Smutný mishmash
Žamberecký Mish Mash, 03. - 05.09.2021, Žamberk
Ano, je to tak. Nedá se nic dělat.
Smutné bylo již shánění členů do družstva, protože všichni oslovení odřekli nebo se neozvali. Dokonce i Vítek Moravec nejel, a bylo to poprvé, kdy hrálo družstvo Českého Brodu, a on ne. Nakonec jsme jeli jen my dva s Branďákem, v družstvu byl i českobrodský rodák (jak neopomínal zdůrazňovat) Ondra Mazura a několik hráčů, které nám sehnal.
Vyrazil jsem sám autem na smutnou cestu umocněnou mnohými dopravními omezeními. První kolo rapidu v pátek večer jsme hráli bez Branďáka, který dorazil až pozdě večer.
Namísto nalévání se jsem se po večerech pokoušel psát odborný článek, ke kterému jsem se 30. srpna neprozřetelně uvolil a až 1. září se dozvěděl o šibeničním termínu 8. září. Příliš jsem toho nenapsal, neboť v bufetu nebyl potřebný klid, navíc mi chyběl text právních předpisů. Damoklův meč nade mnou visel celý turnaj. Smutné. Nakonec jsem článek dokončil a odeslal až začátkem dalšího týdne.
Cestou ke spánku jsem od skupinky postávající na chodbě zaslechl názor, že i při regresivním zdanění platí bohatí větší daně než chudí. Pomyslel jsem si něco ve smyslu, že za nejvhodnější považuji rovnou daň (tj. stejné procento pro všechny). Téma progresivního zdanění se údajně kdosi opakovaně pokoušel vracet do diskuze dlouho do sobotního rána.
V sobotu začaly i sporty. Branďák odehrál vše (kromě několika mála partií šachů). Zapojil jsem se částečně do nohejbalu a do volejbalu. V jednom z prvních volejbalových zápasů mě Branďák několikrát zprdnul, protože jsem hrál špatně. Udržel jsem se a nereagoval a "jen" z toho byl smutný. Poté jsem již nohejbal nehrál vůbec a volejbal jen v nutném rozsahu. Při nohejbale, v zápase, kdy hrál mj. Branďák s Ondrou, jsme si všimli, že oni dva berou asi 95 % míčů a třetímu hráči na síti nenahrávají, naopak ho Branďák ještě zprdnul, že nevybral nějaký míč. Při jiném volejbale jsem pak neodhadl Branďákovu nahrávku na mě a ani se nepokusil ji vybrat, načež se Branďák ironicky zeptal, jestli jsem nahrávku od něj nečekal. "Nečekal. Ty špatným hráčům nenahráváš," odpověděl jsem, čímž rozmluva skončila. Ještě mě pak zprdnul při nějakém dalším volejbale, ale to už jsem se opět udržel. Odchytal jsem všechen fotbal, kde jsem několik střel chytil a mj. se vyválel na umělce po tvrdém střetu s Ondrou Mejzlíkem při výskoku při vyrážení míče. Soupeři přitom normálně pokračovali ve hře na své půlce. Několik golů jsem si zavinil sám, ale asi jich byla menšina, naopak když šli dva útočníci sami na bránu, byl jsem bez šance. V šachách jsem ze 12 partií uhrál pouhých 1,5 bodů, což je neúspěch, byť to na první bylo těžké, ale ve většině partií jsem stál špatně již po zahájení. Z toho jsem také radost neměl.
V sobotu navečer si náš spoluhráč s obarvenými vlasy a nalakovanými nehty objednával v bufetu párek. Slečnu v bufetu zajímalo, jak s přípravou párku, a proto se zeptala, jestli ho chce teplý, nebo přihřátý. Rázem jsme začali otázku se smíchem opakovat. Tento spoluhráč také na mobilu našel fotku tetování pavouka na zadku (srdíčko a obdélník pod tím je cenzura) a pak ji spoustě přítomných a příchozích ukazoval a ptal se jich, co tomu říkají, jestli by takové tetování chtěli, kolik kdo komu zaplatí, aby si takové tetování nechal udělat, navrhoval jsem rozjet kickstarter, že mu na tetování přispějeme, jestli pak na potkání bude tetování ukazovat, rozvíjeli jsme debatu, co když chlap bude arachnofob... Slečna v bufetu se zeptala, co když chlap bude arachnofil. Oba špatné vtipy vydaly na dlouhou zábavu. Můj smích byl slyšet až o patro výše na rapidu.
Později jsme s Branďákem vyrazili na večeři, ale pizzerie byla zavřená. V průchodu jsem aspoň hladil kočku, Branďák to komentoval, že až si ji pohladím, půjdeme do restaurace Imrvere. Tam byli jiní účastníci a informovali nás, že už nevaří. Zatímco Branďák zůstal, vrátil jsem se do sokolovny, že se připojím k Ondrovi a spol., kteří měli jít někam na večeři, ale už tam nebyli a bylo tam šílené ticho. Vrátil jsem se zpět a smutně procházel pouť na náměstí, vrátil se ke kočce a hladil ji, dokud neutekla nahoru po schodech přes mříž k soukromým bytům. Také jsem se na pouti najedl. Cestou zpět jsem potkal asi 15 účastníků, prošli jsme kousek pouti a vrátili se.
V neděli se turnaj dohrál. Zcela naposled se dohrával rapid, kde proti sobě na čtvrté šachovnici opět hrály dvojice, které se střídaly po třech tazích a doprovázely to průpovídkami. Na závěr partie dokonce oba naši spoluhráči seděli na stejné židli.
Chtěl jsem udělat společnou fotku u Míry Chaloupky, ale Branďák to zakázal a komentoval, že cedule bývala zarostlá a kolem ní to vykáceli, takže jsme se vyfotili na kurtu.
zleva stojící Ondřej Mazura, Jan Fiala, Vít Brandejský a další tři spoluhráči, jejichž jména jsem zapomněl
Byli jsme vyhlášeni jako poslední, ale posléze jsme zjistili, že v tabulce je chyba, protože nám chyběly 2 body z fotbalu. Díky nim bychom dosáhli stejně bodů jako Hroti a díky lepšímu vzájemnému výsledku bychom byli předposlední. Na opakování ceremoniálu jsme netrvali. Při přepisování tabulky jsem však dodatečně zjistil, že součet u Hrotů vychází dokonce o bod méně. Při 7 družstvech každé družstvo hrálo 6 zápasů o 10 bodů, celkem se tedy rozdělovalo 60+50+40+30+20+10 = 210 bodů, součet tabulky však je 208 bodů, takže tam někde zůstala chyba.
Všechna čest Ondrovi, že v této době (pro pořádání turnajů nevhodné) uspořádal tento turnaj s velkým úspěchem. Přesto jsem si opět připomenul, proč do Žamberka nechci jezdit. Nohejbal mě však baví a chtěl bych ho hrát častěji než 1x za 4 roky.
Zpátky jsme jeli s Branďákem spolu a díky nějaké uzavírce projížděli obcí, na jejíž ceduli bylo napsáno: S EMENO. Druhé písmeno bylo zasprejováno. Branďák v mapě dohledal, že se obec jmenuje SLEMENO. Odpověděl jsem: "Mají na obecním úřadě 50 písmen L a pořád to tam dolepují." - na závěr poslední špatný vtip.
Jan Fiala
(fotili 1, 2, 7 pořadatelé, 4-6 Jan Fiala)