Vrcholem týmové kariéry generace mladých šachistů okolo ročníku 1991 měly být Zaječice (Mistrovství ČR družstev starších žáků) v roce 2006. Obhajovali 30 let staré vítězství veleúspěšné generace stejně starých šachistů, dnes jejich trenérů, které vedl slavný Jaroslav Pelikán... (pozdější pozn.: vítězství staré 38, resp. 40, 41 a 42 let; Český Brod se tohoto turnaje účastnil po 30 letech)
K nádraží jako první přijel autobusem Jan Fiala (Honzík) asi v 15:30. Další v pořadí přišli Michael Jirásek (Míša) s Vítem Moravcem (Vítek) a magickým vejcem, které mělo na své skořápce označení 3CZ5897. Toto vejce mělo kolovat a každý si ho měl pohladit (od líbání, prý z důvodu Vítkova nachlazení, se upustilo...) vždy v pořadí od 1. šachovnice k 6. a zpět (ačkoliv měl k tomuto vejci Míša vřelý vztah, strčil ho během jízdy vlakem do Kolína do koše, kde nakonec zůstalo). Ondřej Šedivý (Ondra) přijel autem, stejně jako Petr Tůma (Peťan), který měl ze začátku problémy s ostatními českobrodskými šachisty - totiž: Měl hrát za Vlašim, protože byl v našem týmu navíc. Jenomže to řekl svojí matce, která mu to zakázala. Její rozhodnutí zůstává dodnes nepochopené... Peťan tedy hrál za Brod. Jana Čutíka (Honza) přivezl jeho otec. Vedoucí českobrodské výpravy, Zdeněk Chybný (p. Chybný), přišel na čas a okolo 16:00 jsme vyjeli z Brodu.
V Kolíně jsme přestoupili na vlak do Pardubic. V Pardubicích jsme si prohlíželi knihy a s radostí se občerstvovaly. Zvláště zmrzlinu prodávali výbornou... Pak jsme vyšli před hlavní nádraží, kde stál podezřelý autobus, do nějž vstupovali lidé se zavazadly. U tohoto autobusu stáli pořadatelé. Po chvíli jsme v tomto autobuse seděli také a čekali na odjezd do Seče. Čekali jsme přes čtvrt hodiny a při kontrole klubů jsme dali o sobě pořádně vědět. Na papíře se seznamem klubů bylo u p. Chybného i číslo na mobil.
V Seči autobus zastavil v Junior centru. Po vyřízení formalit jsme se ubytovali ve srubu č. 2 v nejspodnější řadě srubů, nedaleko od přehrady Seče. Na pokoji A byli dva šachisté z Mostu - otec a syn. 4-lůžkové pokoje B a C měly být pouze a jen pro nás... Pokoj B obsadili: Honzík, Vítek, Míša a Peťan. Na céčku tedy zůstali Honza, Ondra a p. Chybný. K těm se ale ještě v průběhu pátku na žádost p. Říhy přidaly dva kluci z Říčan a zároveň přibyla 1 postel. Ale ti tam pouze spali, jinak byli celý den se svými přáteli.
Na srubu byla kromě koupelny s umyvadlem, sprchovým koutem a záchodem ještě malá místnost, asi 1,5 x 1,5 metru. Ve svém stropě, který byl asi 2 metry od podlahy, byl otvor zakrytý dřevěným víkem, které se otevíralo zezdola nahoru. Byla tam půda. Nejdříve tam měl lézt Honza, ale nakonec z toho sešlo a vybrán byl Vítek. Za pomoci silnějších kamarádů nadzvedl víko a nakoukl dovnitř. Ozvaly se výkřiky, nedefinovatelné skřeky o jakémsi netvorovi a s řevem a smrtelnou hrůzou v hlase proběhla bleskurychlá evakuace do bezpečí pokoje. Z Vítka později vylezlo cosi o vypitých lahvích vína (jiná pověst hovoří o Vítkově krvi a netvoru, co žral Vítky…). Míša komentuje slovy: „moh se z něho pos....“
Hned první noc došlo na „hazard“… Honzík, Vítek, Míša, Peťan a Ondra rozjeli pokera, ze začátku se seznamem hodnot skupin karet, který sestavil v podstatě sám Peťan. Mělo se hrát na body, přičemž bod by ve skutečnosti byl padesátník. Minimální sázka byl bod a maximální 10. Kromě 1 podvodu, a sice že se v 6. kole Vítek s Míšou dohodli na záhadném rozdělení výhry. Jak to přesně bylo, se už neví, ale oba v tom kole získali po 5 bodech. Pro zapisování bodování byl využit 1 papír A5, zhruba co řádek, to kolo. Asi v půlce Vítek navrhl, že kdo z trojice menších hráčů (Vítek, Peťan, Ondra) bude mít nejméně bodů, půjde k netvorovi. Mohl si to dovolit, neboť celou dosavadní hru vedl a měl luxusní náskok v řádu desítek bodů před ostatními. V dalším průběhu se na něj dotáhl Peťan a dokonce ho překonal, ale Ondra byl stále za ním. Až když ve 4. kole před koncem získal 31 bodů a Peťan v posledním 22, Vítek, ačkoliv skoro celou hru vedl a jako jediný nikdy nebyl v mínusu, skončil o celých 14 bodů za nimi a musel jít k netvorovi. Příliš se nevedlo Míšovi, jenž byl jako jediný celou hru v mínusu a skoro celou hru byl poslední. Konečné pořadí: 1. Peťan +35 bodů, 2. Ondra +29 bodů, 3. Vítek +5 bodů, 4. Honzík -10 bodů, 5. Míša -53 bodů. Vítek byl svou prohrou velice naštvaný (zkoušel i reklamovat výsledky...), ale sliboval, že k netvorovi půjde později, příští den... Bohužel, nedostal se tam. Snad někdy příště.
V noci jsme si dlouho do soboty vyprávěli vtipy a Vítek musel ostatní mnohokrát okřiknout, požádat i poprosit, aby byl klid. Nejlepší vtip našeho pobytu v Seči? Víte jak se řeknou slovensky tanga? Tri niti v riti.
V sobotu jsme po snídani zasedli k 1. kolu i s vypůjčenou dívkou Kateřinou Žádníkovou, která za nás celý turnaj hrála.
Večer jsme hráli fotbal v zápase Vlašim - Říčany, Brod, Kostelec za druhý jmenovaný tým. Ale z důvodu příliš velkého počtu, malého věku a nemotornosti hráčů se po delším čase oddělila skupinka lepších fotbalistů, kteří si spolu dali kvalitní zápas. V 1 z těchto týmů hráli spolu i Míša, Peťan, Vítek a Honzík. Po docela vyrovnaném mači jsme smolně prohráli o 2 góly. Spát se šlo už poněkud dříve.
V neděli jsme po 9. kole byli na vyhlašování výsledků až do konce a ještě jsme pomáhali zvedat židle. Pak jsme si ovšem vzpomněli, že nemáme balíčky na cestu. Tyto balíčky byly zaplacené, takže proč si je nevzít. Během dne jsme rozdávání balíčků nezaregistrovali, a tak jsme po vyhlašování chvíli hledali po hlavní budově, ale nakonec jsme vešli na kraj kuchyně, odkud jsme zavolali na kuchařky, které nám rozdaly několik zbývajících balíčků (dostali jsme lístky na 2 snídaně navíc, naopak jsme nedostali 1 lístek na balíček). S balíčky jsme šli směrem k hlavnímu vjezdu a vtom viděli odjíždějící autobus vzdálený od nás asi 100 metrů. Honza za ním běžel, ale nepomohlo to. Autobus byl příliš rychlý a ujel nám. Měl jet ve 13:50. Když odjížděl, bylo asi 13:58. Divili jsme se moc (moc nečekali a ani nezavolali). My jsme čekali u hlavního vjezdu a p. Chybný se byl přeptat na recepci. Říkali jsme si: "Hlavně že máme balíčky..." Mávali jsme některým známým. Nad zoufalými na studeném větru čekajícími šachisty se slitovali říčaňáci, kteří nám nabídli 2 místa. Solidárně sami k sobě jsme s díkem odmítli. P. Chybný dostal zase nabídku na 1 místo od řevničáků, ale také nepřijal. Nakonec jsme se rozhodli jet v 15:30 běžným linkovým spojem ze Seče... V Českém Brodě jsme byli asi v 18:34... Naštěstí to skončilo happy-endem - vrátili nám 7 dvacek za nevyužitý zpáteční autobus...
Jan Fiala