Kdo nevyhraje šachovnici, bude ostuda, prohlásil před turnajem Vítek. Asi jsem to vzal příliš vážně... ale bylo proč to prohlásil. Byli jsme totiž nejsilnější v historii. A to paradoxně z toho důvodu, že jsme byli s Vítkem a Ondrou jenom tři. Naštěstí jsme nemuseli oslovovat 15 lidí, protože se objevil zájemce David Zvára z Vlašimi. S touto skvělou posilou se očekával útok na zlato.
Jiného názoru byl ale hned Vyšehrad v prvním dvoukole. 2,5 a 2 - to určitě nebyl nejlepší začátek. Stejně to bohužel dopadlo i s hlavními protivníky z Kobylis, na něž jsme tedy moc nenahráli. 3,5 a 3 s Plzní už nestačilo.
Vítek (3,5 bodů ze 6 partií, výkon 2044) - neviděl jsem téměř nic. Zdálo se mi, že se mu nedařilo ze zahájení získávat výhodu a obtížně vyhrával.
David (3,5/6, 1906) - přišlo mi, že nehrál úplně vyrovnaně, některé partie se mu pěkně povedly, jiné ne.
Honzík (5/6, 2075) - po zahájení jsem stával lépe a zesiloval, ale často se mi nedařilo pořádně udeřit. Několik koncovek jsem usušil na čas.
Ondra (3,5/6, 1786) - hrál hrozně pomalu a dost na to trpěl. Ucházející výsledek mu ještě daroval jeden soupeř...
...když s dámou proti věži a koni nejen že nedokázal vyhrát na pozici, ale ani na čas - bezcílně dával jeden šach za druhým, při nichž Ondra králem přešlapoval po stejných polích a určitě tam byla i třikrát stejná. O tom že to hraje jen na čas a nesnaží se o výhru normálními prostředky, si povídali snad i holubi ze střechy okolo jedoucí tramvaje. Ale Ondra ne a ne a nereklamoval. Z každého dalšího šachu mě braly stále větší mory. Po nějakých 30 šachách se nad Ondrou slitovaly snad i samy šachové figurky a soupeř to úplně zkazil. Ondrův král se schoval před všemi šachy k soupeřovu králi a najednou Ondra hrozil nekrytelným jednotahovým matem. Soupeř ještě nabídl remízu. Po mé krátké zástavě srdce Ondra odpověděl: "Nejdřív musíš táhnout." No uf! Konec a krásný mat jsme si skvěle vychutnali. Už zmatovaný soupeř ještě kontroloval Ondrův čas, jenž zůstal běžet. Bylo by to už opravdu nejvíc potupné, kdyby praporek rychle spadl. Bohužel tam bylo času více...
Děti do toho řezaly, ale nám se to protáhlo, takže se děti vyhlásily dřív. Už tak prázdná místnost (8 dětských a 4 juniorská družstva (48 hráčů) - slabší účast nepamatuju) se na naše vyhlášení vylidnila téměř úplně. Skončili jsme 2., o bod. Ihned jsem byl označen za viníka svou jedinou prohrou. Možná kdyby se Daniel Kyselka v poslední partii v koncovce nenechal strhnout a všiml si zisku věže? Možná kdyby spoluhráči neuhráli jen po 3,5 bodech? Možná kdyby se bodovalo zápasově a ne olympijsky? Možná vše, možná ani jedno. Hlavní příčina je taková: Za Vyšehrad v prvním dvoukole proti nám hrál (sice na 4.) Jakub Vandas, ale pak odešel a místo něj hrál neelista s pátou VT. Proti nám byl tedy Vyšehrad silnější a proti ostatním slabší. To bylo velmi nesportovní a nečestné. Dokonce si prý jen sobecky "přišel zahrát".
Pohár nikdo nechtěl, vnutili jsme ho Davidovi.
Mně se podařilo vyhrát šachovnici, takže už snad nebudu opakovat historku, jak jsem měl kdysi jednou stejně bodů s Vilémem Riesem... Sice mě ta jedna prohra mrzí, ale stejně se musím pochválit.
Jan Fiala