Áčko znovu posunulo laťku myslitelného a vítězstvím 7:1 zaznamenalo druhou vysokou výhru za sebou. Situace na čele tabulky se vyjasnila, stále zuby nehty držíme druhý flek. No pasarán!

Cesta do Týnce nad Sázavou, kde hrají Brodce domácí zápasy, se nesla na křídlech vzpomínek a úvah o tom, proč se ten oddíl jmenuje Brodce, když vždycky hrál v Týnci nad Sázavou. Z debaty nás po třech minutách cesty vytrhla silniční kontrola. Bylo to vostrý, cajti měli i kvéry, na naší výpravě ale neshledali rozporu (řečeno terminologií naší oddílové revizní komise).

Brodce získaly za celou sezonu jediný bod a už před zápasem byly jistým sestupujícím. Nic jsme ale nepodcenili, nakonec se podařilo dát dohromady silnou sestavu a v utkání jsme byli jasnými favority. I proto, že soupeř nastoupil oproti předchozím domácím zápasům v oslabené sestavě.

Demolici odpálil na třetí desce brodecký odchovanec Vojta, který ale poslední roky hraje hlavně za Vlašim. Komentátoři ESPN označili jeho vítězný tah za ukázkový „screamer“.

Jaroslav Procházka (1814) – Vojtěch Dudek (2198), pozice po tahu 28.gxh5, ČNT.

Černý na tahu vyhraje. Řešení se zobrazí po označení následujícího řádku: 28…Vc2! Je napadená dáma i střelec a po 29.Dxc2 přistane 29…Dg1 mat.

Mně se podařilo navázat docela čistou výhrou, soupeře jsem postupně přehrál a v koncovce jsem výhodu uplatnil.

Vít Moravec (2203) – Miroslav Fialka (1989), pozice po tahu 27.b5.

Poslední tah 27.b5 je líbivý, pěšec nejde vzít kvůli Sxb7 a „céčko“ už nic nezastaví. Stalo se 27…Sxd5 28.Kxd5 a bílý je příliš aktivní – díky tomu stačí zahrát Se5+g4 (zelená), černí pěšci se oslabí a popadají. Tak se také stalo.

Hattrick na prvních třech šachovnicích dokonal Martin. Ten se docela nadřel, jeho o 600 Elo bodů slabší soupeř nesehrál špatnou partii. Nakonec se ale ukázalo, že Elo nepřechčiješ. Pan Feierfeil se ztratil v zápletkách, Martin získal materiál a brzy i bod.

Solidní formu potvrdil Ondroděj, jenž černými ve výměnné Francii postupně získal malou výhodu. Před časovkou ale nakonec dal přednost remíze, což bylo i vzhledem k zápasovému stavu na pohodu řešení.

Soupeře postupně přehrál i pan Chybný, bodostroj letošní sezony. Jeho protivník ještě v tísni zkusil obětovat figuru, předseda ale zareagoval přesně, sesbíral figurky a s přehledem zvítězil. Pan Chybný má pět bodů ze šesti partií, to se celkem nechá.

Následně se dočkal své hvězdy na hollywoodském chodníku slávy Mirek, který zapsal premiérový triumf v sezoně! Za což jsme všichni rádi, protože jak už bylo několikrát zmíněno, Mirek to nemá na té plus minus šesté desce vůbec jednoduché.

Na konci zajímavé střední hry mohl soupeř velmi pěkným způsobem vybruslit z taktických nesnází. Není to ale zrovna jednoduchá varianta do propočtu.

Miroslav Krejčík (1784) – Oldřich Sládek (1909), pozice po tahu 27.Vd1, ČNT.

Černému visí všechny figury, mohl se ale zachránit po 27…Vxd1+ 28.Dxd1 Dg4! Z dálky těžký tah, po 29.Dxg4 totiž černý musí vložit 29…Sd4+ se šachem a až pak dobrat dámu fxg4 do rovné koncovky.

V partii se stalo rovnou 27…Sd4+, po kterém mohl bílý vyhrát neméně nesnadným Kf1 nebo Kh1. Je ale potřeba vidět, že např. po 28.Kf1 Vxd1+ 29.Dxd1 nyní černá dáma z g5 nemůže pokrýt střelce na d4, aby se zachránily obě figury! Kuriózní pozice.

Náš hráč zahrál nejpřirozenější 28.Kg2 a po 28…Dg4 je pozice zase rovná, a to díky věčným šachům černého. Viz následující diagram.

Miroslav Krejčík (1784) – Oldřich Sládek (1909), varianta po tahu 28.Dg4, ČNT.

Král se z věčňáku nevymotá, např. po 28…Vxc1 zahraje černý prostě a věčně De2-h5 (Kh1 nikdy nepůjde pro mat De4). V partii se stalo bojovné 29.Jc3 a hrála se dál vyrovnaná koncovka.

Těžký úsek pro obě strany, což potvrzuje i fakt, že na tiskovce ve velkopopovickém pivovaru jsme všechny triky ani zdaleka neprokoukli. Nakonec vznikla pěšcová koncovka, ve které měl bílý krále aktivního jak sviňa, kupodivu ale bylo i tak hodnocení dlouho remízové. Poslední chybu ale udělal černý, takže další bod pro nás.

Mirek mě tak bez jednoho dne po 18 letech pomstil. S panem Sládkem jsem totiž 27. února 2005 prohrál rovněž v Týnci ve svém druhém zápase za Áčko v životě.

Šestou výhru v sezoně tam poslal Čenda „Čimčaráračimčimčim“ Čermák. Čenda zajímavě obětoval kvalitu za dva pěšce a pak soupeře mučil skrz jezdce-příšeru na d3. Ale pěkně popořadě.

Jaromír Kubaljak (1837) – Čenda Čermák (2034), pozice po tahu 12.Ja4, ČNT.

Černý na tahu získá kombinací velkou výhodu. Řešení se zobrazí po označení následujícího řádku: 12…Jxd4! 13.Jb6 Jxe2+ 14.Dxe2 Sxh2+! dvě drobné taktické vopičky v jednom, Kxh2 nejde pro Dc7+ a Dxb6. Bílý musí přijmout pozici, ve které bude mít kvalitu za dva pěšce.

Jaromír Kubaljak (1837) – Čenda Čermák (2034), pozice po tahu 14…Sxh2+, BNT.

Partie pokračovala 15.Kh1 Dd8 16.Jxa8 Sd6 17.g3 Dxa8 18.Kg2.

Jaromír Kubaljak (1837) – Čenda Čermák (2034), pozice po tahu 18.Kg2, ČNT.

Poslední dva tahy bílého byly podle mě zbytečné. Myslím si, že měl zahrát okamžitě třeba 17.c4 a snažit se otevřít nějaký sloupec. Teď žádný sloupec otevřený není a asi ani nebude. Při nestejném materiálu je jedno z důležitých kritérií, zda „nestejné“ figury mohou uplatnit své přednosti – zjednodušené řečeno, jestli mají věže užitečné sloupce, střelci diagonály, jezdci opěrné body. Tady to bude brzy zjevně zjevné – zatímco kůň snad ani lepší být nemohl (viz další diagram), věže se neměly v průběhu partie jak dostat do hry. Když připočteme černému k plusu dva piky, stojí od provedení kombinace jasně lépe.

OPRAVA: Původně zde byl diagram, ve kterém Čenda vyhraje, ale partie jsou přepsané mizerně a s chybami. Vůbec partiový bulletin v KP je kapitola sama o sobě… Věc se má teda tak, že bílý se nakonec mohl zachránit… (ale Čenda stejně vyhraje)

Jaromír Kubaljak (1837) – Čenda Čermák (2034), pozice po tahu 56…Jxb2, BNT.

Dle motoru je pozice remíza po 57.Vxb2, a to docela hezkým způsobem: 57…Ka3 58.Vd2 b2 59.Vxd5! Pěkný úder, protože věž si dámu vyšachuje tak jako tak. Např. 59…b1(D) 60. Va5+ Kb2 61.Vb5+ a pěšcové závody pak skončí dvěma dámami na šachovnici a remízou. Každý si může zkusit propočítat. V partii přišlo chybné 57.Vxd5 a po 57…Jd3 58.Vd8 Ka3 59.Kxf5 Kb2 60.Kxe4 Kxc3 se bílý vzdal.

Zápas skončil kuriózním způsobem. Honzík získal po zahájení příjemnou pozici, bohužel ale přehlédl pěšce, a protože to bylo se šachem, stálo ho to ještě druhého. Nutno ale ocenit, že pak náš hráč vytvořil na šachovnici do časovky ještě pěkný guláš a aktivní protihrou získal slušnou kompenzaci. Pan Holub (ročník 1936!) nicméně potvrdil, že minimálně v kraji patřil svého času k elitním hráčům, a sehrál výbornou partii.

Kde je ta kuriozita? Ještě nikde. Až teď.

Po časovce se pan Holub rozhlédl kolem sebe, a když viděl, že zbývá poslední partie, zahlásil: „Pane kolego, mám to jasně vyhrané, ale ať nezdržujeme, nabízím remízu. Mně už o nějaké Elo nejde. Budete moct jet domů a já se půjdu koukat na fotbal.“ A bylo to.

Takže celkově 7:1. Vyšším rozdílem vyhrálo Áčko na nejvyšší krajské úrovni naposledy v sezoně 1999/2000 v zápase 1. divize H s Havlíčkovým Brodem B (7,5:0,5).

V tabulce se nic moc nezměnilo, protože uspěli i konkurenti. Boj o dvě postupová místa se akorát zúžil na tři týmy. Máme tak jistotu, že v posledním kole si v Říčanech určitě zahrajeme v přímém souboji o postup. Příště proti Mladé Boleslavi (19. března, doma) se rozhodne, v jaké pozici půjdeme do závěrečného duelu. Jsem napjatej jak kšandy.

Vítek M.