Komentář k turnaji Mistrovství Evropy amatérů s ELO do 1800
25.07.-01.08.2009, Pardubice
V prvních třech kolech jsem dostával relativně slabé soupeře a vyhrával jsem po jejich chybách. Ve čtvrtém kole jsem zahájení sehrál mimořádně pasivně - dokonce to vypadá jako nějaká exhibice... Partie Lucovnik-Fiala po 13...a6
Soupeř pokračoval 14.d5 s výhodou na jeho straně. Objektivně bych měl být rád za remízu. V páté partii jsem stál podezřele, ale úspěšně jsem nastražil vyhrávající léčku, díky níž jsem vyhrál. Šestou partii jsem zkazil a měl prohranou na vzdáleného postouplého volného pěšce, nicméně stále jsem bojoval. Partie Brank-Fiala po 42...Jd4-e2+
Soupeř poměrně dlouho přemýšlel a zahrál 42...Kh2??, načež jsem mu dal 43.Vxh4 mat. V dalším kole jsem obětoval pěšce. Partie Fiala-Maslanka po 12.f5
Protivník samozřejmě oběť nepřijal. Partie se po celou dobu točila okolo rovnovážného bodu a stejně i skončila. Osmým rivalem byla aktuální jednička tabulky. V důsledku účasti na dopoledním bleskáči družstev jsem odblical zahájení (soupeř taky), v němž mi soupeř udělal volného pěšce, který se zdál být slabinou, s měnícími se figurami však rostl na síle. Dlouho jsem se v koncovce snažil o výhru, zatímco soupeř remízu jednou nabídl a dvakrát jí hodnotil pozici. Nepřesnými tahy jsem se připravil o zesilování a možnost zisku bodu, neboť možnosti tam byly. Dokonce jsme se dostali na druhý 60tahový partiář, ale ani to nepomohlo. Remis.
V poslední partii jsem brzy získal jasně vyhrané postavení, které bych za normálních okolností vyhrál. Soupeř, Jan Zajc ze Slovinska, se ale choval velice nesportovně, nefér, neslušně, přímo sprostě. Používal na mě těžký psychologický nátlak. Strašně často se mi upřeně díval do očí. Když byl na tahu, chvíli se díval na šachovnici a na chvilku se mi podíval do očí. Nedalo se tam vydržet a téměř po každém svém zahraném tahu jsem musel odejít. Horší to bylo, když jsem byl na tahu já. To se na mě koukal skoro pořád. Od partie odcházel málokdy a na pozici se na můj čas skoro nedíval. Ze začátku, kdy byla pozice, jednoduchá, to ještě nebylo tak strašně, ale jak se to zesložiťovalo, bylo to horší a horší. Třeba uprostřed propočítávané varianty jsem si uvědomil (všiml), že na mě zírá, a zapomněl jsem, co jsem počítal. Znervózňovalo mě to, nemohl jsem se soustředit. Ona neschopnost koncentrace způsoběná upřeným pohledem byla příčinou nepřesných tahů, zhorčujících mou pozici. To vše, ještě navíc s už uvedeným nadměrným procházením, mi způsobilo velkou časovou ztrátu. Po kruté časovce jsem se už dokonce soustředit nedokázal. Zkazil jsem, co se dalo, a prohranou pozici tahal dál. Již s dámou méně mi došel čas. Ani ruku jsem mu nechtěl podat, jak jsem byl na něj naštvaný. Ale nesnížil jsem se na jeho nečestnou úroveń a vyšel jsem z toho se ctí. Nutno ještě upřesnit - upřeně mi hleděl do očí. Chladný, nenávistný pohlad. Jako by mě chtěl pohledem propálit nebo snad zabít.
S 6,5 body jsem skončil 10. a na vyhlášení nejel. No ale skončilo se šťastně - vyhraté 300 vyzvedl Oldřich Eisner. Ježdění vlakem bylo moc fajn (jezdili jsme spolu Oldřich Eisner, Jiří Nigrin a já, několikrát i Jiří Záběhlický), pachuť z posledního kola (a tím vlastně i z celého festivalu) ale zůstává. Příští rok si účast dvakrát rozmyslím, nevim, jestli mi to za to stojí...
Jan Fiala