Vh2+ a Dg2 mat. Minimálně to vytváří věčňák Vg1+ a Vh1+. Proto by bylo úplně vyhrané trochu nepřirozené 41.Kf1! Král nebude v rohu a po 41…Dg7 42.Vb8+ s dalším Df6 vyhrává. Také ale nic snadného.

Vít Moravec (2211) – Pavel Jirovský (2245), pozice po tahu 51…Va8, BNT.

Tohle už jsem ale najít měl. Zahrál jsem 52.Va1? a partie skončila brzy remízou v rovné pozici. Už zas v oboustranně silné časovce jsem nenašel výhru ve variantě 52.Jxa3 Jxd4, viz další diagram (nutno podotknout, že lepší obrana by byla 52…Ke7, ale to se vrátím Jb5 a stabilizuji pika navíc).

Vít Moravec (2211) – Pavel Jirovský (2245), podvarianta po tahu 52…Jxd4, BNT.

Bílý na tahu vyhraje. Řešení se zobrazí po označení následujícího řádku: 53.Vb1! Jc6 54.Vb6! To je ten klíčový tah. Nyní je hrozba Vb8+ nekrytelná, případně beru jezdce.

Jsem vocas no, taková dobrá partie… na druhou stranu je potřeba ocenit soupeřovu obranu. V pozicích, v nichž by se horší hráči třeba už sesypali, hrál opravdu dobře, to musím uznat.

Pořádný, skoro pětihodinový debut prožil Lukáš Pospíšil, když rovnou za stavu 3,5:3,5 rozhodoval o výsledku. V závěru vyhrát nemohl a 4:4 pro nás nic neřešilo, takže to z našeho pohledu nebylo až tak vyhrocené, partie to ale sama o sobě byla nesmírně zajímavá a poučná. Není divu, že jsme jí pak na tiskovce věnovali tolik času a některé momenty jsem ukazoval i v pátek na tréninku pokročilých a následně na pívu. To nejzajímavější musím zaznamenat i na web.

Jan Gabriel (1884) – Lukáš Pospíšil, pozice po tahu 31.Ja5, ČNT.

Lukáš sehrál dobře zahájení a získal maličko lepší pozici, nedal si ale pozor na nenápadnou hrozbu a chycení věže na a4. Nyní je ve vzduchu Sd1 a zisk kvality, černý ale má fantastickou záchranu. Je to fakt brutálně těžký a uvádím to čistě v zájmu šachové krásy. V partii přišlo 31…Sg5, za kočárem by se prášilo po 31…e5!! Nyní má bílý hlavní možnosti a) 32.dxe5 c5!; b) 32.Sd1 exd4 33.exd4 Sf6!.

a) Jan Gabriel (1884) – Lukáš Pospíšil, podvarianta po tahu 32.dxe5 c5!, ČNT.

32…c5! Druhý pěšcový průlom řeší všechno. Pole b4 je pod palbou a brání pěšce a později střelcem vždy napadá Vc3. Černý proto nemůže nic ztratit a Va4 osvobodí. Hezky to ilustruje varianta 33.Sxb7 cxb4 34.axb4 Vxb4 35.Vxb4 Sxb4=. Ačkoliv stále visí Va8, tak černý má v každém tahu dostačující protihrozbu. Vychází i varianta, ve které se bílý pokusí upevnit bod b4: 33.Vcb3 cxb4 34.axb4 Vxb4 35.Vxb4 Sxb4 36.Vxb4 Vxa5=.

b) Jan Gabriel (1884) – Lukáš Pospíšil, podvarianta po tazích 32.Sd1 exd4 33.exd4 Sf6!, BNT.

V této variantě je dokonce černý vyhraný. 32.Sd1 by si bílý vůbec nemohl dovolit. Fakt působivá pozice, v níž černý střelec šikanuje všechny bilé figury na černých polích. Varianty hustý jak pikao:

1) 34.Vd2 V8xa5 35.bxa5 Vxd4!! Bílý má kvalitu víc a je na tahu, přesto nezabrání materiálním ztrátám a je úplně prohraný.

2) 34.Sxa4 Sxd4+ 35.Vf2 Sxc3 a černý díky skvělým střelcům prohání věže i krále soupeře a prostě je to za bílé neudržitelné + má pika.

Přísná bambitkovaná pokračovala během časovky, ve které si Lukáš vytvořil i bez kvality dostatečnou protihru proti králi. Bláznivý průběh ale zdaleka nekončil…

Jan Gabriel (1884) – Lukáš Pospíšil, pozice po tahu 49.a7, ČNT.

V partii přišlo 49…Sxd1 a pokračovalo se 50.a8(D) Sb3+ 51.Kd2 Sxc4 a vznikla pozice D+S vs V+S+S (viz jeden z dalších diagramů). Nicméně vyhrávalo chladnokrevné 50.Kd2! Černý nemá odtah a ani se nedostane věží na „a“ sloupec.

Černý tedy musí na diagramu výše zahrát 49.Vxd1+ 50.Kc1 Va1! 51.a8(D) Vxa8 52.Vxa8

Jan Gabriel (1884) – Lukáš Pospíšil, podvarianta po tahu 52.Vxa8, ČNT.

Co je zase tohle? Asi remíza, ale je to teda neuvěřitelný poměr materiálu – dva pěšci za dvě kvality. Bílý už má pěšce pouze na jednom křídle a černý je bez slabin. Navíc bílí pěšci se docela špatně kryjí. Podle mě to musí být pevnost a remíza. Zajímavý.

Jan Gabriel (1884) – Lukáš Pospíšil, pozice po tahu 51…Sxc4, BNT.

Tohle je nejspíš taky pevnost. Prase aby se v tom vyznalo… hrálo se dál…

Jan Gabriel (1884) – Lukáš Pospíšil, pozice po tahu 68.Ke2, ČNT.

Těžká věc, ale i tohle je pořád pevnost. Lukášovy další dva tahy byly Kg6+f5 a bílý král nakonec nalezl do pozice. Uvádím to pro poučení, že černý měl prostě zůstat v úkrytu a soupeř by neměl jak pozici zesilovat. Nemá žádné průlomy a slabiny na f7+g7 jsou vždy kryté dvěma figurami (K+S). Bílý už má sám jen dvě figurky, které mohou něco napadnout.

No každopádně neskutečně zajímavá partie a skvělý výkon!

Mimochodem, zajímalo mě, zda třeba není Lukáš nejmladší hráč Áčka za nějakou dobu. Není. Lukáš je ročník 2010, takže je mu 13 nebo 14 let (kdo ví?). Honza Pecka debutoval v dresu s českobrodským lvíčkem na prsou v říjnu 2019, kdy mu bylo relativně čerstvě 13 let – takže byl spíš mladší. Oba ale na tutovku prohrají s Martinem Horákem, jenž debutoval 6. listopadu 2011 ve věku nedožitých 12 let.

Tohle je vůbec zajímavý. Koukám, že já hrál poprvé za Áčko také jako čerstvě třináctiletý. To se ale nemohlo povést Čendovi, které ve 13 letech ještě tahal kačera a stavěl CHEVU. Čuramedán z Čevabčičova objevil kouzlo šachu až na gymplu těsně poté, co objevil kouzlo alkoholu. Debut si odbyl ve 20 letech.

No ale abych to shrnul – soupeř byl na všech šachovnicích elový favorit (byť mnohdy jen symbolicky), a přesto si troufnu říct, že po celý zápas mohl myslet maximálně na 4:4, a to ještě s propoceným trikem. Šťastné tři body nakonec stačily Kolínu na třetí místo a má dokonce šanci na postup do ligy, pokud Bakov B odmítne doplnit o soutěž výš svoje Áčko. Brrrrrr.

 

Vítek M.