Ohlédnutí za 2.turnusem Mezinárodní šachové dovolené 2009-08-09

Praha 26. – 31.7.2009

 

Od té doby, co jsem dokončil vysokou školu, beru každou svou účast na MŠD, jako by měla být poslední, protože nikdy nevím, co bude za rok a jestli budu mít v budoucnu čas zajet si do Prahy zahrát. Proto toho se také snažím při každé takové hypotetické turnajové derniéře udělat slušný výsledek, abych se s kariérou rozloučil úspěchem. Stejný cíl jsem si vytkl i letos, když jsem se přihlásil na druhý turnus.

Tahle volba má už u mě za těch 12 let, co na tenhle turnaj jezdím, jistou tradici, a řekněme i historickou zkušeností podložený důvod. Prostřední z celkem tří turnusů totiž většinou připadá na konec července, kdy mám shodou okolností narozeniny, no a v prvních letech, kdy se mi ve vážných turnajích příliš nedařilo a končíval jsem spíš ve spodní polovině výsledkových tabulek, a kdy zároveň při větší účasti hráčů než dnes byla větší tlačenice o hodnotné ceny a na nás socky už zbývaly leda knížky, trička nebo kalendáře, jsem věděl, že když už nedosáhnu na pořádnou cenu výsledkově, tak mám šanci dostat od pořadatelů alespoň něco jako dárek – jednou magnetické šachy, jindy knížka od Genny Sosonka a tak podobně. A i když později jsem si už lepší ceny dokázal vybojovat normálně šachovými výsledky, tak jsem u těch druhých turnusů tak nějak ze setrvačnosti zůstal, až na pár výjimek, kdy byl celý ročník termínově posunut nebo když jsem se jednou přihlásil hned na dva turnusy. A když se už někdy stane, že k ceně dostanu ještě narozeninový dárek, beru to jako příjemný bonus. Jedinou nevýhodou tak zůstává fakt, že bývám v daném turnusu většinou jediný brodský zástupce, když nepočítám Martina Kollera, pomáhajícího organizátorům jako takové „děvče pro všechno“. No ale pojďme k věci.

Přihlášku jsem organizátorce paní Kollerové poslal sice už v květnu, ale skoro do poslední chvíle jsem nevěděl, zda budu opravdu moci přijet. Nakonec to naštěstí klaplo, a tak jsem v neděli 26.7. časně ráno mohl s čistou, byť trochu nevyspalou hlavou zvednout kotvy a vyrazit vstříc týdnu prostému všedních starostí a plnému šachů a setkání opět po roce se známými a přáteli z šachové Prahy i odjinud (již ve vlaku jsem se například potkal s pečeckou ikonou panem Michálkem).

Po příchodu do čtyřhvězdičkového hotelu Iris v pražských Vršovicích, kde se letošní ročník odehrával a který byl vlastně součástí nově zrekonstruovaného areálu okolo fotbalového stadionu pražské Slavie (takže jako fanoušek tohoto týmu jsem měl vlastně takřka domácí prostředí), na mě čekalo ne zrovna příjemné překvapení – kvůli nižší účasti (zřejmě z důvodu právě probíhajícího Czech Open v Pardubicích) byly rozehrány jen tři turnaje – mistrovský, kandidátský a jakási slepenina hlavního a vedlejšího, kde se sešlo 15 lidí.. Asi proto, že mezi nimi převažovaly elové socky jako já, ba ještě slabší, byla tato skupina otitulována jako „vedlejší“ a v rozpise se tedy hlavní turnaj vůbec neobjevil. Jak je nejspíše nabíledni, hrálo se na 9 kol švýcarským systémem, a navíc každé kolo dostával jeden z hráčů volno, což samozřejmě znehodnocovalo průběžné pořadí, protože za volno se fasoval ne půlbod (jak jsem na některých turnajích také zažil), ale rovnou celý bod. V důsledku toho byla velká část startovního pole po většinu turnaje bodově stále pohromadě a každému z toho chumlu hrozilo, že jediná prohra ho z čelných příček srazí bůhvíkam. Kromě toho v takových turnajích nikdo předem neví, s kým bude příští den hrát, a taková nejistota člověku taky nepřidá. Ne že by se to snad byla překážka domácí přípravě, protože zpravidla již večer se na internetu objevovalo rozlosování na zítřek, jenže v tu dobu už jsem si těžko mohl se soupeřem třeba domluvit remízu, která by mi umožnila další den se v klidu vyspat. A že bych to během turnaje býval potřeboval. Přijde mi totiž, že čím jsem starší, tím ten týden každodenního časného vstávání hůř snáším, i když bych na to jako pracující měl být již tak nějak zvyklý. Jenže celé roky studia, kdy jsem o prázdninách spával třeba do deseti dopoledne, to se těžko smazává.

Hned první hrací den byl z mé strany trochu rozpačitý. Zažil jsem sice i horší turnajové starty, ale dvě remízy ze dvou kol, navíc proti papírově slabším soupeřům, to nebyla zrovna vizitka oslnivé formy. Zapotil jsem se zejména v dopolední partii, kterou jsem rozehrál trochu lehkomyslně a důsledkem byla ztráta kvality:

 

 

Podobně jako náš fotbalový nároďák jsem začal opravdu hrát, až když jsem měl kvalitu méně a musel jsem se přesně bránit. Naštěstí má dvojice střelců byla pro soupeřovo duo věž + černopolný střelec celkem zdatnou konkurencí, navíc černý se do realizace materiální výhody moc nehrnul, takže když jsem si nakonec dokonce vytvořil volného pěcha na dámském křídle, dali jsme partii za remízu. Mohl jsem se sice ještě pokusit pěcha protlačit, jenže zaprvé jsem měl už málo času (jako ostatně skoro v každé partii, tempo 1,5 hodiny na 40 tahů + 30 minut do konce mi příliš nesvědčí, ta půlhodina, o kterou bývá delší tempo soutěží družstev, mi prostě chybí) a navíc můj soupeř neměl žádné Elo, takže i kdybych vyhrál, polepšil bych si sice v tabulce, nikoli však na elovém žebříčku.

Příliš se mi nevedlo ani v odpolední partii – v klasické královské indické jsem sice černými v koncovce získal pěcha, jenže při naprosto zablokované pozici a značně redukovaném materiálu:

 

 

Teprve ve třetím kole jsem mohl ze své hry mít radost. Bílými jsem se postavil německému šachistovi, proti jehož Pircově výstavbě jsem zvolil třípěšcový útok. Na rozdíl od loňské partie ze zápasu RPC Český Brod B vs. Čelákovice, kdy jsem ve stejném systému proti čelákovickému Drábkovi chyboval, to tentokrát klaplo lépe. Černý se sice ve střední hře dostal do tlaku proti mé dlouhé rošádě, zatímco mně se jeho kryt na královském křídle dlouho nedařilo prorazit, avšak na přechodu do koncovky ztratil soupeř nervy a zahrál ne úplně přesně, důsledkem čehož byl zisk tří pěšců v můj prospěch:

 

 

Do úterního dvoukola jsem vstupoval s cílem uhrát alespoň jeden, lépe však 1 a půl bodu. Bohužel hned dopolední partie mi plány poněkud narušila. Černými jsem totiž v Sämischově královské indické již na přechodu do střední hry zvolil špatný plán:

 

 

Fatální důsledky rychlé remízy se ukázaly odpoledne, kdy mi rozhodčí nalosovali tu úplně nejhorší možnost v podobě malého Murada Abelyana, kterému jsem se chtěl vyhnout hned z několika důvodů. Jednak jsem měl na paměti suverenitu, s níž většinu soupeřů přejel na loňském vedlejším turnaji (i když jeho elový pokles napovídal, že z té formy trochu ztratil), dále mi bylo jasné, že na rozdíl od loňska z něj bude problém vydolovat remízu, protože v předchozích kolech trochu ztrácel a bude to chtít dohonit, a konečně mi trochu vadil jeho rodinný klan, sestávající se z tatínka a dědečka, kteří jej na turnaj doprovázeli, sledovali hru všech jeho možných soupeřů, aby mu poté mohli poradit v přípravě, a především jeho dědeček se snažil jeho aktuální soupeře psychicky rozhodit při partii, když jim neustále postával těsně za zády nebo se do nich naopak zavrtával pohledem zpoza vnukových zad. Přesto jsem se necítil předem poražen, neb oproti loňské partii, jež nakonec skončila remízou, jsem měl bílé. Můj soupeř navíc nebyl zjevně v loňské formě a již na začátku partie se nevyvaroval drobných zaváhání:

 

 

 

Soupeř se pochopitelně pokusil vniklou bílou dámu polapit a zahrál 14. …c6 – velice účelný tah, kryjící jedna postoupivšího pěcha na b5 a zároveň zdánlivě odřezávající bílé dámě cestu k ústupu. Jenže v tu chvíli jsem ještě neztratil nervy a zahrál nekompromisně 15.Vad1! Tím byla dáma zachráněna a naopak se pod silným tlakem octl černý pěšec na d7. Jeho majitel musel zabránit nejhoršímu tahem 15. …Jc7 a uvolnit tak dámě k ústupu pole b6. To byl však bohužel jeden z posledních mých dobrých tahů v partii. Dále se stalo 16.Db6 Va6 17.Dc5 Je6 s následující pozicí:

 

 

Dále to pokračovalo v rychlém sledu – 18. …b4! 19.De2 (v případě vzetí na c3 bych vzal na a6, což se ovšem nedalo předpokládat. Rozumnější asi bylo pěšce vrátit a zahrát buď Jb1, Je2 nebo Je4) Va5 20.Je4 Vxe5! Po svém posledním tahu jsem soupeři nabídl remízu při vědomí, že má převaha je pryč a pozice se opět vyrovnala. Soupeř však rychle odmítl a vzápětí přišla z mé strany rozhodující chyba:

 

 

Ztráta dobře rozehrané partie byla pro mé sebevědomí velkou ranou, navíc následující den mne čekaly černé, takže jsem v případnou výhru a napravení výpadku příliš nedoufal. Přesto jsem tomu nakonec byl poměrně blízko. Partie nebyla dlouhá (tedy množstvím tahů, nikoli časem, jak se dočtete níže), a tak si ji dovoluji ukázat celou:

Edgard Farel (FRA / 1524) – Michal Fokt (1436) - 6.kolo, 29.7.

C00: - Francouzská: 1.e4 e6 2.d3 d5 3.e4xd5 e6xd5 4.Jf3 Jf6 5.Se2 Se7 6.0-0 0-0 7.Jbd2 Jbd7 8.b3 Jb6 9.Sb2 c6 10.h3 Se6 11.Ve1 Sd6 12.Vc1 Jh5 13.Jd4 Jf4 14.Sf3 - a teď přišla chvíle, ke které jsem směřoval již od 10.tahu, oběť na h3, která by mi, jak jsem předpokládal, měla přinést silný, možná i rozhodující útok na krále. Jenže jsem počítal a počítal, čas běžel a pořád jsem se nemohl dobrat žádného výsledku, protože jsem nedokázal přesně spočítat, zda je lépe vzít na h3 jezdcem (a po 15.g2xh3 hrát 15. …Dg5+ 16.Sg2 Sxh3, případně po 15.Kh1 rozhodnout partii tahem Jxf2+ se ziskem dámy, což se ale moc čekat nedalo) nebo se vzdát dvojice střelců a spolehnout se na útok dámy, střelce a jezdce. Když mi nakonec zbývalo jen 10 minut na 22 tahů, rozhodl jsem se spíše intuitivně a sebral na h3 střelcem – 14. …Sxh3!

 

K mému překvapení na vzetí g2xh3 vůbec nedošlo – soupeř se lekl tak, že raději zahrál 15.Je2. Dále se stalo 15. …Sd7 16.Jxf4 Sxf4 17.g3 Dg5 18.Ve2 Ve8 19.Sg2. Teď jsem bohužel neviděl, že po 19. …Vxe2 20.g3xf4 můžu zahrát buď Dh5 nebo De7 a zůstane mi kvalita navíc. Svou roli asi sehrála již zmíněná časová tíseň. Každopádně jsem pokračoval 19. …Sxd2 a následně partie skončila remízou.

Výhru se mi podařilo urvat až v úvodní partii předposledního dne, kdy jsem bílými čelil prvnímu nasazenému panu Hovančíkovi ze Slovenska (1681) , kterému se dosavadní průběh turnaje příliš nevyvedl. Partii si opět dovolím ukázat celou, protože mě za ni při analýze chválil i Martin Koller ;-) Je ale poctivé dodat, že soupeř sehrál partii celkem slabě, a to už od začátku.

Michal Fokt (1436) – Marcel Hovančík (SVK / 1681) – 7.kolo, 30.7.

C01 – výměnná francouzská: 1.e4 e6 2.d4 d5 3.e4xd5 (protože jsem si pamatoval, že před 4 lety mě v přetahové variantě tentýž soupeř přejel jako válec) Dxd5?! (do systému by asi víc zapadalo vzetí pěšcem) 4.Jf3 Jc6 5.c4 Dd8 6.Se2 Jf6 7.0-0 Se7 8.Jc3 0-0 9.h3 Sb4 10.Dd3 (přemýšlel jsem i o 10.d5, ale tam by mi vznikl nepříjemně osamocený pěšec v centru) Sxc3 11.Dxc3 h6 (černý se asi obával 12.Sg5, ale to jsem ani neplánoval) 12.Se3 De7 13.Je5 Jxe5 14.dxe5 Je4 15.Dd3 f5 16.e5xf5 e.p. Jxf6 17.Vad1 Sd7 18.Sf3 c6 19.Vfe1 Vad8?! 20.Sxa7 Va8 (s tím zřejmě černý počítal, jenže nejspíše přehlédl, že střelce zachráním) 21.De3! Vfe8 (jinak by můj následující tah získával kvalitu) 22.Sc5 Df7 23.a3 Vac8 24.Sd4 Vdc8 25.Vd2 b5 26.c4xb5 c6xb5 27.b4 Jd5 28.De5 Df6 29.Dg3 (protože jsem si vzpomněl, co mi někdy v zimě s odvoláním na dnes již zesnulého pana Fabiána kladl na srdce Honza Fiala, že totiž pokud chci útočit, neměl bych bezhlavě měnit dámy, a já jsem útočit rozhodně chtěl) e5 (viz.diagram)

 

30.Sxe5?! (po 30.Sxd5+ bych měl před vyřešením zápletky čistou figuru navíc) Vxe5 31.Dxe5 Dxe5 32.Vxe5 Jc3 33.Sd5+ Vexd5 a černý se vzdal, protože figuru, kterou předtím díky mému přehlédnutí uchránil, teď stejně ztratí.

Úspěšný předposlední hrací den dovršila urputně bojovná remíza, kterou jsem docílil proti druhému nasazenému Němci Wundahlovi (1600), který do té doby kosil soupeře jako na běžícím páse a jedinou půlku dal téhož dne dopoledne svému krajanovi Zakrzewskému. Je možné, že vzhledem k náskoku, který pan Wundahl před zbytkem startovního pole měl, už do partie se mnou nešel naplno, ale musím říci že byl naladěn spíše bojovně, jednu mou nabídku smíru ještě odmítl a teprve když jsem odolal všem jeho pokusům o průlom zablokované věžové a jezdcové koncovky, skončila partie smírně. Buď jak buď, bod a půl ze 2 byl pro mě potěšující zisk a před posledním dnem jsem se dotáhl do početné zhruba osmičlenné skupiny, která stále ještě soupeřila o druhé místo. O to více mi záleželo, abych si to poslední den zbytečně nezkazil, protože Elo mi slibovalo stoupnout o sympatických 16 bodů a poprvé bych tak překonal hranici 1450 bodů, což by mi jistě pomohlo, až by se v Brodě sestavovala soupiska béčka na další sezónu. Za ideální případ jsem pokládal, kdyby mi bylo přiděleno volno, které všichni slabší hráči již dostali a muselo připadnout na někoho z asi 4 hráčů s 4,5 body, tedy včetně mě. Bohužel díky výše uvedenému zisku s prvními dvěma nasazenými jsem měl z oné čtveřice nejvyšší pomocné hodnocení, a tak nejenže jsem kýžené volno neobdržel, ale navíc mi byl nalosován soupeř z ranku hráčů, kteří měli bodů více, konkrétně mládežník Škvařil, reprezentant pražských Bohemians, u něhož se vzhledem k tomu, že na něj bodově dotíral mj. jeho oddílový kolega a skoro vrstevník Abelyan, nedalo příliš očekávat, že by byl nakloněn remíze, která by mě nadále elově udržela nad onou výše zmíněnou hranicí. Navíc jsem měl hrát černými.

Nezbývalo tedy než se pokusit vyvinout partii tak, abych pokud možno aktivní hrou přiměl soupeře minimálně k oné remíze, která byla mým cílem, pakliže by se mi nepodařilo rovnou vyhrát, v což jsem ale příliš nedoufal. Bohužel u mě zřejmě převládla snaha nic nezkazit a neuspěchat, a hned ze začátku jsem právě takovou aktivní možnost prováhal, což mě nejprve stálo horší pozici, a nakonec po další chybě i celou partii.

 

 

 

Porážka měla pro mě vpravdě katastrofální důsledky – propad z 6.místa na konečné osmé, ale hlavně snížení elového vzestupu, namísto 1451 mi slibovalo vzrůst jen o 7 bodů na 1443. Jenže ani ten původní zisk by mi nejspíš nepomohl, protože můj konkurent v sestavě béčka pan Záběhlický hrál kromě prvního turnusu ještě na jednom z turnajů festivalu Czech Open v Pardubicích, a jeho výsledky mu zaručily elový posun přede mě, a tedy nejspíše i posun v sestavě. Alespoň budu mít více volných víkendů…

Co tedy k turnaji říci závěrem? Asi to, že jsem sice dosáhl stejné bodové sumy jako v loňském roce, ale předvedenou hrou jsem sám sebe příliš nenadchl – jako bych většinu turnaje hrál se zataženou ruční brzdou. Víceméně spokojen jsem vlastně mohl být jen se 3 partiemi, což byly dvě výhry a remíza s Němcem Wundahlem; všechno ostatní byly spíše ztráty, které mě mrzely tím spíše, že každý z těch soupeřů, které jsem tu potkal, byl celkem k poražení. Únava z časného vstávání, v kterémžto ohledu byli pražští hráči a cizinci bydlící v hotelu jasně ve výhodě, mi není nejspíše omluvou, mám však za to, že v mistrovské soutěži družstev bych byl schopen většinu z nich porazit. Asi bych měl příští rok přehodnotit svůj cíl dotáhnout to v Praze do roku 2010 a celkem 13 účastí v řadě, a dát si jiný turnaj, třeba v Pardubicích nebo v Olomouci, kde je sice asi silnější konkurence, ale hrát se začíná většinou až odpoledne. Ale co bude za rok, to se teprve uvidí…

 

Michal Fokt

 

ŠK Český Brod

Aktuality O oddíle Historie Přebory oddílu A tým B tým C tým Staré sezóny Turnaje Různé Diskuze Odkazy