OpLib16
Arnošt Pátek - devět dní do konce, jeden den do začátku.
Během nedělní tiskovky v Béčku jsem se nechal ukecat doslova celou hospodou, abych přinášel aktuální informace o naší výpravě na turnaji Open Liberec, den po dni. Abych nechal čtenáře nahlédnout tzv. pod pokličku, rozhrnout, alespoň zčásti, onu pomyslnou oponu, jež halí život amatérských šachistů, dát ochutnat tu naši meducínu, která je provoněna úspěchy a doslova prošpikována talentem a tvůrčím nadáním, vydlážděna dobrými úmysly a skvělými rozhodnutími (stála je řeč o meducíně?), skoro bych řekl nasáklá lahodným nektarem, který neustále zraje ve stále kvalitnější víno, v němž se zračí pravda, jež je naší jedinou životní hodnotou, a kvůli níž sice prohráváme bitvy, ale vítězíme ve válkách, v nichž by prohnilá duše ani nedokázala překročit vlastní stín, stín pochybnosti, nad slunce jasnější odraz lidského nitra, jako čerstvě posečená tráva jarních měsíců, zaševelila koroptev.
Věřím, že jsem vás navnadil. Obecně se budu snažit psát hlavně o šachách a našich partiích, ale nic nelze vyloučit.
Na úvod této narcistní exhibice ještě dodám, že s námi samozřejmě můžete komunikovat prostřednictvím sociálních sití – pro přehlednost vás prosím, abyste využívali oficiální hashtagy, které se vztahují k naší účasti: #visvionthetour #ceskobrodskywunderkid #polabiultras #hashtah
No a protože turnaj je ještě jak se říká v plenkách, navnaďme se zatím výběrem nejzajímavějších okamžiků z partií Vítka Moravce v sezóně 2015/16. Příjemnou zábavu:
Luděk Sobota I. - osm dní do konce
V prvním kole mi osud přivál do cesty sympatického soupeře, pana Miroslava Bížu. Prohodili jsme dvě tři věty (spíš dvě, abych nepřeháněl), proto vím, že je sympatický. Bohužel už v zahájení se soupeř dopustil chyby a ve 12. tahu se před ztrátou figury vzdal. Bylo mi ho trochu líto, ale nedá se nic dělat. Přece tu figuru nepustím, ještě by mi pak někde dala mat. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, z jakého oddílu pan Bíža je, protože ve startovní listině má v příslušné kolonce napsanou značku svého automobilu (TATRA Kopřivnice), což mi moc nepomůže… Ale recese pěkná. Jinak ostatní v době vzniku těchto řádků ještě hráli.
Partie to tedy moc zajímavá nebyla, a tak nabídnu jako alternativu pro sobotní večer následující úryvek analýzy, který jsme vyprodukovali během jednoho ze včerejších tréninků.
Pozice po 15.Vhf1
15…Sa7 Jinam střelec nemůže, jestli ho černý nechce při pozdější hře s odtažnými šachy ztratit. Hned vysvětlím. 16.Jxf7! Ping! 16…Kxf7
Pozice po 16.Kxf7
17.Vd8!! Pong! Neuvěřitelná pozice – černé figury jsou všechny v zugzwangu! V 17. tahu. Střelec na a7 se pohnout nemůže, jinak přijde odtažný šach černopolákem a bílý si figuru dobere. A zbytek je evidentní – při jakémkoliv pohybu přichází materiální ztráta. Navíc teď bílý hrozí např. Sg5+ a černému nezbývá než odevzdat po Jf6 kvalitu na h8. Tohle je prostě nádhera.
Dobrá, dobrá… Stačí! Už dost! Jste jako děti. Dobrá, prozradím vám, kdo přišel s tou čirou šachovou krásou 17.Vd8. Já.
Abych se ještě přece jen vrátil k událostem prvního kola, během mé půlhodinové návštěvy hrací místnosti se odehrála ještě jedna zajímavá příhoda. Tedy lépe řečeno, se odehrála právě jedna zajímavá příhoda.
Chodí to tak, že v prvních kolech Openu se řada talentovaných, nadějných líných dětí střetává s o poznání zkušenějšími borci, kteří je většinou přejedou, ale sem tam to někomu uklouzne a dostane po čuni. Dneska jsem viděl na chodbě klučinu topícího se ve vlastních slzách, asi vyhrál a pláče dojetím, říkám si, tak jsem mu honem na znamení gratulace podal pravou ruku prudce do obličeje. Jak už to tak bývá, řada těchto talentů má nosánek kápanek nahoru, takže chlapec nejen že nepoděkoval, ale začal řvát ještě víc. Dnešní mládež…
Sám to znám. Víte, to bylo jednou takhle – mně se stala moc nepříjemná věc. A já plakal, moc jsem plakal. No jak já vám plakal… Ale jindy, to se mi stala zase dost nepříjemná věc – a já neplakal! Ani kapka. Jak mě tady slyšíte. Takže tak.
Včerejší noční cesta do Liberce probíhala ve znamení tísně. Pán vedle mě byl větší než já, ale nejen než já, byl větší než všichni ostatní v autobuse, a dokonce byl větší než většina lidí, kteří bývají v autobusech ti největší. Nastala zajímavá situace, kdy vedle sebe seděli otylý a opilý. A právě proto mi nevadilo, že vedle sebe sedí právě tito dva.
Milan Neděla - sedm dní do konce
Dnešní doprovodný program byl jednoduchý – zamířili jsme na fotbal, trochu provětrat zatuchlé závity po včerejší nedodržené večerce (kolektivně jsme se shodli, že už se to nesmí opakovat). Otevřené okno v kuchyni krásně větralo, a my sledovali nešťastnou porážku vedoucího Leicesteru na půdě Arsenalu Petra Čecha. Čechův Arsenal začal velmi špatně, reprezentační gólman Petr Čech dokonce krátce před poločasovým hvizdem inkasoval z pokutového kopu z kopačky Vardyho. Čechův Arsenal se však tradičně může opřít o rozhodčí, který dal domácím Gunners, za které chytá dlouholetá opora české reprezentace Petr Čech, výhodu jednoho hráče v poli. Vyloučit se nechal Simpson. Chvíli nato vyrovnal po hnusné akci střídající Walcott. Nastavení už uplynulo, přesto si Arséne Wenger, lodivod Arsenalu, tedy mj. i trenér brankáře Petra Čecha, vymodlil standardní situaci navíc, po které kopl do balonu hlavou Welbeck tak přesně, že rozvlnil síť za Schmeichelovou brankou. (zdroj ČTK) K vzteku.
Hrálo se až od pěti, ze soupeře jsem asi první minutu po zveřejnění rozlosování moc nadšený nebyl, ale pak jsem si uvědomil, že je to úplně jedno. Mladý Polák Franciszek z Asziszi Sernecki je mladý a je to Polák. Má příprava tedy směřovala k pochopení jeho nátury a polské historie.
Po chvilce přemýšlení jsem dal dohromady tři významné Poláky – Adam Malysz, Jan Pavel II., Fryderyk Chopin. První dva jsou snad dokonce svatí, ale u třetího jména nastává problém. Málokdo dokáže tohoto skladatele zařadit do kolonky hudba, když se takhle ptám třeba náhodně lidí na ulici. Pojďme si Chopina představit za pomoci hesla z Wikipedie:
Fryderyk (francouzsky Frédéric) Chopin – polský skladatel, symbol východoevropské konzumní společnosti (odtud anglické shopping), začínal jako majitel (je dobré začínat hned jako majitel) továrny na výrobu hodinek Chopin a Heuer (dnes známe jako Tag Heuer). Tehdy ještě nebyly jejich hodinky zrovna známé ani kvalitní, a tak jejich nejvýznamnějším počinem byl vynález prvního robota, jehož nazvali civilním jménem Artur Chopinheuer. Legenda praví, že robot začal mluvit ihned po spojení malé ručičky, pérka a velké ručičky – odtud mimochodem plyne jeho asymetrie horních končetin. Tento robot, nazývaný též jako tzv. zábavný Artur, měl za úkol vyprávět stále dokola několik naprogramovaných vtipných příhod, jimiž bavil návštěvy u Chopinů a Heuerů doma. Postupem času se u něj z malého mikrobu vyvinul mozek (ano, to je možné!) a zanedlouho předčil inteligencí své stvořitele. Protože se, jak sám v jednom z rozhovorů podotkl, jmenoval debilně, upravil si křestní jméno na Arthur (ono „h“ mělo zvláštní symboliku) a příjmení na Schopenhauer. Později proslul jako filozof.
Mnohdy podceňovaný vynález Chopina a Heuera dnes živí řada kulturních odkazů – tak např. ve hře Posel světla, kterou napsala další skutečná skutečná osobnost Jára Cimrman, hraje zábavný Artur přímo klíčovou roli v celém příběhu.
Karel Čapek dokonce zasvětil Arturovi celou divadelní hru – jeho slavné R. U. R. s podtitulem Méně zábavní Artuři vzbudilo obrovský ohlas a dodnes jde o jeho nejúspěšnější hru. A nebýt pozdější kontroverzní Bílé nemoci, kdo ví, kde by se jevištní věhlas tohoto geniálního mistra pera zastavil…
Také v hudbě, tedy na domácím hřišti Fryderyka Chopina, najdeme řadu odkazů – za všechny uveďme text písně Vyvolený pop-punk-puk-pik-pak-hong-king-kong-rockové legendy Jaksi Taksi: Knihovny spisů vypálíme a to hned, Schopenhauer, Nietzsche, Kant, každý z nich se trochu plet… Anebo skupina Buty a jejich šlágr Mám jednu ruku dlouhou.
Mluvíme o Chopinovi, mluvíme o Arturovi, tak dodejme, že druhý z vynálezců, americký Polák Harry Heuer, posloužil díky svému skvělému charakteru s minimálními sklony pro krádež a vraždu jako předobraz Jaroslavu Foglarovi, který ho spodobnil ve svých Rychlých šípech jako Jindru Hojera.
Partie to byla dost zajímavá, níže vám nabídnu hajlajty. Chlapec byl klasický dutoň, mlátil do hodin, zapínal tužku o svou hlavu… Zejména pak v prohrané pozici byl celkem trapnej. Ale je to mladej kluk, když začne brzy číst Špačka, může se z toho dostat.
Nebudu používat motor, bylo by to na dlouho, pouze uvedu průběh. Sami si vyzkoušejte v podvariantách, jak umíte počítat.
Pozice po 19.Je3
Klíčová pozice – jenom ještě úvod: prsknul tam na mě nějakou Sicilku, tak jsem se tvářil, jako že vím, kýval jsem zběsile hlavou a vypadal jsem moudře. Načež přiběhla rozhodčí, jestli je vše v pořádku, tak povídám, že není, že hraje Sicilku.
Průběh byl velmi složitý, soupeř určitě nedělal nejlepší rozhodnutí, volil spíš slabší plány. Ona byla ale pozice velmi komplikovaná, mnoho možností, to právě nezvládl, podle mě. V pozici na diagramu si může sebrat Dxf4 – asi bych odskočil Jg4 a pak zahrál e5, ale mám i spoustu jiných variant. Upřímně, ta oběť byla intuitivní, ale mám takový pocit, že černý nemusí být hned prohraný. Přece jen, možnost tahu f5 mi dost chybí…
19…Jd4 20.Df1! neustále jsou tam nějaké motivy s tahem c4, dáma z f1 kryje taktiku (nápověda: různé c4+Jxc2/Sxe4, ale i třeba nenápadné c4+Sc5, kdybych zahrál 20.Df2). Pokračovalo se 20…Vfd8? (asi horší, ale naprosto hratelnou pozici dávalo klíčové 20…f5! Soupeř už měl asi jen 5 minut, já cca 15). 21.f5 Čiň druhému to, co nechceš, aby bylo činěno tobě. 21…Sg5.
Velmi zajímavá pozice na propočet, kdo chce, ať si vyzkouší. Řešení z partie je pod diagramem, tak posouvej stránku opatrně!/p>
Pozice po 21…Sg5
Po delším počítání mi to nakonec snad vyšlo: 22.Jg4! Sxd2 23.fxg6! Zwischenzug, mein lieber Freund!
Pozice po 23.fxg6
23…fxg6? (Ano, přehlédl jsem 23…h6 – vůbec nevím, ale výhru jsem u partie v rychlosti neviděl. Byl by v tom ale čert… Po 23…hxg6 stačí 24.Df6 s nekrytelným matem).
Partie pokračovala: 24.Jf6+ Kh8 Soupeř možná doufal, že mu zbyde hodně materiálu za dámu, ale rozhodovat bude aktivita figur. Už měl jen půl minuty, bylo těžké se rozhodnout. Ale neviděl jsem výhru po chladnokrevném 24…Kf8!? Je to brutální, ale prostě ani tady jsem výhru hned nenašel. I když, zas by v tom byl čert… Tak si to můžete zkusit. Mimochodem, mějte na paměti, že po Vf8 moje dáma nemá pole!
25. Vxh7 a získal jsem dámu za věž a dvě figury, ale Sb7 padne, Ve1 uteče. Bylo to stále zamotané, ale technicky vyhrané. Uvedu už jenom závěr, ve kterém jsem zmatil věž.
Pozice po 50.Db7
Pár tahů se ještě hrálo, mladík zkusil ještě průlom b3 apod. Dobře no…
Po hooooooodně dlouhé době partie, která mě opravdu celou dobu dost bavila – takovou divočinu jsem nesehrál snad od žáků, nebo já už ani nevím. V té lize všichni jedou na jistotu (čti hrajou moc dobře), tak se člověk moc neodváže… Jen dvakrát jsem vstal od partie, a to proto, že kdybych nevstal, tak by byla ostuda.
Ostatní mi někam zdrhli (dohrával jsem mezi posledními), takže jejich partie nabídnout nemohu.
Patrik Pondělek (hráč ŠK Boršice) - šest dní do konce
Dnešek bychom mohli nazvat Dnem vstávání. Musel jsem totiž vstát. To mi připomíná mé oblíbené motto, které zaznělo v Batmanovi: Proč vstáváme? Abychom mohli zase spadnout. (Titulky: visvi). Usínal jsem dlouho, vzhůru jsem pak byl už kolem sedmé, nic moc, tak snad mě to při náročném dvojkolu (klišé) nedožene. Výmluvu už mám, supr.
Ano, je to tady. Náročné dvojkolo! (klišé) Doba, kdy všichni alibisté vylézají z děr. Dáme remízku, je to dvojkolo, viď… Už se těším na odpoledne. Určitě udělám nakonec to samé. Jak vždycky říkám – dvojkolo je pro mě osobně vždycky příležitost být na konci dne dvojnásob naštvaný (říkám to ostřeji). Takže dneska žádné žvanění, budou se hrát šachy.
Dopolední partii jsem vyhrál, byla to celkem složitá strategická bitva. Soupeřem mi byl Petr Malinovský, znám ho od pohledu z Jánek, hráč kolem Ela 2000. Takže nic snadného. Hráli jsme Nimcovičovu indiánskou, Leningradská varianta 4.Sg5.
Pozice po 13…Sf5
Můj poslední tah 13…Sf5? je celkem velkou chybou. Pozici hraji na to, že při zablokovaném centru trpí bílí střelci, zejména Sg3 (kouše granit, hehe). Sf5 jsem zahrál, abych znemožnil Sd3, ale pak mi došlo, že mi to vlastně vůbec nevadí. Mělo tedy přijít 13…h5. Kdyby bílý zahrál v klidu 14.Se2, tak už h5 nedám, a ještě přijde 0-0+f4 – najednou mám na „f“ sloupci nějak moc figur pod palbou. A vývin taky nic moc…
Měl jsem štěstí a přišlo 14.Sd3 Sxd3 15.Dxd3
Pozice po 15.Dxd3
V této pozici soupeř nabídl remízu. Chtěl jsem jít 15…Dg6, ale po 16.Dxg6 fxg6 nemám rozumnou odpověď proti 17.f4! Bílý začíná stát opravdu dobře, pěšec na d6 bude na odstřel, jak by zachrchlal Aleš Brichta. Jenže remíza pro mě nic neřešila, vím, že bílý stojí lépe, ale tak hraje se a zkusíme ještě trochu potrápit toho střelce.
Našel jsem celkem vtipné 15…0-0 a pokračovalo se: 16.h4! Dg6 – teď je to rozdíl, protože po výměně dam kontroluji pole f4 ještě věží a stihnu se dovyvinout. 17.hxg5 hxg5 18.e4 Jeho volbou je útok, jeho revírem je dálnice! Koncovku po výměně dam jsem hodnotil jako dost nejasnou, přibližně vyrovnanou, což je posun. 18…Jd7
Pozice po 18…Jd7
Kritická pozice – Sh4 je teď neustále ve hře. Viděl jsem, že to bude maglajz, na obranu žádný med, ale zároveň jsem viděl, že kdyžtak můžu třeba i f6 a trochu se připravit (Kg7+Vh8). Tah e4 má velké poziční nedostatky – už není možné f4, takže střelec má problém. Zas ale otevírá třetí řadu. Dohromady mi z toho vychází, že střelce nepotřebujeme a třetí řadu ano: 19.Sh4! byl určitě nejsilnější tah v pozici, ať už by to dopadlo jakkoliv.
19.De2?! Stále nevypouští Sh4 cvičky. 19…Jf6 20.Ve3? Po tomto tahu už jsem získal velkou jistotu. Soupeřovi se do útoku chtělo, ale nakonec to vystydlo…
(Varianta 20.Sh4 by vedla do slušných zápletek, původně plánované 20…Dxe4? zas asi do prohry (musel bych 20.Jxe4 a nevím, co z toho bude). Jenom uvedu kratičkou variantu 20.Sh4 Dxe4?, kterou jsem spočítal – je to celkem pěkné. 21.Sxg5 Dxe2+? (tož ještě by šlo Db1+, ale tam se stačí vyvléknout jakkoliv ze šachů – zas nevím) 22.Kxe2 Jxe4 Zdánlivý zisk figury, a hle: 23.Sf6!! To si zaslouží diagram.)
Podvarianta 20.Sh4 po tahu 23.Sf6!!
Mat je jak na g3, tak na h8.
Skočíme trochu v čase, to už jsem získával vrch. Otevřel jsem druhou frontu na dámském křídle, odlákal věžu, a pak udeřil zase na královském. Mám holt pod čepicí.
Pozice po 25…Vb3
25…Vh8 26.Df1 bxc4 27.Vb7 g4 nebránitelné, je konec. 28.Df2 gxf3 29.gxf3 Vh2 Leze, leze po železe, nedá pokoj, až tam věže! Sloupcem zápasu je jednoznačně „h“ – nejprve tam zlobil bílý, pak se to celé otočilo. 30.Sh2 Dh6+ 31.Kd1 Vxh2 32.Dg3+ Kf8 33.Vb8+ Je8 0:1
Odpoledne se tedy hraje ještě jednou. Budu se snažit vyhrát (nečekané), v uších mi budou znít slova prezidentského kandidáta Honzy Fischera: Důležité je až druhé kolo. A držte palce i ostatním!
Další polský soupeř, Damian Balinski. Je stejný ročník jako můj brácha, tak jsem doufal, že by i mohl hrát šachy jako můj brácha. Šestý nasazený, prý má o jedno Elo víc než já, říkal mi po partii sedlčanský Ondra Hlaváček. Mimochodem, Ondra se jako první v sále přiznal, že hltá každé slovo těchto zápisků. Čtou to všichni, to je mi jasné. Každý přece čeká, až vyjde novej Moravec…
Damiana znám ze včerejška, hrál vedle mě moc pěknou partii, na hraně, obě strany v útoku, Damian tam pak hezky obětoval víceméně pozičně kvalitu a hezky vyhrál. Strašně moc toho přesně spočítal. Já vedle vyprášil jeho krajana, taky to celkem sledoval. (paranoia stupeň 1)
Vypadá trochu jako boxer, takže nějaký zisk kvality nebo figury bych si asi rozmýšlel, protože po partii by to zavánělo debaklem. Přesto mi podával ruku s úsměvem na rtech. Tady něco nehraje… (paranoia stupeň 2)
Dám 1.e4, co bych taky tento, když nic neumím, ale tak takhle začíná hodně lidí, navíc chci udělat rošádu, tak takhle. A už ji držím – zas ten pacholek zahrál Sicilku! Člověk, který o „c“ pěšce v životě ani rukávem nezavadil – viděl jsem jeho partie 10 let dozadu, vždycky hrál jen 1…d5 nebo 1…d6. Porušení slovanské vzájemnosti. Spiknutí. (paranoia stupeň 3)
Je jasné, že ten kluk ze včera je nějaký jeho panoš, se kterým rozebíral partii, našel dírku, a teď mi ji chce dovysvětlit. Je jisté, že když budu hrát normálně, prohraju za pár tahů. (paranoia stupeň 4)
Ten polskej mladík ze včera mě určitě za zády hypnotizuje. (paranoia stupeň 5)
Tak jsem si dal na čas, 5-6 minut jsem vymýšlel, co s tím. Většinou mi je to jedno, tak prohraju, navíc i tak svému repertoáru věřím, ale rozhodl jsem se radši uhnout, hlavně z toho důvodu, že jsem si tu včerejší partii ještě neanalyzoval. Prásknul jsem tam nějaký nesmysl, týpek blical dál… Pak se teda taky zasekl, ale už stál stejně líp.
Pozice po 13…Jxg7
14.exf5 Nebývá dobrý nápad nechat se na královském křídle úplně zavřít, takže brát na f5 asi musím. Teď má černý na výběr. 14…gxf5 15.Dg5 Něco dělat musím. Z výměny dam jsem neměl nejlepší pocit, ale tak nějak jsem tušil, že černý bude chtít víc. Všimněte si jen, že černý, i díky dvojpěšci, kontroluje všechna (ale VŠECHNA) důležitá pole ve středu šachovnice. A já mám dva jezdce, kteří bez políčka uprostřed nikdy nezazáří, jak známo. 15…Vf6 16.b4!?
Pozice po 16.b4!?
Moje pozice je úplně k ničemu – nemůžu vůbec nic. To jsem si uvědomoval, neustále jsem hledal možnosti aktivity, až jsem do toho prásknul. Výhledově můžu pouze za pomoci f4 nebo b4 narušit pěšcovou strukturu, abych vytvořil nějaké slabé body pro své jezdce. Jinak mě přejede útok. Tak si říkám, a3+b4, to je pomalý, ale prostě musím něco udělat, jinak Kh8+Je6 nebo Df8+Vg6 a bude brzy po legraci (ne teda že by ta partie zatím byla nějaká legrace). Na a3 čekat nemůžu, půjde to i bez toho.
16…Vxb4 Kde je to a3, do háje? (Kdyby dobral černý 16…cxb4, tak hraju např. 17.Dh4 a5 18.a3 c5 19.Jd5 a konečně mám snad nějakou protihru.)
Pokračovalo se 17.a3 Vb6? Ve složité pozici soupeř chybuje. Lepší bylo 17… h6 18.Dg3 (nejde původně plánované 18.Dxf6 Dxf6 19.axb4 e4 +-) 18… f4 19.Dh2 To není dáma, to je kráva. Ustájená. Sice mám nějaké pole e4, ale tohle snad nejde přežít…
18.Ja4
Pozice po 18.Ja4
Rázem má černý docela problémy – figury na královském křídle jsou dost jednostranně založené, problémy budou na opačné straně. Nestalo se 18…Va6 19.Vb8 Vxa4 20.Vxc8 Dxc8 21.Dxf6 Df8 22.Dh6 se zřetelné lepší pozicí bílého (Jg5, Vb1, pěšec na d6…).
Stalo se 18…Vxb1 19.Vxb1 Vf8 20.Dxd8 Vxd8 21.Vb8 Vf8 22.Va8 Sb7 23.Vxa7 Va8
Pozice po 23…Va8
Tady jsem se asi rozhodl zle – viděl jsem zisk pěšce, ale nedocenil jsem černého aktivní figury, hlavně krále a střelce, naopak já stále nemám pro jezdce užitečná pole, krále je těžké dostat do hry… Měl jsem asi hrát na aktivitu 24.Vxb7 Vxa4 25.Jg5 už jsem to skoro zahrál, ale pak jsem si říkal, co se stane po 25…Va8 a pak h6? Teď doma jsem našel 26.Jf7! To mi přijde drtivé. Škoda, škoda… Takže přišla výměna věží a proskok pro pika na c6. To všechno bylo ale docela pomalé a černý mezitím vylepšil svou pozici.
Pozice po 32.f3
Nepřiznávalo se mi to lehko, ale hodnocení znělo: hraješ o remízu, blbe. Pik na a3 by neutekl, ani kdyby byl na té šachovnici sám, vlastně nehraje vůbec žádnou roli. A tím pádem má černý moře prostoru, výhodu střelce a lepšího krále. V pozici na diagramu se stalo 32…e4, s minutou se to fakt nebránilo dobře. Ale podle mě jsem odpověděl přesně: 33.dxe4 fxe4 34.c4! Sa6 35.Kf2! Pak se hrálo celkem vtipně, oba jsme se snažili ještě o výhru, ale pěšci byli velmi potrhaní, tudíž náchylní k sezobání.
Pozice po 44.Kxe4
Tak přesně takovouhle koncovku na půlminutě hrát nechceš. Partie skončila v 55. tahu remízou po vyčerpání všech figur.
Myslím, že to byla velmi kvalitní partie z obou stran. Oba jsme předvedli nápaditost a houževnatost, zároveň úplně sálala nad šachovnicí ta touha zvítězit. Svého soka tipuji v turnaji hodně vysoko, hrál moc dobře. Kdyby lépe naložil s vyčůraným b4, asi by slavil.
Zítra mě čeká nasazená jednička Seb Plischki z Německa. Černými, boha, španělská bota skřípnutá na hlavě by byla příjemnější. Tohle bude hodně dlouhé pozdní odpoledne…
Jiří Dienstbier (od německého Dienstag) – pět dní do konceVěděl jsem, že to přijde – nikdo se nejmenuje Úterý.
Jak už jsem psal včera, z losu jsem v prvních chvílích nadšený nebyl. Jsem velmi rád, že si zahraji s tak silným hráčem, ale tady ty úzkostné pocity souvisí s očekávaným až fyzickým utrpením v průběhu partie. Ten člověk je příšerný ždímač. Není divu, že při prvotní reakci mi uklouzl zdejší sudetoněmecký vulgarismus: to mě Posselt!
S radostí jsem si zavzpomínal na školní hodiny němčiny. Osm let, v průměru jsem si zapamatoval asi jednu frázi za rok. Na základce jsem dostal třeba dvacet pětek za pololetí, ale měli jsme hodnou učitelku, která leccos odpouštěla. Bývaly totiž doby, kdy byla blbost obdivována, ne jako dnes (anebo?). Navíc jsme s kamarádem vše kompenzovali během populární soutěže die Kuffre (na bázi televizního Kufru s Pavlem Zedníčkem v roli moderátora), v níž jsme podvody získávali mnoho bonusových jedniček. Např. při zadání „Napište během dvou minut co nejvíce slov začínajících písmenem P“ jsme si nejprve vynutili opakovaní soutěže, protože jsme údajně nepochopili, že jsme měli psát slova německá. Ve druhém kole pak kámoš vytáhl telefon, do něhož nahrál velmi složitým způsobem německo-český slovník (tehdy to byl docela výkon), napsal do něj první písmenko a jen jsme opisovali seznam. Konečný výsledek skupin zněl něco jako 83 ku 12 ku 11 v náš prospěch. Bylo důležité dosáhnout velmi vysokého čísla, aby nebyl čas nás zkoušet z překladu všech slov. Hodiny němčiny mě tedy naučily podvádět a lhát.
Was ist denn los?
Ist Emma zu Hause?
Heute haben wir Deutsch.
Ich habe keine Idee.
Entschuldigung Sie mich bitte, Ich habe mein Buch vergessen.
Aber das ist nicht normal.
Jo jo, někde vzadu v hlavě to tam pořád je…
V rámci přípravy jsem si pustil na Youtube německou skupinu Rammstein. Vypnul jsem zvuk teda... No a k obědu samozřejmě plischki s mákem.
Začalo sněžit, a tak nastal okamžik O – šli jsme ven. V plánu byl výstup na Ještěd, ovšem ukázala se vnitřní síla naší skupiny a její obrovská variabilita – vždyť kdo říká, že když je něco v plánu, že se to musí splnit? Tudíž plán zůstal, ale neuskutečnil se. Prošli jsme pouze náměstí s nádhernou radnicí. A abych své plky trochu zpestřil, pořídil jsem pro vás i pár zajímavých snímků:
Radnice
Náměstí
Do hrací místnosti jsem se opět snažil dorazit úplně přesně na čas, ideálně tak, že dosednu, a rozhodčí pustí hodiny. Dělám to tak, protože to dělá i Magnus. Móda, to víš… A opět se mi to ani trochu nepovedlo, seděl jsem tam jak včela na nádraží asi sedm minut.
O své přípravě už jsem něco psal, to je taková psychologická část, pak je ještě tzv. bezradná část, v níž jde o šachy. Plischki hraje bílými čtyři různá zahájení, v každém pak alespoň dvě varianty. To mě celkem brzy přestalo bavit, takže jsem si šel radši lehnout. Pustil jsem si k tomu Rammsteiny bez zvuku.
Nakonec zvolil katalánskou, a protože jsem nechtěl zažít žádné násilí na lidech, zvolil jsem variantu, ve které mám sice izoláka, ale to není nemoc. Ztratit ho můžu vždycky, když mi začne vadit. Hlavně ale nebudu jak sardinka čekat, až mě ten obří člověk zavalí. Bohužel jsem v 6. tahu zapomněl přípravu (nekecám), až jsem se tomu smál, takže zas dvacet minut minus po zahájení, ale celkem obstojná pozice.
Pozice po 14.Da4
Tohle byl moment, kdy se Sebastian (svými spoluhráči často přezdíván jako Basti fantasti) poprvé déle zamyslel. Nakonec zahrál Da4, snaží se typicky obsadit pole před izolovaným pěšcem – další jeho tahy by ideálně byly Sc3, Vd1, Jd4. Je to celkově poměrně zajímavé pozice s izolovaným pěšcem v centru – já už nemám možnost vysněného skoku Je4, na druhou stranu bílý právě nekontroluje po zahájení ihned bod d4. Proto je obtížné hrát i e3 (které má kvůli domečku před králem ještě další nevýhody v oslabení bílých polí), protože mám k dispozici tah d4, jenž by možná vedl do mírné výhody bílého, ale pozice by se značně zploštila. V předchozím průběhu také pomocí manévru střelce Sg5 oslabil mou diagonálu g8-a2, ale upřímně nejsem přesvědčen o tom, že to bílému pomohlo. Mně to naopak dává možnost tahu Je5 (kdyby bílý rozjel někdy třeba b4-b5), navíc můžu na f7 postavit dámu, odkud kryje jak d5, tak b7. I když do nějaké pasivity bych se pouštěl nerad. To jsem zas napsal traktát… Snad je to trochu srozumitelné.
Zahrál jsem 14…Dd7. Jednoduše dobrý tah – Da4 je totiž nekrytá, proto si myslím, že měl hrát bílý něco jiného. Jinak já mám plán Vfd8, Vac8, příp. Sh3. Myslím, že pozice není horší.
Soupeř mé hrozby nedocenil a pokračoval logicky 15.Vfd1, na což přišlo 15…Jd4!
Pozice po 15…Jd4
Dostal jsem totiž nápad – to je cosi, o čemž jsem dosud pouze četl ve starých spisech. Asi patnáct minut jsem počítal a nevycházelo to. To byly všechno logické tahy, hrozby. Nechtěl jsem se své myšlenky vzdát, protože jsem věděl, že on tu ideu přehlédl. Tak jsem se začal dívat po tichých tazích, a výsledek uvidíte za chvíli.
Na scénu přichází samé vynucené tahy: 16.Dxd7 Jxe2+ 17.Kf1 Sxd7 18.Kxe2 Sb5+ 19.Ke1
Pozice po 19.Ke1
Tomuhle já říkám šachový humor. Diagonála a6-f1 je kouzelná, žádná figurka bílého ji nemůže překrýt, a to se v její blízkosti vyskytuje figur hned pět (OK, černopolák se už takhle narodil… tak čtyři). Původně jsem dlouho počítal 19…Vfe8+ 20.Se3 Sa5+ 21.Vd2, ale vycházelo mi to jen do dvou figur za věž a pika. Pozice špatná. Zajímavější byla varianta 19…Vfe8+ 20.Se3 Sxe3 21.fxe3 Vxe3+ 22.Kf2 Ve2+ 23.Kg1 Vxb2 posbírám opravdu hodně piků. Bylo by to hratelné, jenomže se bojím, že by rozhodl útok na mého krále – věže rychle na sedmičku, Jh4-f5. To se také nedalo. A tak jsem si prostě řekl, já dám šach, on má jediný tah Se3. Tak prostě zahraju něco, aby ten tah neměl.
19…d4!! Seb po partii říkal, že to byl hezký tah, že ho v propočtu přehlédl. Nečekal jsem, že na mě promluví, tak jsem se zmohl pouze na gangsta odpověď YEAH (tssss, otevření plechovky). Hlavně mě štve, že si celé odpoledne opakuji slovíčka, a on na mě pak spustí americky.
Pár variant, co jsem viděl, protože jsou hezké:
A) 20.a4 Sa6 21.a5 se snahou odlákat střelce z diagonál 21…Sxa5! To je prostě tak vtipná pozice! po 22.Sxa5 Vfe8+ 23.Kd2 Ve2 mat. A nejde ani 22.Jxd4, protože teď je ve vazbě pro změnu Sd2! Takže 22…Vfe8+ Je2 23.Vxe2+ s výhrou.
B) 20.Sf1 Vfe8+ 21.Se3 Sa5+ 22.Vd2 dxe3 23.fxe3 Sxf1 24.Kxf1 Sxd2 -+ Možná je tam i víc, ale tohle je snadná výhra.
C) 20.Sf4 (jakýkoliv jiný tah střelcem zase šach věží a mat na e2) 20…Vfe8+ 21.Se5 fxe5 -+
Soupeř vzal rozum do hrsti a po delším přemýšlení zahrál obranu přesně. I když to není tak náročné, když viděl varianty výše.
Přišlo 20.Jxd4 Sxd4 21.Se3 jednoduché řešení.
Pozice po 21.Se3
Teď možná můžu vzít na e3, ale to mi přišlo jako zbytečně trochu horší koncovka. Naopak, správné bylo ještě chvíli zachovat hrozby, je to bílý král, který má problém. 21…Sxb2 22.Sxb7 Opět správné řešení, bílý neriskuje. Nevím, co na to komp, ale určitě se u partie pozice hraje lépe černému, právě kvůli postavení králů. Nic jsem tam už nenašel, takže 22…Sxc1 23.Sxa8 Vxa8 a nabídl jsem remízu, kterou Basti ihned přijal.
Pozice po 23…Vxa8
V pozici už věru není o co hrát, úplně mrtvá remíza (zahraju třeba a6 + Vd8-Vd7 a dojde maximálně na výměnu věží). Váhal jsem, jestli mám remis nabízet, ale asi je to v takové pozici spíš slušnost od slabšího hráče, alespoň já to tak vždy vnímám.
Sice celá kombinace vedla jen do remízy, ale v ohrožení byl bílý. Ten si s tím poradil. Průběh partie mě ale může povzbudit.
Program na večer je jednoduchý – nechutná fotbalová bitva dvou mých neoblíbených klubů, Liga mistrů PSG–Chelsea. Budu fandit faulům a 0:0. FDF.
Ludvík Středa – čtyři dny do konce
Na sociálních sítích probíhají živé diskuze o tom, kdo že všechno je součástí naší výpravy. Už se vyjádřili i Ladislav Vízek a Dominik Feri, takže nemám nač čekat. Žádnou senzaci však neprozradím – jsou to všechno českobrodští šachisté, ať už oddílovou příslušností nebo bydlištěm. Konkrétní jména si dokáže každý vyhledat ve startovní listině. Diskuzi sledujte pod (na našem webu dobře známým) hashtagem #jestejedenzlatyvecirekprotuhlepartu, v zahraničí pak na #onemorepartyforthisparty. Děkujeme za přízeň.
Ačkoliv, jednoho člena výpravy dohledat nemůžete – v průběhu turnaje jsem se skamarádil s nějakým Tylerem Durdenem. Většinou přichází pokecat v noci, a co je zajímavé, ještě nikdy se neobjevil v momentě, kdy je poblíž nějaká třetí osoba. Tyler je fajn, máme toho mnoho společného, on ale umí navíc vyrobit výbušninu z mýdla. A neustále mi zdůrazňuje, že nejsem schizofrenik, což je od něj hezké. A taky permanentně nadává na Ikeu. Jo a vypadá trochu jako Brad Pitt, ale spíš to není on.
V plánu byl výstup na Ještěd, ale už na prvních světlech mi začal jedovatý čerstvý vzduch prolézat plícemi skrz naskrz, tak jsem to stočil do knihkupectví. Baví mě si prohlížet knížky a představovat si, že si je můžu koupit. Ne nadarmo je můj nejoblíbenější seriál z prostředí knihkupectví – Black books. Bernard Black, hlavní postava seriálu, je nejdokonalejší produkt historie filmového průmyslu. A nikdy už nemůže být překonán, viz např. úvodní scéna níže přiloženého videa.
Před polednem se tu spustila nelidská průtrž sněhu. Postupně zasypávala lavičky, psy, domy, ale i děti a dospělé. Lidem volajícím o pomoc sníh okamžitě napadal do úst. Ulice se vylidnily, a já jsem moc a moc zvědav, kolik z nás se dnes u partie dočká svého soupeře. Napadlo mě, že bychom v tomhle počasí mohli jít bobovat nebo sáňkovat nebo lyžovat dolů ze schodů v baráku, abychom se vyhnuli protivné vánici, ale nikdo z nás nemá boby nebo sáňky nebo lyže.
Alexander Chudinovskikh je tradičním účastníkem seriálu Czech tour. Bude mu šedesát let, bylo mi jasné, že výkonnostně už to třeba není tak, jak by si představoval, ale pořád je to mezinárodní mistr, takže znalosti musí mít obrovské. I z databáze partií je vidět, že ani v posledních letech pro něj není žádný problém porazit hráče 2400. A má pěkné šachové hodinky, místo čísel jsou figurky, takže nikdy neví, kolik je hodin. Podle mě by byly mnohem praktičtější hodinky, na kterých jsou šachové hodiny.
Všichni moji soupeři hráli bílými 1.d4, tak jsem si říkal, že je to asi ta mnou vzpomínaná móda, takže jsem tomu dal také šanci. Šel jsem teda obloukem 1.Jf3, ale zanedlouho už tam stál katalán. V 10. tahu mi soupeř nabídl remízu. Šel jsem na klasiku – obětuji 2-3 minutky, počkám si, až bude kolem partie stát co nejvíc lidí, a pak rozmáchlým gestem odmítnu. Stalo se.
Rozehráli jsme velmi složitou pozici, oba jsme ztráceli od začátku mnoho času. Mám černá pole, to je asi důležité, ale černý zas drží nebezpečného pika na c4. Kromě toho není konec zápletkám, které nastaly hned v prvních tazích. Teď stál černý na křižovatce – 16…Dxd4 snad ani nejde, např. 17.Sxc7 Vbc8 18.Se5 Dd7 19.Vfb1 Dc6 Aha, tak teď vidím, že může ještě sem. Myslel jsem, že budu hrát Sd6 se ziskem kvality, ale tady dáma věž nezacpe. Můžu také 19.Sxg7 a dát věčňák, to jsem viděl.
Přišlo nejlepší 16…Dc6.
Průběh byl opravdu složitý, jsem docela unavený, takže na nějaký rozbor moc nemám. V dalších tazích došlo ke všeobecné konsolidaci, trochu jsme byli oba zaseklí, všechny figury stály ideálně, ale vymýšlet jsem musel já, soupeři byla remíza u zadku.
Měl jsem 8 minut, soupeř 28 minut. Svým posledním tahem mi dal úplně jasně najevo: Chceš hrát? Tak se předveď… Docela mě tenhle vyčkávací tah naštval, protože jsem neměl na co reagovat, a nestihl jsem promyslet další plán. Ideálně bych zahrál a4-a5, a pokud si vezmu na c4, budu stát vždycky dobře. Jenže figury černého stojí přesně tak, aby to nešlo.
Zahrál jsem 21.g4!? Vůbec nevím, jestli se mi ten tah hodí, u partie mi ale přišel jako užitečný, protože moje dáma pořád může zamířit na královské křídlo. Tohle je pozice, nad kterou můžu strávit klidně hodinu, určitě nějaký správný plán existuje, a možná je to ten, který jsem začal uskutečňovat o tah později. Netuším tedy, jestli tah g4 pomáhá, nebo ne.
21…f6 22.Kh1 Vf8 23.Vg1 Dd6
Pozice po 23...Dd6
Měl jsem jednoduchou myšlenku – vyhnat dámu z pole c6 a natáhnout a4, abych otevřel hru. Proto si kryju střelce na g2. Výsledek jsem mohl jen odhadovat, musím to mít lepší, ale nějak to soupeři všechno vycházelo. Kdo ví, možností je asi víc. Určitě se k tomu vrátím po turnaji.
24.a4 Dxc5 25.dxc5 Jxa4 26.Vxc4 Sc6 tohle je asi tah, který jsem přehlédl. Stejně stojím lépe, ale nějak jsem si říkal, že soupeř pořádně ani nemůže měnit dámy. A ono jo.
Hrálo se, hrálo, jezdec mi tam skákal, střelci stříleli… Moment, kdy jsem to definitivně pokazil, nastal ve 33. tahu.
Pozice po 32...a5
Říkal jsem si, že na cokoliv dám Kf1, aby mohla věž z b1 vlítnout do pozice černého (teď jsou tam vidle Je1). Jenže jsem si vůbec neuvědomil, že mi to jezdec překryje, byla to ztráta koncentrace, stačilo tomu věnovat pět vteřin a zahrát nejdřív a3. Pak mám krásně aktivní věž a půjdu po pěšci na c7. Černý má také hrozby, zejména kolem mého krále, ale já nevím, musím to mít pořád lepší a prostě hraju na výhru.
Pozice po 42.a3
Nabídl jsem remis, soupeř přijal. Nevěděl jsem, jak pokračovat – věž musím držet na „e“ sloupci, a i kdybych získal piky „a“ a „c“, stejně to půjde do remízy. Hlavně jsem si říkal, že pěšcovky po nějakém Ke2 snad prohrávám, nebyl jsem schopen to počítat. Jasně že je to jednoduchá remíza, musí být, mnoha způsoby, ale kdybych viděl, jak trochu hrát dál, zkusil bych to. To nevidím, a jenom měnit pěšce následující půl hodiny, to mě moc nelákalo.
Partie hodně zajímavá a zase myslím, že i kvalitní. Snažil jsem se, ale bohužel. Soupeř hrál dobře a zkušeně – začal včas zrychlovat, nechal mě přemýšlet. Prostě si mě vypinkal – povolit, přítáhnout...
Václav Čtvrtek – tři dny do konceDochází mi síly, duševní i fyzické, nejsem schopen vytvářet žádnou aktivitu, o které by se dalo psát. Protože i všechno ostatní, co jsem dosud napsal, se stalo a je pravda. Ostatní mi teda vůbec nepomáhají...
Snad jen pár střípků:
Vzpomněl jsem si na Branďákův výrok, který pronesl před týdnem na tiskovce. Vtipné na něm je, že si vůbec nepamatuji, jestli opravdu zněl takhle. Ale ta verze se mi líbí: „Včera jsem utratil všechny peníze, abych dneska tolik neutrácel.“ Ale fakt si to nepamatuji, možná by to mohl Branďák upřesnit. Vůbec nevím, proč jsem si na to vzpomněl, takové problémy jsem nikdy neměl. Mimochodem, Branďák je někdy fakt hlava – hotovej Brainďák (to jsem teď vymyslel).
Volal mi Loek van Wely kvůli nějaké koncovce, neměl jsem na něj čas.
Musím ještě napsat, že pořadatelé si dali s turnajem opravdu práci. Město šachem vnitřně žije. V rámci propagace dokonce nabílili v ZOO tygra a šachovou tematiku podtrhli černými pruhy.
Co naopak nechápu je, že na internetu je vždy 15–20 partií z každého kola. Logicky se tedy asi 15–20 šachovnic vejde do bulletinu. Můj dnešní soupeř tam má jen dvě partie, ačkoliv vždy na těchto šachovnicích hrál. Nic, budem bojovat. A proti všemu, proti všem (proti všem!) /Jaksi Taksi/
Za soupeře jsem měl Daniela Bradáče, ročník 1992 – je zajímavé, že si ho z žádných mládežnických přeborů a turnajů nepamatuji. A to jsem opravdu nehrál žádnou první ligu, např. MČR mi bylo vždy hodně vzdáleno. Bílými měl v turnaji 3/3 a podle partií, co jsem viděl, hraje velmi, velmi útočné šachy. Zejména bílými dosáhl mnoha skalpů silnějších hráčů. A když prohrál, tak vždycky po nějaké oběti, v boji. Rozhodně jsem ho nemínil podcenit, naopak jsem byl hodně na pozoru.
Naštěstí pro mě ale soupeři hrubě nevyšlo zahájení, ve 20. tahu jsem měl pika víc v koncovce a na hodinách skoro původní čas. Odtahal jsem teorii a po chybě jsem vynucenými tahy prostě vzal pěšce – nebylo vůbec co vymýšlet.
Pozice po 25…Kf6
Samo se to úplně nevyhraje, je to krásný kříšťálový pěšec, ale to je vše. Musím také dávat pozor, aby se nevyměnilo dámské křídlo apod. V tento moment mi to však soupeř hodně ulehčil: 26.Sc4? Věžovka je beznadějná, a to i přesto, že všechny věžovky jsou remis.
Pozice po 29…b6
Pěšec méně, horší pěšcová struktura, pasivní věž. Všechno hraje proti bílému. Podle mě docela vhodná pozice na tréninkovou partii. Trumfy drží černý, ale stejně – neustále pozor na všemožné oběti pěšce za aktivizaci věže, v tomhle jsou věžovky zrádné. Pořád se to samo nevyhraje.
Pozice po 34.h3
Aniž bych psal tahy, dokážete odhadnout, jaký plán jsem zvolil – vytvořit další slabiny, tentokrát na královském křídle. Místo tahu h3 mohl soupeř i h4, ale je to asi jedno. Teď mi jen dal příležitost na vytvoření ukázkového ementálu. 34…h4 35.g4 Kf4 atd. Vyhrál jsem ve 42. tahu.
První partie, ve které se toho moc nestalo, chtělo to tentokrát spíš trpělivost. Turnaj se hodně zamotává, Plischki měl loženou výhru ve věžovce s Balinskim, Mikalsen zase s Bartošem… Tak uvidíme, co žreb.
Bůh žehnej Spartě večer...
Pátek z Robinsona – dva dny do konceVčerejší výkon Sparty byl z kategorie nadvesmírných, takže proběhla i menší oslava – bůhví, kdy zas uvidíme nejlepší středoevropský celek v takové formě. Ve sportbaru měli plátno velikosti da Vinciho fresky, viděl jsem toho víc, než kdybych byl na stadioně. A do toho Vlasta Vlášek se svým emocemi překypujícím projevem, jemuž zdatně sekundoval fotbalový expert ze země pohádek (převzato z fanouškovské FB stránky) Pavel Karoch, mistr vtipu „pobav se sám“. Čapouna ve studiu jsem neslyšel, protože po zápase začalo hrát rádio.
Erlend Mikalsen je vedle Carlsena a Moravce dalším ze zástupců tzv. šachové nové vlny. Trochu záhadný člověk – Elo mu vystřelilo až v posledních třech letech, tzn. po dvacítce. To není zas tak obvyklé, řekl bych. Kromě toho jsem si včera všiml, že neustále rovná soupeřovy figurky. Na svůj čas, ale stejně. Budu na to připraven, ono se může jednat možná i o nějaký druh nemoci (nebo jak to nazvat), takže mu určitě nic říkat nebudu. Ale třeba to byla jen náhoda.
Při hledání partií jsem narazil na nějaký blog, jenž informuje o novinkách v norském šachu. Aktuální zpráva z Openu Liberec:
FM Erlend Mikalsen (t.v.) slo FM Jan Bartos i 7. runde av Liberec Open og har 5,5 poeng. Erlend ligger et halvt poeng bak den tyske IM Sebastian Plischki. Erlend møter en tsjekker på 2180 i 8.runde i morgen ettermiddag.
Poetický překlad Googléé translatoru uvádím v plném znění:
FM Erlend Mikalsen (t.v.) porazil FM ledna Bartoš v 7. kole v Liberci Open a má 5,5 bodu. Erlend je půl bodu za německým IM Sebastian Plischki. Erlend splňuje tsjekker v 2180 v 8.runde zítra odpoledne.
Nevím, co se mnou chce splňovat, ale rozhodně nesnáším, když se místo jména používá Elo. Tsjekker znamená buď slabčák, nebo Čech.
Jsem na třetím místě, ono v takové pozici je hezké být před posledními dvěma koly, i když bych řekl, že se to, půl bodu sem, půl bodu tam, na takovém turnaji povede ve většině případů (tedy v turnaji, kde jsem nasazen vysoko a je takový počet účastníků, takže na přední příčky je potřeba víc bodů), ale pak se to stejně láme až na konci. Stejně když dneska prohraju, tak to můžu celé zahodit. Tak uvidíme, co Norek…
Je po boji, bohužel má pro mě turnaj velmi hořký konec. Celou partii jsem soupeře přehrával, celou partii jsem stál lépe, výhra byla doslova na vlásku, v ostré koncovce jsem dával maty, soupeř se snažil o protihru volnými pěšci. Ale žádný mat jsem na přídavku nenašel... Završil jsem to přechodem do špatně spočítané věžovky, která byla ihned prohraná. Tohle je obrovská škoda... Diagramy už nechám po turnaji, zítra se hraje ráno a ani nemám moc chuť se k tomu teď vracet.
Je čas se vrátit.
První tah jsem si tahal před partií z klobouku, tentokrát to padlo na 1.c4. U partie jsem měl dojem, a mám ho i teď, že soupeř ve vzniklé pozici dost tápal (kdo si přehraje celou partii, tak tahy a6, Sd6, De7). Z mnoha nabízejících se dobrých plánů jsem zvolil ten z partie – tato shoda je poměrně zajímavá.
Pozice po 14…Jd5
Svým předchozím tahem Ja4 jsem vyhnal černého jezdce z pohodlí domova na b6. Na Jd5 mám v pozici silnou odpověď v podobě tahu 15.e4! Tak se také stalo. Na první pohled vypadá podobný tah dost antipozičně, ale ve skutečnosti je tomu právě naopak – napadá totiž bílá pole d5+f5, což krásně zapadá do strategie ovládnutí bílých polí po tahu Jg5 (Jd4 totiž musí překrýt diagonálu tahem Jf6, jinam nemůže). O opožděného opěšce na d3 mít strach nemusím (kdyby černý neměnil na e4), taková slabina je poměrně snadno zbavitelná, navíc není snadno napadnutelná, nehraje roli.
Shodou okolností jsme zhruba před týdnem během jednoho tréninku analyzovali stejný motiv – snažil jsem se podobnou myšlenku hájit, děcko naopak žádalo přestávku, protože se mu dělalo z takové nevzhlednosti nevolno. Někdy je těžké zvážit všechna pro a proti u odporných tahů.
Partie: 15.e4! fxe4 16.dxe4 Jf6 17.Jg5 atd.
Snad jen poznámka, že silnější bylo asi 17.Sxd6! cxd6 18.Jb6 Vae8 19.Jd5 += se stejným efektem (střelec půjde nějak pryč, buď vezme na d5, nebo Jc7-xe6), akorát že mi zbyde Jf3, což je lepší figura (např. kontrola pole d4) než Ja4. To je významné vylepšení oproti partii, v níž pak černý získal protihru přes pole d4.
Pozice po 22…Jd4
Krásně vidíme právě klady a zápory osudové změny pěšcové struktury.
Pohled hráče s bílými figurami:
Palec hore: potrhaní černí pěšci, bílá pole, volný sloupec.
Palec dole: Sg2 nestřílí (má ale pěknou diagonálu přes pole h3, to ano), propojení polí d4-f3 (jezdec jak hrnec na zadek).
Věřil jsem aktivní věži, která má v táboře černého plno terčů. Objektivně je pozice asi v rovnováze, u partie jsem to hodnotil tak, že když vyměním jednoho koně, nemůžu stát nikdy hůř.
Hrálo se 23.Vc7 b5 24.Jc3 Jb6 25.Jd5 Jxd5?! (silnější, i vzhledem k mému špatnému času, mi připadalo 25…Jc4 s hrozbami proti králi. Je ale pravda, že i bílý může být velmi rychlý, např. a4+Va1, otevřít „a“ sloupec a šupito na sedmou řadu. Je to ostré, je to ostré…
Pozice po 26.exd5
Důležitý moment – černý se musí rozhodnout, může 26…Vc8, ale bude muset počítat se ztrátami po 27.Va7, a pokud mě neklame propočet, bude bílý v pohodě, i přes nepříjemnou aktivitu černých figur. Bílý král je v bezpečí. Celkově si stále myslím, že miniaturní výhodu mám spíš já.
Erlend zahrál 27…Vf7! Tah, který se nehraje snadno, ale je asi nejlepší, i když má i nevýhody.
28.Vxf7 Kxf7 29.Sh3! O volný sloupec se dá bojovat i po diagonále. Vtip je v tom, že teď je černá věž tak špatně umístěná, že bílý stihne uhnout z vidlí (třeba Kh1) a ještě včas obsadit sloupec (Vc1).
Pronikl jsem soupeři na sedmou řadu a šel jsem ho prostě zmatit. Nutno podotknout, že Nor volil dost pochybné tahy, velmi riskantní. S nějakou klidnější obranou by asi měl v této fázi partie nějakou remízu (jednou tam měl i vynucený přechod do věžovky 3 na 3 bez pěšců na dámském křídle).
Pozice po 36…Jc4
Byl jsem si jistý, že výhra na šachovnici je, jen ji najít. Měl jsem asi dvě minuty na nalezení řešení. Myslel jsem, že se mi to povedlo… Nepovedlo: 37.a6? Vxa6 38.Vf8 Kh7 39.Sf5+ g6 atd.
Vyhrávalo 37.f5+ Kh6 38.f6! (něco podobného mě napadlo až později, což už bylo později)
A) 38…gxf6 39.Sf5 Vh8 40.a6 +-
B) 38…g6 39.Vg7! Je5 40.Sg8 krásný motiv! +-
Bylo tam pořád hodně hrozeb v následujících tazích, ale všechno to černému vycházelo, bylo to k vzteku. Soupeř také zachoval klid a počítal velmi přesně. V momentu, kdy už jsem to zazdil, jsem všemu nasadil korunu.
Pozice po 46…Jg4+
Jak vidíte, tyhle Sg8+Vh7 a f5+f6 věcičky mě napadaly, ale teď už vše řeší Jf6 a „e“ pěšec ve startovních blocích. Tak jsem majznul 47.Sxg4 hxg4 48.Vxb5?? e3 a bylo hotovo. Triviální hrubka na závěr. Po 48.Kg2 by se ještě hrálo, možná nějakou šanci na remis mám.
Svou šanci jsem propásl, naopak soupeř chladnokrevně trestal. Partie byla zajímavá a nehrál jsem špatně, znovu, to mě těší. Ale přece jen bych si tu prohru klidně nechal na jindy. Celou partii mírná výhoda (na škále mírná až mikroskopická), pak dokonce v jeden moment okamžitá výhra. Škoda, škoda...
Bohuslav a Vladimír Sobotky - poslední den.Neměl jsem příliš lehké spaní, vždy když jsem se vzbudil, hned jsem začal v hlavě hledat vítězné pokračování partie s Mikalsenem. Ani tak první hodinu hry proti mladému Polákovi jsem se úplně nedokázal soustředit, ale pak se to uklidnilo. Trochu škoda, že vepředu dali dvě rychlé remízy, kdyby Plischki vyhrál, mohl jsem být stále třetí.
Obecně nemám příliš dobrá poslední kola. Důvodů může být hned několik – když už mi o nic nejde, ztrácím motivaci. Když mi o něco jde, jsem labilní. Na konci týdne bývám už hodně vyčerpaný, což je zčásti tím, že jsem chcípák, zčásti tím, že se snažím hrát všechny partie až do vyčerpání možností.
Kacper Bilczewski hrával v průběhu turnaje často poblíž mě. Na jiné partie jsem skoro nekoukal, ale celkem se mi líbilo, jak hraje, tak jsem ho trochu sledoval. Před posledním kolem měl perfo skoro 2100, což je s tak nevyrovnanou skladbou soupeřů velmi dobré číslo. Podle partií se hodně připravuje, tak jsem ho zas překvapil, aby nedošlo hned v úvodu k nějakému nedorozumění.
Partie se mi povedla, soupeř hrál trošku váhavě, a při přechodu do střední hry mi přenechal iniciativu. Pak jsem postupně zatahoval oponu. Opravdu hezká partie, o které by se dalo napsat asi dost, ale my už se jen podíváme, jak končila.
Pozice po 41.Vf3
I přes jistou deformaci pěšcového krytu je černý král v naprostém bezpečí. Soupeř líčil drobné pastičky, což s mizerným časem (píšu to pořád, ale když se nepřidá po 40. tahu nic, tak je to asi pravidlem v každé partii) nebylo příjemné. Teď např. nevycházelo původně plánované 41…Ve5 42.g4 De1 43.Vxf5 Ve2 44.Vxf7+ a bílá věž dá věčný šach.
Pozice po 48.Vf5
Konečné kombinaci se nedalo už dva tahy vůbec bránit, věřím tomu, že soupeř mat viděl. Nechal si ho i dát, což je od něj pěkné.
48…Ve3+ 49.Kh4 Dg5+ 50.Vxg5 hxg5 mat.
Na vyhlášení jsme ještě pokecali s Erlendem o včerejší partii, on mi vyprávěl, že jsem mohl vyhrát, tak jsem začal vyprávět, že jsem to ještě neanalyzoval, ale že si tipuji nějaké f5-f6, a on začal vyprávět, že exactly, tak jsem si začal vymýšlet, že jsem to viděl, ale nevycházelo mi to, tak si začal on vymýšlet, že je to škoda, tak jsem začal lhát, že není.
Nakonec z toho vylezlo 4. místo, v týdenních turnajích už jsem byl 2., 3., 4., určitě i 5. a někdy snad i 6., o tom přehled nemám. Dohromady bych řekl, že mi už chybí jen to 1. místo.
Chtěl jsem medaili, ne pro tu medaili, ale pro ten cíl. Poprvé asi po roce jsem měl u partií pocit, že nejsem pouhým účastníkem, ale mnohdy tvůrcem. Herně to byl dost možná můj vůbec nejlepší turnaj, v žádné partii jsem nebyl horší. Zároveň jsem obehrál celou špičku (1., 2., 3., 5. v pořadí), perfo 2251, celý turnaj jasně nejlepší pomocné hodnocení (nakonec tedy druhé místo), což značí, že i soupeři „druhé vlny“ nebyli do počtu.
To abych se taky někdy pochválil, celkově to stejně hraju pořád na pytel.
Ostatní členové výpravy se svými výkony do kronik nezapsali. Uvidíme, třeba se od někoho ještě dočkáme po turnaji nějakého doplňujícího článku.
Tak, už by to stačilo. Děkuji těm z vás, kteří jste se prokousali těmito výpisky, výblitky, vítblitky. Omlouvám se za nějaké chyby, stylistickou neobratnost apod., neměl jsem čas text nějak šlechtit. Každopádně bych řekl, že takové psaní pro mě byl dobrý odpočinek v průběhu turnaje.
Také se množily námitky, že zdaleka ne vše v textu se dá pochopit. Ano, to je pravda, každý si odnese z četby něco jiného, to je ale normální. Já to prostě psal tak, jak mě to bavilo, myslím, že na celém světě se nenajde člověk, který by pobral a dokázal vysvětlit všechny blbosti, co mě napadly. Tzn. ani já.
Vít Moravec