Náchod očima Čeňka
Den první – Jako první prázdninový turnaj, který měl tu čest přivítat českobrodskou výpravu, byl Open Náchod. K naší výpravě se přidal i vlašimský Robin Hrdina. První den byl vskutku adrenalinový. Cesta do Náchoda celou dobu probíhala v pohodě, až poslední cesta vlakem (po několika přestupech), nabídla mírné vzrušení.
Vlak byl nabitý k prasknutí, obsahující množství cyklistů s koly, proti kterým byla mimořádně zaujatá jedna agresivní postarší žena, chtějíce za tři zastávky vystoupit, avšak byla jimi zablokována. Cyklisté v dobré náladě odvětili, že až bude čas, tak jí místo rádi uvolní (nehledě na to, že zatím vůbec nebylo kam uhnout). Dvě zastávky před vystoupením projevila svůj nesouhlas s jejich odpovědí a s nadávkami a vysokou kinetickou energií se začala probíjet blíže svému cíli (očití svědci dosvědčili, že byly k vidění i drobné bodyčeky do kol s mírným povyskočením!). Optimističtí cyklisté vůbec netušili, co to do ženy vjelo. Nenechali si ale nic líbit a začali jí velice trefně stírat různými ironickými vtípky. Obrátili se mimo jiné i na nás a radili, abychom si nikdy nebrali takovouto dračici. Když žena konečně vystoupila, pronesla památnou závěrečnou větu: „Doufám, že už vás v životě neuvidím!“ zatímco cyklisté se s ní s úsměvem loučili.
Když jsme se již v Náchodě ubytovávali, zažili jsme další situaci, která mnohým z nás musela zvednout tlak. Místní recepční totiž při placení nebyla schopna, ani s pomocí kalkulačky na mobilu, sečíst čtyři stejná čísla a k nim přičíst jedno jiné. Nikdy bych nevěřil, že takto „složitá“ operace dokáže zabrat zhruba 15 minut :-). S radami přispěchal maturant z matematiky Vítek (na tomto místě bych rád podotknul, že maturant z češtiny Čenda měl v původní verzi „s matematiky“, pozn. VM), který se sice dobral správného výsledku, bohužel tomu paní s hláškou: „vy ze mě děláte blbce?!“ neuvěřila. Tento její výkon v nás vzbudil zásadní otázku, a to zda úspěšně dokončila základní školu?
Jinak Já s Branďákem jsme obsadili jeden pokoj, Vítek, Robin a Martin druhý.
Co se prvního kola týče, bylo bojovné – ani jedna jediná remíza. Martin prohrává v caro-kannu proti Viktoru Veleckému, jenž je díky svému jménu (V+V) předurčen k vyhrávání. Vítek poměrně rychle probíjí skandinávskou, Robin získá koncovku s jezdcem a střelcem proti věži (+pici), kterou vyhrává. Branďák prohrává, když se proti královské indické snaží agresivně útočit po křídle, ale jeho soupeř je na druhém křídle značně rychlejší. Jako poslední jsem dohrál já, když jsem s obrovským štěstím zvítězil nad Šlampou (s elem 2000+) - v zavřené sicilce jsem mu nebojácně umožnil průlom f5. Tuto oběť pěšce jsem přijal a obnažil si tím krále. Šlampa měl několikrát možnost partii jednoduše zakončit, ale po dvou hrubkách (první znamenala zvrat do remízy a druhá do jeho prohry) mi umožnil po efektním taktickém triku přejít do vyhrané koncovky.
Posledním vzrušujícím okamžikem ten den byl zátah místní policie, která nás přepadla, když jsme se večer chystali navštívit jakousi místní alternativní kapelu (Náchod je totiž město, kde neustále někdo vyhrává). Byla to scéna téměř jak z nějakého filmu - policisté vylítli z vozů (později přijelo i druhé policejní vozidlo), řekli si o občanky, zeptali se kam kráčíme, v jejich projevu byly vidět jasné jevy předsudků a byli si jisti, že jsme to byli my. Robin se snažil vyzjistit, co že jsme to vlastně udělali. Prý ukradené poklice, načež nám začli kontrolovat ruce. Mé ruce se jim nezdály příliš čisté, i přestože jsem si je už někdy myl (ten týden, snad). Robin se poté sám usvědčil tím, že řekl, že má špínu za nehty! Rozhodujícím obratem v případu však bylo, když policisté zjistili, že jsme šachisté - zde taktéž musely zafungovat předsudky, neboť policisté vydedukovali, že šachisté to mají v hlavě v pořádku, zapsali si nás tedy a nechali nás jít, ale po Náchodu jezdili až dlouho do noci.
Den druhý – Nebyl tak nabitý jako první, spali jsem déle a rozhodli se tak pro krátkou trasu a šli na místní zámek. Vítek vymyslel zajímavou zkratku, paradoxní na ní bylo, že nám přišla zhruba třikrát tak delší než přímá cesta zpět ze zámku. Nahoře nás zaujal především medvěd, ke kterému se ihned začaly vymýšlet teorie jak přežít, kdyby někdo spadl do jeho výběhu. Vítek s Robinem by si v boji o záchranu s medvědem věřili, osobně bych si na ně ale proti 800kilovému a 45km běžícímu medvědovi nevsadil. Hezká byla také zahrada s jakousi řeckou bohyní s přilbicí, lukem a šípy. Naše tušení, že jde o Athénu, později potvrdil internet.
Ve druhém kole Martin rychle dává mat slabému soupeři. Branďák ztrací dva piky proti Neubauerovi, dlouze se brání, ale nakonec stejně padá. Já přepaluji strunu proti Tesařovi. Robin získává poměrně pěknou hru proti FM Roškovi, ale po výměně několika figur se situace otáčí a prohrává. Poslední dohrává Vítek, který se snažil dokázat, že forma Věry Lorencové je jen poVěrou, což se mu po složité hře a vymazleném závěrečném úderu i daří a vítězí.
Druhým dnem jsme také s Branďákem začli přicházet na to, že Náchod není tak nádherné město, jak nám ho popsal Vítek, když nás do něj lákal. Vítek obrátil a řekl, že ne Náchod, ale jeho okolí je nádherné a na další den naplánoval dlouhou trasu.
Den třetí – Vypravili jsme se na Ruprechtický špičák (nejvyšší bod Javořích hor na českém území). Trasa měla mít, myslím, něco okolo 15 kilometrů. Cestou tam jsme vedli kvalitní intelektuální debaty (samozřejmě), když jsme se nebáli šáhnout a citovat ani takového klasika, jakým je Zdeněk Izer, který nám značně ulehčil cestu a již v zárodku zažehnal jakoukoliv trudomyslnost. Nahoru jsme se dostali poměrně rychle
a taktéž jsme na chvíli navštívili Polsko, když jsme se ale měli vracet, tak jsme nejprve ztratili čas hádankou o tom, kde jdu nejprve na sever a poté hned na jih, kterou Vítek trápil Martina snad půl hodiny, a poté, když jsme ztratili modrou stezku, bylo zjištěno, že tou trasou, jíž jdeme nyní, vlastně nestíháme.
V Česku si na nás brousila zuby policie (viz první den), tak jsme raději uprchli do Polska.
Jó Polsko, to je hned jiná země. Všichni se hned cítili lépe, krajina zde byla hezčí, vzduch čistší a navíc jsme v Polsku nepotkali ani jediného špatného člověka :-)
Bylo nutno zrychlit. Vítek v zájmu úspory energie a kyslíku navrhl, že budeme mluvit jen v rýmech. Myslel si, že nikdo nedokáže nic vymyslet, ale opak byl pravdou. Všichni se činili a rýmy to byly opravdu grandiózní a nezapomenutelné… je mi upřímně líto všech, kteří tyto rýmy nikdy neslyšeli, a je vážně škoda, že je ani neuslyší, neboť si ani na jeden z nich nevzpomínám. Vlastně jen na jeden avantgardní, který vymyslel Branďák a jímž zabil veškerou snahu nás ostatních o kvalitní a klasické rýmy :-) :
Volný verš mám raději
Rýmuje se to spíše
Rýmy tedy cestu neurychlily a nabírali jsme další zpoždění. Cca 5 kilometrů před cílem jsme přepli k něčemu, co představovalo rychlostní chůzi, a závěrečné dva kilometry jsme běželi. Vytvořily se dvě až tři skupinky – Martin, Robin a Branďák drželi konstatní tempo a většinu běhu byli první. Vítek zvolil kolísavé tempo – dával si pauzy, poté ale rychlejším tempem vždy doháněl první skupinu. Samostatnou skupinu jsem vytvořil já a zkušeně jsem situaci kontroloval zezadu. Bylo vskutku dojemné, když jsme doběhli na nádraží a vlak zde ještě nebyl (dorazil zhruba za minutu). Ihned začali padat heroické výpovědi – že jak skvěle to bylo naplánované – stihli jsme to akorát, vlastně jsme měli ještě čas (dojemnější by bylo, kdybychom ještě dobíhali do právě se rozjíždějícího vlaku a stihli to), takže jsme tedy ani nemuseli tak spěchat… Všichni jsme ocenili vlastní výkony a řekli si, že to byla skutečně velká sranda. Padlo srovnání Vítka s Maťou, který prý tak srandovní výlety nedělá (jsou až příliš dobře načasované a nemusí se dobíhat).
A kolik jsme tedy nakonec ušli a uběhli? Odhadem asi 18-19 km za dopoledne a závěrečných 8-9 kilometrů (členitým terénem!) jsme zvládli cca za hodinu a čtvrt, což je opravdu slušný výkon.
K partiím – Vítek prohrává s FM Mudrákem, který předvedl opravdu kvalitní výkon a získal koncovku s pikem více a dokázal ji dovést až do vítězného konce. Robin strategicky zcela přehrává Staňka v Portisch-Hübnerově stěně. Martina čekala velká proVěrka ve Věře Lorencové. Partii rozehrál dobře, bohužel přehlédl vidličku a ztratil kvalitu i partii. Branďák dosahuje asi své nejcennější životní výhry, když v Nimcovičově obraně, kterou se mnou před utkáním probíral, poráží Cvejna (1760). Jako poslední ze všech dohrávám já, když zpočátku doufám, že výhoda dvojce střelců v koncovce mi dává šance na vítězství, ale nakonec se ještě musím strachovat, abych vůbec remizoval. Pomůžou mi nakonec remízové motivy v koncovce nestejnopolných střelců.
Den čtvrtý – se nese v poklidnějším tempu. Zůstáváme v Náchodě a jdeme si odpočinout na squash – tato věta se ale po zkušenosti s tímto sportem jeví jako oxymorón, neboť squash je prý mimořádně náročný (sám jsem to neokusil, protože jsem byl z předchozího dne příliš zničený :-)). Výsledky z miniturnaje dávám na konec článku.
Na oběd jsme šli klasicky do Beránka (námi nejnavštěvovanější stravovací zařízení s jedním mimořádně akčním čísňíkem). Obecně řečeno všechny restaurace, které jsme v Náchodě navštívili, stojí za doporučení (například ještě místní pizzerie či Slovan). Bohužel jsme ani jednou nenavštívili místní MG Slavii, ke které měl zarytý sparťan Moravec odpor (zkratka MG nebyla dešifrována a návrhy jako must-go nebo mega grandiózní se u Vítka nesetkaly s pochopením). Fakt, který jsem ocenil zejména já, byl, že skoro všude měli vynikající a levnou Plzeň :-).
Partie – Branďák remizuje s Martinovským takzvaně na čas (viz. Diagramový článek), Já rychle prohrávám s FM Novotným (má premiéra s titulovaným šachistou). Martin podává velice pěkný výkon v jedné gambitové variantě ve francii (takto by se prý měly gambitové varianty hrát). Vítek proti Přibylovi kazí zahájení, ale postupně situaci obrací a vítězí. Robin bez problému remizuje s FM Jansenem v partii, která šla ze zahájení rovnou do koncovky.
Den pátý – Vyrazili jsme do Babiččina údolí. Ratibořický zámek byl pro mě zklamáním a zdráhal bych se jej dokonce nazvat zámkem. Babiččino údolí samotné a Viktorčin splav však také nenaplnily mé očekávání (kdyby alespoň někdo předvedl praktickou ukázku, kdy Viktorka utopí své dítě…), ale prostě to nebylo vůbec nic výjimečného. Branďák zastával stejné pocity a často srovnával – „když to srovnám s tím výletem na Kokořín…“ :-). Myslím, že tím nejlepším byla socha babičky s dětmi a prý dýchajícím psem.
Fotka s jdoucím davem „náhodných“ turistů.
Páté kolo – Vítek volí proti IM Kulhánkovi netypický úvodní tah 1.c4 a bez problémů dosahuje remízy. Robin v komplikované a napínavé partii poráží Vrňatu. Martin po bojovném výkonu remizuje s Bednářem. Branďák hraje taktéž netypický první tah 1.e4, kvůli připravené variantě, díky níž získává lepší koncovku, kterou ale kazí a prohrává. Já postupně přehrávám Martinovského, jenž si v přetahované francouzské nedokázal vytvořit žádnou protihru.
Den šestý – Vzhledem k tomu, že se hrálo výjimečně ráno (kvůli doprovodné akci), měli jsme na dnešek naplánovanou královskou etapu do Adršpachu, nejprve tedy k partiím – Já nejsem naladěn příliš bojovně a přijímám rychlou remízu se Sedláčkem. Branďák může v ostré partii s Molendzskim vynutit remízu věčnákem, který bohužel nenachází a prohrává. Martin Horák získává pika v zahájení, později se situace obrací, hrozí přechod do horší koncovky, ale brutální hrubka soupeře (29.Jxg6??) rychle ukončuje partii v Martinův prospěch. Vítek i Robin dokáží zremizovat silné soupeře.
Odpoledne se vydáváme vlakem na skály, celý výlet však končí velkým zklamáním – v půlce cesty nás průvodčí informuje, že do zbylých zastávek budeme přepraveni autobusem. Někdo od průvodčího také zaslechne, že se stala nějaká opravdu nepěkná věc, a hned je nám jasné, že nějaký sebevrah si vybral opravdu tu nejlepší možnou chvilku, jak někomu zpříjemnit den. Nepříjemné situace pokračují – autobus přijede až po 45 minutách, což v plánu také určitě nebylo, ale co hůř! Autobus řídí žena. Své zpoždění vysvětlila tak, že se ztratila, čímž rychle ztratila důvěru všech cestujících a poté se stávala obětí řady sexistických vtipů. Pozadu v tomto ohledu nezůstával dokonce ani Martin Horák, kterému v posledních letech růžky opravdu dost povyrostly, když řidičské schopnosti řidičky opanoval výrokem: „Máte vy vůbec řidičák?“
Každopádně do naší stanice, kde jsme měli přesednout na jiný vlak, jsme přijeli pozdě a žádná další souprava k našemu cíli v nejbližší době nejela. Byl proto zplozen plán B jít se podívat na druhou (horší) stranu skal. Stala se však třetí nepěkná věc, když jsme zjistili, že se naše stezka protíná s cyklistickým závodem. Zdrceni jsme museli zvolit plán C – vybrali jsme nejbližší vyhlídku v okolí a vydali se na ni, alespoň tento plán vyšel. Navíc z tohoto výletu bylo natočeno krásné GoPro (videozáznam „okem“ kameramana). Vítek, který jej natočil, jej však egoisticky odmítl zveřejnit v našem článku.
Den sedmý – Po „náročném“ předchozím výletu byl v plánu opět squash. Měli však zavřeno, tak jsme zvolili výlet na Jiráskovu chatu. Když to srovnám s tím výletem na Adršpašské skály, tak se to vůbec nedá srovnat. Považuji to za jeden z lepších výletů ten týden. Nahoře byl krásný výhled a hospoda taktéž vynikající, navíc levná, a hned nás napadalo, že do této (cca 5km vzdálené) chaty, jsme měli chodit na jídlo každý den.
Trochu artu (úplně jak Sedmá pečeť)
Partie – Vítek rychle přehrává chybujícího Aleše Horáka. Stejně rychle ale prohrává Martin proti Kožúškovi. Já udržuji těžkou věžovku s Gogelou (a hned se spolu stáváme velkými kamarády :-)). Mírně horší pozici udržuje i Robin proti Macháňovi. Branďák taktéž remizuje proti silnějšímu soupeři.
Den osmý – Když se plánovalo, kam se půjde dnes, opět se velice projevilo diktátorství Víta Moravce, který se takřka ve všech skupinách a na všech výletech stylizuje do rolí vedoucích a hlavních rozhodovačů. Já, Robin a Branďák (Martin se k problému raději nevyjádřil) jsme chtěli jít do čajovny (čti „jsme líní“, pozn. VM), Vítek poté do Nového Města, a tak jsme jeli do Nového Města (perfektně logické a demokratické, že?). Vzhledem k tomu, že nepodporuji diktátorství a také proto, že už se mi žádné dálky chodit nechtěly, jsem se stejně jako ve Vsetíně rozhodl zůstat na pokoji a raději jsem se „jal zdolávat poslední neprozkoumaná zákoutí mé matrace“.
Z výletu samotného jsem se toho moc nedozvěděl (až na Branďákovy hlášky typu: „Když to srovnám s tím výletem na Adršpach…“). Takže dodávám alespoň fotky
Partie – Martin díky lepšímu propočtu poráží mého kamaráda Gogelu. Já po strašlivém výkonu naštěstí remizuji díky soupeřově časovce. Branďák rychle remizuje a Robinovi se po pěkném výkonu daří remizovat s IM Strebkovsem, kterého zachránil až věčňák. Diktátor po komplikované hře vítězí důležitou partii proti Šlampovi a může se v dalším kole těšit na silného soupeře.
Den osmý – Poslední den nás kolo čekalo ráno. Plán byl poté dojít si pro ceny a hned jet. V posledním kole hezky prohrávám s novým českým Talem Alešem Horákem. Martin poměrně bez odporu podléhá FM Pízovi. Branďák prohrává po hrubce v zahájení. Robin remizuje s dalším velice silným soupeřem – FM Karlíkem. Vítek má tu čest hrát s GM Krejčím, na kterého (jak po partii uznal) nestačil (možná se této zanalyzované partie dočkáme i na našem webu).
Co se výsledků týče, byl to pro naší výpravu mimořádně úspěšný turnaj.
Pro Branďáka to byl zatím asi nejlepší turnaj vůbec, proti několika silným soupeřům se neztratil a připsal si cennou výhru proti Cvejnovi ve třetím kole. Síla soupeřů jej připravila o lepší umístění (nakonec 74. místo se 2,5 body), zato ale výkon 1638.
Společně s loňským Vsetínem to byl pro mě zatím nejlepší turnaj. Uhrál jsem asi i více, než jsem si vůbec zasloužil, když jsem hned tři zcela prohrané partie dokázal zvrátit (dvě do remízy a jednu dokonce do výhry). Nejlepší partii jsem pravděpodobně sehrál v pátém kole proti Martinovskému. Celkově 4 z 9, výkon 1958 a 51. místo.
Martin také řekl, že po Vsetíně je to jeho nejlepší turnaj. Pokud bych měl doporučit nějakou partii, tak asi tu ze 4. kola proti Kotyzovi. Celkově 4,5 z 9, výkon 1921 a 37. místo. Martin získal cenu pro nejlepšího hráče do 14 let.
Pro Robina to také určitě bude jeden z nejlepších turnajů, které dosud sehrál. Několik cenných remíz proti velice silným soupeřům a jen jediná prohra proti FM Roškovi. Pokud bych měl doporučit nějaké partie, tak možná remízu proti FM Pízovi ze 6. kola nebo výhru ve třetím kole. Celkově 5,5 z 9, výkon 2219 a 19. místo. Robin získal cenu pro nejlepšího hráče do 18 let.
Vítek sehrál taktéž mimořádně úspěšný turnaj. Nejvíce bych doporučil asi partii z 8. kola. Celkově 14. místo za 6 z 9 a výkon 2253.
Co se krás Náchodska týče, řekl bych, že se nenaplnila má očekávání a ve srovnání s loňskem se mi více líbilo ve Vsetíně. Vítek hodnotil slovy, že jsme toho ještě hodně neobjevili, což ale může být impuls pro další návštěvy. Vítek s Robinem jeli do Náchoda především díky síle turnaje (a pravděpodobně sem zavítají znovu, pokud si turnaj sílu udrží), který byl opravdu dobře obsazený a nakonec se z vítězství radoval nekompromisní IM Jiří Jirka (JJ). Zbylí mistři (včetně 3 GM) si mezi sebou rozdělili další pozice i finanční odměny.
Jedním z našich favoritů (které jsme si zvolili na začátku turnaje) byl i GM Vološin (zvaný Leonidas), který před závěrečném vyhlášením ukázal, že je opravdu skvělý hráč a šachový virtuóz.
Výsledky squashe
Brandejský 12 4
Moravec 10 11
Brandejský 11 11
Hrdina 2 7
Brandejský 11 11
Horák 6 7
Moravec 11 11
Hrdina 6 5
Hrdina 2 7
Horák 11 11
Moravec 11 11
Horák 3 5
A na závěr si Martin vypinkává Branďáka
Jan "Čenda" Čermák