Fotoreportáž ze 3. turnusu Mezinárodní šachové dovolené 2009

02.08. - 07.08.2009, Praha Vršovice

 

V neděli jsme se na českobrodském nádraží sešli čtyři - Vítek, Ondra, Standa a já. V této sestavě jsme ale nejezdili vždycky. Standa většinou jezdil dřívějším vlakem a mně se jednou podařilo nestihnout bus do Českého Brodu, takže jsem musel přes Říčany. Hned v neděli se Vítek pochlubil objeveným spojem - vystupovali jsme tedy vždy v Libni, odkud jsme pokračovali autobusem 136 na zastávku Slavia, kde jsme vystoupili. Ze zastávky byla hlavní trasa nadchodem. Hrací místností byl hotel Iris, který byl vlastně součást nového fotbalového stadionu Slavie (Eden). Tento hotel měl ****. To jsem bolestivě poznal, když jsem si objednal kolu (0,25) s vodou (0,33) a stálo to 78 korun! Z kupováni pítí jsem byl tedy vyléčen hned první den. Jídlo už bylo o něčem jiném. Dojídal jsem jeden oběd (podle původního jedlíka "žrádlo pro psa") a chutnalo mi. Druhý den jsem si proto sám objednal z šachového menu (tři jídla za 80 (jedno bezmasé 70), polévka 15). Vybrané špagety s lososem ale vůbec nebyly k jídlu... Měli jsme docela dost slevových kupónů do mekáče, takže jsme tam chodili docela často. Když jsme zase jednou stáli před pokladnami a nemohli si vybrat, přišel za námi neznámý chlápek a chtěl ten nejdražší z kupónů (objednávka za 300 za cenu 200, takže sleva 100). Po chvilce váhání jsem odpověděl "My sem chodíme každej den, takže využijem všechno." A chlápek s obrovským pochopením zračícím se ve tváří zmizel. Jednou jsme byli i v Tescu a nákupem se pak nacpávali před tescem na obrubnících záhonů a diskutovali o týdenních turnajích.

Pokud jde o vlastní šachy - doufal jsem (možná ne sám) v kandidátský turnaj, nicméně jak se posléze ukázalo, zařazení do hlavního turnaje bylo zcela oprávněné - kandidátský byl příliš silný. Řešili jsme to i ve vlaku a Vítek nás povzbuzoval, že krom zběžné přípravy na soupeře šachy nestuduje tak tvrdě, jak se zdá. Ještě si dělal srandu, že nás (Ondru a mě) bude trénovat za 200 na hodinu a dodal, že když jsme dva, tak to vyjde 100 na každého a tvářil se, jako by právě přispěl na charitu...

Jinak dobrý turnaj bohužel poznamenala velká černá skvrna v podobě pondělní mimořádně nechutné příhody. Ale pěkně od začátku. V kandidátském turnaji hrál těžce zrakově postižený šachista (Němec; zcela slepý nebyl - chodil třeba sám po chodbě, ale na velkou šachovnici a na hodiny neviděl). Podrobnosti vynechám, postačí poznamenat, že zcela správně to rozhodně neprobíhalo už v neděli. A teď tedy k pondělku - Němec byl velmi nesportovně poražen - ve vyhrané pozici se rozhodčího zeptal, kolik má času - 6 minut a soupeř 1,5 minuty - to bylo už úplně do konce. A měl uplně jasně vyhranou pozici. Ale jeho soupeř, Miroslav Komárek, ho zcela nesportovně ublical a shodil. Němec prohrál. Jako odpověď okamžitým námitkám a filozofování "jak moc vyhrané" uvádím, že v konečné pozici byl šestitahový mat. Po skončení partie se to tam dost hádalo - tak na půl ucha jsem to slyšel (hrál jsem až na doraz v oboustranné časovce). Potom byly ještě v průběhu týdne dvě poměrně velké hádky. Podle mého názoru pořadatelé situaci podcenili a rozhodčí (Richard Fischl a Lubomír Jakuš) chybovali. Pořadatelé si tyto chyby (narozdíl od rozhodčích) uvědomili a vyřešili je - do konce turnaje seděla u partie asistentka. Pro rozhodčí zdá se příliš pod úroveň?! (nějaký nevidomý hráč se vyskytl už v prvních ročnících - Jaroslav Pelikán vždy u každé partie seděl a vše probíhalo naprosto hladce) Do konce turnaje se už samozřejmě nevyskytl jediný problém. Bezesporu ale celá tato "aféra" velmi uškodila prestiži turnaje a pak (i vzhledem k problémům rozhodčích s cizími jazyky) - v nadsázce řečeno - by bylo vhodné, aby se celý turnaj jmenoval jenom Šachová dovolená. Nebo rovnou jenom Šachová...

V úterý odpoledne se mi hrát nehodilo - měl jsem jinou akci. Los byl velice přívětivý - s Ondrou jsme se dohodli. Nakonec jsme to tedy chtěli dát za remis bez hraní, bylo někdy kolem poledne. Jakuš se vyjádřil, že bez předchozí konzultace s pí Kollerovou nebude nic rozhodovat a že máme počkat, až přijde. My začali hrát. Jak už to tak bývá, v normální partii by to bylo rovina půl partiáře, takhle jsem se už ale pomalu začínal bát, že mi tu plichtu Ondra nedá... Remis byla podškrábnuta po zdaleka necelé hodině hry v 22. tahu. Výsledek jsem zapsal do tabulky. Na Ondru pak prý kvůli tomu Fischl skoro řval... Ale pak mu ukázal partiář, a v pohodě. Domů jsme tedy jeli dřív a na kolo už jsme tam nebyli. Bohužel jsme tak propásli vzácné hosty. Odpoledne se přišli podívat Jiří Valtera a Zdeněk Chybný. Ještě později měli přijít Koudelkovi - ale ti už nezastihli ani Vítka, který dohrál rychle. Zdeněk Chybný přišel ještě ve čtvrtek odpoledne, ostatní už ne.

 

 

 

 

Vůbec se nedařilo Martinu Kollerovi. Dílo zkázy (začaté mnou, neboť jsem ho porazil v prvním kole) završil Vítek, který mu o čtvrteční pauze ukázal cestu k výhře v dopolední partii, kterou nakonec prohrál. Martin nepřišel na odpolední kolo. Začaly se šířit zvěsti, že skončil se šachami, něco doma rozmlátil, a dokonce že se zabil! Naštěstí se ukázaly jako nepravdivé. Na pátečním kole už rozdával úsměvy a dělal jakoby nic, nicméně zapůlil asi v nejrychlejší partii tohoto běhu.

Mistrovský turnaj (stejně jako v 2. běhu) vyhrál božský Josef Erneker. Vznik legendy o božském Josefu Ernekerovi se traduje do vlaků směr Pardubice, rozšíření (a ještě větší zbožštění) do vlaků směr Praha... Po posledním kole se Vítek odjel na tábor tábořit a po vyhlášení se odjel Ondra domu domařit. Nastala otázka účasti na parníku. Protože mně se tam samotnému nechtělo, záviselo vše na Martinovi. Ten byl značně nerozhodný, ale nakonec svou účast potvrdil. Celé odpoledne jsme spolu v Irisu hráli, povětšinou různé útoky v zahájeních. Nakonec jsme odjeli šachovým autobusem, tzv. Šachbusem. Jednalo se vlastně o malilinkatý autobus o 2 řadách, uličce a 1 řadě o kapacitě asi 40 míst. Z plně obsazeného vozidla mluvili česky jen čtyři lidé - Martin, já, pí Kollerová a řidič. Na molu proběhla domluva mezi také se účastnícím Standou, mnou a pí Pelikánovou ohledně pozdněvečerního taxikaření na Masárnu. Při jejím odjíždění zrovna na molo přijížděli policisté...

Na druhý pokus byl nějaký parník nalezen. Již čekající cizí lidi jsme suverénně předběhli. Po přípitku začala v podpalubí žranice - plno masa, příloh salátů, zákusků... Žralo se, kolik kdo mohl, až do úplného prasknutí. Tři plné talíře jídla. Po delší době jsem se pořádně nažral... Do toho tam jeden z členů posádky hrál na nějaký hudební nástroj a zpíval. Fakt jako v pohádce Obušku, z pytle ven! Háček byl v pití - to mělo být neuvěřitelně drahé, a proto jsem se díky tomuto upozornění střežil jakéhokoliv kupování. A mohl jsem si to i dovolit - Martinovi ukládali na srdce: "Máš nárok na dvě koly, z toho jednu dáš Honzovi." Martin skutečně dvě koly přinesl. Jednu vypil a druhou... taky. Pak přinesl další dvě a jednu mi teda dal, no... Dvakrát jsme pluli komorou. Při těsném podplouvání (asi nějakého mostu) jsme s Martinem z paluby skákali a snažili se dosáhnout stropu. Loď mezitím o metr odplula, a doskok byl velmi těžký. Dosáhnout se bohužel nepodařilo. Po setmění byli na palubě skoro všichni a užívali si pohledu na setmělou Prahu, jen Martin se věnoval hlavně Báře... Z Karlova mostu na nás mávali turisti - někdy prý i flusají... Ač měl být návrat ve 22:00, stihli jsme to ještě před desátou. Na molu již v bílé feldě čekala pí Pelikánová, která Standu a mě rychle a s přehledem hodila na Masárnu. Oba jsme obdivovali, jak se dobře vyzná. Na Masárně jsme byli s velkou rezervou - jako naschvál ale vlak měl asi 10 minut zpoždění, stejné množství jsme pak nabrali čekáním v Libni - v Kyjích prý zapojovali novou kolej - a jezdilo se po jedné koleji.

Na závěr se nelze nezmínit o sobotním blicáku, kterého jsme se účastnili Ondra a já. Hned ráno bylo předzvěstí, že to nebude obyčejný turnaj. Velkým překvapením byla účast dívky z Plzně, kterou přivezl nehrající (pravděpodobně) otec. K další příhodě je nutný menší úvod - totiž do hrací místnosti se vstupovalo skrz hotelovou jídelnu (druhý východ přímo na ulici býval ráno uzavřen), kde se denně konaly (nejen) snídaně formou švédského stolu. Za celou dobu jsem nezaznamenal žádný problém, až na onen blicák. Koncem prezentace se do našho sálku přiřítil číšník a hlasitým a rozzlobeným hlasem prohlašoval, že to byjako nešlo, aby si tam lidi nalévali kafe. A ukázal na viníka - p. Hašpl si míchal v kelímku kávu a tvářil se, jako by se nechumelilo. Shodou náhod jsem právě s ním začal turnaj. Před zahájením partie jsem mu řekl, že mohl postavit figurky (u stolu, kde seděl a hrál, zůstaly na jeho straně rozhrabané). A opět se tvářil jako by vůbec neslyšel. To ale ještě vůbec nic není. V druhém kole propukly, téměř současně, dva spory, doprovázené krvelačnými hádkami. První (přímo vedle mě): Jeden hráč táhl pěšcem na osmou řadu a pravděpodobně zmáškl hodiny, aniž by dokončil proměnu. Tahem pěšce se stal odtažný šach (od dámy), a kdyby se pěšec proměnil v dámu, byl by to okamžitý mat. Druhý spor byl vzdálenější - jeden snad pobořil figury nebo co, druhý měl přemáčknout hodiny a pak je odnést. Zde to bylo doslova tvrzení proti tvrzení. Přerostlo to v osobní urážení. Skutečně nechutné. Nejhorší na tom bylo, že se hrála ještě půlka partií a nikomu nevadilo pořvávat na celou místnost. Korunu tomu pak nasadil Jan Veselský, který vynechal a nechal si zkontumovat poslední asi dvě kola, aby se mohl naobědvat. Půl dopoledne přitom opakoval, že jede "na turnaj do Rakovníka".

 

Jan Fiala

 

ŠK Český Brod

Aktuality O oddíle Historie Přebory oddílu A tým B tým C tým Staré sezóny Turnaje Různé Diskuze Odkazy