Bohužel jsem špatně odhadl délku kol a konec turnaje se protáhl - příště bude třeba tempo zkrátit a turnaj uspořádat spíše v neděli, aby se nekryl s turnaji mládeže či jinými akcemi. Pro příští rok již projevily zájem o uspořádání Pečky. Soupeři kladli tuhý odpor a předkládali nám mnohé problémy. A zatímco s těmi na šachovnicích jsme si rady věděli (a díky třem výhrám jsme v turnaji zvítězili - viz dále ukázky), se skutečnými problémy to bylo horší: Na úklid stolů jsme zůstali čtyři - se mnou ještě Martin, Ondra a Standa. Z chodby za zrcadlovým sálem jsme do vedlejšího sálu přivezli vozík a na něj naložili stoly. Velmi plný vozík jsme chtěli odvézt zpět, ale ouha! Nešlo to! Nemohli jsme přejet zvýšený práh do zrcadlového sálu! "Jak by to asi řešili inženýři?" Dokázali jsme si však poradit i bez nich. Udělat k prahu rampu nebylo z čeho, nezbylo tedy než přirazit k prahu druhý vozík a část stolů přendat do něj. Když byl původní vozík plný už jen asi z třetiny, podařilo se ho zvednout a projet. Poté jsme část stolů přendali zpátky a bylo hotovo.
11.Sxh7+ Kxh7 12.Jg5+ Sxg5 13.hxg5+ Kg8 14.Dh5 f6 atd.
pozice po 32.Vh6-h4
32...Sxf3?? 33.Sh6# - naše první skončená partie a zároveň první bod v turnaji.
18.Vad1? Jf4 19.Dxd7? Jxe2 -+ a bílý později překročil čas, což pro nás byl rozhodující bod k výhře zápasu i turnaje.
Jan Fiala
Jan Čermák
Na rozdíl od ostatních diagramů a komentářů bude můj komentář obsahovat více úvah a méně variant. Pozice na diagramu je velmi ostrá. Bílý obětoval pěšce za útok. Útok spočívá ve výměně střelce na g7 (původně to byla Grünfeldka), po které je otevření sloupce h pro černého nebezpečnější. Pro černého hovoří skutečnost, že má pěšce navíc a lepšího krále. Pro bílého hovoří fakt, že má lépe umístěné figury, které spolu mnohem lépe spolupracují, jasný plán a větší manévrovací prostor.
Černý může zvolit několik různých plánů. Může hrát proti plánu bílého a snažit se bránit otevření sloupce h prostřednictvím tahů 15…h6 a 15…h5. Může zahrát 15…e6 a zkusit využít špatné postavení bílého krále. Může zvolit logický postup a zlepšit špatně postaveného jezdce na a5 prostřednictvím postupu: 15…Jc4 16.Dc3, Jd6. Jezdec patří vždy do centra.
Pozice je však pro černého těžká i z hlediska psychiky. Nutí ho řešit složité problémy, počítat dlouhé varianty, volit mezi mnoha různými plány, hrát velmi rozhodně a přesně. To vše černého stojí spoustu času, energie a hlavně nervů. A díky těmto faktorům pak černý může v budoucnu udělat chybu, která ho může stát partii.
Přišlo: 15…Jc4 16.Dc3, Jd6 17.h5
Jak vidíme, černý zvolil plán s převedením jezdce do centra. Počítači se tento postup líbí, ale mně moc ne. Bílý si totiž během těchto tahů zlepšil dámu, která na c3 stojí lépe než na d2. Navíc se posunul ve svém plánu otevřít h sloupec. A co je největší nedostatek: Toto převedení bílému nepředložilo žádné problémy. Kasparov kdysi napsal, že profylaktické bránění je v dynamických pozicích pomalé. Hrát pozičně v ostrých pozicích nevypadá moc dobře, ale počítač o tom nepřesvědčím. Po chvíli ale i on změní názor.
17…e5
Bohužel nelze 17…e6 pro 18.hxg6 a jezdce nelze brát pro mat na h7.
Počítač navrhuje 17…Jxe4 18.Jxe4, Dxd5 19.Dc2 se třemi pěšci za figuru, narušením plánu bílého a … velkou výhodou bílého.
18.Jxh7!
Intuitivní oběť, kterou jsem vůbec nepočítal. Bílý tím přilévá olej do ohně, nakládá na něj další břemena rozhodnutí a dostává ho pod tlak. Říká se, že každý propočet delší než pět tahů má díru. Spočítat až do matu všechny varianty je nemožné, ale je možné spočítat oběť až do určitě pozice a této spočítané pozici pak dát hodnocení.
Velcí mistři útoku jako Aljechin, Tal nebo Kasparov měli mimořádně vyvinutý cit pro takové intuitivní oběti. Jak získat takový intuitivní cit jako oni, nevím. Určitě k tomu přispívá studium různých typových pozic a analýza vlastních chyb. Je vždy důležité mít aktivní a spolupracující figury a pak taky valit na soupeře stále další a další hrozby.
Počítač ukazuje, že oběť jezdce přijmout nelze. Po 18…Kxh7 19. hxg6+, Kxg6 20.Dxe5! počítač hodnotí pozici černého jako prohranou. Pozici po 20.Dxe5 jsem nepočítal, ale odhadl jsem špatné postavení černého krále a aktivní figury bílého.
18…Jxe4!
Vynikající tah na revanš.
19.De3?!
Hodnocení počítače: hrubá chyba, po které bílý ztratí veškerou svou výhodu a pozice se stane nejasnou. Měl jsem jednoduše pokrýt pěšce 19.Dd3!. Počítačová analýza ukazuje, že tento tah vyhrává:
19…Kxh7 20.Dxe4
19…Dxd5 20.Dxd5, Jc3+ 21.Kf1, Jxd5 22.Jxf8 s dalším Vxb7
Tento tah je ale z čistě lidského hlediska těžké kritizovat. Bílý díky němu nakládá na černého další starosti. Především dáma míří na h6, kde začne vytvářet konkrétní hrozby. Koncentrace bílých figur u černého krále vyvolává obavy. Navíc bílý obětovává další dva pěšce a ještě kvalitu. Nutí tak černého vybrat si: Vzít? Nevzít? Co vzít? Kdy? Čím?
Moje rozhodnutí bylo ovlivněno i samotným soupeřem, který vypadal unaveně a nervózně. Navíc měl už velmi málo času. V této chvíli je vždy třeba ještě víc přitlačit a tím soupeře dorazit. I za cenu rizika nekorektních obětí. Jde přece vždy o výsledek a je úplně jedno, jak toho výsledku dosáhnete, pokud je to v rámci pravidel.
19…Dxd5! 20.Jxf8, Dxa2+ 21.Kf3, Jd2+ 22.Kg3, Vxf8??
S asi minutou na hodinách černý klopýtá a dopouští se rozhodující chyby.
Po 22…Jxb1! by pozice byla dokonale nejasná. Bílý má několik možností, jak reagovat.
1 - 23.hxg6, Da3! 24.gxf7+, Kxf7 25.Vxb1, Dxe3 26.fxe3, Kxf8 27.Vxb7 s těžkou věžovkou bílého.
2 - 23.Dh6, Dd2 24.Dh7+, Kf8 25.Dh8+, Ke7 26.Dxa8 s pozicí, kterou počítač nejdříve hodnotí ve prospěch černého, ale po několika tazích hodnocení změní na pozici zhruba vyrovnanou.
23.hxg6, fxg6
Najdete rozhodující kombinaci? Řešení se zobrazí při najetí sem.
Na závěr bych rád napsal ještě jednu myšlenku. Podobné partie jsou náročné na psychiku nejenom bránící strany, ale i strany, která útočí. Obětovat materiál a nevidět přitom všechny důsledky je velmi těžké a mnoho šachistů se k té oběti neodhodlá. Pokud ale vezmeme v úvahu tuto konkrétní partii, tak i přes velký nepoměr materiálu počítačová analýza ukazuje, že bílý nikde neprohrával. Kdyby černý prošel po klikaté cestě plné jediných tahů, tak by bílý stál pouze mírně hůře.
Nechci říct, že mám nějaký patent na rozum ohledně intuitivních obětí, ale pár pravidel této oběti je univerzálních: aktivní figury, spolupracující figury, pokud možno špatně umístěné nebo nespolupracující figury soupeře, pomáhá i větší manévrovací prostor a mobilní centrum, vytváření hrozeb, bránění vyjasnění pozice a naopak vytváření stále větší složitosti.
Partii jsem sehrál spíš psychologicky než podle počítače. Výkon soupeře těžko můžu hodnotit (to musí on sám), ale kdybych seděl na jeho židli, tak bych možná dopadl stejně. Hrubá chyba v závěru byla pro bílého možná štěstí, ale bylo to štěstí, které pramenilo ze soustavného tlaku bílého. Dá se tedy říct, že bílý štěstíčku výrazně pomohl. Zhruba podobným způsobem by se měla každá dynamická partie hrát.
Martin Koller