Byli jsme v Liberci a příště asi taky duben

Když píšeš článek více dní, čti ho po sobě, ať víš, kde si skončil a co si napsal

Původně jsem se chtěl psaní článku moc nevěnovat a sepsat něco jen tak podprůměrného. Doufal jsem, že mi to projde, ale ozval se Čenda a tak to trochu přepíšu a tím doufejme vylepším

Měsíc červenec – hraje se Liberec. Tato rýmovačka platí už nějaký ten pátek. Letos to byl konkrétně 17. ročník (teda doufám). Jan Fiala (Honzík) opět po zveřejnění propozic obeslal lidi s dotazem, kdo by chtěl jet s ním? Nakonec účast potvrdil Jan Čermák (Čenda) a Vít Brandejský (já) a tak jsme tedy do Liberce vyrazili ve třech hájit českobrodského lvíčka na našich dresech. 

Psát článek o turnajích se stal již takovou tradicí. Loni jsem se ve svém krátkém ohlédnutí prakticky přihlásil a trochu jsem doufal, že se na to zapomene. Snažil jsem se tedy tvářit neutrálně při nástupu do auta, ale vydrželo to jen pár metrů a už bylo jasno, že to Honzík nejen četl, ale trvá na naplněné těchto slov. Tento problém mě provází celkem dlouho. Něco jen tak plácnu a ono je to považováno za slib. Už na gymplu jsem omylem slíbil, že napíšu dobrovolně sloh z angličtiny. Tento fakt jsem se dozvěděl až když ho po mě chtěli a já ho nepsal, protože jsem svůj souhlas myslel na domácí úkol, který jsem tedy taky neměl. Bylo mi sice divný, že se mě zeptala na úkol a pak ho po mě nechtěla, ale to jsem neřešil. Pak je tu problém zvaný “Buchty s tvarohem”. Slíbím něco co se mi nechce dělat, ale splnění toho slibu je celkem jednoduchý a zcela v mých možnostech. 

 

Takže tedy co mi zbývá a začínám psát. Budu psát pomalu, protože ne všichni umí rychle číst. Přihlášky a organizaci výpravy si vzal na starost Honzík. Čenda přispěl tipy na výlet, které čerpal zejména z gastroprůvodců od Hejlíka. Vybral restaurace a spojil to s nejbližšími kopci a zbytek (spoj tam a zpět) nechal na Honzíkovi. Čas pomalu napršel a v sobotu 16.7. jsme se sešli jak jsme plánovali. Čenda s Honzíkem narvali auto věcmi. Já si bral jen tašku na florbal což byli násobně méně než moji spolucestující. Cesta ubíhala v poklidu až do Kounic. Tam nás zastavil nějaký běžecký závod a zastavení provozu asi na 20 minut. Protože byla cesta skvěle naplánována a šlo vše jak po drátkách, přijeli jsme do cíle jen s půlhodinovým zpožděním. Což vůbec nevadilo. Beztak jsme byli na místě s předstihem. Tak jsem se zaregistrovali dostali klíče od pokoje/třídy a vyrazili na oběd. Vybrána byla restaurace Radniční sklípek, kde Čendovi zachutnal svijanský Šlik i jídlo a restaurace si tedy u něj zlepšila renomé oproti loňské návštěvě. Což Honzíka strašně potěšilo, až jsem ho začal podezřívat, že má v restauraci podíl. Ukázalo se, že to je jeho nejoblíbenější restaurace v Liberci a velmi jí fandí. Vrátili jsme se na 1. kolo a to dopadlo podle předpokladů. Já prohrál a Honzík s Čendou vyhráli. Čendovi výhra trvala skoro pět hodin a tak jsme v rychlosti vyrazili na večeři k Šesti kohoutům. Kde jsme s Čendou ochutnali tři kohouty od pivovaru z Českého ráje, tedy pivo Rohozec. Večer jsme jen něco drobně zahráli myslím, že krycí jména a superšpiona. Šli jsme spát se slepicemi kolem půl druhé. V neděli je tradiční dvoukolo, což pro někoho znamená vstát a jít hrát (kolo je od 9 hodin). Já vstávám na místní poměry brzo a tak jsem byl v 7:10 na snídani v Tescu. V 2. kole splnil očekávání Čenda výhrou a Honzík prohrou a já jsem odehrál příšernou partii, když jsem viděl, že pozici soupeři jen zlepšuji, ale jeho útok jsem podceňoval na což jsem doplatil. Mezi koly jsme vyrazili na přírodní koupaliště, které je asi 30 minut daleko. Honzík plánoval se jít koupat. Mě Čenda nalákal na ochutnávku Volta a jeho speciálů, který zde měli mít. Na koupališti bylo lidí, že by spočítali na prstech jedné ruky maximálně s malou pomocí druhé. Stánek s občerstvením byl zavřený, ale byly z něj slyšet zvuky a tak jsme jako šachisté sedli a čekali co se bude dít. Honzík se šel koupat a my jsme čekaly a po 45 minutách se dočkali a stánek otevřel tak jsme si dali oba místní speciální Volty a šli na kolo. 3. kolo a Čenda remizoval na onlinech s Burešem, já totálně zahodil zahájení a ztratil jsem věž a řekl jsem si tak to teda ne a aktivitou jsem získal střelce a udržel koncovku s kvalito méně. Honzík po dvojtém boji vyhrál. Trápil ho nejen soupeř, ale i boj zřejmě s nachlazením. Oznámil nám, že s námi na večeři nepůjde a Čendovi ukázal, kde má flashku s kvízem, kdyby se mu neudělalo líp. Ten se ho rozhodl povzbudit slovy: “Kdybys náhodou umřel.” Já jsem se ho jen zeptal jestli chce zpopelnit nebo mám začít kopat díru někde na zahradě? Tak jsme s Čendou vyrazili do Black Horse. Což je pro nás nejlepší restaurace na jídlo v Liberci a dali jsme si líčka s bramborovou kaší. Po našem návratu se Honzíkovi udělalo líp a rozhodl si s námi něco zahrát a doplánovat výlet na pondělí (odjezdy). Několik mých poznatků z prvních dnů. Můj klíč od dveří byla kopie a nepasoval do dveří, proto jsem se ho rozhodl nepoužívat a půjčovat si Honzíkův a Čendův. Doma jsem si nechal hřeben, ale to jsem vyřešil jeho nepoužíváním což mělo malý vliv na můj vzhled. Také jsem zjistil, že můj výběr polštáře byl špatný a tak jsem vyrazil do Sportisima koupit si pumpičku na míč a pro míč pod hlavu na spaní. Mezi stolními hrami patřili mezi nejoblíbenější Superšpion, Krycí jména a V Pasti. Během článku vás vyzkouším z několika hádanek. Začněme zlehka – Horní část tekutého nápoje národa našeho? 

V pondělí nás čekal první výlet mimo Liberec. Honzík neumřel a jel s námi do Rychnova u Jablonce nad Nisou. Před cestou se ukázal rozdíl v naší cestovatelské vybavenosti. Já jsem si na rozdíl od mých dvou spolucestovníků bral s sebou na výlet jen peněženku, telefon a klíče (ty jsem měl možná i zbytečně). Zbytek výpravy si bral batoh s pitím, mapou a opalovacím krémem a bůhví s čím vším. Můj logický argument, že se mazat krémem nepotřebuji, protože jdu na výlet a ne se opalovat, se ostatním zdál jako blbost. Cestou jsme začali oblíbenou kratochvíli, která zkracuje pěší cestu. Jedná se o vyprávění a hodnocení filmů, které v posledním roce od Liberce Čenda a Honzík viděli. Honzík se zaměřuje zejména na filmy starší, a které jsou nám tedy již známé a popis děje je tedy bezpředmětné. V loňském roce viděl také několik krátkých filmů (kolem 10 minut). Jeho list byl sice oboustranný, ale zabral nám něco přes 2 hodiny. Měl na něm i film s japonským názvem, o kterém nevěděl, jak se jmenoval česky a o čem byl. Takže to šlo celkem rychle. Takže během cesty se dostal ke slovu i Čenda se svým dvoustránkovým oboustranným seznamem (tedy 4 stránky textu), který nás pak provázel zbytek cest. Čenda o filmech mluvil déle a občas jsme se dostali k jiným podobným filmům, nebo popisu menšinového žánru, ve kterém byly točeny. Také jsem byl obviněn z toho, že Čendu tlačím dopředu, aby seznam stihl dokončit. Cesta nám celkem rychle uběhla. Největší zmatky nám dělali lidé, kteří trasu značili turistickými značkami, protože občas neoznačili odbočku. Přesto jsme se dostali do Jablonce nad Nisou, jak jsme chtěli. Jablonec byl celkem dost rozkopaný, asi tam něco hledali. Naším cílem byl pivovar Volt, který byl celkem dobře schovaný a po středně dlouhém bloudění jsme se dostali blízko. Vyhráno jsme ještě neměli, protože pivovar se zřejmě bojí návštěvníků a tak se celkem dobře z venku maskuje. Nicméně byl odhalen a stálo to za to. Najedli jsme se a ochutnali několik speciálů od pivovaru Volt a honem rychle na tramvaj a na 4. kolo. Stihli jsme ho s menším zpožděním v 16:00 jsme vstupovali do areálu školy. Kolo dopadlo celkem fajn já remizoval, posléze jsem šel hledat nějaký krám, kde bych koupil pásek, což by mi značně pomohlo. Našel jsem po boji obchod CaA a tam jsem si vybral náhodný, který mi byl. Čenda prohrál online a Honzík vyhrál. Hádanka na dnešní den bude složitější, protože se smí použít jen podstatná jména – doprava, lidi, hladina. 

Na úterý připadl kratší výlet, který byl vymyšlen až na místě, protože Čendou zvolené podniky měli otevřeno až od středy. Jeli jsme do části Liberce, která se jmenuje Kateřinky. Tam jsme se dostali k vybrané vyhlídce. Cesta byla tak prudká, že Čenda nebyl schopen mluvit o filmech a čekalo se na mírnější profil. Pak nás čekal návrat tou samou cestou. Po cestě jsme se zastavili v restauraci, která Čendovi připomněla devadesátky. Nevím co si z nich pamatuje, či zda nemyslel sérii ČT z letošního roku. Každopádně se tento podnik nedostal do výběru Hejlíka, kterým se Čenda rád řídí. Nejenže se tam nedostal ani se nedostane a nejspíš ani nechce. Vařili takovou českou klasickou kuchyni a Čendovi se nelíbilo ani prostředí. Pak jsme se nějakým lesem dostali až k přírodnímu koupališti, kde si včera Honzík zapomněl plavky. Následovalo šťastné shledání a cesta na 5. kolo. Já rychle vyhrál, Honzík vyhrál a Čenda otočil partii. Závěr dne jsme si okořenili fotbálkem v malé tělocvičně spolu s pěti členy rodiny Holásků. Já hrál tradičního bukače a v této roli se mi dařilo. Hrálo se několik různých zápasů a musím neskromně říct, že bylo důležité míti Branďáka (B4P). Čendovým favoritem mezi hrami se stala hra V Pasti, přestože v ní prakticky nevyhrával, nevzdával se a bojoval až se dočkal. Čenda se několikrát dostal do pasti sám od sebe a pod časovým presem začínal nejvíc zmatkovat. Pak ještě deskovky a vybírám těžkou hádanku od Čendy – složte slova z těchto písmen – K L E U D. Já dal Honzíkovi lehčí a taky jí neuhodl – K L R N B. 

Na středu obvykle připadala královská etapa, tedy nejnáročnější výlet. To se letos zřejmě nepotvrdilo. Vyrazili jsme s Vítkem Holáskem do Bedřichova autobusem. Tam jsme došli k vodní nádrži Josefův důl, kterou jsme obešli a cestou Čenda pokračoval ve svém seznamu filmů. Převýšení na cestě bylo oproti minulým dnům prakticky nulové a tak se vrcholem stala návštěva restaurace Muhu. Cestu jsme prošli s časovou rezervou a tak jsme stihli navštívit i stánek u zastávky. Na kolo jsme se vrátili včas. Já s Čendou jsme remizovali a Honzík prohrál. To vše se událo tak rychle, že jsme stihli i návštěvu kina v 20:15. Dávali Top Gun – Maverick. Původní plán byl kino ve čtvrtek, ale hráli v tak blbých časech, že tohle bylo jistější. Honzík měl výtku k představování a budování postav, kterou jsem doteď nepochopil. Ukázal se, ale zajímavý jev pocitová délka filmu já scénu viděl 3 minutou, Čenda 5 min a Honzík 15 min. 

Hádanka – prostor, kde se nachází menší opozitum člověka? 

Čtvrtek je tradičně volný den, tedy plácání se po Liberci. Rozhodli jsme se jít nejsřív do Severočeského muzea a pak na kousek piva ke kousku piva. Čenda už se dostal v povídání od filmů k seriálům. Cestu tam a zpět jsme šli pěšky, abychom alespoň něco ten den nachodili. Kolo dopadlo následovně Honzík ½, Čenda 1 a já 0. Poté jsme se rozhodli připravovat na večerní Honzíkův kvíz. Já a Čenda jsme se spojili s Vítkem a Vojtou Holáskovými do týmu Mocné kachny. Od začátku jsme se přetahovali s týmy Sako nebo kosa a Prosím, zadejte název týmu o přední příčky. Zatímco na šachovnici to bylo ode mě nic moc, tady jsem se cítil silnější. Hodně mimo jsme byli v tipovacích otázkách a nedařilo se moc ani v názvech zahájení. Honzík byl přísný rozhodčí jak kdy. Někdy uznával jen celkem lehkou spojitost s odpovědí – např. U Zikudy stačilo cokoliv se stavbou. Zato můj tip na Hortovu knihu neuznal, přestože jsem trefil všechny písmena a přidal i 2 navíc (Moje šachové historky x Mé šachové historky). Nakonec jsme po boji skončili druzí o bod za Sako nebo kosa. Byli jsme celkem spokojeni, ale pachuť zůstává. 

 

V pátek jsme vyrazili do Smržovky a z ní na Tanvaldský špičák. Celkem mě překvapilo, že Honzík s Čendou nevědí jedinou zajímavost, která se se Smržovkou pojí (schválně kdo to ví). Cestou nahoru a dolů do Tanvaldského špičáku se Čenda prokousal i seriály, které viděl a zůstali mu jen PC hry a ty si nechal pro sebe. Cestu jsme zvládli v celkem dobrém čase a tak jsme měli i rezervu před odjezdem vlaku a tu jsme strávili převážně v restauraci. 8. kolo a Čenda rychle prohrává, já remizuji a Honzík prohrává. Večery jsme si také krátili stolním tenisem. V něm jsem si tak věřil, že jsem začal hrát s pěšcem ze zahradních šachů a nebylo to ode mě vůbec špatné. Jediný problém jsem měl s krátkými nízkými míči, protože jsem pod ně nedokázal narvat pěšce a občas mě překvapila i nečekaná hrana na spodní části pěšce. S Čendou jsme na večeři byli ještě u 6 Kohoutů a ještě v Black Horse. 6 Kohoutů je lepší pro kombinaci jídla a piva, zato v Black Horse je výborné jídlo, ale posedět na pivo bych šel radši jinam. Každopádně to byl dobrý tip od Hejlíka a Satoranského zetě. Také jsme pak po večerech hráli hru Hádej kdo – kdy se ostatní snaží napovědět pojem jednomu hádajícímu. Ukázalo se, že já mám problémy s youtubery skoro stejné jako Tomáš Holásek s politiky. Zatím co u mě je pochopitelné, že neznám kdo točí videa o Minecraftu, protože jsem nikdy nehrál. U Tomáše je dle mého soudu horší nevědět kdo je Petr Fiala. Jinak se projevoval generační rozdíl, protože mě nejlépe radil Čenda a naopak (zejména odkazy na filmy). Ostatní rady mi přišli spíše matoucí. 

V sobotu jen vstát a odehrát kolo (Čenda 0, já a Honzík ½). Rozloučit se a můžeme vyrazit domů. Už to jen nějak zhodnotit a může tento článek skončit. Takže šachově Čenda byl spíše spokojen se svými výkony hrál celkem v popředí a skončil +1 což mu stačilo. Honzík byl spíše spokojen nebo podobné průměrné hodnocení mi řekl a já si to nezapamatoval. Já začal příšerně a pak jsem to celkem vylepšil, takže v součtu hrozný. Závěrečné hodnocení filmů Honzíkovi se nejvíce líbil Bod varu, kterému vytýkal jen titulky, v nichž jsou prý psány CGI efekty. Přestože si jich ve filmu nevšiml a tak dal 4 hvězdy z pěti. Celkem se mu líbila i česká komedie Tři tygři ve filmu – Jackpot. Tam se mu nelíbilo použité cameo a to, že jedné z postav nerozuměl co říká. Já jí teda rozuměl, ale nezdálo se mi na můj vkus moc volné propojené scén, které spíš odpovídalo skečím spíš než jednomu příběhu. Čenda nejvíc ocenil film Duna. Ze seriálové tvorby ho nejvíc zaujal – Vítejte na konci světě. O tom so toho moc nepamatuju, tak vám nezbývá než se na něj podívat. Jinak Čenda obecně dává 4 hvězdy skoro všemu, když se moc nenudí a není tam něco navíc. Čenda nám představil i nové (vlastně teda staré) žánry filmů. Třeba zajímavé filmy z italské produkce, které tvořili humor, především ženskou nahotou. Pak film Jmenuju se Dolemite, který popisuje žánr černošských komedií a proč bylo těžké někoho přesvědčit, že má smysl je produkovat ve velkém. 

Liberec je, což jsem nečekal, kraj piva. Skoro každé město má svůj pivovar jen namátkou – Jablonec – Volt, Liberec – Kousek piva, Frýdlant – Albrecht, Svijany – Svijany, Malý Rohozec – Rohozec. Každý z těchto pivovarů má minimálně 5 druhů piva, z nichž je několik speciálů. Restauraci v Liberci většinou stačí odebírat pivo z jednoho pivovaru a mají hned celkem širokou nabídku. Čendu nejvíc zaujal Ale z Kousku piva. Dříe si oblíbil 8° Albrecht z pivovaru Frýdlant. Mě nějaký speciál z Voltu, ale nepamatuju si jaký a Honzík pil vodu a ta bylo všude skoro stejná. 

Byli tam lidi

 

To je snad vše už jen přidat fotky a mám hotovo. Na další rok nic neslibuji.