Lounsko, 14.–16.03.2025

 

S Čendou a Branďákem jsme vyrazili na víkend na Lounsko. Jako vedoucího výletu jsem jmenoval Čendu, abych si trochu odpočinul od organizace. Čenda zvolil jako cíl pivovar Zichovec, který má být údajně nejlepší v ČR. Zde chtěl i spát, ale volno bylo jen v noci na neděli, takže v noci na sobotu jsme spali v Lounech. Protože Branďák nereagoval na návrhy ubytování, Čenda „za trest“ zarezervoval to nejdražší. Sobotní trek Čenda naplánoval tak, že spojil náhodné body v mapě. Cíle k vidění si nechal poradit od AI.

 

Přijeli jsme k hotelu Merlot. Měli jsme i zaplacené parkování, ale dole u vchodu jsem jej neviděl, tak jsem jel do kopce kolem hotelu a zastavil nad ním, kde se mi zdála být vrata. V jednosměrce jsem nechal vedle sebe na průjezd něco přes dva metry místa. Vzápětí přijelo další auto, jehož řidič se bál projet, tak jsem mu ukazoval (ne, jak si myslíte, fakáče, ale jak může projet). Hned nato nějaká zLounka z přilehlého domu cítila potřebu mě poučit, tady že se neparkuje. Na recepci mi dali čip, vysvětlili mi přístup na vzdálené parkoviště ve slepé ulici a spěchal jsem zpět k autu. Toto parkoviště je prakticky nenalezitelné, když nevíte kam jet. Mezitím přijelo další auto, takže couvání v jednosměrce padlo. Projel jsem celé historické centrum, vrátil se na příjezdovou silnici, znovu projel po rovince kolem hotelu a nakonec trefil až na parkoviště.

 

 

Ubytování v hotelu bylo opravdu na úrovni. Po večeři jsme se vydali do pivního baru. Prošli jsme nádvoří kolem kostela sv. Mikuláše. V historickém centru se nám nelíbilo parkování, které zabíralo většinu náměstí. Čendu zaujal dům s černou fólií na odizolování, kterou si musel vyfotit. Celkově Čenda fotil každou kravinu, která ho trochu zaujala. U pivního baru jsme viděli i největší model jízdního kola na světě.

 

V pivním baru nám Čenda dal jím připravený kvíz. Na můj vkus tam mohlo být méně otázek na jména osob. Občas jsme se nechytali, např. u tématu Sexbomby jediných bodů dosáhl Branďák v přesmyčkách, protože pradávné herečky jsme neznali. Je zajímavé, že všechny sexsymboly jsou herečky z 60. až 80. let. Také jsme se dozvěděli, že v Čechách žila jediná sexbomba. Už vás slyším, jak to vykřikujete, tak se zase uklidněte. Já vím, že víte, že to byla Olga Schoberová. Ale my to prostě nevěděli, stejně jako že Bardotka se věnuje ochraně zvířat. Celkově bych Čendovi doporučil více faktcheckingu po AI, když mezi 10 nejstarších evropských hlavních měst zařadil Plovdiv. Prostředí se mi jinak nelíbilo, napráskáno a straně hlučno, do toho nepříliš milá obsluha. No jo, ale co naděláte, když si otevřete hospodu a oni vám tam chodí lidi. Určitě tam bylo plno zLounů. Večer jsme ještě dali epizodu z podcastu Kvíz, please! a Čenda pustil finále turnaje v Age of Empires II.

 

 

Ráno jsme po snídani vyrazili do obce Raná, kde jsme zlezli stejnojmennou horu. Čenda navrhoval, abychom se otočili na obrtlíku a zdolali ještě nedaleký Obrtlík. Jenže Branďák si uvědomil, že by to nemuselo časově vycházet a museli bychom použít raning. Hezký výhled takhle zRána. Patrně členové paraglidingového klubu nosili nahoru rohože a vtipkovali, jakto že jdeme s prázdnou.

 

Poté jsme přejeli do obce Klobuky, kde jsme si nasadili pokrývky hlavy, abychom zapadli. Následně jsme se prošli k menhiru Zkamenělý pastýř. Ten nás však zklamal, prostě jen kus balvanu. Vrátili jsme se a šli na oběd do Bistra u Babičky, které doporučuje Hejlík. Opravdu vynikající burger – smekám svůj klobuk.

 

 

Neplánovaně jsme si ještě udělali malou zajížďku do Peruce k Oldřichovu dubu, o jehož zhlédnutí jsme projevili zájem. Čenda se zmínil o zámeckém parku. S Branďákem jsme pochopili, tam že dub roste. Projeli jsme kolem parku a dojeli pod velice prudkou silničkou. Vedle ní byl jakýsi plácek, který se mi na parkování nezdál vhodný. Vyjel jsem nahoru zpět do obce a hledal místo na parkování, ale nakonec se vrátil dolů zpět na plácek. Tam jsem se snažil zaparkovat, ale vyhodnotil jsem, že to není na delší parkování, tak jsem jel zpět, ale při vyjíždění zpět na silničku jsem nezvolil optimální stopu a trochu si odřel karoserii. Opět jsem vyjel kopec a nakonec objevil parkovací místa u obecního úřadu, kde jsem auto nechal. A šli jsme k dubu, který roste…

 

…na tom plácku! A zklamal mě. Mezi ostatními stromy nevyčnívá, navíc už je bandážovaný. Těšil jsem se, že už tím kopcem nebudu muset jet, ale Branďák zůstal na plácku číst ceduli, takže jsem ho naposledy sjel. Branďák si užíval genius loci tohoto místa. Prohlédli si dub, přečetl historické zajímavosti a bystrým okem zkontroloval v blízkosti dubu protékající bystřinu. Ne jako někdo, kdo tam prolétl jak Hodač televizí.

 

Stavil jsem se načerpat. Spolujezdci se pochlubili neočekávanými informacemi. Čenda má řidičak i auto, ale ještě nečerpal. Zato Branďák řidičák ani auto nemá, ale už čerpal. Schválně kdo to čekal.

 

Přejeli jsme do Zichovce. Podívali jsme se na Zichovecký kromlech. Jde o seskupení balvanů, sice novodobé, ale mnohem zajímavější než předchozí menhir. Kameny zde měly zajímavou strukturu a dalo se posedět i na lavičce. Branďák obhlédl blízký rybník. Nedaleký Pomník Jiřího Hartmana (letec RAF) byl pro mě obrovské zklamání, protože to bylo jen kus vybetonované země. Pomník se jmenoval Stíny a zobrazoval stíny, které vrhal letoun letce Hartmana. Zajímavé ztvárnění pomníku, po kterém se dá chodit. Chce se mi říct, ještě že nelétal vzducholodí, to by bylo potřeba více prostoru a betonu, takže by se na toto místo ani nevešel.

 

V pivovaru jsme se ubytovali (pokoj byl výrazně stísněnější) a odmítli snídaně, které jsme již odmítli i při rezervaci. Vyrazili jsme na trek, kde cílem byla lesní kaple. Na začátku měly být tři studánky. Ty jsem plánoval využít k napití se. Ke svačině, kterou jsem jedl za chůze, jsem si proto nevzal žádné pití. I přes Branďákovo upozornění, abych vodu nepil, protože v ní souloží ryby.

 

Čenda navigoval podle Google map, kde byl les znázorněn jako zelený flek, a občas zastavil, ukázal rukou do houští a prohlásil, že musíme tudy. Přiměl jsem ho, aby používal spíše turistickou mapu na mapy.cz. Došli jsme k nějakým chatám, narazili na turistickou značku a šli podle ní. K lesní kapli jsme nakonec došli, ale nebyla to žádná lesní kaple, ale srub uprostřed lesa, který podle nepořádku uvnitř příležitostně obývali bezdomovci. Ani stopy po nějaké sakrálnosti, natož zajímavosti.

 

Vraceli jsme se po neznačené cestě, ale když se začala stáčet na stranu od Zichovce, prohlásil jsem, že se mi ta cesta nelíbí, a odbočili jsme pěšinkou na správnou stranu. Nakonec jsme protli značenou cestu a dali se na přímou cestu zpět. Na té jsme narazili na studánku, kde jsem konečně uhasil svou žízeň. Dokonce tam měli i hrníčky. Cestou jsem jim dával kvízy, řeč byla také o filmech a hraní. Čenda si stěžoval, že les není vůbec značený, narozdíl od toho v okolí Kostelce, který je doslova zaplevelený různými ukazateli.

 

 

Na večeři v pivovaru jsme opět odmítli snídaně (otravné). Dokonce jsem zdůraznil slovy „Určitě ne“. Mé jídlo mi nechutnalo a dojedl jsem kus Čendova, které bylo vynikající. Na pokoji Čenda pustil pokračování turnaje. Cítil jsem únavu a dokonce při komentování usnul.

 

Ráno jsme přejeli do Slaného, kde jsme vyšli Slánskou horu. Z ní byl nádherný výhled. Druhou stranu jsme sešli a navštívili Kumpánovu zahradu. V ní probíhá postupná rekonstrukce, ale už teď je velice hezká.

 

 

Poté jsme se stavili na vynikajícím obědě v pivovaru. Následovala cesta domů.

Celkově hodnotím víkend jako vydařený. Jako příští cíl Čenda udal Brno.

 
 
 
 

Jan Fiala
přispěl Vít Brandejský