Byl jsem v Liberci a něco o tom napsal. Byla to fuška, dočkali jsme se. Nevím zda to stálo za to.

Liberec střízlivýma očima

sobota

Na turnaj jsme vyrazili v sobotu (jsme = Vít Brandejský, Jan Fiala a Jan Čermák). Jeli jsme do Liberce, tedy na sever. Čenda si pro lepší orientaci s sebou vzal kompas jenže neustále ukazoval na Honzíka, který seděl spíš na západu. Nakonec jsme usoudili, že za to může Honzíkovo očkování, které nám ještě zkomplikovalo návrat z turnaje. Abych se naladil na život v Liberci pustil jsem si seriál Okres na severu. Ukázalo se, že seriál neodpovídá realitě, asi proto má na ČSFD jen 28%. Ale zpět k turnaji – kousek před Libercem začalo pršet. Nakonec se ukázalo, že pršelo celkem vydatně. Ačkoli již v Liberci na turnaji Honzík s Čendou byli cestu Libercem si moc nepamatovali, přesto jsme budovu našli celkem rychle. Po registraci jsme e šli podívat do učebny, která nám sloužila jako pokoj. Jeníci vyndali matrace, já spacák, řka, že mi stačí. Honza Fiala vytáhl z kufru několik dekových her (nepočítal jsem je, ale bylo jich kolem 15). Skoro žádnou z těchto her jsem neznal, tak vás nebudu obtěžovat jejich názvy ani pravidly. Vyrazily jsme na nákup něčeho k jídlu a já poznal nejdůležitější cestu v Liberci. Prakticky jinudy jsem nechodil. Oběd jsme měli v Radničním sklípku, který prý zařadil Mauer do výběru TOP 1000 nebo kolik. O tomto výběru jsem se dozvěděl v Liberci mnohem víc než jsem věděl doposud. Nevěděl jsem o něm prakticky nic, znám pouze rakouského tenistu Andrease Haider Mauera, ale jedná se pouze o shodu jednoho ze jmen. Pak se hráli šachy. Hráli jsme, jak jsme hráli a dopadlo to jak to dopadlo. Na večeři jsme šli do restaurace Black Horse. Tedy bez Jana Fialy, který v době našeho odchodu hrál a vyjádřil vůli tam nejít. Tento podnik doporučoval opět Mauer nebo Hejlík, který taky vydal publikaci, kde doporučuje restaurace (pro neznalé jedná se o MUDr. Kalinu, který zemřel, nebo u prostě nechtěl být v Kamenici). Přípravu na nedělní dvoukolo jsme pojali ve znamení dekových her a pití. Já pil pouze lepší Coca Colu, což je Cola, ale lepší. Ostatní pili povětšinou víno. V rozumnou dobu jsme šli spát.

Neděle

Ráno jsem vstal kolem 7. hodiny a šel ven, páč všichni spali a já nechtěl ležet jen tak na zemi. Venku to bylo lepší než v sobotu (ptáci normálně létali a ne jako v sobotu, kdy chodili pěšky). Moc lidí v neděli ráno v Liberci nebylo zhruba jako v Brodě, tak jsem se cítil jako doma. Ušel jsem pár kilometrů a vrátil se do školy. Pak bylo kolo a zase jsme hráli jak jsme hráli. Mezi koly jsem šli na přehradu. Když jsme tam došli zjistili jsme, že včerejší deštík vylil vodu z přehrady tak do půlky zábradlí. Což nás neodradilo a prošli jsme vodou k zavřenému občerstvení. Takže jsem se namočil víc než jsem chtěl a nakonec jsem záviděl Honzíkovi, že s námi nešel. Po návratu bylo prakticky hned kolo. Dohráli jsme a šli na večeři někam, kde prý Honzové ještě nebyli. Večer jsme hráli deskovky co přivezl Honza.

Hajlajty z deskových her

Během pár dní v Liberci jsem poznal díky Honzíkovi několik nových deskových her. Ve vzpomínce mi utkvěli následující – 1) superšpion – jeden dostane kartu špion a ostatní s místem, kde se nacházejí. Na základě otázek, které si pokládají navzájem mají zjistit kdo je špion, nebo špion kde se nacházejí. Tady záleží na hráčích jak moc těžká hra bude. Nejčastěji se pokládá otázka Kde jsou tady záchody? Tím se nikdy nic nezkazí. Já byl špion jednou a je složité vymyslet otázku, kterou se neodhalíte a nebyla moc obecná jako Co je to tu za smrad? Postupem času a pitím je hra prakticky nehratelná, protože někteří se prakticky hned přiznají, že nejsou špion nebo se zeptají tak, že hned odhalí, kde jsme. 2) Dixit – hra pro představivost. Z karet co máte v ruce máte popsat obrázek tak, aby to pochopil někdo, ale ne každý. Ostatní hráči přidávají karty a snaží se zmást ostatní, aby nebylo snadné popisovanou kartu 100% odhalit. Tady může vypit množství naopak pomoci, protože ne každý lze pochopit. Mě pomáhala občas náhoda, když jsem svůj odhad karty losoval. Zejména čendovi popisy pro mne byly neodhalitelné. 3) – hra co si hrála na kino. Divná hra, která umožní ostatním se spojit proti někomu. Hrál jsem ji jednou a stačilo mi to. 4) Představ si – hra kde máte popsat pomocí karet na stole popsat vybraný pojem. Vzhledem k divnosti karet jsou některé věci prakticky nepopsatelné. Opět vynikal čenda, který si pojmy nelosoval, ale radši vybíral a i tak bylo těžké ho pochopit a naopak. Odhalil sice mnou brilantně znázorněný seriál Komisař Rex, ale poznal to jinak než jsem to znázornil (spletl si mrtvolu se psem, ale na to se historie neptá).

Další hry si moc nepamatuji a tak se přesuneme zase do soboty. Pondělí až pátek jsem v Liberci nebyl.

Tak tedy sobotu jsem strávil cestou na Ještěd, když ostatní hráli kolo. Pobyt v Liberci mi ukázal kolik oddílů má v logu dominantu Liberce – Ještěd nebo Bílý tygry. Tak jsem se zamyslel a navrhl logo našeho oddílu českobrodskou dominantou. Vyšlo z toho toto:

Jednoduše geniální

Cesta domů se změnila v takovou menší odysseu. Honzík se rozhodl udělat za koronavirem ne tečku, ale dokonce dvojtečku. Druhá tečka ho čekala právě v den našeho odjezdu a tak jsme jeli do Městce Králové. Cesta to byla relativně dlouhá. Jeli jsme pes MC Ely, tamní šato Mcely je prý v top 10 výběru Maurera. Několikrát jsme párkrát špatně zahnuly. Zejména, kdy jsem přestal dávat pozor na cestu a nevěděl jsem kde zrovna jsme. Honzík dostal tečku my jsme si počkali a jeli další hodinu domů. Nevím jak ostatní, ale já to považuji za vydařený turnaj. Další ročník pojedu na více dnů a napíšu plnohodnotný článek.