Jak chudák do ještě větší nouze přišel II.

Přečtěte si, prosím, co jsem napsal. Mnohokrát děkuji. S pozdravem, VM.

V roce 2019 jsem vrátil nejcennější trofej Věčnému městu a po dlouhých sedmnácti letech jsme si tenkrát mohli všichni společně zazpívat…

…jenže to ještě nikdo netušil, že se na další čtyři roky uchýlím na venkov a nechám kolty odpočívat, abych z dálky pozoroval, jak tam moji soupeři o sebe navzájem zakopávají.

„Tak to by stačilo!“ prásknul jsem v sobotu ráno u snídaně koblihou o stůl, ovázal jsem si šachový loket a vyrazil po čase široké veřejnosti vysvětlit, jak se hrály šachy na přelomu tisíciletí.

Zde reportážní prvky končí. Westernově rozehraný příběh bude pokračovat bez originální pointy a na rozdíl od úvodu už nebude vůbec napínavý. Jisté je pouze, že na konci jsme si mohli zase všichni společně zazpívat.

Pojďme se podívat na zajímavé momenty z partií vítěze (mě) turnaje Český Brod 2023. To je strašný název, už jsem to psal minule. Příští rok k 20. výročí turnaje by to chtělo vymyslet konečně něco pořádného.

První dvě kola jsem zvládl (Bůh žehnej Královskému gambitu) a ve třetím kole mě čekal Matěj Slabý. Vtipkoval jsem, že hraju s někým slabým, a nevymstilo se mi to. To je zajímavost.

Matěj Slabý – Vít Moravec, pozice po tahu 1.Sd2, ČNT.

Černý na tahu vyhraje. Řešení se zobrazí po označení následujícího řádku: 1…c4! S tempem otevírá diagonálu a7-g1 na krále, proti hrozbě Db6+ a následným ztrátám/matům není obrany.

 

Ve čtvrtém kole přišel očekávaný souboj Moravec–Horák, který jsem vyhrál a stal jsem se oficiálně nejlepším hráčem Českého Brodu v historii. Martin sice před týdnem ovládl ve velkém stylu Open Říčany, ale jak zaznělo po partii z ochozů: Tohle nejsou Říčany, voe!

Vít Moravec – Martin Horák, pozice po 19.h3, ČNT.

Zahájení se mi moc nepovedlo, uplácal jsem z náhodných tahů šachový hemenex a výsledkem bylo, že černý stojí lépe. Výhodu by udržel tahem 19…Jd5, na který bych asi musel reagovat 20.Jf4, nechat si potrhat piky a věřit, že stojím jen o trochu hůř (což tak asi je).

Přišlo ale horkokrevné 19…g5?! Logický tah směřující proti háčku na h3, ovšem podle mě pouze v případě, že by měl černý zajištěné centrum. Ani mi nezabralo příliš času vytasit 20.d5! s obětí pěšce, ale i otevřením diagonály na krále, která při nestejných střelcích přijde vhod.

Partie pokračovala 20…Jxd5 21.Jc3 Jf6 (21…Jb4 nejde pro 22.Jxe4! a když 22…Sxe4, tak 23.Dc3+ s dobráním koně) 22.Je2 Kg7 23.Sc3 De7 24.Jg3 Kg6 25.De2

Vít Moravec – Martin Horák, pozice po 25.De2, ČNT.

Černý musel do sebrání pěšce investovat mnoho tahů, během kterých bílé figury rozkvetly. Počítač ukazuje balanc, ale myslím, že většina lidí by tady brala spíš bílé figury. Včetně mě.

Přišlo Zdeněk chybné 25…f4? Nutné bylo pokrýt pěšce na g5 tahem 25…h6, bílý je ale stále hodně aktivní (např. 26.h4). Teď už stačilo posbírat ruiny černé pozice: 26.Sxf6 Dxf6 27.Dh5+ Kg7 28.Vd7+ Vf7 (vynuceno) 29.Vxf7+ Dxf7 30.Dxg5+

Vít Moravec – Martin Horák, pozice po 30.Dxg5+, ČNT.

Bílý stojí úplně na výhru. Na uplatnění převahy jsem nespěchal, asi jsem nemusel měnit dámy a vyhrát až v dlouhé koncovce, nicméně na výsledku se nic nezměnilo.

Po docela vyčerpávající partii jsem musel potvrdit skalp obhájce titulu ještě proti druhému FM ve startovní listině (které jsem vévodil, protože oba zmínění mají dost nízké rapid Elo). Zdeněk Hába je silný hráč, který hraje náročné šachy, dostal jsem ho ale pod tlak na hodinách, z čehož jsem v hodně složité pozici těžil. Přes nějaké těžkosti jsem i tentokrát zvládl koncovku a udělal rozhodující krok k trofeji.

Vít Moravec – Dan Rakušan, pozice po tahu 1…Jf5, BNT.

V šestém kole jsem to chtěl celé ukončit šestou výhrou, kuriózně se mi to ale nepodařilo. Možná se mi tentokrát vymstil další skvělý fór, že hraju s nějakým cizincem.

V pozici na diagramu jsem počítal tah Vc5, který by mi i podle počítače zajistil udržení výhody. Tah jsem ale bez zjevného důvodu, jak o tom teď přemýšlím, zavrhl – už jsem i cítil, že po dvou náročných partiích nejsem v propočtu tak důsledný a i odhad pozice jsem trochu odflákl. Soupeř mi zároveň nabídl remízu. Odmítl jsem, vzal do ruky „g“ pěšce a zase jsem ho vrátil na pole g2. Nějak jsem si myslel, že už je zahráno Jh4 a asi i další tahy. Soupeř mi s úsměvem připomněl, že nabídka stále platí, tak už jsem musel přijmout, bez pěšce v koncovce by to moc veselá hra na výhru nebyla.

Remíza mi stačila i v posledním kole a se soupeřem jsme se po pár tazích na dělbě bodu shodli. Trochu mě mrzelo, že jsem nevyhrál šesté kolo a v sedmém jsem si nezahrál bez obav s prvním místem v kapse o bilanci 7/7, ale zkrátka jsem udělal chybu. Tak to je.

Martin nakonec druhý (to je taky přece pěkný) a třetí Lukáš Passer, náš host pro nadcházející sezonu KP. Takže nakonec zůstaly všechny medaile vlastně doma.

Skvělé bylo, že si turnaj zahráli i všichni naši mladíci z pokročilé skupiny, a nevedli si vůbec špatně! Je potřeba trénovat, ale i hrát, takže každý takový turnaj proti zkušenějším soupeřům je skvělá prověrka. A blíží se nám navíc soutěže družstev.

Závěrem ještě díky organizačnímu týmu, kterému jsem letos opět nijak nepomohl.

Vítek M.