O tom divném turnaji v Ugandě jsme tady už informovali, tak teď o něm budeme informovat znovu. Debut na webu, který znamená svět, si odbývá Ríša Mládek. Tak si to přečtěte, ať to nedělal zbytečně. Brzy bude následovat komentovaná partie z pera i dílny Martina, který si tu IM normu teda vopravdicky uhrál.

—————————————–

Vycházíme z hrací místnosti, právě začíná 15minutová přestávka v polovině blitz turnaje. Kousek před námi na pařezu stojí ugandský voják, v ruce drží automatickou pušku AK-47. “Co tu dělá? Myslíte, že ty lidi, co se plaví na jezeře na těch odpadkách, jsou fakt piráti a on nás přišel ochránit?” ptám se ostatních. Kousek od nás, směrem nahoru k hotelu, lezou po vyvěšených praporech opice. Jindy jich tu tolik není, ale zrovna dneska jich do hotelové zahrady přišla celá tlupa. Nejvíce je zaujaly stánky, kde je vystavené oblečení. Stačí, aby majitel na chvíli odešel, a hned se mu hrabou v kartonových krabicích se zbožím.

V takové hrací místnosti jsem ještě nikdy nehrál. Prosklená budova, ležící přímo na břehu Viktoriina jezera. Normálně by z ní bylo vidět na pláž, teď je ale po období dešťů, takže vlny šplouchají skoro až o zdi budovy. Kromě vln jsou při partii slyšet i zdejší ptáci. Zní trochu jako hysterický lidský smích. Jak vypadají, se mi nepodařilo vypozorovat, ale z hrací místnosti jsem párkrát zahlédl kolem letět zvíře připomínající prehistorického pterodaktyla.

Kromě pterodaktyla jsme potkali mnoho neobvyklého lítajícího hmyzu. Během jedné z partií na nás začala útočit domorodá vosa. Oproti té české má mnohem delší tělo a během letu nahání strach dvěma dlouhýma, výstražně pruhovanýma nohama. Kvůli nim jsme ji během turnaje provizorně pojmenovali “vertikální breberka”.

Vlevo: Vertikální breberka je zřejmě druhem “mud dauber wasp” – vosy kutilky.

Vpravo: African Openbill aneb „pterodaktyl“ (pozn. VM – v encyklopedii Od agamy po žirafu najdeme toto zvíře pod názvem Africký otevřený účet, čímž se mimochodem dostává v abecedě před agamu a celý název encyklopedie vystavuje do ofsajdu zjevné tiskařské a redakční chyby).

Vyjet reprezentovat Česko na šachový turnaj do Afriky se člověku nepoštěstí tak často. Přeci jenom se tam turnaje pořádají zřídka. I proto jsme moc nevěděli, co máme očekávat.

Na letiště jsme dorazili ve 4 ráno. Za sebou jsme měli dlouhou cestu přes Turecko a Rwandu. Před letištěm už na nás čekali dobrovolníci pomáhající organizovat univerzitní mistrovství světa v šachu a bridži – tam máme namířeno. Náš hotel sice má být vzdálený 10 minut jízdy, ale i tak musíme dlouho čekat, protože v okolí mají být zácpy. Prý se vrací lidé z pouti do Mekky. Do hotelu dorážíme v 6 ráno. Jezdí se tu vlevo – to kvůli britské kolonizaci, a i brzy ráno tu na sebe lidi rádi troubí. Útěchou nám může být, že můžeme rovnou vyrazit na snídani.

Místní dobrovolníci jsou studenti našeho věku. Každé výpravě je přidělen jeden, o nás se starala studentka medicíny Maureen. Jedna z našich prvních konverzací s ní vypadala nějak takhle:

M: Do you take antimalarica?
R: No, we don’t.
M: You really should.

Lehce znepokojeni se tak rozhodujeme vyrazit do nedalekého obchodního centra a léky proti malárii si tam koupit.

Česká výprava s Maureen. Zprava Martin Horák, Natálie Kaňáková, Marie Anna Koubová, Richard Mládek.

Večer si jdeme zahrát šachy a brzy se k nám přidává několik Uganďanů. Zpočátku je máme za jedny z dobrovolníků, po chvíli povídání ale zjišťujeme, že s námi zítra budou hrát turnaj. Nejsilnější z nich se jmenuje Mark a má elo kolem 2000. Podle vlastních slov je ale underrated.

V partiích s ním nás hned překvapuje jeho velmi agresivní styl. Hraje jako staří mistři – výborný taktický postřeh a v každé pozici hledá možnosti, jak něco obětovat za aktivitu.
Později jsme se přesvědčili, že si Mark nevymýšlel, elo měl opravdu podhodnocené. V hlavním turnaji zvládne remizovat jak s Martinem, tak se slovenským Belou Jakabem.

FM Martin Horák – Mark Nyola Wasswa

Turnaje se hrají dva, čeká nás 9 kol vážných partií a 9 blitz partií. To všechno musíme stihnout v šesti dnech, takže moc času na výpravy po Ugandě nezbývá.

Kritický los pro naši výpravu přichází ve třetím kole – hraju s Martinem. Snaží se mě překvapit v zahájení variantou, kterou jsem se pár týdnů před turnajem učil. Sebevědomě vyrážím dopředu h-pěšcem. Je otrávený, soupeř ho vzít nemůže. Martin se na chvíli zamýšlí a pěšce bere. “No počkat, teď stačí Db3 a stojím dobře,” pomyslím si. Po pár tazích se zamýšlím na delší dobu, ale ne a ne najít ono rozhodující pokračování. Spíš mi přijde, že už stojím hůř. Frustrován nad pozicí strávím 45 minut a partii později prohrávám. Při analýze se potvrzuje moje podezření. Celý problém vzniknul tím, že jsem prohodil dva tahy v zahájení. Tak aspoň mám v databázi novinku.

Hned po třetím kole následuje blitz turnaj. Dokonce i ten je celý přenášen na online šachovnicích. Velkou zásluhu na tom má český rozhodčí Petr Buchníček, který tu přenos zařizuje.

Mně se daří. Výhra v posledním kole nad polským IM Szparem mi zajistila stříbrnou medaili. Vtipná byla zejména třetí partie proti IM Thilakarathnemu ze Srí Lanky. Až do 20. tahu jsme zopakovali moji partii z minulého roku z Mitropy. A ta zase partii Keymer – Bjerre z roku 2021. Varianta to je za černého dobrá, musí si ale pamatovat těžký obranný tah 20.Je5. Vítejte v moderním šachu.

[pozn. VM – Ríša poslal ukázku ve formě odkazu, který bych musel otevřít a udělat z něj diagram, což se mi nechtělo. Tah 20.Je5 tudíž neuvidíte, jistě si ho ale dokážete představit.]

Martin Horák potvrzuje svoje nasazení a končí jedenáctý. V turnaji žen dominují Polky, berou všechny medaile. Natálie s Annou obě uhrály 5,5 bodu, což odpovídá devátému a desátému místu.

Blitz stupně vítězů – zleva já, GM Igor Janik a FM Richard Turčan.

Bydlíme v hotelu, který před 30 lety navštívil prezident Clinton. Jeho návštěva tu je hodně znát (viz pterodaktyl). Hrajeme v “Clinton Hall” a cestou na pokoje procházíme kolem “Clinton Room”. Podle několika recenzí se tu toho ale od jeho návštěvy mnoho nezměnilo. My Češi a Slováci jsme zvyklí turnaje hrát ledaskde, takže nějaká ta ještěrka na pokoji nás nerozhodila.

Hotelová recepce.

I jídlo tu je dost zajímavé. Kromě docela obyčejných polévek nebo pečených brambor můžeme zkusit i “local food”, což jsou většinou nějaké zapečené kořeny. Za mě nejchutnější byla obdoba naší bramborové kaše ze speciálního druhu banánu s přelivem z pražených arašídů. Ke každému jídlu také nesmí chybět ovoce – hodně melounu a ananasu.

Turnaje pokračují a jde vidět, že každým dvoukolem hráčům ubývají síly. Není tu nějaké extra horko, ale i tak je turnaj v afrických podmínkách náročný. S naším týmem to kolo před koncem vypadá nadějně. Do celkového pořadí se počítají tři hráči či hráčky s nejvyšším bodovým ziskem. Jsme průbežně třetí a máme slušný náskok nad čtvrtou Srí Lankou. Los nám ale práci neulehčuje, Anna s Natálií hrají spolu.

Martin by měl po výhře velmi pravděpodobně medaili. Zároveň mu stačí remíza na jeho první IM normu. Já budu hrát s prvním nasazeným GM Janikem. Výhra by měla stačit na bronz, pokud tedy zatím neprůlomný IM Szpar neprohraje. Turnaj už kolo před koncem vyhrál.

Jedna z hlavních atrakcí města Entebbe je zoologická zahrada. Společně se Slováky se tam vydáváme v naše jediné volné odpoledne. U vstupu nás čeká kontrola batohů jako na letišti. Dokonce ani vodu nesmíme pronést. Zajímavý je i ceník vstupného. Turisté tu platí pětkrát tolik co občané Ugandy. Zoo vypadá na evropské poměry dost standardně. Největší atrakcí tu je tlupa šimpanzů, která tu má vyhrazený vlastní ostrov, který je od návštěvníků oddělený řekou. Šimpanzí alfasamec Zakayo tu má dokonce postavenou sochu. Podle informační tabule to byl výborný vůdce a v roce 1997 byl přemístěn do lesa Budongo.

Cestou zpět potkáváme jednoho z organizátorů, který má na starost kontroly detektorem kovů. Svojí pozitivitou a nadhledem mi velmi připomíná hlavní postavu ze slavného filmu Nedotknutelní. Po prvním kole za mnou přišel se slovy: “Hey man, you played too well, I’m gonna need to scan you.” (Organizátoři nás už předem varovali, že na turnaji budou jak antidopingové, tak cílené kontroly.) “So, I hope you don’t have any beads”. Reference na nedávnou šachovou kauzu od jednoho z organizátorů mě pobavila. Je vidět, že šachy tu jsou opravdu mnohem populárnější, než se zdá. Většina turnajů totiž nejde na elo.

Kov přísně zakázán.

Sedím uprostřed hracího sálu, ticho rozráží jen šplouchání vln. Většina lidí už dohrálo. Martinovi soupeř nabídl rychlou remízu, takže si uhrál svoji první normu. České derby v kategorii žen již také skončilo smírem. Před sebou mám vyhranou pozici. Figury polského velmistra už v podstatě nemají žádné tahy. Prolomit jeho pevnost ale není triviální. Po několikatahovém manévrování konečně nacházím způsob, jak získat kvalitu. Je potřeba nechat stát figuru. Černý ji ale brát nemůže, dostal by mat. Třetí místo, blýskne mi hlavou. Vtom ale soupeř zvedá obočí a obětovanou figuru „a tempo“ bere. „Proboha, to není mat,” přeběhne mi mráz po zádech. “Král si zaleze na h8, prostě jsem nastavil figuru.“

Pozice černého je ale tak zoufalá, že i s figurou navíc partie končí remízou.

Zahájení turnaje a vyhlášení výsledků se tu dělají velkolepé, občas až moc. První den nás čekal nástup s vlajkami, domorodé tance s šachovnicemi a proslovy, nekonečné proslovy. Vyhlášení se koná netradičně v budově s bazénem. Na jedné straně je pódium a živá kapela, na druhé sedí diváci. Společně s turnajem v bridži se vyhlašuje 7 kategorií. Každá je zahájena písní kapely a zakončena hymnou FISU.

Po součtu našich bodů v hlavních turnajích jsme dopadli jako třetí nejúspěšnější federace za Polskem a Francií, což nám vyneslo bronzové medaile.

Anna skončila dvanáctá s pěti body, Natálie osmá s 5,5 body. Mně 6 bodů vyneslo 6. místo, nakonec by ani výhra v posledním kole na medaili nestačila. Výborný turnaj odehrál Martin. Díky 6 bodům a nejlepšímu pomocnému hodnocení skončil čtvrtý, uhrál si IM normu a vyhoupl se na nejvyšší rating v životě.

Martin Horák přebírá IM normu.

Závěrem za celou výpravu děkuji Lucii Tvrdé a Martinu Petrovi, díky kterým jsme se do Ugandy měli možnost podívat. Natálii děkujeme, že se ujala role hlavy delegace, zvládla to skvěle.

Návštěva Ugandy pro nás byla neskutečným zážitkem. Doufám, že se v Africe v budoucnu bude pořádat vice podobných turnajů.

 

Richard Mládek

(autor textu je mezinárodním mistrem, bývalým i budoucím hráčem Českého Brodu a zároveň autorem skoro všech fotek, na kterých nejsou zvířata)