Jak asi všichni víte, minulý týden zemřela česká, potažmo československá a americká šachová legenda Lubomír Kaválek. Bývalý hráč top 10, vítěz šachové olympiády s týmem USA, sekundant Bobbyho Fischera během slavného zápasu o mistra světa v roce 1972 v Reykjavíku. Stoprocentně doporučuji pětidílný seriál z cyklu Osudy – Lubomír Kaválek prožil velmi pestrý život a jeho vyprávění opravdu nemá chybu. Najdete ho na tomto odkazu.
Málo se ví, že na pana Kaválka máme jednu drobnou a velmi příjemnou vzpomínku i u nás v Českém Brodě. V roce 2006 (ano, je to naprosto neuvěřitelně dávno, vůbec to nechápu) jsme se jezdili dívat živě na zápasy Navara–Gelfand a Hort–Jacková, což byl druhý ročník dnes již tradičních klání pod hlavičkou PŠS. Co si pamatuji, tak akce podle mě trvala čtyři dny a já byl přítomný na třech z nich. A podle mě tam většinou nebo vždycky byli i Branďák, Míša Jirásek a Honzík. Ale už je to patnáct let (neskutečný), fakt si nejsem jistej.
V komentátorské místnosti většinou skoro nikdo nebyl (to dnes už je to většinou narvané, alespoň co jsem se byl občas podívat) a my si sedali vždy do první řady. A protože zápasem provázel Lubomír Kaválek, nedalo se tomu vyhnout – byli jsme vtaženi do komentáře a s šachovou legendou jsme se během těch pár dní v podstatě skamarádili. Už nevím, z jakého důvodu se pak říkalo, že Luboš Kaválek je můj velký kamarád, asi jsem se s ním bavil hlavně já. Jo, tak to asi bylo.
Vím, že jsme probírali všechno možné – nejen že my se ho ptali na šachové věci, ale i on se hodně vyptával nás na novinky z Česka a zajímal se i o náš oddíl. Detaily už samozřejmě nevím, ale pamatuju si, jak mě překvapilo, že se zajímá i osudy nás, obyčejných šachových pitomečků z Věčného města.
Tehdy jsme se během debaty dostali nějakým způsobem i k Pircově obraně a hned nás upozornil, že v USA mají nějakého talenta, Hikaru Nakamura nebo co, který sehrál fantastickou útočnou partii v Pircce a že to musíme vidět. Kaválek mi nabídl, že mi tu partii pošle na mail, a skutečně tak učinil. Dobré tři čtyři dny po konci celé akce, nosil to v hlavě a nevykašlal se na to. To mluví za vše.
Mimochodem, komentář pana Kaválka jsme hltali nějaké dva týdny před mým průlomovým turnajem na Openu v Říčanech, kde jsem jako poslední nasazený uhrál 5/9, vyšlo mi Fide Elo a z 1619 jsem se vyhoupl na 2088. Až na tolik jsem samozřejmě ještě nehrál, ale možná výkonnostní skok souvisí i s touhle třídenní takřka exkluzivní přednáškou pro nás v první řadě.
A možná byla klíčová poučka týkající se dvou spojených věží na sedmé řadě. "Víte, jak jsme takovým věžím vždycky říkali? Prasátko. To totiž sežere všechno."
Honzík mi také připomněl, že pan Kaválek jednoho dne musel nějak odjet a nabídl publiku, jestli nechce vzít někdo komentář za něj. Chopil se toho Honzík a skončilo to nějakým strašným fiaskem, že se na něj občas šel podívat technik a pak ho vypli úplně. Pro představu - Honzík měl tehdy Elo tak 1400 a do maturity měl ještě taky dost daleko. Tak si to asi umíte představit... Možná si někdo vzpomene na větší podrobnosti – já to někde vzadu v hlavě mám, ale je to tažený až z paty a detaily zase nevím.
„Ještě si musím vyfotit Broďáky,“ řekl pan Kaválek na závěr zápasu a blejsknul si nás. Kdo ví, třeba teď visíme v šachové síni slávy někde v Pasadeně vedle portrétů Fischera, Reshevského, Finea, Morphyho a dalších…
Velmi příjemný a slušný člověk, rozený vypravěč. Takový byl můj dojem a i po oznámení té smutné zprávy minulý týden zaplavily internet jen ty nejpozitivnější vzpomínky na Lubomíra Kaválka. Čest jeho památce.
Pro historiky kopíruji partii z článku ve Washington Post, který mi tehdy pan Kaválek poslal.
Nakamura-Smirin
1.e4 g6 2.d4 Bg7 3.Nc3 d6 4.f4 Nf6 5.Nf3 0-0 6.e5 Nfd7 7.h4! (An idea of the legendary David Bronstein, who explained it with one word: "Attack!" White does not care about his center being destroyed as long as he can open the h-file for his heavy pieces.)
7 . . . c5 8.h5! cxd4 9.hxg6!? (Some theoreticians call this sharp knight sacrifice a mistake, but Nakamura does not seem to be impressed. In the inaugural game at the 1958 Munich olympiad against Fiorentino Palmiotto, Bronstein played 9.Qxd4, hoping to swing his queen to the h-file after 9 . . . dxe5 10.Qf2 and now the safest is 10 . . . e4. Otherwise whites attack can succeed quickly, for example the game Stein-Liberzon, from the 1965 Soviet championship in Yerevan, continued 10 . . . e6 11.hxg6 fxg6 12.Qg3 exf4 13.Bxf4 Qa5 14.Bd2 Nf6 15.Bc4 Nc6 16.0-0-0 Qc5 17.Qh4 Nh5 18.Ne4 Qb6 19.c3 Na5 20.Be2 h6 21.g4 Nf4 22.Bxf4 Rxf4 23.Rd8+ Rf8 24.Nf6+ Kh8 25.Qxh6+! and black resigned because of 25 . . . Bxh6+ 26.Rxh6+ Kg7 27.Rh7+ Kxf6 28.Rxf8 mate.)
9 . . . dxc3 10.gxf7+ Rxf7 11.Bc4! (Against Stuart Conquest in Reykjavik 1996, Bronstein chose the less accurate 11.Ng5? and after 11 . . . cxb2 12.Bxb2 Qa5+ 13.c3 Nxe5! 14.Qb3 Qc5 15.Be2 Qe3 16.Bc1 Qg3+ 17.Kd1 Bg4 18.Re1 Qd3+ 19.Bd2 Nc4 had to resign.)
11 . . . Nf8 (The alternative 11 . . . e6 seems better with the idea of answering both 12.Bxe6 and 12.Ng5 with 12 . . . Nxe5!)
12.Ng5! (Going for more. White already has a draw with 12.Bxf7+ as was demonstrated in the game Nadyrhanov-Tseshkovsky, Krasnodar 1999. After 12 . . . Kxf7 13.Ng5+ Kg8 [13 . . . Ke8 14.Qh5+ Kd7 14.Qf7! is worse for black.]14.Qh5 h6 15.Qf7+ Kh8 16.Qb3 Qa5 17.Nf7+ Kh7 18.Ng5+ Kh8 19.Nf7+ Kh7 20.Ng5+ white had a perpetual check.)
12 . . . e6 13.Nxf7 cxb2?! (An unsuccessful attempt to improve on the main defense 13 . . . Kxf7 14.Qh5+ Kg8 15.Bd3 and now after 15 . . . Nbd7? 16.Bxh7+ Nxh7 17.Qxh7+ Kf8 18.Qh8+! Bxh8 19.Rxh8+ Ke7 20.exd6+ wins for white. Black has to play 15 . . . h6!? with the idea 16.Rh3 dxe5 17.Rg3 e4 18.f5 Qc7!, attacking the rook and winning a tempo for defense, for example 19.Qh4 exd3 20.Bxh6 Qe5+ wins. What did Nakamura have in mind after 15 . . . h6? I suspect that he planned 16.Rh4!? and after 16 . . . dxe5 17.Rg4 when it is hard for black to organize his defense. For example, on either 17 . . . Nc6 or 17 . . . Qc7 18.fxe5 leaves white on top and after 17 . . . e4 18.f5! exf5 [On 18 . . . exd3 19.Rxg7+ Kxg7 20.Bxh6+ wins.] 19.Rxg7+! Kxg7 20.Bxh6+ Kg8 21.0-0-0! [the point!] Be6 [21 . . . exd3 22.Rxd3 wins.] 22.Bc4! cxb2+ 23.Kb1 Qf6 [After 23 . . . Qxd1+ 24.Qxd1 Bxc4 25.Qd4, threatening 26.Qg7 mate, wins.] 24.Bxe6+ Nxe6 25.Qe8+ Nf8 [or 25 . . . Kh7 26.Rh1!] 26.Bxf8 Qf7 27.Qc8 Nd7 28.Qxa8 Nxf8 29.Qxa7 white should win.)
14.Bxb2 Qa5+ (Smirin tries to prevent the long castling because after 14 . . . Kxf7 15.Qh5+ Kg8 white has 16.0-0-0 with a decisive pressure.)
15.Kf1 Kxf7 16.Qh5+ Kg8 (White wins either after 16 . . . Ke7 17.exd6+; or after 16 . . . Ng6 17.f5!)
17.Bd3 Qb4 18.Rb1! Bd7 (Taking the pawn 18 . . . Qxf4+ loses because it opens lines on the black king, for example 19.Ke2 h6 20.Rbf1 Qg5 21.Qf7+ Kh8 22.Bc1 Qxe5+ 23.Kd1 and white has all five pieces aiming at the black king and should win quickly.)
19.c4 (Cutting off the black queen from the kingside.)
19 . . . Qd2 (On 19 . . . h6 comes 20.Rh3, followed by 21.Rg3, whites attack cant be stopped. And after 19 . . . Nc6 20.Rh3 Ne7 21.exd6 Bxb2 22.Bxh7+ Kg7 23.Rg3+ wins.)
20.Bxh7+ Nxh7 21.Qxh7+ Kf8 22.Rh4 (There is no good defense to 23.Rg4.) Black resigned.
Vít Moravec