První z chystané trilogie článků o turnaji v Oostende.

1) úvod: Něco na úvod, historie turnaje.

2) stať: Něco na stať, rozbor dvou partií.

3) závěr: Pokračování příště.

V první polovině září jsme se s Martinem Horákem a Davidem Zvolenským (Brodce – nikoliv Brod cé) zúčastnili turnaje v belgickém Oostende. Už je to skoro devět let, co jsme v trochu větší výpravě zamířili do Londýna, takže mi zahraniční turnaj přišel jako dobrý nápad (byť nebyl můj). Sám jsem hrál turnaj naposledy před více než pěti lety, ještě před covidem. Čekal jsem to hodně špatné, nakonec jsem ale byl nadšený. Ne snad ze hry, kterou jsem předváděl (ta byla spíš upocená), ale měl jsem extrémně silnou skladbu soupeřů a dokázal jsem s nimi po zajímavých a dlouhých partiích bodovat. Bavilo mě to. Skolil mě až v závěrečném kole 1. nasazený GM Alexandre Dgebuadze, takže na žádnou cenu jsem nedosáhl, ale to už bych chtěl asi moc. Martin byl šestý a bral 300 éček. Snad něco napíše i ze svého pohledu.

Uvedu tu pár čísel, protože tomu pořád nemůžu uvěřit. Turnaj byl na 9 kol, z toho mi jednou nepřišel soupeř a jednou jsem dal remízu víceméně bez hry. Takže jsem hrál 7 partií a utkal se v nich s 1., 3., 4. a 7. nasazeným. GM, IM, FM, FM. Vyjádřeno konečným pořadím byli moji soupeři na 2., 3., 5., 9. a 12. místě. Jediná prohra a perfo 2218. S tou bídou, kterou poslední roky předvádím (a zcela zaslouženě, protože už se šachům nevěnuji tolik jako dřív), mi to přijde naprosto neuvěřitelný.

A neposerte se, že machruju. Jen jsem z toho turnaje měl prostě radost.

Než se pustíme do debaty, dovolím si historické okénko. Turnaje v Oostende mají bohatou tradici. Letos se konal po dlouhé odmlce v rámci oslav 100. výročí založení tamního klubu, který je nejstarším v Západních Flandrech a jedním z nejstarších v Belgii. Rekord by měl držet Le Cercle Royal des Echecs de Bruxelles založený v roce 1895. Ano, tam jsem se předloni zúčastnil rapid turnaje. I klub v Oostende se honosí od roku 1950 přízviskem „Královský“ – ve vlámštině je to zkratka KOSK, tedy Koninklijk a pak ta další písmenka znamenají Oostende a šachový klub.

Jak se píše v malé brožurce, kterou jsme obdrželi před zahájením, první turnaj se v Oostende konal roku 1905, a nebyl to žádný pouťák. Mezi 14 top hráči zvítězil Géza Maróczy se ziskem 19,5 bodu z 26 partií. To byly ty doby, kdy turnaj trval třeba dva měsíce a všem to přišlo normální (je potřeba si uvědomit, že ještě skoro nic neexistovalo a svět byl černobílý). O síle turnaje vypovídají další jména v pořadí – Janowski, Tarrasch, Schlechter… až předposlední byl Chigorin, byl to ale už starší pán a zemřel o tři roky později, patrně vinou tohoto výsledku. V roce 1906 zvítězil Carl Schlechter, v roce 1907 Siegbert Tarrasch. O tom si ještě Chigorin mohl přečíst v novinách, pokud ke konci života neoslepl, to nevím.

Další turnaj se hrál až roku 1936 (vyhrál Lundin) a především v roce 1937. Dotace byla 10.000 belgických franků, tedy 2500 eur. To byl před válkou asi celkem randál. Žádný div, že si první cenu rozdělila slavná jména Keres, Fine a Grob.

Od velkolepých turnajů se postupně upustilo, ale v Oostende rozjeli jinou tradici v podobě simultánek. Roku 1952 přijel bývalý mistr světa Max Euwe a zahrál si na 40 šachovnicích v tehdy nově postaveném Kuursaal, kde je dnes obrovské kasino (a patrně vždy bylo). Od roku 1973 byla simultánka každoročně, přijeli třeba Timman, Short, Adams, Korčnoj, Polugajevskij, Giri a další. V roce 2013 došly fiňáry, a tak to padlo.

I v těchto letech se hrály v Oostende silné turnaje, byť ne už za účasti absolutní světové špičky. I tak hráli třeba Miles, Adams, Piket a další. Mezi bývalými účastníky najdeme i jméno Daniela Kinga, jenž se byl podívat i letos a sehrál simultánku.

Letošní turnaj probíhal naprosto skvěle a v přátelské atmosféře. Hrálo se v krásné brutální budově De Groote Post. V první polovině turnaje bylo teplejší počasí, takže v sále pod střechou bylo docela vedro, to bychom mohli považovat za jedinou malinkou kaňku. Naštěstí se počasí umoudřilo a zhoršilo se.

Plky kolem ještě vytáhnu v nějakém fotočlánku, teď už bych šel na šachy.

Připsal jsem si dvě výhry, ve zbylých pěti partiích se hrála dlouhá koncovka. A dokonce pokaždé věžovka. A co víc, ve všech pěti případech jsem bojoval o remízu. Tolik ke skutečné kvalitě mé hry.

V prvním dílu rozeberu maraton proti 3. nasazenému Amiru Zouaghimu + část nápadité partie ze 7. kola. To byl pěkný výkon, vyčerpal jsem svou inspiraci na dvě dekády dopředu.

Tim Peeters (2058) – Vít Moravec (2186), pozice po tahu 22.axb4, ČNT.

Už v zahájení jsem obětoval pěšce za aktivitu, i když netvrdím, že to bylo pod kontrolou. Hrálo se 22…Dd6! 23.Sxh7+ Kh8 24. Ja2 Vfc8+ 25.Kb1

 

Tim Peeters (2058) – Vít Moravec (2186), pozice po tahu 25.Kb1, ČNT.

24…Vc4! A dám si tam ten vykřičník! Na tento nález jsem byl velice pyšný, střelec na h7 má velký problém. Podle kompu je ještě silnější okamžité e4, ale hlavní je odhalit celý motiv, který se vyjevil i v partii po 26.Sf5? (po 26.Se4 je drtivé 26…Vxb4!, ale lze pokračovat i třeba Jf6 se stále velkou výhodou) 26…e4! Nyní soupeř odevzdal dámu za věž a figuru, střelec je ztracený (vzdal se ve 32. tahu). Nejhezčí varianta by byla 27.Sxe4 Je5 28.De2 Vxe4 29.Dh5+ Dh6 a střelec i kůň jsou pokrytí.

Šachový humor po tahu 32…Vb1+, bílý se vzdal.

 

FM Amir Zouaghi (2337) – Vít Moravec (2186), pozice po 47.cxd5, ČNT.

Černý na tahu vyrovná. Řešení se zobrazí po označení následujícího řádku: Musíme začít 47…Sa6 48.Jb5 je vynucené a teď bum! 48…Vxd5! 49.Vxd5 Sb7 50.Jc3 Ve5 s rovnou věžovkou. Dál se hrálo 51.Vh2 Sxd5+ 52.Jxd5 Vxd5 53.Ke4 Ve5+ 54.Kd4 b5 55.Vh1 bxa4 56.bxa4

FM Amir Zouaghi (2337) – Vít Moravec (2186), pozice po 56.bxa4, ČNT.

Komp už nyní navrhuje 56…h5!, byť cest k remíze je stále spoustu. Po Vxh5 je bílá věž mimo dění a nedokáže pomoct s krytím pěšců, padne tak „áčko“, nebo vše na královském křídle. Zamotejme však nyní syžet a vraťme se na začátek prázdnin, kdy jsem na družstvech v Pardubicích hrál s IM Biolkem mladším.

———————-

IM Richard Biolek ml. (2400) – Vít Moravec (2189), pozice po tahu 44.Ve3, ČNT.

Mělo přijít 44…f5! a koncovka je v remízových mantinelech. Černý si prostě vytvoří volného pěšce mnohem rychleji než v partii (král může vylézt + pomáhá šach Vb4). Místo toto jsem dal šach a pak prohrál. O tři tahy později vzniklo toto:

IM Richard Biolek ml. (2400) – Vít Moravec (2189), pozice po tahu 47.b5.

Srovnej a viz níže.

————————-

Zpět k partii se Zouaghim. Zahrál jsem stále dobré 56…Ve2 a pokračovala krasojízda 57.Kc5 Ve4 58.Kb5 Vxg4 59.Kxa5

FM Amir Zouaghi (2337) – Vít Moravec (2186), pozice po 59.Kxa5, ČNT.

Tady už jsem nezahraný motiv z partie s Biolkem uplatnil 59…h5! Hrozí Kh6 a sebrání pika na f5. Bílý musí 60.Vxh5 a nyní pointa 60…Vg5. Soupeř remízu nechtěl, takže měnit do pěšcovky nemohl. Vznikly tak nesrovnatelně výhodnější závody než v partii s Biolkem (tam už v koncovce žádný biolék na nemocnou pozici skutečně nebyl).

Pokračujeme: 61.Vh4 Vxf5+ 62.Kb6 Vf1 63.a5. U partie jsem si nebyl jistý, jestli to zvládnu zachránit, ale v podobných situacích vám mohou pomoct nějaké indicie. Říkal jsem si, že bílý má krajního pěšce (kterého není tak snadné přemostit + je nejdál od mého pěšce) a navíc že v případě úprku králem vpřed mohu získat proti nehybné Vh4 klíčové tempo (po Kg4, i když je pravděpodobné, že věž se do té doby pohne, tomu rozumím). No a také jsem si to porovnal s onou koncovkou z Pardubic, kde jsem prohrál závod o nějaká dvě tempa. Věřil jsem, že tady bych je mohl nastřádat.

FM Amir Zouaghi (2337) – Vít Moravec (2186), pozice po 63.a5, ČNT.

Teď přijde pasáž, která se zlatým písmem zapíše do historie pasáží. Databáze šestikamenných koncovek našeptává, že 63…Vb1+ je jediný tah, který drží remízu. Dál se hrálo 64.Kc5 Va1 65.Kb5 f5 66.a6 Kf6! Jediný tah, no a konečně něco poučného. Pořád je ta možnost, že po Kg4 získám tempo, hlavně ale musím jít zprava, abych při pozdějších závodech odblokoval krále soupeře. Klasický bodyček.

FM Amir Zouaghi (2337) – Vít Moravec (2186), pozice po 66…Kf6, BNT.

67.Va4 Vb1+ 68.Ka5 Vb8 69.a7 Va8 70.Kb6 Ke5 Tohle všechno byly za mě jediné tahy, ale zároveň poměrně jasné. 71.Kb7 Vxa7 72.Vxa7 f4 73.Kc6 Kd4 Směřuji do známé pozice, v níž si postavím koně se šachem a udržím remízu. Proto navádím krále soupeře pod sebe, nikoliv vedle sebe (jako že by třeba on byl na „céčku“ a já na „éčku“, to nechci).

Dám sem všechny tahy, asi si to nikdo nepřehraje, ale můžete si otevřít třeba online přenos a tam si to odtahat. 74. Va4+ Ke3 75. Kd5 f3 76. Va3+ Ke2 77. Ke4 f2 78. Va2+ Ke1 79. Ke3 f1(J)+ 80. Kd3.

 

FM Amir Zouaghi (2337) – Vít Moravec (2186), pozice po 80.Kd3 ČNT.

Tohle je remíza. Prohra by to byla jen v případě, že by k proměně pěšce došlo v rohu šachovnice. Nějak extra moc to asi pokazit nejde, člověk nemá moc tahů na výběr a často mu ten jediný vypadne vylučovací metodou. Přesto je po dlouhém boji na místě obezřetnost. Hrálo se 80…Jg3 81. Vb2 Jf1 82. Vg2 Kd1 83. Vf2 Ke1 84. Vf3 Jh2 85. Ve3+ Kf2. Dostal jsem se z první řady, a jakmile je král v prostoru a má jezdce u sebe, je remíza snadná. Soupeř uznal dělbu bodů ve 118. tahu.

Z této partie jsem měl fakt radost, protože jsem uplatnil poslední atributy své chátrající šachové mysli – bojovnost a jakous takous znalost koncovek. Ještě větší radost jsem měl, když jsem přišel na odpolední kolo, nabídl v 5. tahu remízu a soupeř ji přijal. Dopoledne jsme skončili v době, kdy se ostatní hráči už scházeli na další kolo. Dostali jsme oba od rozhodčího čtvrt hodiny navíc na odfrknutí, ale já nejel do Belgie lámat šachová srdce. Jedna stohodinová partie denně je na mě až až. Dal jsem remíz a šel na pívo. Mimochodem, elegantně jsem zvládl i první dvojkolo turnaje, ráno mi totiž nepřišel soupeř. Takhle se dělaj šachy.

Pokračování příště.

VM7