Mish Mash 2015
Týmové foto, unavené tváře patří hráčům (z prostředku doleva a pak zase doprava): Robin „Zastupující říšský kapitán“ Hrdina, Čenda „Mág ani za mák“ Čermák, David „Zlomkost“ Zvára, Míra „Capo di tutti capi“ Chaloupka (in memoriam), Branďák „Branďák“ Branďák, Vít „Yohan Cabaye je nejlepší fotbalista historie, a kdyby hrál v útoku, tak má nejvíc gólů“ Moravec.
Pro srovnání dva roky staré foto z cyklu Archivní tajemství. Z kvality snímku na mě dopadá ono tíživé vědomí technologického pokroku posledních let. Jistě jste si všimli našich nových dresů (na úvodní fotce tedy) – jsou nevšední, o to nám také šlo. Na páteční tiskové konferenci padaly na jejich adresu samé ostré výrazy, vyjádření mnohých nám předpovídala doslova kulturní sebevraždu. Cirkus, kolotočáři, manéž, Bolek Polívka, Eduard Bass. Tohle všechno jsme slyšeli. Od sebe samých. Přesto jsme si ke zvláštní symbolice a extravaganci prosluněných trikotů cestu našli – Islanders, ostrov, paprsky, modré nebe, pozitivní energie, transcedence, Bůh, posmrtný život, reinkarnace. V tomto duchu se nesla debata při zpáteční cestě. Neuvěřitelný vývoj.
Za fyzicky nepřítomného kapitána Míru Chaloupku zaskočil duchem nepřítomný Robin Hrdina. A musím říct, že nás mile překvapil – z pozice nováčka si nevedl vůbec dobře! Jakožto specialista na šachy udělal asi 1,5 bodu z 36 partií, ocenili jsme však alespoň jeho obětavou hru na volejbale. Obětavou ve smyslu, že disciplínu bezhlavě nebojkotoval, jako to už roky dělá Čenda.
Čendova fotka, na které je vidět David. Bohužel, náš nejpasivnější člen se objektivu spíš vyhýbá… David v sobotu ubránil v poslední partii celého dne remízu ve věžovce věž vs. věž+h+f, čímž nás senzačně posunul do finále A. Tam už jsme byli za otloukánky, potěšila snad jen fotbalová bitva století proti vítěznému družstvu, kterou jsme po vstřelené brance, jež padla po teči dvou obránců, tří útočníků, pařezu a obou nohou gólmana, doslova ubojovali, uzakopávali a uváleli 1:0.
Pozdní fáze nohejbalového klání – jak vidno, všichni se skvěle baví. Jedná se sice o fotografii, ale ani v případě videozáznamu by se obraz příliš neměnil.
Pár momentek ze vždy prestižního derby proti Bratrstvu. Ve fotbale jsme neproměnili množství šancí, a naopak jsme dvakrát inkasovali hlavou ze vzduchu. Porážka 1:2 byla naší jedinou v turnaji. Ten týpek v bráně byl úplně neuvěřitelnej…
… tenhle bohužel taky. Ačkoliv tato střela nakonec pouze rozezvučela zeď za bránou. Obrana, jak vidno, pracovala především v tomto případě na jedničku.
Náš předposlední volejbalový zápas byl jedním z nejsrandovnějších, které jsem v profesionálním ringu zažil. Tohle je tak vtipný moment, že vám ho ani nebudu vysvětlovat. Noční můra každého Mish mashe skoro přinesla právě v tomto mači nečekané rozuzlení – do poslední chvíle jsme bojovali o zisk druhého setu, a to přesto, že ruce ke hře používal pouze Branďák (pozn.: noha i hlava platí). Zábavnější byl snad už pouze závěrečný volejbal, v němž jsme se shodli se soupeři na remíze bez boje, pro všeobecnou nasáklost míče.
Turnaj vyhráli takoví ti nejsilnější, co mají v týmu spoustu nejlepších šachistů (průměr Ela něco jako 2450) a skvělých sportovců. Druhé bylo Bratrstvo, třetí pak snad Los Kalibos, nebo já už si to nepamatuju…
Pro pořádek uvedu naše historická umístění, ať si vedeme statistiku:
2010: 1. místo
2011: 2. místo
2012: Nezúčastnili jsme se.
2013: 5. místo
2014: 4. místo
2015: 4. místo
Věřím, že v létě zase postavíme Islanders v soutěži družstev během Czech openu. Tolik závěrem.
Vít Moravec