Ctrl+C, Ctrl+V

Musím vám říct nejdůležitější věc z onoho zápasu – vyhrál jsem pivo… Jo a Áčko udeřilo i potřetí v řadě a po výhře 5:3 nad Kostelcem nad Černými lesy (jako že jsme porazili Kostelec nad Černými lesy) je na druhém místě Krajského přeboru, a tedy na postupové příčce do 2. ligy! Začalo to jako vtip. Teď je to pořád vtip, ale už ne tak vtipný. V neděli 15. ledna se odehraje v Českém Brodě přímý souboj o první místo v tabulce!!!

Lidi, dyť já už ani nevím, co o tom pořád psát. Furt jenom vyhráváme. Už to trvá vlastně několik let. Realita začíná být tak monotónní, že mi možná časem nezbude, než se uchýlit do světa metafor.

Do Kostelce do Zásmuk nad Černými do lesa jsme jeli jako již tradičně v čase vánočním. Zajímavostí je, že jsem si ještě týden po zápase myslel, že jsme hráli s kosteleckým Béčkem. Snad pod dojmem odmítnutého postupu do ligy, který si Kostelec loni druhým místem v soutěži vybojoval. Takže jsme vlastně porazili ligový mančaft. Ano, tato logika zde funguje.

Zápas pro nás nezačal dobře, a dokonce se dá říct, že ani dobře nepokračoval. Pan Koudelka si vzal v zahájení víc pěšců, než mu předepsal doktor Vývin, a po bleskovém útoku na krále v centru bylo brzy po boji. Pořadí dalších partií si nepamatuji, tak řekněme, že následně nás dostal na skórkartu cennou remízou Ondra „I-N-S-P-E-K-T-O-R“ Šedivý. V závěru duelu mohl pomýšlet možná i na víc, i tak ale velmi slušný výkon černými proti silnému soupeři.

Miroslav Kacafírek – Ondřej Šedivý, pozice po 24.bxa4, ČNT.

Stalo se 24…Vc4 a soupeři se brzy dohodli na remíze. Ondra ale mohl využít potenciál svého lepšího nestejného střelce tahem 24…f4! Tento motiv visel ve vzduchu delší dobu, náš plejer se k němu ale neodhodlal. Jednak je pak ve hře Sf5 s enormním tlakem na c2, druhak i samotný „f“ pěšec prostým postupem může natropit v táboře bílého dost škody. Nutno dodat, že by to nebyl žádný vyhrávající tah, ale černý by určitě zvětšil svou převahu.

Slušnou partii sehrál i Mirek Krejčík, jenž podobně jako ve Zdicích slíznul velmi silného soupeře. Vždyť s Danem Formanem jsem loni o soutěž níž remizoval na druhé desce a bílými jsem si nevytvořil ani ň. Dlouho to vypadalo na remízu, v dlouhé koncovce ale nakonec přece jen slavil domácí borec.

Pak se stalo to, co jsme si všichni mysleli, že už se nestane, a pokud by se to opravdu stalo, tak bychom si řekli, že se to snad ani nemohlo stát. Čenda „Čuramedán“ Čermák nevyhrál partii šachu! Po naprosto famózních čtyřech výhrách v řadě (ale famózních, zcela vážně doporučuji všem, aby si partie zpětně přehráli) přišla tentokrát spíš vydřená remíza.

Vysvětlení ale musíme tentokrát hledat mimo svět čtyřiašedesáti polí, a sice ve světě nudnějším, tedy v tom opravdovém. Čenda se zkrátka a dobře sestřelil v pátek na vánočním večírku takovým způsobem, že přišel až v sobotu. K sobě ale nepřišel ještě ani v neděli, v převleku za Hulka, Grinche nebo vodníka Česílka (prostě byl zelenej) přesto udržel neporazitelnost.

Tekli jsme 1:3 (myslím), obrat se nám ale povedl dokonalý. Všechny čtyři partie jsme doslova vydřeli do výhry. Ve třech případech se přitom opakoval motiv, že nám soupeři darovali šance na vítězství nevhodnou či ukvapenou výměnou. Berme to jako leitmotiv zápasu, podobně jako květy bodláků v novele Míťova láska od Ivana Bunina (to už z hlavy nevymažu).

První udeřil Martin v souboji s dlouholetým Broďákem Milošem Vrabcem. V zahájení se Martin někde přepočítal a dostal se do horší pozice. Tu za něj ale vyřešil soupeř a ve vzniklé věžovce už byl baron úvalský Ludwig von Úvaly u Prahy precizní.

Miloš Vrabec – Martin Horák, pozice po 15…Dxf6, BNT.

Král v centru, šílený Sd7, slabá černá pole všude kolem. Toť smutný sumář černé pozice. A toť zároveň důvody, proč neměnit všechno, co se dá. Bílý však zahájil chybnou operaci Vekslák: 16.Jd4? a5. Čirá provokace. Asi bylo lepší dvakrát vzít na d4, kdyby si to bílý rozmyslel. Ten si to ale nerozmyslel, ba naopak. 17.Sb5? Dxd4 18.Dxd4 Jxd4 19.Sxd7+ Kxd7 20.Vxd4.

Miloš Vrabec – Martin Horák, pozice po 20.Vxd4, ČNT.

Černému doslova zmizely ze šachovnice všechny problémy. Ve věžovce má naopak více sloupců i potenciál pohyblivých pěšců v centru. Koncovka je možná udržitelná, z praktického pohledu ale jen obtížně.

„Mr. Error“ (Ang.), „Der Lapsus“ (Něm.), „Monsieur Erreur“ (Fra.). Ano, zahraniční tisk možná překládá jméno pana Chybného do neobratných přezdívek, to ale nic nemění na tom, že předseda je letos učiněným strojem na body. Soupeře znovu pěkně postupně přehrál, byť tentokrát to bylo s malým zaškobrtnutím.

Zdeněk Chybný – Luboš Jíša, pozice po 21.Db2, ČNT.

Nedbaje hrozby Dxg3 zahrál bílý 21.Db2, načež přišlo… 21.Dxg3! Bílému nefunguje výmluva 22.d4 pro chladnokrevné 22…exd4! a po 23.fxg3 dxc3+ dobírá černý dámu i s figurou navíc. Až po 22.d4 se to stalo, černý ale neviděl za oponu a po 22…Sxd4? 23.Sxd4 Dg6 byl naopak o figuru lehčí. Tak jasné to ale není, takže partie přinesla ještě divoký průběh, naštěstí s lepším koncem pro nás.

Mně se docela dost nepovedlo zahájení, a tak jsem od začátku musel odvracet brejkboly soupeře. Tomu byl pěšeček málo, místo toho spustil velmi nápaditý útok na královském křídle.

Vít Moravec – Jaroslav Janáček, pozice po 18.Kg3, ČNT.

Kůň vlastními silami vyšachoval krále až na g3 a přišlo zajímavé 18…f5!?. Na tomto místě se přiznám, že jsem ideu viděl dopředu. A také se snad můžu jednou pochválit, že jsem zareagoval přesně: 19.Jc3 f4+ (útok se dal vést i jinak) 20.Sxf4.

Vít Moravec – Jaroslav Janáček, pozice po 20.Sxf4, ČNT.

Tady se ale vracíme k nastolenému leitmotivu nešťastných výměn. 20…Dxa4? Trochu nepochopitelné rozhodnutí, když černý nejprve obětoval pěšce (a de facto i figuru na h4, která ale moc brát nejde) a pak vymění dámy. Po ústupu dámou se nic neděje a pokračuje zajímavá partie, šlo ale i trochu počítačové 20…Jf5+ 21.gxf5 Dxf5 22.c5 g5 s hodně nejasnou hrou.

S pikem víc jsem si už poradil, podle mě po docela pěkném výkonu. Takhle jsem se do partie už dlouho nevnořil, nechal jsem tam všechno a napsal jeden z nejsilnějších sportovních příběhů roku 2022.

Takže už jsme vedli a stačila remíza, Vojta si ale přesvědčivě došel pro premiérovou výhru v českobrodském dresu! Osobně jsem byl k jeho pozici po zahájení trochu skeptický, motor mi ale doma ukázal, že na tiskovce měl Vojta pravdu – celou dobu to měl v pohodě a místy i víc než to. Ty mladý, ty tomu už dneska rozuměj, nesmysl…

Zdeněk Plášek – Vojtěch Dudek, pozice po 24…Dxc7, BNT.

Bílý má zahrát 25.Dd4 s hrozbou tahu e4 a rozehráním střelce. O remíze by nebylo pochyb. Přišlo ale znovu zcela nevynucené 25.Dc3? Dxc3 26.bxc3.

Zdeněk Plášek – Vojtěch Dudek, pozice po 26.bxc3, ČNT.

Znovu – je to pořád remíza, ale bílý si naprosto zbytečně vytvořil slabiny, na které nakonec po dlouhém boji doplatil. Opravdu výborný, vůlí nasáklý výkon našeho hosta!

Co se ale Vojtovi nepovedlo, byla prohrané sázka na tiskovce. Po minulém betlu s Čendou jsem si potřeboval spravit chuť a taky statistiky, a tak jsem vyšponoval debatu nad pozicí níže do maxima.

Já: „Tohle je remíza! O pivo!“
Vojta: „Tohle není remíza. O pivo!“

…o pár dní později…

Čenda: „And the Oscar goes to…“

 

REMÍZA!

Takže nakonec výhra 5:3, kterou jsme se vyšvihli na druhej flek. Pět týdnů si teď můžeme užívat postupovou pozici. Po Novém roce nás čekají ve šlágru roku (už takhle zkraje) doma Kralupy a potom jedeme do Vlašimi. To jsou dva nejsilnější týmy v soutěži, tak uvidíme. Každopádně nás už teď nic netlačí, prostě budeme tahat a třeba si nějaké body z osudí zase vytáhneme.

Vítek M.