Dostal jsem doporučení zúčastnit se MČR v blesku. Více mě ale lákal ples, spíše ze zvědavosti. Rozhodl jsem se obě akce spojit a jet autem, protože večerní spojení domů hromadnou dopravou mi nedostačovalo.

Z propozic:
„15. Podmínky účasti:
15.1. Pro mistrovství je povinný dresscode Business casual. Prosíme o dodržení dresscode, při
porušení nebude hráč(ka) na mistrovství vpuštěn(a).“ (Ano, v propozicích byl i tento odkaz.)

Při prezenci jsem se nachomýtnul k řešení dress code jednoho účastníka v tričku s potiskem.

„Koukněte na kolegu, jaký má hezký svetr,“ využil mé aktuální přítomnosti předseda ŠSČR Martin Petr.

Hráči v tričku jsem nabídl k zapůjčení svou košili, kterou mám jako rezervu trvale umístěnou v autě. Vydali jsme se do garáží. Cestou mi vysvětloval, že normálně chodí v šortkách, a tohle (dlouhé kalhoty s tričkem) už je z jeho pohledu formální dost. Přestože je mi daná košile velká, jemu byla malá. Proto vyrazil na nákupy.

Kongresový sál byl neobvykle umístěn v nejvyšším patře obchodního centra. Přišel mi poněkud stísněný a s nižšími stropy (oproti Zlínu měl ale skvělé osvětlení).

Na zahájení promluvil 1. náměstek primátora a bývalý hokejový brankář Dušan Salfický: „Je to bleskový turnaj, proto budu mluvit bleskově.“ Přemýšlel jsem, jak dlouho by mluvil při zahajování turnaje ve vážných. Dvě hodiny na 40 stran a hodinu do konce projevu? Také zmínil, že šachy jsou chytrá hra a šachisti chytří.

Zadávání výsledků bylo zajímavé, probíhalo simultánně různými rozhodčími z více mobilů přes chess-results, co jsem tak okoukal. Každý rozhodčí měl na starosti určitý okruh stolů, ale mohl zadávat i jiné výsledky. Jen jednou se stalo, že se muselo několik výsledků hlásit opakovaně (nevím, jestli někomu spadl internet), jinak to fungovalo skvěle.

Rozhodčí nám sice byli představeni, ale byli v obleku. A zapamatujte si je hned všechny. Je škoda, že rozhodčí neměli jmenovky, zrovna v tomhle případě by se to hodilo. Většina účastníků totiž byla také v obleku, ti mi ale přišli overdressed a zůstal jsem ve svetru. Přitom v předchozích ročnících se prý stalo, že někteří hráči nahlásili výsledky jinému hráči.

Zmínit lze i online přenos, na kterém jsem se dokonce objevil, a to v prvním kole.

Neobvyklé mi přišlo, že prohrával až druhý nemožňák. Za první se přidala 1 minuta a soupeři se ubraly 2 sekundy.

Zhruba 20 účastníků zjevně nedodrželo dress code, např. polokošilemi, tričkami, mikinami, džínami. Sice jsem neviděl nikoho v tričku s potiskem (takže nikdo dress code neporušil „tak moc“, jak by býval porušil původně nevpuštěný hráč), ale přesto bych upřednostňoval rovný přístup ke všem.

Turnaje se účastnil i můj jmenovec, a tak nám na chess-results mezi příjmení a jméno doplnili i naše města.

Během turnaje nenastal problém a i přes stísněnější podmínky skončil včas. Tomu vděčíme jednak všeobecné disciplinovanosti, ale určitě také tomu, že mnoho hráčů si rozlosování hledalo na mobilu. K tomu nás i tak trochu vyzvali, ovšem ta výzva zazněla vedle informace, že při partii má být mobil vypnutý. Informace o vypínání byla obratem poněkud rozmělněna opakovaným zdůrazněním, že mobil nesmí vydat zvuk. Vážně si každý na partii vypnul mobil, po partii zapnul a tak stále dokola? Cítím v tom pokrytectví. Tak pokud chceme, aby se hráči dívali na chess-results, pak je tedy nenuťme mobily vypínat, a proto nehrajme podle Pravidel FIDE, a proto nezapočítávejme na FIDE elo.

Po organizační stránce nakonec turnaj hodnotím dobře, zasloužil by si ovšem větší místnost (nebo méně účastníků).

 

Se svými výsledky jsem hrubě nespokojen. Hrál jsem špatně, neorientoval se dobře v pozicích, ztrácel čas. Občas jsem prohrál i dobrou pozici ze zahájení. Uvědomil jsem si, že (kromě prvního kola) jsem měl všechny soupeře elově podobně, kolem 1800, ale měl jsem pocit, že někteří hrají na nižší výkonnost, někteří na vyšší výkonnost. Nakonec ten rozdíl vycházel z věku soupeřů. A skutečně, se všemi staršími mám výhry a všechny prohry jsem utrpěl s mladšími.

Mou žalostnou výkonnost ostatně dokládá partie z prvního kola – prohrál jsem si ji sám dvěma hrubkami, soupeři stačilo čekat.

Body proti mladším/vrstevníkům nebyly mou zásluhou. V jedné partii se soupeř s figurou více tak dlouho pokoušel uplést matovou síť (namísto snadného vynucení výměn figur), až spadnul na čas. V naštvání mi ani nepodal ruku. V posledním kole jsem byl prohraný, měl jsem věž bez pěšců proti jezdci s mnoha pěšci, ale postupně jsem nějaké pěšce dobral a nakonec obětoval věž za předposledního pěšce a králem dobral toho posledního. Předtím jsem ale získal minutu navíc reklamací nemožňáku.

Přestože se snažím poslední dobou šachu věnovat, mám pocit, že to nikam nevede, že to není znát. Snad už jsem příliš starý, abych se zlepšil? Snad mě příliš duševně vyčerpává právničina? Dá se vůbec zlepšit po vysoké škole, při duševním povolání? Je to tak, že do začátku pracovního procesu se zlepšujete a pak už to jen udržujete? Mám pocit, že hraju hůře než dříve.

Nebo je problém jen u mě? Vždyť jiní lidé dokáží i vystudovat vysokou školu při práci.

Trefně to vyjadřuje obrázek vpravo.

Snad to není tak dlouho, co jsem sám byl vlčák a porážel dospělé. Teď jsou vlčáky děti a ze mě se stala ovce. Snad se nesnížím k tomu, abych hrál turnaje 30+. To by přece nebylo fér. Je to snad osud šachistů, stávat se z vlčáků ovcemi.

Zjevně na svůj rating nehraju. A možná jsem nikdy nehrál. Snad jsem si na Open Říčany 2009 skutečně uhrál elo nezaslouženě.

Chápu, že léta minimálního praktického hraní (několik partií za družstva + Liberec) si vybralo svou daň, že blicky mi jdou nejméně. A rozhodně chci nadále pracovat v co nejvyšší kvalitě, rozhodně bych nechtěl vyměnit vysoké elo za špatné pracovní výsledky. Ale přesto, proč se bojím dětí nabušených teorií?

Samozřejmě, snažím se hrát nejlepší tahy proti každému soupeři, ale dělám chyby.

Vždyť i v Jaroměři jsem zahrál pod své elo a za áčko úplně nesmyslně prohrál ve druhém kole. Připravil jsem si dobrání střelcem a pak naprosto nepochopitelně dobral jezdcem.

Je to tak, že už se nikdy nezlepším?

 
 

Po turnaji následovalo několik dlouhých hodin čekání na ples.

Po prezenci na ples mě zaujaly ceny v tombole, které jsem si tak dlouho prohlížel, až jsem znejistěl, jaké je mé číslo stolu, a musel se jít potupně zeptat znovu. Ceny v tombole byly mimochodem pěkné, ale hlavní ceny v podobě vyhlídkových letů mě vůbec nelákaly, protože létání obecně se milerád vyhnu. To přispělo k rozhodnutí se tomboly neúčastnit.

Kupodivu nejvíce se mi líbilo čekání u stolu na zahájení plesu, kdy z reproduktorů tlumeně hrály známé hity v čistě strunném provedení (bez basů).

Při zahájení mluvila náměstkyně primátora, také bleskově…

Ples moderoval Karel Kovář (youtuber Kovy), se svým úkolem se popasoval přijatelně.

Kapela hrála pěkně, jen mi přišly basy špatně ozvučeny. První skladby byly taneční a dokonce u většiny řekli, co se tančí za tanec. Mnoho párů tančilo již od první skladby, jejich počet se zvyšoval a byla v tom docela energie. Kapelník to komentoval nějak ve smyslu, že si myslel, že mezi šachisty je plno introvertů a moc se tančit nebude … Což je logická chyba – ukvapená generalizace. Protože na ples zjevně jdou hlavně ti, kdo chtějí tančit. Nehledě na to, že introvert neznamená asociál. (Stranou nechávám otázku, jestli je skutečně v šachách o tolik více introvertů.) Pak se to tedy stočilo více do skladeb na trsání. Na vyjasněnou – netančil jsem ani netrsal, ani to nebylo v plánu.

Také došlo na předání výročních cen ŠSČR a uvedení do síně slávy – reakce dvou oceněných mě však zklamaly – neříct nic nebo říct jen „Děkuji.“ – nevím, no.

Předseda ŠSČR Martin Petr se při uvádění jednoho z oceněných, než prozradil jméno, vyjádřil mj., že bez něj bychom byli v temnotách. Usilovně jsem přemýšlel, kdo že je tak důležitý pro svět šachu… Oceněným byl Martin Šmajzr (zpracovatel ela). Rozhodně proti ocenění nic nenamítám, odvedl a odvádí obrovský kus záslužné práce. Ale tvrdit, že bez něj bychom byli v temnotách, mi tedy přišlo absurdní. Už si připadám jak dinosaurus, že si pamatuji postupné získávání výkonnostních tříd a FIDE elo od 2200… Ještě začátkem 70. let neexistovalo elo vůbec… A nebyl to žádný pravěk!

Na plese mě zajímal hlavně kvízový bod programu. Jakub Kvášovský (lovec s přezdívkou Kalkulátor z TV pořadu Na lovu) několika dobrovolníkům pokládal asi 30 šachových otázek. Tým rovnou odpovídal na mikrofon. V týmu byl i Libor Šimůnek (lovec s přezdívkou Bandita) a především David Navara, který okamžitě věděl naprostou většinu odpovědí.

Byl to takový pěkný mix jednoduchých i těžších věcí, čistě šachových i popkulturních. Např. kolik maximálně polí může mít k dispozici střelec? Zde nastal jediný případ, kde se David Navara spletl, a to odpovědí „14“. Kalkulátor na to reagoval, jestli mu to umělá inteligence vygenerovala špatně. Tím patrně mimoděk prozradil, že si nejspíš nechal kvíz vytvořit od ní. Správnou odpověď David Navara uvedl až na druhý pokus. Nejvíce se mi líbila otázka – v jaké části postele je ukryto šachové zakončení? To bleskově odpověděl také David Navara. Až Bandita musel pomoct u otázky, ve kterém díle Harryho Pottera se hrály šachy.

Správné odpovědi:

13 polí / MATrace / Harry Potter a Kámen mudrců

A i Kalkulátor se dopustil ukvapené generalizace tím, že navázal na slova kapelníka. Po tomto bodu programu jsem vyrazil domů. Následovat podle programu měly fofr kvízy, další hudba, losování tomboly, diskotéka.

Pochvalu zaslouží catering s výběrem vynikajících jídel. Škoda basů při ozvučení a projevů. Je skutečně takový problém připravit si normální projev, kde poděkuji za pozvání, účastníky přivítám a popřeji hodně zdaru, bez vedlejších vět příčinných a důsledkových? A dále, nelze si odpustit vyjádření, která působí dojmem „Nejste takoví ňoumové, jak jsem si myslel.“? Jinak byl celkově ples fajn, předčil má očekávání.

Jan Fiala