31. srpna, až příliš brzy ráno, jsme se vypravili ve složení Branďák, Honza, Ondra, Tomáš a já (Helena) na 8. ročník šifrovací hry Kokořínský Komár.

Na této hře jsme byli podruhé a tentokrát jsme se lépe připravili a dokonce i správně pochopili pravidla zadávání výsledků šifer, což u nás není zas tak obvyklé. Doufali jsme tedy, že překonáme loňský výsledek – 37. místo ze 47 týmů (nebo také 3. místo od konce z těch, kteří došli až do cíle).

Začínali jsme na nouzové přistávací ploše u Dubé blízko Mělníka před osmou ráno. Hlásili až 28 stupňů, takže jsem se lehce oblékla a ráno se klepala zimou, protože jsem nepočítala s tím, že v tuhle dobu mimo město vypadá počasí trochu jinak, než jsem zvyklá. Potom už jsme se ale celkem zapotili při luštění šifer a výstupech na kopce. Celkově jsme vystoupali 490 metrů nahoru a sestoupili 509 metrů dolů a ušli kolem 16 kilometrů. Na cestu jsme ráno dostali perník s komárem (z cukru) a pak už jsme se museli celý den stravovat z vlastních zásob. Náš tým se zaměřil na jednoduchou stravu, jeden měl s sebou samé ovoce, další zase jen zeleninu a jiný čokoládu.

Začali jsme dobře a první šifru jsme zvládli bez nápovědy. Ale tím to také skončilo. Potom začaly problémy. Ještě jsme, i díky geniálním znalostem Branďáka v oblasti olympijského sportu a disciplín desetiboje, rychle zvládli jednu textovou šifru, a pak přišla tragická část cesty, kdy jsme si na čtyři šifry za sebou vzali úplné řešení.

Když přišla šifra obsahující gumičky a špejle, vzdávali jsme to vzhledem k nevíře v naši manuální zručnost skoro už předem. Honza odvážně zkusil z dodaných komponent podle návodu něco vyrobit, ale výsledek nevypadal úplně dobře. Měl z toho být dvacetistěn, nám vyšla nějaká rozpláclá divná věc. Takže jsme zase vzali řešení a šli dál.

Ke konci se situace trochu zlepšila. Zvládli jsme Odháčkovanou, tedy šifru s chybějícími písmeny H, i šifru s doplňováním vtipů typu: „Přijde astronaut do sportovních potřeb a objedná si _ _ _ _ _ _.“. Také šifra Cyklista a Ježíš, kde jsme bravurně vyřešili piškvorky, se nám povedla.

Po cestě jsme potkávali i milé vesničany. Třeba paní se štěkajícím pejskem na zahradě, která volala: „To je hrozný, už 4 hodiny tady pořád někdo chodí! To snad nikdy neskončí!“

Po více než deseti hodinách vyčerpávajícího luštění šifer v kombinaci s turistikou jsme dorazili do cíle, kde nás čekala celkem příjemná hospoda.

A výsledek? Skončili jsme na krásném 49. místě ze 62. A 4. od konce z těch, kteří došli až do cíle. Asi nemá cenu výsledek porovnávat s předchozím rokem, to bychom mohli být mírně zklamaní 🙂 Nejlepší týmy dorazily asi 4 hodiny před námi a vyřešily vše bez nápověd. Takže máme ještě co dohánět.

Helena Knyttlová