17.10.2009, Memoriál Růženy Suché-Dobiášová, turnaj družstev, Sokol Český Brod, zisk medaile. Všechny tyto fakta se měla spojit. Jenže den před začátkem turnaje jsme se dozvěděli, že Michael Jirásek na tento turnaj nepojede. Na první pohled žádná tragédie, hráčů měl Českobrodský juniorský tým dost. Ale bylo tu hned několik ale. Za prvé Vítu Moravcovi se do hraní moc nechtělo, radši by sledoval talenty ze své šachové miniškoly. Také chtěl odjet na zápas Sparta B - Vlašim, který se hrál od 10:15 na Strahově. Vít Brandejský také nebyl zrovna nadšený z toho, že bude muset hrát vše. Radši by sledoval jiný fotbalový zápas o několik tříd lepší: Aston Villa - Chelsea. Nedalo se svítit oba museli hrát všechny partii. Názor Ondřeje Šedivé ho jsme se nedozvěděli, protože jak už je u něj tradicí moc toho neřekl. Jan Fiala byl tak nažhaven, že by nejradši hrál za dva. Já osobně ho podezírám, že si Míšovy nepřítomnosti ani nevšiml. Jenže nebyl to jen turnaj juniorů, hrála se i skupina žáků. Tam jsme měli, chtělo by se říct dvě želízka v ohni, ale nebyl to kalibr Vlašimi. Náš B tým byl spíš papír v ohni a A tým, jenž se skládal z Moravcova gangu a Robina Šíchy, měl získat zkušenosti a ukázat jestli si od svého učitele něco vzali a udělali krok dopředu nebo jinam.
Začněme kategorií žáků. Soutěže žákovských týmů se zúčastnilo 14 týmů. Rozhodnutí pořadatelů, že se bude hrát na 9 kol tempem 2x20 minut. Se zdálo být ne zcela moudré, kvůli velkým výkonnostním rozdílům už ze samotného pohledu na soupisky, ale aspoň toho naše naděje víc odehrají. A družstvo bylo sedmé nasazené, ale největší zásluhu na tom měl Vítek Moravec, protože všem hráčům napsal 3.VT. Začátek turnaje byl hodně nevyrovnaný pro náš elitní tým. Nejprve výhra nad svou rezervou, ale poté přišli dvě vysoké porážky od Smíchova a Sylvia. Poté už se naše naděje dostali tam kam patřili a hráli s týmy, které byly výkonnostně na jejich úrovni. Oproti tomu B tým po třech kolech nijak nepřekvapil a usadil se na spodku tabulky. Do 7. kola hrálo naše elitní družstvo s týmy, které na tom byly výkonnostně srovnatelně. Podařilo se jim posunout se až na sedmé místo, které by bylo bráno za velký úspěch. Na čele se usadilo Áčko Vlašimy pronásledované svým B týmem a Sylviem. Naše B družstvo se definitivně usadilo na konci tabulky. Do posledních dvou kol na naše A družstvo byly vylosovány obě družstva Vlašimi. Vítek Moravec se snažil s úsměvem dohodnout s Vlašimskými hráči remízy. To nějak nevycházelo tak to zkusil jinak: Hrajte normálně 1. e4 e5. Nezkoušejte žádný gambity. To vyšlo alespoň částečně, přesto oba zápasy prohrály 4:0. Takže z toho bylo celkově 11. místo pro naše elitní družstvo a 14. pro Českobrodskou rezervu. Hlavně v A mužstvu, které mělo velmi nízký průměrný věk, vidíme budoucnost šachu v Českém Brodě. Hráči posbírali zkušenosti, ale toto nejsou jen planá slova, jelikož Homola od tohoto turnaje ví, že si hodiny opravdu musí kontrolovat (v jedné partii hrál jen na tři minuty). Dan Bosanyi zase ví, že pravidlo šáhneš táhneš neplatí doslova (přišel o naději v partii protože se dotkl figurky při zápise). Teď jde jen o to, aby se tyto chyby neopakovaly.
Nyní si rozebereme jednotlivé hráče podrobněji:
Martin Homola - měl to na první desce velmi složité proti mnoha listům. Získal dva body a většinu svých partií prohrál až ve střední hře. Nejčastěji o pěšce a ztráta se pak projevila v koncovce. Bylo na něm vidět, že po pár prohraných zápasech vypadal nespokojeně a řešil to rychlejší hrou což nepomáhalo.
Martin Horák - na druhé šachovnici to měl o něco lehčí než Homola. Přesto to nebylo lehké a zisk 3,5 bodu je velmi slušný. Za slibné pro budoucnost lze považovat hlavně fakt, že po zahájeních stál velmi dobře i proti papírově silnějším soupeřům. Vytvářel si i slibné koncovky, které bohužel prohrál. Budoucnost má ovšem velmi slibnou.
Dan (Amsterdam) Bosanyi - naše trojka předvedla slušný výkon. 4 body není nikterak oslnivé, ale propadák to také není. Je na něm znát, že pod vedením Víta Moravce dělá pokroky. Ostatně celý Moravcův gang (jak sem jim v kuloárech říká) se zlepšuje. Už jen čekáme na čas kdy se jim začne dařit proměňovat slušné pozice v bodové zisky.
Robin Šícha - paradoxně nejstarší z kvarteta, ale ročník 97 není v této kategorii žádný stařík. 5 bodu z 9 je slušný zisk, ale síla jeho soupeřů nebyla nijak oslnivá. Přesto potvrzovat papírové předpoklady je nejtěžší a on to zvádl slušně.
Marek Strnad - 0,5 na první není moc. Svými výkony nijak neoslňoval a nakonec se ukázalo, že jediný otazník v sestavě: kdo má hrát 4. desku v A týmu? Byl vyřešen správně.
František Hrbek - taky 0,5 bodu. Nula odvrácena až v posledním kole. To je asi jediné pozitivum na jeho výkonech.
Martin Lovětínský - 2 body žádný super výkon, ale se šachy teprve začíná. Je to dobrý start.
Patrik Polák - byl zapůjčen ze Smíchova jeden bod je víc než nula. Moc ho neznám proto nechci hodnotit.
Soutěže juniorů se zúčastnilo 6 týmů. Z nichž jeden byl tým s názvem pořadatelé, v němž nastupovali hlavně dospělí ze Smíchovského oddílu, i přestože byly nejzkušenější jejich sestava se nejevila nejsilněji. Pak tam byl ještě jeden tým u kterého se musím zastavit: Ruská škola. Tento tým je každý rok nějak výjimečný. Tentokrát se rozhodli, že si sníží Ela a nastoupí za ně muž, který měl být ročník 1990. Podle mnoha názorů měl do ročníku 90 stejně daleko jako Slavia k vítězství na Arsenalu.
Moravec před soutěží prohlašoval plno zajímavých názorů. Hlavně, že hrát nechce nebo aspoň na čtvrté, aby neměl moc práce. Nakonec rozhodl, že nebudeme dělat blbosti a napsal soupisku podle ela. Po shlédnutí konkurence zhodnotil: Měli bychom hrát o 2-3. místo ale budeme rádi za pohár. Pak to šlo ráz na ráz Pořadatele jsme porazili 3,5-0,5. Jedinou půlku ztratil Brandejský, ale podle jeho pozice je půlka spíš zisk než ztráta. Pak ŠK Líně zase to vypadá jasně 3-1. Ztráty připsal Šedivý a opět Brandejský. Ondra půlil od začátku remízovou pozici. Zato Vítek si vypracoval neuvěřitelně špatnou pozici a remíza je spíše dílem soupeře. Zatím vše vypadalo dobře a ve hře byl i titul. Poté ŠK Smíchov další výhra 2,5-1,5. Remízu připisuje Ondra opět v remízové pozici a prohrává Fiala. Moravec si drží 100%. Ruská škola výhra 4-0 nemá smysl psát o ztrátách byla tu jen jediná - bod na Českou Třebovou, která držela vedení. Tento zápas si rozebere podrobněji. Opět se povedlo dohrát první partii velmi rychle dokonce tak, že jsem to ani neviděl. Výsledek byl jasný Fiala prohrál. Krátce na to Moravec přijímá oběť pěšce a nabízí remízu, která má zajistit 2. místo. Byla přijata. Naděje na vítězství byla, ale jen teoretická - dvě výhry. Partie Brandejský-Petráš. Chtělo by se říct David vs. Goliáš. Brandejský byl před zápasem přesvědčován, že to hrát půjde. Vítek ale neviděl šanci na výhru nikde prostou logikou: on zná lépe všechny zahájení, je lepší ve střední hře a umí lépe koncovky, kdybych se tam nějak dostal s vyrovnanou pozicí. Nakonec partie končí po vyrovnaném průběhu remízou a pohřbívá tak šanci na vítězství v turnaji. Navíc Ondra také prohrává. Celkem 1-3 výsledek je brán pozitivněji než se čekalo. Moravec si lišáckou remízou připsal i výhru na 1. šachovnici. Celkově tedy vítězí Česká Třebová před Českým Brodem a Líně.
Vít Moravec - pod mnoha tlaky uhrál 4,5 z 5. Očekávání úspěchu bylo nejen od spoluhráčů, trenérů, ale i od svých svěřenců, jak by jim asi vysvětloval svůj neúspěch. On je šibal takže by něco určitě vymyslel, ale určitě by to byla lež. Výkon byl tak dobrý, že nemusel říkat vůbec nic.
Jan Fiala - jediný kdo neznal slovo remíza. Výsledkem nezklamal. Ovšem opět se projevila jeho složitá povaha. Opět se nechal vyprovokovat k neschopnosti se soustředit a to konkrétně v partii se Smíchovem. Holt na turnajích není takový klid jako při vážných partiích.
Ondřej Šedivý - taky tři bodíky. Projevil se jeho klid a na rozdíl od Fialy o něm během turnaje prakticky nevíte, kdyby nebyl vidět. Klid a spolehlivost to je pro mě Ondra.
Vít Brandejský - Návrat po dvou letech do turnajového režimu vyšel. Zkusil svou novou, pomalejší tvář. Ukázalo se, že mu svědčí. V poslední partii hrál dokonce o vítězství na šachovnici. Před turnajem se to nečekalo. 3,5 bodu bez porážky je dobrý výkon.
Vít Brandejský
Ráno jsme od sídliště pokračovali i s Vítky, VM se stavil v klubovně pro partiáře. Dětí bylo 7. Jízdenky jako vždy Z. Chybný koupil v trafice Pont na Masárně. V hrací místnosti jsme byli mezi prvními. Juniorských družstev bylo 5, z toho v Ruské škole hrál i 1 dospělý - ročník 51. VM varoval, že ač mají malá ela, nehrají na to - a vzpomenul souboj jeho a Maťy s nimi na dvojicích (on snad prohrál a Maťa zplichtil ... věžovku. 6. družstvo - prý abychom nebyli liší - udělali pořadatelé - už tradiční podvod. Toto družstvo sbíralo body a v konečném důsledku mohli ovlivnit pořadí, ač hrálo mimo soutěž. První dvě koal celkem dobrý, pak jsme hráli se Smíchovem - Antoš a Šneiberg celou dobu kecali - i na muj čas, byl jsem vyrušován (dohrál rychle s VM), ztrácel čas, a pak jsem vyhranou pozici s málem času prohrál - ztratil jsem dámu. Kecali i do partií (ŠN - udělej si rošádu, když jsem měl já krále na f1). Poslední partii s Českou Třebovou jsem prohrál asi v 10. tahu v sicilce jsem ztratil pika a asi v 20. tahu jsem dostal mat. Byl jsem dost nasranej. To pominulo až při vyhlašování výsledků. Dětské áčko bylo 11., takže měli smůlu. Při vyhlašování Buštěhradu Václav Buk vytáhl řehtačku a dělal bordel. :-) Velký potlesk měla tradičně Vlašim. Největší potlesk ze všech družstev jsme měli my - fandila celá Vlašim + řehtačka. Jako posledního vyhlásili VM - vítěze 1. desky. Také měl mohutný aplaus. JČ to komentoval, že se vyplatí být až do konce. VM, OŠ, VB jeli koupit lístky na Spartu a zbytek jel vlakem domu. Po návštěvě MC a KFC (Bossanyi + Hrbek - Big box) jsme hráli ve vlaku pokr o žetony (figury).
Jan Fiala