Mistrovství ČR v hospodském kvízu nebo zlatá mříž

Rok se s rokem sešel a začalo další mistrovství republiky v hospodském kvízu. Toho jsme se nezúčastnili a tak musel přijít ještě jeden rok. Pro ty co to nespočítali – po dvou letech jsme jeli na MČRvHK (to je divná zkratka asi budu používat jinou). Poučeni z minula jsme do týmu nezvali nikoho koho neznáme, protože naposledy to nebyl výběr z hroznů, ale spíš výběr z hrozných. Takže se vypravili čtyři celkem pravidelní hráči našeho týmu (branďák, čenda, honzík a ondra – řazeno náhodně). Nakonec se k nám přidal Lukáš Pospíšil a bylo nás pět, aby měl poláček o čem psát. Pět je fajn, ale maximum v týmu je 8 hráčů, čehož využila většina týmů. Kdyby byla vedlejší soutěž pětičlenných týmů, nebyli bychom bez šance. Nic takového, ale nebylo a tak nám nezbývá hledat další členy týmu (maximálně 3). Honzík, jelikož je to bystrý chlapec, si všiml, že nám v týmu chybí žena. Schválně, kdo z vás si toho všiml. Nic si z toho nedělejte holt má Vysokou školu. Já také nechci zůstat pozadu a tak mu v hledání pomůžu (radou). Největší koncentrace žen bude v ženských věznicích nebo na gynekologii a naopak bych se vyhnul hledání mezi horníky. Tak to je rada a ani za ní nic nechci.

Hrálo se v Pardubicích v hokejové aréně, kde se letos slavil titul. Naštěstí led už stihli rozpustit a tak jsme brusle nechali doma. Jeli jsme autem (4) a vlakem (Ondra) do hotelu Arnošt (zvolil ho Honzík a nemyslím si, že to bylo s odkazem na náměstí Arnošta z Pardubic, kde hrál Honzík, již několikrát simultánku). Na cestu autem si Honzík připravil kvíz z nějakého magazínu, abychom měli nějakou změnu. Naštěstí četl Čenda, což jsem ocenil, protože Honzík řídil. Cestou se nic zajímavého nestalo, nebo si to alespoň nepamatuju. Před hotelem jsme se setkali s Ondrou a bylo to takové střední setkání (žádná emoční horská dráha). Ubytovali jsme se a vyrazili jsme do arény. Cestou jsme se zastavili na oběd (nejspíš Tymián bistro). Rozdělili jsme se na dvě nestejně velké skupiny (což je logické, když nás bylo 5) – jedna parta šla na jídlo a Honzík šel do arény nás zaregistrovat a vyzvednout pásky. Abychom si nezáviděli dali jsme si všichni stejný burger (každý svůj ne jeden dohromady). Honzík za námi dorazil a všichni jsme se najedli, abychom během kvízu nebyli nenažraní. Červenou nití, která se táhla celým víkendem se staly dvě věci. Ukazoval jsem ostatním, že cizí jazyky mi nejsou cizí. Soustředil jsem se zejména na výslovnost italských či francouzských výrazů. Vypracoval jsem si pro tento případ celkem osobitý akcent. Třeba při vyslovování tagliatelle dostával Honzík skoro až záchvaty smíchu. Nevím co stojí za takovou reakcí, ale přijde mi nedospělé smát se ostatním, že se snaží osvojit si cizí jazyk. Tomu se nemohu smát. Také jsem se podělil o svou úvahu: Myslíte si, že desková hra go začíná slovy – Let´s go?. Co řeknou na konci zeptal se Honzík a navrhl nějaké varianty, které podle mě kulhaly na obě nohy. (až před chvílí mě napadlo, že si po hře řeknou jen Go home.) Podobných úvah mám mnoho a ne o všechny se dělím se svým okolím. Kdybych věděl co to způsobí asi bych si jí nechal pro sebe. Honzík se zřejmě rozhodl, že to je výzva a nějaká hra o nejlepší vtip (pamětníci jistě vzpomenou na Zlatou mříž, která již naštěstí neotravuje český televizní prostor). Kdybychom se drželi pořadu TV Barrandov – Vtip za stovku! tak by si Honzík vydělal za víkend skoro průměrnou měsíční mzdu, kdyby se hodnotila i kvalita tak si získá tak 50 Kč, ale k tomu se ještě vrátím.

V aréně jsme našli svůj stůl a pohrdli časopisy a drobnostmi co dostal na stůl každý tým. Hrálo se v novém formátu, který se skládal z dvanácti bloků. Každý blok obsahoval 40 otázek, které byly pokládány různou formou. Tři kola po 10 otázkách a 10 nepromítaných. První den měl tři bloky. My jsme do toho vlétli jak uragán a po dvou blocích drželi top 30. Bojovali jsme zejména s taktikou na nepromítané otázky, které nám byly rozdány na A4 papíru a měli být zodpovězeny během prvních dvou kol. Jelikož jsme neměli žádné zkušenosti s tímto formátem, stávalo se, že se někdo začetl do otázek na papíře a nedával pozor při promítání (kromě Honzíka, který tvrdí, že to nikdy neudělal, protože je disciplinovaný kvízař). Já třeba musel upozornit Ondru na otázku týkající se CHKO, kterou věděl, ale nedával pozor, protože četl papír s nepromítanými otázkami. Honzík nesdílel mou teorii, že podle tématu otázky, by se měl kontrolovat jestli dává pozor, ten kdo má největší šanci vědět správnou odpověď. S argumentem, že i on může znát odpověď na sportovní otázku. Může, ale pravděpodobnost, že jí ví on a ne já se limitně blíží nule. Poslední blok prvního kola nám nevycházel tak dobře jako předchozí. Nakonec nás ještě níž srazil formát riskni to – kdy se získávají body za správné odpovědi, ale za špatné se body odečítají a za nezodpovězení je 0 bodů. My skončili s bilancí 4 správné a 2 nesprávné na dvou bodech a propadli se. Pauzy mezi jednotlivými bloky byly vyplněny doprovodnými soutěži (stolní fotbal a exování piva). Já s Honzíkem jsme šli na stolní fotbálek a přestože za nás dali góly všichni – já, on i oni prohráli jsme 6:3. Což byla celkem výhra, protože pak už jsme hrát nemuseli. Exování si vzal na starost Čenda. Jeho výkon byl poznamenaný přetrénováním. Tak moc se připravoval a trénoval, že když mělo přijít na výkon, tak měl v sobě tolik piva, že další vypít rychle už nešlo. Tak si nedopité pivo (cca 0,4l) odnesl ke stolu jako takový suvenýr nebo pivo zdarma. Na konci dne se Honzík s Čendou vsadil o pivo, při sporu, kam až jsme se propadli. Tady šlo spíše o princip, nevím co by Honzík s případnou výhrou dělal. Takže si mohl oddychnout, když zjistil, že jsme se propadli míň než čekal.

Další den jsme vstali, nasnídali se a vyrazili do arény. Po cestě ze sebe Honzík sypal jeden vtip za druhým. Moc humoru však nepřinesli, některé byly předvídatelné, jiné trapné a jiné jenom blbé. Před halou jeden z jeho vtipů zaslechla náhodná kolemjdoucí. Projevila přání slyšet další vtipy a tak tam poslal Honzík všechny své nejlepší skvosty. Dokonce svůj nejoblíbenější vtip. Pro představu ho zde nechám zaznít.

Jaký je rozdíl mezi psem a ženou? Čím později se vrátíš tím tě pes radostněji vítá.

Tak a tady se nemohu smát. Nejen, že to není dobrý vtip, podle mě to ani není vtip. Spíš se jedná o výsledek nějakého pozorování. Proč se Honzíkovi líbí? To je pro mě ještě větší enigma. Nevím o tom, že má psa, nebo byl vyhlášen nějakými pozdními návraty domů. Nedej bože spojenými s nadměrným pitím alkoholu. Nevím tedy s jakou částí se ztotožňuje.

Kvíz probíhal celkem dle předpokladů něco jsme věděli, něco ne. Celkově jsme se lehci propadali ke hranici první stovky. Nakonec jsme se trochu zmátořili a posunuli trochu výš. Také tím, že bylo mnohem víc otázek než při naší minulé účasti, vytvořili se mezi týmy větší rozestupy a jedním kolem se nebylo možné zase tolik posunout. Rozhodli jsme se zvěčnit naše nové dresy. Požádali náhodného člověka od vedlejšího stolu, aby nás vyfotil. Shodou okolností jsme si vybrali zřejmě ambiciózní umělkyni, které na kvalitě fotky záleželo mnohem víc než nám. Proto nám dali asi deset připomínek k tomu jak stát, co s rukama a tak dále. Příště budeme mít snad větší štěstí a vybereme někoho komu to bude víc jedno.

Během soboty jsme absolvovali bonusové kola jako: rychlokvíz, riskni to, vyber sloupec a souboj dvojic. Po velkém množství otázek jsme zůstali víceméně tam kde jsme sobotu začali. Na večeři jsme se vydali do podniku La Table. Byla to dobrá volba. Realtivně nová restaurace, ve které nadprůměrně vaří. Večer jsme si pokládali otázky z Čendovi knihy o Hospodském kvízu. Otázky rozproudili celkem zajímavou atmosféru, ve které se míchal humor s vážnými odpověďmi. Už zde Jan Fiala projevil svou tmavší stranu humoru. Jochen Rindt, který je jediným mistrem světa v F1 in memoriam, podle něj zemřel, když si spočítal, že stejně vyhraje. Celkem svérázný komentář, tragické nehody z Velké ceny Itálie 1970.

V neděli jsme se soustředil, abychom nevypadli z top 100. Což se nakonec povedlo. Vzhledem k množství otázek se každý našel něco pro sebe, aby pomohl týmu. Já jsem celkem podržel sport, Ondra medicínu, Čenda filmy, Honzík školství a Lukáš hudbu. Největší problém u hudby, filmů či zeměpisu je, že rozsah otázek je velmi široký. Takže pro jednoho je prakticky nemožné sledovat vše, zejména když se jde do detailů. Filmů a seriálů vzniká tolik, že je prakticky nemožné sledovat všechny platformy dostupné v ČR. Hudba má tolik žánrů, že v jednom to pokrýt nejde a více by se nám hodilo, kdybychom se každý zaměřili na jiný žánr. Ondra byl v zeměpisu určitě dobrý, ale už si nepamatuje každou zajímavost, nebo poznat každé město z fotky. Sport to je jiná tam se nejde tolik do hloubky a můj zájem o sport je dostatečně široký, abych pokryl většinu současnosti, ale v historii už celkem plavu a spíš kvalifikovaně odhaduji. Pomyslný vrchol přišel poslední den, kdy jsme měli z videoukázky poznat ikonický moment českého hokeje. Vyrovnávací gól Karla Rachůnka z MS 2010 proti Švédsku. Honzík poznamenal, že by správnou odpověď mohl prozradit sám střelec. Honzík tvrdí, že to bylo nezáměrné. Připomenu jen několik faktů – tragédie se stala 7. září 2011, Karel Rachůnek byl rodák z Gottwaldova a vyrůstal tedy na Valašsku, ve dnech 10. – 17. září 2011 se z našeho oddílu zúčastnili turnaje ve Valašské Bystřici tito členové – Moravec, Čermák, Brandejský, Koller, Šedivý a FIALA, v centru Valašské Bystřice byly k místními pomníčku přidány fotografie Rachůnka, Marka a Vašíčka, aby měli lidé kam pokládat svíčky a uctít tak památku hokejových reprezentantů. Honzík tvrdí, že o tom nic nevěděl a tento vtip byl nezáměrný, což mu věřit můžeme, ale nemusíme.

Závěrem bych chtěl říct, že jsme s výkonem a výsledkem byli celkem spokojení, prostě nám chybí nějaký lidi (zhruba 3) a pak bychom mohli pomýšlet na vyšší příčky. Lukáš Pospíšil si alespoň mohl osahat Entheria arenu, kde se týden poté začal CZECH open. Určitě mu znalost prostředí pomohlo k celkem slušnému individuálnímu výkonu v turnaji družstvech. Kde porazil mimo jiné Breivika a jak by určitě poznamena Jan Tmavýfiala – to je nějakej zabiják.