Open Olomouc 2010

05. – 12.08.2010, Olomouc

 

Myšlenka, že by můj každoroční turnajový program potřeboval změnu, a že by po dvanácti letních zastaveních v šachové Praze bylo záhodno zavítat za atmosféru soutěžních klání na čtyřiašedesáti polích do jiných krajin, se mi hlavou honila už od mého loňského vystoupení na Mezinárodní Šachové Dovolené, které podobně jako to předloňské dopadlo vzhledem k mým nevyrovnaným výkonům spíš průměrně. Protože jsem za jednu z hlavních příčin své tehdejší nemastné neslané hry pokládal únavu z ranního vstávání, revidoval jsem svůj někdejší cíl dotáhnout to v Praze do jubilejního ročníku 2010 a rozhodl jsem se navštívit některý z ostatních letních podniků. Zejména těch, kde se hraje jen jedno kolo denně, takže se člověk může na zápasy v klidu vyspat, a když už si na turnaj vezme v práci dovolenou, může z tohoto hlediska skutečně aspoň zčásti mluvit o dovolené.

Vzhledem k dalším kritériím, týkajícím se především dopravní dostupnosti, se výběr zúžil na dva podniky českého šachového „grand slamu“ alias Czech Tour - červencový pardubický Czech Open a počátkem srpna (4.-12.8.) startující a v rámci festivalu Olomoucké Šachové Léto hraný Open Olomouc, na který nakonec má volba padla. Jednak mě lákala možnost si v hanácké metropoli po třech letech tak trochu připomenout své bezstarostné studentské časy, nota bene když zde ještě několik mých někdejších kolegů z žurnalistiky zůstalo na doktorát, a zadruhé, Olomouc nabízí ve srovnání s Pardubicemi, alespoň dle mého povchního povědomí, o něco více památek a jiných zajímavých míst k navštívení. Ne že bych snad prahl po vlastivědných výpravách, ale protože jsem výjezd na turnaj pojal i jako menší dovolenou s přítelkyní, nemohl jsem ji ve volném čase mezi šachovými bitvami nechat se nudit. A tak, ježto se s jednou výjimkou hrálo jen jedno kolo denně vždy až od čtvrté hodiny odpolední, jsme stačili navštívit například Svatý Kopeček, takto sídlo poutní baziliky a zoologické zahrady, a samozřejmě došlo i na obchůzku po důvěrně známých místech na filozofické fakultě a jinde, ve stylu „copak se tu asi od té doby změnilo“. Zase tolik toho nebylo.

Hlavní náplní osmi dnů, strávených na Hané, však byly samozřejmě šachy. Jak už jsem zmínil výše, hrálo se až na jednu výjimku jen jedno kolo denně, alespoň ve FIDE openu, kromě nějž zde ještě byly tři velmistrovské a tři IM skupiny a také mistrovství ČR seniorů. Kromě nedělního dvoukola se zahajovalo vždy o čtvrté hodině odpolední, což při tempu hodina a půl na 40 tahů + půl hodiny do konce a bonifikaci 30 sekund za tah umožňovalo vidět v rozlehlém hracím sále hotelu Sigma i v patře nad ním partie, které se protáhly až do deváté hodiny večerní nebo ještě o něco dále. Pouze v neděli při dvoukole a také v poslední den turnaje se pak hrálo též od 9 hodin ráno, zatímco velmistrovské a mistrovské skupiny, které byly oproti turnaji C zajájeny o den dříve (4.8.), měly svých 9 kol rozložených o něco jinak, což umožnilo například uspořádat simultánku IM Vojtěcha Pláta a další doprovodné akce. Snad jediné, co mě na orgaizaci festivalu trochu zarazilo, byla skutečnost, že placení startovného a další záležistosti související s tak velkou akcí se 4.8. odpoledne odehrávaly v zásadě jen u jednoho stolu v hotelovém předsálí. Holt na Moravě je přece jen trochu jiná, o něco poklidnější atmosféra, což ale asi nechtělo pochopit několik naštvaných účastníků, kterým se nějak nedařilo přesvědčit pořadatele, že se skutečně do turnaje respektive nějaké konkrétní skupiny přihlásili.

Nyní už k mému účinkování ve FIDE openu. Že jakožto součást českého „grand slamu“ bude tenhle podnik s podstatně vyšší úrovní i silnější konkurencí, než na jakou jsem byl zvyklý na MŠD či několika jiných turnajích, jichž jsem se během své šachové dráhy účastnil, opravdu jiná liga, s tím jsem tak nějak předem počítal. Tím spíše, když jsem v předběžné startovní listině, vydané koncem července, viděl jako prvního nasazeného vemistra Konstantina Maslaka s ratingem 2571, za ním slušnou řádku mezinárodních mistrů či mistrů FIDE, a teprve na pozemí druhé stovky hráče s Elem pod 2000 bodů. Avizovaný ruský velmistr sice nakonec do Olomouce nepřjel, snad zmožen z předešlého turnaje v Pardubicích, nicméně početný skoro dousethlavý balík účastníků to o mnoho neoslabilo a soupeři z ranku těch papírově přijatelných byli z tohoto pohledu jasně v menšině. Nezbývalo než se pokusit vydolovat něco i z těch silnějších, a pokud ne, tak zde vzhledem ke švýcarskému systému, kterým se hrálo, stále byla možnost, že po několika úvodních nulách spadnu mezi ty méně úspěšné a urvu nějaké ty bodíky aspoň tam. Nakonec to ovšem dopadlo o dost jinak – hráči s ratingem od 1300 do 1500, o neelistech nemluvě, sice v turnaji rovněž působili, ale nějakým záhadným způsobem se mi podařilo nedostat proti sobě na šachovnici ani jednoho z nich, naopak jsem za celých 9 kol nenarazil na soupeře pod 1600 bodů, kromě jedné výjimky s ratingem o 4 body pod touto hranicí, ač jsem se stále pohyboval v té dolní polovině až čtvrtině průběžného pořadí. Na druhé straně o to větší školou pro mě turnaj byl a o to kvalitnější a zároveň i náročnější partie jsem zde aspoň dle mého názoru sehrál, a snad i díky výše zmíněné absenci spánkového deficitu jsem mohl se svými výkony být relativně spokojen. Až na ty koncovky. Tam jsem bohužel dvě dobře rozehrané partie pokazil a připravil se tak zbytečně o bod či dokonce bod a půl. Nicméně i dva a půl bodu z 9 kol nebyl při průměrném ratingu soupeřů takřka 1750 až tak špatný výsledek a tak mě mrzelo jen to, že jsem při pěti remízách a čtyřech prohrách ani jednou nevyhrál, přestože šance byly, a že jsem v koncovkách poztrácel pár zbytečných půbodíků, Svědectvím budiž následující diagramová ochutnávka.

1.kolo – 5.8.

Papírově nejtěžšího soupeře v podobě norského šachisty s elem 2009, mi los přisoudil hned na úvod turnaje, přesto se skoro tři hodiny hrála vyrovnaná partie. Ve střední hře jsem sice po nepřesné kombinaci ztratil pěšce, v později vzniknuvší koncovce byla však stále dobrá šance na jeho znovuzískání. Jenže silní hráči umí využít i malých pochybení soupeře, a potvrdilo se to i v pozici na diagramu:

2.kolo – 6.8.

Po prohře s papírově silným soupeřem jsem pro další partii doufal v přijatelnější los, jak jsem si to pamatoval ještě z mládežnických švýcarů – tam se také člověk po jedné dvou nulách propadl mezi ty méně úspěšné, odkud se nějakou tou výhrou či remízou mohl zase odrazit nahoru. Jenže tentokrát jsem si oproti prvnímu kolu moc nepolepšil – soupeř s elem 1862, navíc jako správný mládežník (ročník 1993) dost útočně laděný, to zrovna pozitivní vyhlídky nedávalo. Přesto to dlouho v partii, kde jsem se po několika letech potkal s mým za bílé kdysi oblíbeným Birdovým zahájením, tentokrát z opačné strany, vypadalo nejen na půlbod, ale třeba i na víc, když se mi poměrně záhy podařilo uloupit soupeři kvalitu:

Soupeři slouží ke cti, že i za této situace zachoval naprosto kamennou tvář a když už si tedy potáhl pěchy na královském křídle, útočil se svými oslabenými šiky i přes prachbídný čas (ve 22.tahu cca 8 minut) tvrdohlavě dál, odolavše i taktické nabídce remízy. Zato mně po materiálním zisku začaly brzy docházet nápady, jak hrát dál, protože můj manévrovací prostor byl zejména na královskémk křídle postouplými soupeřovými pěšci a figurami, jež je podporovaly, včetně dámy, nemálo omezen. Pokusil jsem se proto zinscenovat protihru a dvoutahovým manévrem Jb8 – Ja6 jsem zkusil vyslat jednoho ze svých jezdců za loupežnou výpravou na dámské křídlo, kde bylo prostoru více, jenže jsem jaksi opomněl, že tím oslabuji své královské křídlo, kde jsem do té doby všechno „držel“. Mnohem lépe v tomto směru vypadaly možnosti Vad8 nebo h6. Čtveřice bílých pěšců okamžitě začala postupovat vpřed a zužovat frontu, takže z loupežné výpravy na druhé straně šachovnice nebylo nic a hořkou nutností se místo toho stala tuhá obrana krále. Díky výše zmíněnému přidávání půlminuty za tah můj soupeř nejen že šílenou časovku, v které by za normálních okolností dávno spadl, úspěšně odvrátil a dostal se na přijatelných cca 4-5 minut času, ale navíc jsem ho ještě kvůli složité pozici časově dohonil, což mělo nakonec důsledky pro mě katastrofální:

3.kolo – 7.8.

Dvě nuly ze dvou úvodních kol, to věru nebyl začátek, s kterým bych byl spokojen, i když vzhledem k papírové síle dosavadních soupeřů nebyl důvod se obávat, že by mi snad hrozil pokles ela. Určitě však bylo mým cílem odlepit se co nejdříve od postupně se tenčícího zástupu hráčů s nulovým skóre, a to se naštěstí povedlo hned v dalším kole. To mělo poněkud kuriózní úvod. Přišel jsem totiž do hracího sálu asi o čtvrt hodiny později, kdy už nebyl nikde vidět rozpis dvojic a stolů, k nimž přísluší, takže jsem se musel jít zeptat ke stolu rozhodčích, kdeže a s kým to vlastně hraju. Následně jsem se dle instrukcí vydal nahoru na ochoz nad sálem, kde bylo umístěno posledních zhruba deset stolů turnaje C, avšak u určeného stolu kupodivu nikdo neseděl, takže jsem zapochyboval, jaké že mám vlastně figurky, protože nepřítomný protihráč pustil omylem hodiny v obráceném gardu. Než se s pomocí rozhodčích soupeř našel (byl jím starší pán, který si odskočil do baru, kde, jak se mi posléze svěřil, zkonzumoval několik „baněk“ slivovice), utekla další čtvrthodina, takže se kromě toho, kdo kde sedí, řešila i otázka, jaký kdo bude mít čas. Naštěstí gruzínský mezinárodní arbitr pan Jevgenij Melikset-Bek, jehož jsem si pamatoval ještěze šachových táborů IM Přibyla, má zkušeností na rozdávání, a tak věc vyřešil promptně a k poměrné spokojenosti obou duelantů – mně byla ubrána ona čtvrthodina, o niž jsem přišel později, mému soupeři pak zase doba, po kterou byl hledán a kdy mu běžel čas. Partie samotná byla opět ve znamení urputného boje, tentokrát však oboustranně opatrného, takže se toho více nestalo než stalo a výsledkem byla po zásluze remíza, ani tak dohodnutá, jako spíše vynucená. Ostatně posuďte sami:

4.kolo – 8.8.

Neděle, jak jsem již zmínil, byla jediným dvoukolovým dnem, takže se začínalo už v 9 hodin ráno. Po příchodu do sálu jsem zjistil, že i půlbodový zisk někdy stačí k vystřelení do vyšších pater tabulky, neb namísto někoho z třinácti- až čtrnáctistovek mi byl nalosován soupeř papírově jen o málo slabší než jeho sobotní předchůdce. Měl jsem však tentokrát bílé, a tak jsem kromě obrany mohl myslet i na nějaký ten útok. Bohužel ani tentokrát neprobíhalo vše hladce:

Namísto rozvinutí činnosti nátlakové skupiny ve složení dáma, věž a dvojice střelců jsem nyní musel krýt další hrozící ztráty. Následovalo proto 16.b4 s dalším 16. …Df6 17.Sb2 Jg5. Poslední soupeřův tah vypadá sice silně vzhledem k tlaku na mého bělopolného střelce, ve skutečnosti je však spouštěčem kombinace, na jejímž konci se měla pozice do značné míry otočit:

Figura k dobru a k tomu navíc dvojice střelců, to byl velmi slušný základ k tomu, abych se pokusil partii vyhrát. Bohužel jsem ale nezvolil optimální řešení. Namísto 23.Ve3, kdy nejen že bráním v postupu černému pěšci, ale navíc hrozím šachovat po h-sloupci, jsem se zbytečně zalekl, že by černá dáma mohla vzít na h2, a proto jsem urychleně přesunul krále na g1, neboť jsem si vůbec nevšiml, že takový podnik by byl pro černého sebevraždou – po následném 24.Vh3+! by totiž byla dáma ztracena. Namísto toho jsem ztratil důležité tempo, černý si k ohroženému místu přisunul jezdce (23. …Jf6) a mě nenapadlo nic lepšího, než jej vyměnit a vzdát se tak dvojice střelců. Samozřejmě i tak je bílá pozice výrazně lepší, ovšem po 24.Dc3 Vad8 25.Sxf6 g7xf6 se černý zbavil nepohodlného dvojpěcha a po následném 26.De3 Dc7 27.Dh6+ Dh7 28.Dxh7+ Kxh7 je vidět, že celá idea „vyměnit dámy a vyhrát koncovku díky figuře navíc“ byla mylná, protože černý si v pěšcovém trojbloku na královském křídle vytvořil protizbraň, o kterou se bude opírat a kterou bude aktivním králem a dvojicí věží posouvat dál a dál. Navíc času na mé straně ubývalo, a tak jsem se ke své škodě rozhodl situaci ještě více zjednodušit výměnou jednoho páru věží, domnívaje se, že se střelcem navíc mám pořád nakročeno k vítězství. To je tak, když má člověk rezervy v koncovkách a neví, že pozice věž + střelec vs. věž se sice vyhrát dá, ale hodně složitě a nezřídka se slabší straně podaří vybojovat remízu. To se nakonec povedlo i mému soupeři, a můžu zodpovědně říci, že tahle partie mě z hlediska bodových ztrát mrzela na turnaji asi nejvíc, protože větší převahy jsem v dalších kolech už nedosáhl.

5.kolo – 8.8.

Posílen dobrým obědem, který aspoň trochu přehlušil kyselou příchuť předešlé půlky, jsem se úderem šestnácté hodiny vrátil zpět do hotelu Sigma, abych se podíval, kohopak z ranku hráčů s jedním bodem ze 4 kol mi losovací program přidělil. Bohužel, moc jsem si nepolepšil, spíš to vypadalo, jako by nemilosrdný počítač trestal jakýkoli můj bodový zisk – mým dalším soupeřem byl totiž polský šachista, jehož elo se opět blížilo hranici 1700 bodů. Partie byla opět z kategorie dlouhých (došlo i na ono půlhodinové nastavení) strategicky se však bohužel rozhodla o mnoho dříve:

6.kolo – 9.8.

Nejdelší partie z celého turnaje mě čekala v šestém kole, kdy jsem se po dvoukolovém pobytu dole v sále stěhoval zpět na ochoz, shodou okolností ke stejnému stolu, kde jsem v třetím kole uhrál remízu. Tento výsledek se mi v partii s prvním soupeřem pod 1600 elo bodů podařilo zopakovat, ovšem až po šíleném pětihodinovém maratonu, kdy jsme začali ve čtyři odpoledne a skončili ve čtvrt na deset večer. Na rozdíl od čtvrtého kola jsem byl ale s půlkou tentokrát navýsost spokojen – většinu partie jsem totiž pozičně tahal za kratší konec a vypadalo to, že neznámý člověk, kterého jsem u šachovnice našel sedět při svém příchodu, ježto údajně přišel pozdravit svého známého – mého soupeře, měl pravdu, když mi říkal „Máte silného soupeře“. Nakonec se však tuhý boj vyplatil a v obtížné koncovce, kdy jsme dohrávali jako jedni z posledních, můj oponent přece jen uklouzl:

7.kolo – 10.8.

Dorazivše na úterní odpolední kolo, byl jsem zvědav, zda mě losovací program opět „potrestá“ za bodový zisk, nebo zda mi konečně přidělí někoho z papírově srovnatelných či slabších hráčů, z nichž někteří měli stejně bodů jako já. Bohužel, áčko bylo správně a nad šachovnici se proti mně posadil hráč bezmála o 4 stovky elo bodů silnější, který mě nejprve překvapil neobvyklým zahájením (1.e4 b6), pak se naopak po mých odpovědích hned zpočátku nadlouho zamyslel a nakonec vyrovnaná partie dospěla do pozice na diagramu:

Primárním cílem pro další pokračování partie bylo z mé strany samozřejmě osvobození oněch figur, a protože dočasně zmizelo ohrožení mého f-pěšce, mohl jsem zahájit akci za zlikvidování alespoň postouplého h-pěšce. V partii se dále stalo 31.Jg5 Jc6 32.Jf3 Kf8 33.Ke2 Ke8 34.g3 h4xg3 35.h2xg3 Kd7 a vznikla následující pozice:

8.kolo – 11.8.

Když jsem na rozlosování předposledního kola uviděl u soupeřova jména opět elo přes 1600, konkrétně 1607, byl jsem už z losovacího programu trochu na mrtvici, nakonec to ale dopadlo jinak, než bych byl čekal. Obvyklý úmorný boj se tentokrát totiž nekonal – mému soupeři se zřejmě turnaj příliš nevyvedl, a tak mi ve snaze alespoň trochu vylepšit své bídné skóre nabídl ve výměnné francouzské již v jedenáctém tahu remízu. Protože mi zahájení nevyšlo úplně podle představ a protože jsem si ještě potřeboval sbalit, pročež se mi zamlouvala představa, že s tímto nepopulárním úkonem skončím o pár hodin dříve a budu moci jít dřív spát, abych pošetřil síly na poslední ranní kolo, nakonec jsem nabídku přijal.

9.kolo – 12.8.

Teprve v samotném závěru turnaje se asi losovací program rozhodl, že mi konečně udělá radost a nadělí mi papírově slabšího soka. Bohužel se mu to ale ani tentokrát tak docela nepovedlo, protože šumperská juniorka neměla pro změnu elo žádné. Což ovšem neznamenalo, že by hrála slabě – vzetí na c5 v třetím tahu přetahové francouzské není sice zrovna obvyklé a má soupeřka si tím nadělala nemalé problémy, nicméně pak se již (ač bílá) bránila velmi dobře a nakonec si po zásluze odnesla půl bodu, snad že jsem už spíše myslel na to, kterým vlakem pojedu domů a že už vlastně nebylo moc o co hrát, aspoň co se týče elového zisku. Nakonec jsem domů dojel ještě celkem příznivě po třetí hodině odpoledne.

Co říci závěrem? Snad jen škoda toho, že jsem ani jednou nevyhrál a že jsem zůstal pouhou jednu partii od prvního Fide ela, pročež jsem pomyslný souboj na dálku s panem Záběhlickým o pozici třetího náhradníka v béčku nakonec přece jen prohrál. Celkově jsem nicméně skončil lépe, než jsem byl nasazen, takže určitě pozitivní dojem, a naděje na ceny jsem si ostatně vzhledem k síle turnaje ani dělat nemohl, takže jsem si nakonec kromě bodů do ela odvezl z hanácké metropole jen červené tričko s logem Czech Tour a hlavně spoustu zkušeností, které doufám zúročím v nadcházející sezóně mistrovských soutěží. Například že ani kvalita či dokonce figura víc nemusí nutně znamenat výhru, a že i v přivyhrané pozici je třeba všechno důkladně spočítat a proanalyzovat. Samozřejmě zůstaly i nějaké ty nešachové zážitky, které bych snad shrnul jen do jedné krátké rady mladším spoluhráčům, kdyby v budoucnu chtěli na turnaje cestovat též s doprovodem. Vězte, že výsledky mého experimentu byly trochu dvojsečné – na jednu stranu určitě psychická pohoda, relax v době volna mezi zápasy a také výborný servis a vědomí, že až se vrátím po náročné partii „domů“, bude mě čekat dobrá večeře, ale na druhou stranu, jak asi všichni pochopí, i méně času na pozápasovou analýzu neřku-li na trénink na zápasy další ;-) Je prostě na každém z nás, zda výjezd na turnaj pojme jako skutečně soutěžní výpravu, nebo zda si udělá tak trochu i malou dovolenou :-)

 

Michal Fokt

 

ŠK Český Brod

Aktuality O oddíle Historie Přebory oddílu A tým B tým C tým Staré sezóny Turnaje Různé Diskuze Odkazy