Jedna Hrůza ze Vsetína
Turnaj ve Vsetíně byl jako již tradičně skvěle zorganizovaný, letos se navíc jednalo o jubilejní 40. ročník, což vybičovalo pořadatele k životnímu výkonu. I když se to třeba k nikomu ze vsetínských prostřednictvím těchto řádků nedonese, moc jim děkuji za tento turnaj a za přátelskou atmosféru, která během něj panuje. Stejně tak děkuji Zádrapovým za poskytnutí střechy nad hlavou, díky! Uvidíme, co bude za rok, ale když to bude možné, budu se na Valašsko vždy rád vracet.
Vynikající výkon předvedl Martin, hrál proti několika titulovaným hráčům a předváděl hezké šachy. Osobní rekord si stanovil výhrou nad panem Karlíkem, jemuž odmítl ve 14. tahu remízu v naprosto vyrovnané pozici! To mi udělalo velkou radost, stejně jako celý Martinův výsledek. Byl bych moc rád, kdyby Martin vybral nějakou svou partii a okomentoval nám ji, příp. třeba alespoň nejzajímavější okamžiky. Pokud to, Martine, čteš, pošli mi glosy na mail, rád ti s článkem pomůžu ;-)
Nic dalšího se mi psát nechce, já nebyl ve své kůži, což lze z výsledků poznat. Po hanebném startu 2/4 jsem sebral poslední zbytky sil a vyhlásil kampaň Back from the dead. Její princip byl prostý – udělat na závěr 5/5 a obhájit medaili. V 7. kole jsem po solidním výkonu smetl do té doby stoprocentního IM Strebkovse (hrál až od 3. kola, tudíž měl 4/4) a posunul jsem se na čtvrtou desku. Možná si budete říkat, že jsem tlučhuba, ale chtěl jsem vyhrát (koneckonců, i se Strebkovsem jsem v pozici zatápěl celkem na riziko), byť černými proti členovi širšího reprezentačního kádru Janu Krejčímu byly mé šance mizivé. Nakonec to ale nebyl zas až tak špatný pokus...
Rozhodl jsem se tuto partii okomentovat pro web, protože si ji stejně budu analyzovat, takže doplním jen pár společensky přijatelných frází a odstraním vulgarity. Dohromady to tedy nebude zas taková práce navíc. Kromě toho alespoň prolomím své půl roku trvající autorské mlčení.
GM Jan Krejčí (2500) – Vít Moravec (2233)
S Janem Krejčím jsem se setkal za šachovnicí už před dvěma lety v Náchodě – tehdy mi v posledním kole vůbec nedal šanci a postupně mě přehrál. Letos byly barvy opačné, navíc jsem si říkal, že jsme oba o dva roky hloupější, tak třeba se splete a společně s mými spletenci vznikne slepenec, ve kterém dám mat nebo si postavím dámu, vezmu věž zadarmo nebo já nevím co. Mimochodem, vtipné je, že v květnu jsem poprvé přelezl hranici 2200 Elo, konkrétně na 2222. V roce 2005, tedy již před 10 lety, jsem skončil zcela omylem na MČR v rapidu H14 na 4. místě, tehdy s Elem 1444. A kdo byl za mnou na 5. místě? Jan Krejčí, Elo 2222. Někde jsem zaspal...
1.d4 Jf6 2.c4 e6 3.Jc3 Sb4 4.Dc2 0-0
Normálně hraju 4...c5
Krejčí–Moravec po 4...0-0
5.a3
Nebudu nic předstírat, připravoval jsem se celé dopoledne (co jiného mi také zbývalo, chtěl-li jsem uspět). Trochu naivně jsem doufal v 5.e4, soupeř nic jiného nikdy nehrál. Po partii přiznal, že nebyl na mou přípravu zvědavý. Supr, takže už v 5. tahu nevím, co se děje, navíc jsem se nechal překvapit tahem, který je podle databáze hrán v 80 % případů. Tak to jsem ještě nežral, abych v 5. tahu „spadnul“ do takhle drtivě hlavní varianty...
5...Sxc3
To se asi musí, jinak přijde e4 bez odporu a za hodinku už zase budu sedět v nedaleké pivnici Beseda, aby mi utekla dlouhá chvíle při čekání na ostatní. Dá se říci, že braním na c3 jsem ušetřil. I když vlastně ne, protože jsem tam šel pak stejně...
Soupeř po partii říkal, že je to divný tah. Mně přijde docela fajn, napadám dámu. To máte jako ve fotbale – když nevystřelíte, gól nedáte (i když – kdysi v Lize mistrů snad Panathinaikos proti Brémám ani jednou nevystřelil, přesto zvítězil vlastním gólem). Jinak jsem nechtěl dopustit Sg5. Hlavní pokračování je 6...b6, zkoumat to na tomto místě nebudu.
7.Dc2
Tak trochu nabývám dojmu, že soupeř skáče, jak já pískám. Dobré pro psychiku.
7...d5
Ve hře bylo i f5 se standardním b6+Sb7. Nějak jsem tušil průšvih po diagonále a1-h8, přece jen mi tam chybí černopolný střelec (např. b3+Sb2+někdy d5 a boom boom Berdych), tak jsem zavřel krám v centru.
8.Jf3
Asi nepřesné pořadí tahů, vzhledem k dalšímu vývoji, jak jsme zjistili při rozboru. Ihned Sf4 mě totiž nutí okamžitě řešit problém s c7, musel bych zahrát asi c6 a nezískám takovou aktivitu jako v partii. Možná můžu i Ja6+c5, ale kůň stojí lépe na d7 (mj. podpora e5).
8...Jd7 9.Sf4?
Nic špatného by nebylo na 9.e3 c5 10.Sd3 atd. Jenže soupeř vůbec neviděl můj plán, takže si nedělal starosti a v klidu postavil střelce na aktivní pole.
9...c5
Nyní hrozí nepříjemné Da5+.
10.dxc5 e5!!
Omluvte ty dva vykřičníky, to jsem ještě hodně mazal... Mám z toho tahu obrovskou radost, protože na první pohled je naprosto nehratelný. Donutil jsem bílého 25 minut počítat – to je také výhoda, když hrajete s takovým hráčem. Ukazoval mi, co všechno propočítal, co všechno bych mu udělal, kdyby šel tak a tak. U partie jsem viděl sotva třetinu všech variant. Jenže on hraje i proti sobě, neví, že já toho nevím tolik. Prostě jsem si řekl – mám rošádu, on do ní má daleko. Chtělo by to přibrousit, protože jinak má dva střelce za nic, když se nebude nic dít, postupně zhynu (už jsem viděl, jak Sc8 nikdy nenajde svůj životní prostor). Tak jsem počítal c5+e5, a ono to i docela dávalo smysl.
Krejčí–Moravec po 10...e5
11.Jxe5
Pozice je velmi komplikovaná a množství variant bývá nebezpečné. „Nepiš varianty, jinak utečou,“ radíval vždy Jára Cimrman. Uvedu pouze nástřel, slibuji:
A) 11.cxd5 exf4 Tohle je velmi zajímavý moment. Soupeř mi ukazoval po partii variantu 11...Jxf2 atd. To jsem vůbec neměl v plánu. Naopak „moje“ 11...exf4 zavrhl, že tam nevidí za pěšce kompenzaci. Neměl jsem to spočítané na dvacet tahů, ale cítil jsem, že pořád bude můj náskok ve vývinu pro bílého protivný. Schválně jsem se mrknul, co na to motor – neříkám, že je to směrodatné, ale počítač nehodnotí exf4 jako horší. Aspoň je vidět, že to není úplná blbost. 12.Dxe4 Jxc5 13.Dc4 Dd6 a podle mého soudu tam černý něco za pěšce má – pěšec na f4 trochu znesnadňuje dokončení vývinu, ale hlavně mám otevřené tři sloupce a figury připravené je využít. Takhle bych to bral, šéfe.
B) 11.Se3 Jdxc5 12.cxd5 Dxd5 13.Sxc5 Jxc5 14.Vd1 Dc6 15.Vc1 Jd7 16.Dxc6 bxc6 17.Vxc6 e4 a pořád si myslím, že bílý má své problémy. I když tato varianta (11.Se3) vypadá pro bílého jako nejlepší (Opět s pomocí motoru, ač to nemám ve zvyku. Jinak bych se asi nedokázal správně zorientovat. Ale už ho vypínám.)
C) 11.Sg3 Jdc5 12.b4 Sf5! Tohle bude slušný brajgl.
D) 11.Sxe5 Jxe5 12:Jxe5 Sf5 Stěžejní pointa tahu e5 opět v akci.
11...Jxe5 12.Sxe5 Sf5
From zero to hero – Sc8 mě proklínal za tah d5, teď už si zase spokojeně chrochtá (jak vlastně dělá střelec?).
13.Dd1 Ve8 14.Sc3
Jinam to už opravdu nejde, po Sd4 sprostě vezmu na c4 s hrozbou Da5.
14…Jxc3
Nejlépe vypadá 14…Dg5! – uvolňuji pole d8 pro věž a po Jxc5 hrozí různé Jd3+. Podívejte se na pozici pouhým okem, nesmírně obtížná situace pro bílého. Známý vynálezce a zakladatel tlaku Blaise Pascal by jistě souhlasil (a pak že jsem byl v 9. třídě na olympiádě z fyziky neprávem)... Těch útočných možností je víc, nechci to ale přehánět.
15.bxc3
Kdybych byl pěšec, nechtěl bych být takový.
Krejčí–Moravec po 15.bxc3
15...dxc4?
Je zcela ementální, že výměna dam prospěje bílému, jeho král je uvězněn uprostřed šachovnice a nic mu nehraje. Spotřeboval jsem asi 20 minut počítáním a vymýšlením 15…Da5 16.Db3 Dxc5 17.cxd5 a je pravda, že tam asi nic moc nemám, ačkoliv nic není snadné. Druhou variantou bylo 15…Da5 16.Db3 dxc4 17.Db4 Dc7. Dokonce mi došlo, že po Dxc4 bílého hraju Ve4 s obrovským útokem. Jenže co na e3+Se2+0-0? Asi Sd3 a po Sxd3 cxd3 vytvářet problémy volným pěšcem na d3. Ono bílý pořád nemá aktivní figury a má spoustu slabin. Černý musí být OK. Největší chybou ale byla spotřeba času, to mě pak stálo partii. Jenže v takové pozici se měnit dámy nechce a člověk pořád hledá, jak toho nebohého krále na e1 srazit ze šachovnice.
16.Dxd8
A jsou pryč. Bylo to těžké loučení a možná k němu nemělo dojít. To koneckonců tvrdil i pozdější vítěz turnaje GM Cvek, jenž se mnou zapředl rozhovor na toaletách. Během paralelního vynášení písku nad mušlí zalitoval mé nadějně rozehrané partie a potvrdil, že jsem neměl na dámském měnit. Namítl jsem, že jsem byl vždy pouze na pánském, celkem s jistotou. Nedorozumění se brzy vysvětlilo a všichni se notně nasmáli. Anebo jiná příhoda...
16...Vexd8?
Typická dvojchyba! Na první pohled nelogické, ale chtěl jsem umístit druhou věž na c8. Soupeř po partii uvedl nejlepší možnost: 16…Vaxc8 17.e3 Vc8! To mě nenapadlo, prostě se vrátit. Černý má mírnou výhodu. Vůbec nejsmutnější je, že udělám dvě chyby, a přesto stojím slušně.
17.g3!
Bohužel, vůbec mě nenapadlo, mé srdce si v propočtu získal pouze tah e3.
17...Se4
Bílý chce krále na f2, takže jsem si mohl tento mečbol odpustit. Nevím, asi to nehraje takovou roli, zas získávám tempo, ale na to se nehraje, když pak stejně nevím, co s ním.
18.f3 Sc2!
Odebírám pole d1, tudíž vlastně ovládám celý sloupec. Po Sb3 jsou to oba sloupce.
Krejčí–Moravec po 18...Sc2
19.Sg2 Vac8 20.f4 Vxc5 21.Sxb7 Vb8?
Vzhledem k následující možnosti bílého se jedná o chybu, u partie jsem si ale stále říkal, že stojím dobře (což byla pravda, když se to nestalo). 21...Vb5 22.Sa6 Vb3 23.Sxc4 Vxc3 s neutuchající radostí z pohodlné pozice.
Krejčí–Moravec po 21...Vb8
22.Sf3?
Mělo přijít 22.Kd2! a je skoro hotovo, král se vyprostí, věže se spojí a je to čistý pěšec. Oběma nám to během partie uniklo.
22...Vb2 Soupeř údajně neviděl, jak velké problémy mu tandem věže se střelcem způsobí. Nebo způsobí – v mých rukou to byl pouze nehybný muzejní exponát dokonalé souhry figur.
23.Kf2 Vc8
Převádím věž někam do hry. Bílý skoro nemá co hrát, toho jsem měl využít k nějaké akci proti pěšci c3. Výsledkem by klidně mohly být výměny, v žádném případě bych ale nemohl prohrát, tedy přesněji řečeno, dosáhnout horší pozice.
24.h4 Kf8 25.h5 h6 26.g4
Bílý začal hrát rychle a snaží se vytvořit alespoň nějaký sloupec, po kterém by se vůbec dostal do hry.
26...Ve8
Nejvíc mi vadilo, že král může někdy přes e3 vycestovat z vazeb. Měl jsem už docela málo času a začal jsem zmatkovat, respektive – měl jsem tak dobrou pozici (objektivně možná vyrovnanou, ale z hlediska bezmoci bílých figur), že jsem nedokázal vymyslet, co s ní. Bylo obtížné zvolit plán, a tak jsem začal blbnout. 26...Vcb8 s útokem na c3 nemůže být špatně. 27.Ke3 Ve8+ s jistou remízou.
27.Vhe1
Krejčí–Moravec po 27.Vhe1
27...Vd8
Už si ani nevzpomínám na beztak krajně pochybný důvod tahu Vd8. Asi stačilo zahrát Sd3 a stát na místě. Bílý nemůže nic, jedině obětovat na e2 s pravděpodobnou remízou ve věžovce. To jsem si všechno uvědomoval, ale měl jsem v hlavě zmatek – co vlastně od pozice chci?
28.g5 Ve8
Dobří holubi se vracejí, řekl kdysi kdesi kdosi. A já jsem idiot, říkám neustále.
29.gxh6 gxh6 30.Vac1 a5?
Ještě jednou, třeba 30...Sd3 a není co řešit. Obávám se, že patnáctá chyba v partii už bude rozhodující. Dál se mi to na půlminutě naprosto sesypalo, bílá věž se dostala na „g“ sloupec a bylo.
31.Sc6 Vc8 32.Sd5 Vc5 33.Sf3 Vc8 34.Vg1 Ve8 35.Vg2 Ve7?
Definitivní konec, už jsem si ani neuvědomil, že bílý může zdvojit věže... Jednou z mých myšlenek byl i přechod do věžovky po Se4 – ta by se asi dala pořád držet, slabiny by se třeba nějak vykrátily, ale to už je pouze slabá útěcha a po tom průběhu bych beztak prohrál.
Krejčí–Moravec po 35.Vg2
36.Vcg1
Alfredsson, Gustafsson, Hotovsson.
36…Ke8 37.Vg8+ Kd7 38.Va8 Vb3 39.Vc1 Vb2 40.Vxa5 f5 41.Vd5+ Ke6 42.Vd2 1:0
Krejčí–Moravec, konečná pozice.
V žádném případě jsem nebyl nikdy nikde nějak vyhraný, k úspěchu bylo hodně daleko, ale většinu partie jsem držel silného soupeře v klinči a k ničemu ho nepustil, navíc černými. Proto mě porážka nakonec mrzí, i když bylo stejně hezké ty čtyři hodiny snít, že se to povede. Myslím, že kdybych hrál s někým mé úrovně, tak bych někde vyhrál. Není pochyb o tom, že na takového soupeře nemám a je úplně jinde, to bylo vidět i po partii při analýze. Zaslouženě jsem prohrál, udělal jsem spoustu chyb. Ale znáte to – Sparta je ve fotbale také jasně nejlepší, naprosto všichni bez výjimky to vědí, naprosto všichni bez výjimky to uznávají. Přesto se občas nějaký z trpaslíků vytáhne…
Takže tak. Nic zvláštního se vlastně nestalo.
Vít Moravec