V létě 2021 se prohloubily neshody mezi ŠSČR a šachově-zpravodajským webem nss.cz.

V zápise ze 154. schůze VV ŠSČR ze dne 27. 7. 2021 se uvádí: „Členové VV ŠSČR odsoudili informace publikované v článcích na nss.cz. Dopisu, který byl adresován statutárním zástupcům provozovatele webu (což je spolek Robert a Petr šachy, z. s.), nebylo vyhověno. Věc se bude v dalším kroku řešit s místně a věcně příslušnými státními úřady, aby bylo objektivně vyhodnoceno, zda došlo zveřejněním nepravdivých informací k porušení práv ŠSČR. Členové VV ŠSČR věc předali právnímu zástupci.“.

Skutkové okolnosti popisuje článek Otevřená odpověď ŠSČR, Petru Martinovi na útok na RP šachy na nss.cz, kde se uvádí:

„RP šachy dostala od JUDr Petra Šťovíčka výzvu, ke zdržení protiprávního jednání vůči ŠSČR a tady veřejně odpovídáme jak ŠSČR panu Šťovíčkovi a šachistům, které to může zajímat.

 ŠSČR prostřednictvím Judr Petra Šťovíčka žádá o stažení článku “ Můžeme se dotknout bohů “ na adrese:  https://www.nss.cz/muzeme-se-dotknout-bohu

A jde přesně o tento odstavec: 

1) To samé v bleděmodrém… Když vedení ŠSČR, jmenovitě Viktor Novotný a Petr Martin, vypisují motivační granty a o půl roku později kryjí aféry kolem jejich zneužívání. O tom se prostě musí mlčet. Dotýkat se Bohů je v tomto světě přísně zakázáno.

Potom v rozhovoru s prezidentem ŠSS, který je na této adrese: https://www.nss.cz/rozhovor-s-prezidentem-sss-milanem-romanem

nám/ mě vytýkají tento odstavec: 

2) U nás i když nemáme moře, pak máme občas vlny. Jedna z vln byl klientelismus na šachovém svaze. Skoro se u nás o tom nemůže mluvit, ale náš VV vyhlašuje turnaje a dotace na tyto turnaje a pak tyto turnaje pořádá a dotace inkasuje. Jak to bylo u Vás na Slovensku a jak to je dnes? Nebo jinak, připadá ti morální aby členové VV pořádali turnaje dotované šachovým svazem a ještě o nich hlasovali?  

A do třetice mám písemnou výtku za tento komentář pod článkem: https://www.nss.cz/world-cup-4.kolo-aneb-cerna-je-dobra

3) Jednou se budou novináři ptát, proč ŠSČR krylo takové jednání a proč jim nevadilo a proč vše zametalo pod koberec. Ono žádné překvapení, podvodné zápasy, klientelismus a do toho VP je jen časová bomba“.

Celý text předmětného dokumentu zaslaného právním zástupcem ŠSČR nebyl zveřejněn, nicméně okolnosti nasvědčují tomu, že šlo o předžalobní výzvu a že tedy dalším krokem bude podání občanskoprávní žaloby na ochranu osobnosti.

V případném takovém sporu však šance ŠSČR na úspěch vidím jako minimální. Procentuálně vyjádřeno 90 % pro zamítnutí žaloby, 9 % pro přiznání omluvy, 1 % pro přiznání omluvy a finančního zadostiučinění. K tomuto závěru mě vedou následující důvody.

Citované články nemohou poškodit pověst svazu. NSS je bulvární server. Objevují se na něm provokativní a senzacechtivé články, úderné vykřičníkové titulky, kontroverzní témata podávaná drsnou formou. To rozhodně není nějaká urážka NSS, třeba náš web je také bulvární. V článcích se rozebírají události, o kterých se obecně ví, jen v senzacechtivé formě, která je však pro novinařinu příznačná. O to příznačnější je tato forma pro NSS, a navíc nemíří pouze vůči ŠSČR. Je totiž rozdíl, pokud určitý text publikuje seriózní server, protože je považovaný za důvěryhodnější, a má tedy potenciál více poškodit pověst. Navíc, zde tím spíš je třeba upřednostnit svobodu slova, když jde o články upozorňující na možné nekalé jednání, NSS je vlastně v pozici hlídacího psa, který na ně upozorňuje.

Pověst svazu ani poškozena nebyla, žádný hromadný odchod členů ani mimořádná konference se nekoná. Šachová veřejnost nebojkotuje činnost svazu ani nevyzývá k odstoupení členů VV. Televize ani nešachový tisk se případem nezabývá. Jako by se nic nedělo. Je tu velká paralela s případem Jerry Falwell vs Larry Flynt, byť jde o případ z USA. Doporučuji film Lid versus Larry Flynt od Miloše Formana.

Navíc § 135 odst. 2 občanského zákoníku výslovně přiznává výrazně mírnější režim pro novinařinu. Je tak výslovně možné zasahovat do pověsti a soukromí právnické osoby pro zpravodajské účely (ani takový zásah však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy právnické osoby).

Dále, svaz má možnosti, jak na domnělé poškození své pověsti reagovat. Například mohl zveřejnit odpověď na svém webu (jak učinil například v případě návrhu Pavla Matochy do Rady ČT dne 13. 1. 2021). Nebo mohl poslat reakci na NSS, kde by ji nejspíše zveřejnili (což dovozuji z toho, že NSS zveřejnil odpověď hospodáře Rostislava Svobody dne 14. 4. 2021). Není patrné, proč tak tentokrát neučinil.

Dále, VV jako orgán a jeho členové jako veřejně známé osoby (a jako funkcionáři, kteří dobrovolně přijali funkci) musí snést vyšší míru kritiky, s tím do té funkce jdou. Taková osoba pak musí projevit vyšší míru tolerance k negativním postojům či hodnocením (podle nálezů Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 11/04 (případ Olga Zemanová vs. obec Nová Role), a ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03 (případ Jan Rejžek vs. Helena Vondráčková)). Kritika pak souvisí s činností ve VV, nejde o kritiku soukromých záležitostí dané osoby (podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2591/2011 (případ Renata Vesecká a další vs. Marie Benešová – justiční mafie). Konečně nejde ani o samoúčelné zesměšnění nebo ponížení osoby (nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 2300/18 (případ Tomio Okamura vs. Reflex)).

Byť ŠSČR je soukromý spolek, nelze přehlédnout, že jde o vrcholný svaz, který dostává finanční prostředky z veřejných zdrojů, částečně je přerozděluje a rovněž i sám veřejně působí (např. nominuje členy do Rady ČT). To vše svědčí pro zesílenou veřejnou kontrolu svazu, a tedy i ke strpění vyšší míry kritiky.

Minimálně zčásti pak jde i o hodnotové soudy, u kterých se pravdivost nedokazuje, i tak lze argumentovat.

Závěrem uvádím, že považuji za vhodnější, aby ŠSČR namísto snahy dosáhnout stažení článků se ke kritice otevřeně věcně vyjádřil.

Jan Fiala