Počítáme do 20 minut
Přebor středních škol – republikové kolo, 24.–25.06.2025, Zlín
Napřed si prosvištíme nějaká slovíčka:
Zwanzig – dvacet
Zwanzig Minuten – dvacet minut
zahlen – počítat
wer zu spät kommt, den bestraft das Leben – německé přísloví
A nyní si řekneme celé věty.
Přebor škol je má srdeční soutěž. Když jsem se dozvěděl, že se jí Gymnázium Český Brod opět účastní, opakovaně jsem nabízel klukům doprovod a odvoz, kdyby potřebovali. Přišlo by mi škoda, kdyby se akce nezúčastnili jen pro chybějící doprovod, zároveň bych se na tuto akci rád podíval.
Nabídku nakonec kluci využili na republikové kolo.
Přihlášení šlo ztuha, kompletní podklady jsem měl až v úplně poslední den, kdy jsem přihlášku odeslal. Cenově dostupné ubytování z propozic již bylo plné, a tak jsem zarezervoval baťovský domek na AirBnB, ještě za přijatelnou cenu. Vzdálenost od místa konání byla 1,2 km a usoudil jsem, že taková procházka šachistům jenom prospěje.
V pátek před akcí (na kterou jsme odjížděli v pondělí) přišel e-mail od pořadatelů, že máme k prezenci přinést originál soupisky potvrzený školou. Přitom už jsme soupisku posílali v e-mailu. V propozicích to samozřejmě nebylo, což mě vůbec nepřekvapilo, protože to se dělo i v době, kdy jsem ještě hrál. V pondělí jsme to úspěšně sehnali.
Na tomto místě bych rád poděkoval Gymnáziu Český Brod a jeho řediteli Jiřímu Krčmářovi za vstřícný a ochotný přístup.
Soupiska: Edvard Kolář (mistr ČR do 12 let z Říčan), Lukáš Pospíšil, Tibor Hrebíček, Michal Houška.
„Tibor je vata a Michal bude dělat body,“ vysvětloval Lukáš. Zároveň nezapomínal ohledně postupu vyzdvihovat zásluhy Edy.
zleva po řádcích: 1. kolo, 3. kolo, 2. kolo 2x, 4. kolo, 5. kolo
Cesta proběhla v pohodě, jen se mi nezadařilo při parkování. Po prezenci jsme šli na večeři. Stravování probíhalo v menze v těsné blízkosti kongresového centra, kde se hrálo. Večer kluci hráli Blackjack o žetony, také jsem jim dal šachový kvíz. Dva pokoje v patře využili kluci a pro sebe jsem si ustlal v přízemí v obýváku na gauči. Kolem desáté jsem jim doporučil jít spát a sám ulehl, přesto jsem ještě asi půl hodiny slyšel seshora hlasy.
Po krutém budíčku a snídani začal turnaj.
Hrací sál byl opravdu nádherný, vyveden v krásné fialové barvě a oblé stěny dýchaly modernou. Plusem byl i příjemný vzduch a i při účasti přes 400 osob nebyl příliš velký hluk (a kdykoliv stoupal, rozhodčí dělali do mikrofonu „šššš“). Jedinou nevýhodou bylo slabší osvětlení u stěn sálu. A záchody dostávaly zabrat.
Zaujalo mě, že jsem nikde nenašel vyvěšené rozlosování, nezahlédl jsem ani tiskárnu. Vše jsme tak zjišťovali pouze z chess-results. Přijal jsem tento nový svět s klidným odevzdáním, přesto jsem si už připadal příliš starý. Přišlo mi to zvláštní i v tom ohledu, že na jednu stranu se vede boj proti podvádění s mobilními telefony, na druhou stranu je o každé přestávce nutný.
Po zahájení turnaje jsem ještě na 17. hodinu rezervoval hodinový doprovodný program (prohlídku mrakodrapu 21) – sdělil jsem počet osob a svůj mobil. V průběhu dopoledne mi pak přišla sms, ať přijdu zaplatit. Za toto pořadatele chválím. Zmíním i proběhlé simultánky. Přesto jsem měl pocit, že natažení do tří dnů je trochu umělé a šlo by to zvládnout za jedinou noc, jako to bylo za nás.
Pořadatelé se snažili časově rozvrstvit ukončení jednotlivých kategorií, ale přesto se na oběd linula dlouhá fronta až na ulici.
Po obědě jsme se chvíli stavili na ubytování, kde jsem mj. na zahradě kluky vyfotil.
zleva Michal Houška, Lukáš Pospíšil, Edvard Kolář, Tibor Hrebíček
Baťův mrakodrap 21 – vyhlídková terasa
Intenzivně jsem přemýšlel, kde je vlastně sraz na prohlídku. Na vstupenkách byla uvedena budova „U14“, která se podle mapy univerzitních objektů nachází v areálu nemocnice. Zarážela mě však vzdálenost přes 3,5 km od centra. Otevřel jsem znovu sms, kde se uvádí jako místo srazu 14. a 15. budova továrního areálu s odkazem, který míří na tyto budovy. To se jevilo i pravděpodobnější, ale přesto jsme raději vyrazili s rezervou, abychom případně stihli veřejnou dopravou přejet k nemocnici. V budově 14 továrního areálu nám potvrdili, že sraz na prohlídku je na tomto místě. Následně jsme tedy třičtvrtě hodiny čekali.
Během prohlídky jsme prošli okolo několika budov a vyjeli výtahem nahoru na budovu 21 a rozhlíželi se do okolí.
Večer jsme hráli poker a kluky jsem naučil Kent, který je velmi bavil. Večer také dorazila další ubytovaná, v pokoji v přízemí, patrně Jihoameričanka. Zdvořilostně jsme anglicky pohovořili. Že je jen na jednu noc, spát půjde v devět a vstávat bude ve 4:45.
„We will try not to disturb you,“ uvedl jsem na to.
V průběhu večera jsme se přesunuli nahoru, doporučil jsem jít spát po půl desáté a po ulehnutí jsem opět slyšel hlasy.
Ráno jsme vstali dřív (kluci tedy pomaleji než předchozí ráno) a poklidili. Check-out byl do 11, ale abych to už nemusel řešit, přejeli jsme hned ráno a zaparkoval jsem v centru.
Začátek jednotlivých kategorií se lišil – nejstarší začínali v 8, naše kategorie v 8:30 a nejmladší v 9. Kluci byli na první ranní kolo u stolů, ale soupeři nikde. Čekali několik minut po vyhlášeném zahájení a nic.
„Máme jim to pustit?“ zeptal se Eda. Rozhodčí to odsouhlasili a kýval jsem a gestikuloval na souhlas. Kluci jim to pustili. Tibor, který měl bílé, spotřeboval na svůj první tah 11 sekund.
Soupeři stále nepřicházeli. V průběhu jsem ověřil v propozicích: „Čekací doba 20 minut.“
Nakonec soupeři dorazili. Na první, druhé a čtvrté šachovnici jim došel čas. Na třetí šachovnici to soupeř s posledními sekundami stihnul. Stavil jsem se u rozhodčích a neformálně se s nimi bavil, jestli je tedy necháme hrát. Rozhodčí laxně souhlasili. Soupeř byl zjevně lepší hráč a Tibora porazil. Tibor se ještě v průběhu partie přehlédl a nedůvodně reklamoval nepřípustný tah, na základě čehož přidali soupeři minutu.
Tibor však měl vyhrát, protože i zde soupeř nestihl čekací dobu 20 minut, která začíná nejpozoději spuštěním času.
Podrobněji:
Po skončení partie se soupeř nemístně radoval ve stylu „Jo! Vyhrál jsem s pěti vteřinama!“ Ten časový údaj si pamatuji přesně. Jeho chování mi přišlo tak neuctivé, až jsem ho důrazně upozornil, že kdybychom reklamovali, že nestihli čekací dobu, vyhráli bychom.
S kluky jsme probírali situaci a zkusili rozhodčí přesvědčit, že na třetí šachovnici nestihli čekací dobu. Rozhodčí se na to vyjádřili ve smyslu, že čekací doba končí pádem praporku.
„Tohle nepodepíšu,“ prohlásil Lukáš k odevzdávanému papírku s výsledkem 3:1.
Propozice: „Námitky nutno uplatnit do 30 minut po skončení partie za poplatek 1 000 Kč. V případě kladného vyřízení námitky se poplatek vrací.“
Jsem přesvědčen o tom, že čekací dobu nedodržel ani hráč na třetí šachovnici a kluci měli vyhrát 4:0. Námitku jsme nepodali. Podle mého názoru by to mělo být primárně jejich rozhodnutí, já byl jen v pozici doprovodu. Kdyby na tom kluci trvali, podali bychom ji. Ale vyjádřil jsem názor, že bychom nejspíš stejně neuspěli. Podrobněji to rozvedu.
Nejprve proč jsem přesvědčen o tom, že soupeři čekací dobu nestihli:
Soutěžní řád: „2.2.5 Pokud čekací doba není určena pravidly soutěže, resp. tímto SŘ (viz čl. 3.6) je 60 minut od stanoveného začátku, resp. u soutěží s první časovou kontrolou kratší než 60 minut do limitu první časové kontroly.“ Podrobnější úprava v čl. 3.9 je stanovena jen pro extraligu, 1. a 2. ligu, tzn. pro mistrovské soutěže družstev dospělých (MSDD).
Soutěžní řád: „3.6.10 Tempo hry, délku čekací doby a případně i další ustanovení adekvátní čl. 3.6.9 v soutěžích družstev uvedených v čl. 3.1.3, 3.1.5 a 3.2 stanoví ŘO.“
Soutěžní řád: „3.2.4 Kromě výše uvedených soutěží družstev je v kompetenci šachových svazů pořádat i další soutěže družstev (ve zrychlených formách hry, v různých věkových kategoriích apod.). Podmínky, za jakých se tyto soutěže hrají, stanoví ŘO samostatnými pravidly soutěže.
3.2.5 Šachový svaz je oprávněn v soutěžích, které řídí, upravovat jejich systém, strukturu a vzájemné návaznosti.“
Soutěžní řád: „3.6.4 Jestliže v okamžiku, kdy rozhodčí dá pokyn k zahájení hry, není některý hráč uvedený v sestavě a hrající bílými kameny v hrací místnosti přítomen, spustí mu rozhodčí hodiny. Není-li přítomen hráč uvedený v sestavě a hrající černými kameny v hrací místnosti, spustí mu hodiny soupeř po odehrání svého prvního tahu.“
Pro přebor škol nejsou podrobnosti ohledně čekací doby, s výjimkou její délky, stanoveny.
Situaci jsem zpracoval do časové osy (v rámci přehlednosti záměrně není proporční):
Nabízí se analogicky vyjít z pravidel pro MSDD. Je však zjevné, že je nelze použít plně, protože nebyl 1 rozhodčí na každý zápas. Dále nelze úplně řešit omluvitelnost důvodů, protože to může ohrozit časový harmonogram celé akce. (V každém případě, o tom řeč vůbec nebyla. Soupeři patrně prostě přehlédli čas začátku.) U MSDD se každopádně pracuje s tím, že čekací doba plyne od okamžiku stanoveného času pro odevzdání sestavy rozhodčímu. Tímto okamžikem má být pokyn rozhodčích k zahájení vyhlašovaný do mikrofonu (t-x), což je tedy čas zahájení utkání (čl. 3.6.1 SŘ). Když od tohoto okamžiku běží čas (čl. 3.6.4 SŘ), pak tím spíš má od tohoto okamžiku běžet čekací doba. Takto počítáno, čekací dobu Tiborův soupeř nedodržel.
I kdyby čekací doba běžela až od samotného „začátku utkání“ (t0), pak končí v čase t+1200 a opět ji Tiborův soupeř nedodržel.
I kdyby čekací doba běžela až od samotného začátku Tiborovy partie, pak končí v čase t+1206 a opět ji Tiborův soupeř nedodržel. Protože je zjevné, že soupeř se dostavil až po více než 20 minutách.
Není vůbec důvod, proč by měla čekací doba běžet od t+17, tzn. až od spuštění soupeřových hodin. Dále je zjevně nesprávné ztotožňovat konec čekací doby s pádem praporku. Praporek totiž padne až po 20 minutách a 5 sekundách, zatímco propozice hovoří jen o čistých 20 minutách. (A zrovna v tomto případě 5 sekund hraje zásadní roli!) Problém tohoto výkladu je i v tom, že zakládá neodůvodněnou nerovnost mezi bílými a černými figurami. Proč by měl bílý trpět tím, že musí udělat tah (a tím ztratit určitý čas), a pak teprve zmáčkne hodiny a až pak začne běžet čekací doba, kdežto černý je zvýdhoněn tím, že jen okamžitě pustí hodiny, čímž okamžitě začne běžet čekací doba? Zde přesně k takovému znevýhodnění došlo. Kdyby byl Tibor černý a spustil hodiny v čase t+6, partii by vyhrál na čas. (Pomíjím zde teoretickou otázku, zda lze uplatnit čl. 3.6.2 SŘ a zda může nastoupit k partii jediný hráč, když u třech uplynula čekací doba.)
Je i otázkou, zda jsou na chess-results správně uvedeny tři běžné výhry, zda nemají být kontumační (srov. čl. 3.6.5 SŘ). Pokud hráč v partii neudělá jediný tah, je skutečně divné, aby mu spadlo elo.
Podpůrně poukazuji i na časový harmonogram soutěže, podle kterého kolo začínalo v 8:30. Fotka pochází z času 8:34:28, z čehož se dopočítá zahájení zápasu v čase 8:33:05, což je po stanoveném harmonogramu. Podle propozic je předpokládaný konec čekací doby v 8:50. Tiborův soupeř se dostavil v čase 8:53:22.
Dále zmíním i účel čekací doby, kterým by mělo být motivovat hráče ke včasnému příchodu, aby soupeř nemusel čekat až do pádu praporku. Proto na turnajích s pevným harmonogramem, kde omluvení zpoždění nepřichází v úvahu, dává smysl jedině taková čekací doba, která je kratší než pád praporku. Čekací doba v délce základní hrací doby je nesmyslná (má smysl v dlouhodobých soutěžích družstev jako limit pro omluvení zpoždění). I s ohledem na časový harmonogram akce se mají hodiny spouštět a čekací doba má začít běžet co nejdříve.
Závěrem doplňuji, že je zjevné, že soupeři nespadl praporek jen díky tomu, že Tibor na první tah spotřeboval 11 sekund. Kdyby Tibor spotřeboval o 5 sekund méně, vyhrál by na čas. Je jistě škoda, že Tibor nezahájil rychleji (nad prvním tahem se nepřemýšlí), ale trvám na tom, že vyhrát měl stejně. Rozhodně nikdo nenadnesl, že by to byla jakkoliv Tiborova chyba. Byla to chyba rozhodčích.
A nyní k tomu, proč jsme nepodali námitku:
Čistě proto, že si to kluci nevyžádali. A nevyžádali si ji pravděpodobně na základě mého vyjádření, že by námitka nejspíš neuspěla. Tedy proč by nejspíš neuspěla:
V první řadě mi přišlo, že nemáme dost jednoznačně „nabito“. K závěru o chybě rozhodčích vedou poměrně složité úvahy i právní argumenty. Sám jsem musel studovat fotku, provádět výpočty a po úvaze nakreslit časovou osu. To není žádný jednoznačný a pro každého okamžitě srozumitelný lapsus typu přehlédnutí nemožňáku atd. Zpracování argumentace vyžaduje důkladné promyslení, studium několika dokumentů, to vše hodiny práce v klidu. Pod tlakem v omezeném čase a jen s mobilem v ruce bych velmi obtížně zpracovával kvalitní námitky.
Další aspekt byl i ohled k ostatním účastníkům. Podání námitky, její zpracování a vyhodnocení by prodloužilo celý turnaj. (Tak bych to předpokládal, protože pokračování v turnaji by zase mohlo mít vliv na regulérnost.)
Nadto v mých očích mají kluci výhodu, že jejich doprovod je šachista a právník, oproti týmům, kde je učitel-nešachista. Vnímáno jinými, mnohem závažnější a snáze zjistitelná okolnost je, že doprovod je ještě šachový rozhodčí (ačkoliv to podle mě nic neznamená).
Krátce řečeno, působilo by to, jako když tým, co si přivezl rozhodčího, hledá skulinky v pravidlech, všechny zdržuje zbytečnou administrativou a nestačí mu výhra 3:1. To vše by asi na náladě členům námitkové komise, kterým vznikla zbytečná práce, nepřidalo. V této souvislosti doporučuji vynikající film Dvanáct rozhněvaných mužů, zejména jeho úvod.
Námitková komise nebyla ani sestavena (což je mimochodem v rozporu s čl. 1.5 Odvolacího řádu, podle kterého se „námitky podávají námitkové komisi, ustanovené před zahájením soutěže“). Při sestavení až po podání námitky může být problém rozptýlit pochybnosti o nestrannosti členů.
A také celkem o nic nešlo. I při výhře 4:0 by kluci patrně v dalších zápasech dostali těžké soupeře a zase klesli (k tomu mimochodem došlo i ve skutečnosti). Rozumím, že je to principiální věc, ale ne vždy se vyplatí jít do sporu a dělat si vroubek. Co když budeme v budoucnu žádat o divokou kartu?
Konečně je tu i otázka finanční. Upřímně se mi do toho ty peníze dávat příliš nechtělo. A zároveň bych to nemohl chtít po klucích.
Ale i přes vše uvedené, kdyby kluci řekli, že námitku chtějí podat, sepsal bych jí a poplatek zaplatil.
Dodatečně pak kluci zmínili, že soupeři řekli, že to bylo od nás neslušné. K tomu můžu říct jediné: Je slušnost chodit včas. Neslušné je chodit pozdě a neslušné je i chtít sobecky zdržovat celý turnaj kvůli vlastní neschopnosti. Je to jejich chyba a za své selhání musí nést odpovědnost. Nezachytil jsem ani náznak omluvy. Styděl bych se, kdybychom s kluky někde přišli pozdě, a jsem hrdý na to, že jsme všude byli včas.
Kluci ještě upozorňovali, že soupeř tahal obouruč, ale to by musel reklamovat Tibor v průběhu partie.
Od pořadatelů – je vidět, když fotí někdo, kdo to umí. 🙂
Jednou se na mě také Eda obrátil poté, co mu soupeř v nejasné pozici nabídl remízu. Přišlo mi, že měl odmítnout a hrát dál a měl šanci vyhrát na lepšího hráče. Rozhodil jsem rukama. (Soutěžní řád: „2.7.2 (…) Výměna informací musí probíhat za přítomnosti rozhodčího.“) Eda přijal.
„Jsi lepší hráč než já. Co já ti budu radit,“ doplnil jsem po partii.
Opět jsme vystáli frontu na oběd a po dojedení hned vyrazili. Souhlasil s tím i Eda, který dělil nejlepší výsledek na 1. šachovnici (podle propozic za to ceny nebyly). Cesta zpátky proběhla v pohodě.
Až na výše popsaný spor hodnotím akci jako úspěšnou, kluci se chovali dobře.
Po šachové stránce považuji 11. místo za úspěch (o 1 místo před nasazením).
Propříště by bylo vhodnější seřadit hráče podle jejich skutečné výkonnosti.
Nechci příliš hodnotit jednotlivé hráče, už samotná účast na této akci je úspěchem. Připojím jen několik subjektivních postřehů ze svého pohledu.
Eda hrál rychlé a pěkné šachy. Teoreticky je skvěle vybaven a takticky je na vynikající úrovni. Zejména minimální spotřeba času je fascinující. K dalšímu rozvoji se nabízí hlubší studium strategie. Zvážil bych (alespoň v rapidu) omezit procházky po sále.
Lukáš hrál také dobré šachy. Oceňuji hlavně úpornou bojovnost v horších pozicích. Podíval bych se více na draka černými (tah e6 obvykle není dobrý). Do budoucna bych v rámci předcházení možným sporům dal pozor, abych si nehrál s figurkami a stavěl kameny na správná pole bez jejich pádů hned napoprvé (zejména do blicek se hodí mít tyto návyky upevněné).
Tibor se velmi snažil, bohužel se mu nedařilo. To se stává, není každý den posvícení. Bylo by dobré zaměřit se na taktický postřeh a řešit úlohy. Výhledově pak zapracovat na zahájení, zejména bílými, aby se nedostával do horších pozic hned v zahájení, stačila by i například klidná italka.
Michal má dobré základy a předváděl výborné kombinační šachy. Podíval bych se na zahájení černými (pořadí tahů v caro-kannovi mi přišlo nepřesné) a hlavně bych více hrál (turnaje i soutěže družstev).
Lukáš Sládek – Michal Houška, ČNT
1…De1! 2.Dc8+ Kf7 3.Dd7+ Kg6 4.De8+ Kg5 5.f4+ Kxf4 6.g3+ Kg5 7.Je3 Dxe3 0-1
Výborný Michalův propočet, měl propočítáno až po g3.
Michal Houška – Laura Najdková, BNT
1.Ve3! V partii se stalo 1…f6 2.Vh3 g5? 3.Sxg5 fxg5 4.Dxg5 1-0 Urputnější je obrana 1…g5, kde se nejsilnější zdá 2.Sxg5 hxg5 3.Vh3+ Kg6 4.Dc2+ f5 5.exf6+ Kxf6 6.Dh7, funguje např. i 2.Vh3 gxf4 3.Dxf4.
Edvard Kolář – Vojtěch Závorka, ČNT
1…Kxc6? 2.Jd6+ 1:0
Jan Knápek – Edvard Kolář, ČNT
Zde se mi líbilo 1…Sf5. Stalo se 1…cxb3 2.hxg6 fxg6 3.Vxh7 Kxh7 4.Vh1+ Kg8 5.Dh8+ Kf7 6.Dh7+ Kf6 7.Dh4+
Šli byste do světa? Partie pokračovala 7…Kf7 8.Dh7+ 1/2-1/2 Odhadem se mi zdálo, že tam věčňák bude, ale rozhodnutí černého je pochopitelné. Počítačová analýza ukazuje, že po 7…g5 tam bílý nic nemá a černý vyhraje.
Tibor Hrebíček – Štěpán Koupil, BNT
Pozice bílého je nepohodlná. Nabízí se Jd5-e3, což by ho mělo rozdýchat. Namísto toho po 1.Sxe5? z toho ve výsledku byla figura méně.
Jan Fiala