Když jsem se doma dívala na soupisku Struhařova B, tak jsem si říkala, že pokud postaví svou pětku podle ELO v soupisce, bude to oříšek, spíš ořech – kokosový. Ale to se nestalo. Dorazili jsme do Struhařova včas, ve fotbalové kabině bylo teplo, měli i pultík s občerstvením, ale tím naši hoši pohrdli, měli jsme svoje z domova – buchty s jablečnou zavařeninou, ty mohl v průběhu zápasu konzumovat každý z našich. A Fanda ty jablečné tak rád….

Takže k zápasu:

Na první šachovnici Michael Strnad (1848) proti našemu Fandovi Lebedovi,

na druhé Ježdík Karel (1434) proti Dušanovi Lebedovi,

na třetí Křišťan Petr (1297) proti Danovi Tutunaru,

na čtvrté Gernetová Lucie (1087) proti Tiborkovi Hrebíčkovi,

na páté Kurel Miroslav (1215) proti mně.

Takže: když proti nám nastoupili v této sestavě, měli jsme jasně navrch (i když ELO je jenom číslo). A taky jo. Jako první skóroval Tiborek, vedeme 1:0, druhá jsem bodovala já, vedeme 2:0, a třetí veledůležitý bod, který rozhodl utkání v náš prospěch dal Dan, takže vedeme 3:0. (Danovi se daří, za družstva C i B boduje!).

Na druhé i první šachovnici se hrálo dál, až se z kluků kouřilo (obrazně řečeno). Dušan Lebeda po dlouhém boji remizoval s Karlem Ježdíkem, tu oboustranně zabetonovanou pozici nemohl prorazit, ač se snažil, co mu síly stačily.

Poslední partie Fandy Lebedy měla grády. Oboustranně pěkně ostrá. Fandovi se zřejmě pěkně vařil mozek, chodil si ho ven na mráz chladit a inhalovat studený kyslík. Opakovaně, jen ve svetru, snad nenastydl. Jeho partie skončila po 15té hodině, v 54tém tahu opakováním tahů  – remízou. Fando dobrý, chvílema jsem trnula..

Takže 4:1, a jelo se domů.

V autě venku trpělivě a obětavě čekal manžel „se svým zvěřincem“. I jemu patří dík. V zádech bolestivého housera, na klíně naši Babunu, ale i on  brodskému šachu fandí a  při tom letošním mém kapitánování mě s dopravou na zápasy v podstatě zachraňuje.

Příště hrajeme doma proti Klubu šachistů  Říčany 1925 K – 25.1.2026 od 10-ti hodin.