Czech Open 2017 – týden první
V uplynulých dnech jsme opět oprášili značku Český Brod Islanders, tentokrát na turnaji družstev v Pardubicích. Jedná se tradičně o první turnaj v rámci monstrózního festivalu šachu, her, kultury a oddechu Czech Open. Sestavu jsme upekli následujícím způsobem: 1. Moravec, 2. Horák, 3. Čermák, 4. Fiala, 5. Hofman, 6. Brandejský. Po loňském fiasku padaly hlavy, a tak Ondru Šedivého nahradil dvanáctiletý Kryštof Hofman z Nového Boru. Kromě upadlé hlavy měl Ondra ještě praxi a nemohl turnaj absolvovat.
Nasazeni jsme byli na 51. místě, víme ale dobře, že ve skutečnosti jsme trochu slabší, protože hodně rotujeme sestavou. I proto je výsledná 50. příčka opravdu vynikajícím výsledkem. Pojďme se podívat, jak se to celé přihodilo.
Do prvního kola jsme dostali Sedlčany, což bylo úsměvné, protože ještě před zveřejněním úplných startovních listin jsme ze srandy přemýšleli, jakou taktiku zvolit, kdybychom dostali třeba takové Sedlčany. Trochu nabubřele jsem debatu prohlásil za zvrhlou s tím, že přece nebudeme vymýšlet jak porazit Sedlčany. No, musím říct, že se nám to skoro vymstilo…
Branďák rozehrál zahájení celkem nadějně, bohužel mladý Filip Vopálka našel moc hezký taktický trik, po kterém naopak získal skvělou pozici bez dam. Nadále našeho matadora vodil po šachovnici ze strany na stranu a poziční převahu přetavil v bod. Petr Havelka před partií nezapomněl připomenout, že jsem ho ještě nikdy ve vážné neporazil (tři remízy a spíš jsem byl vždycky horší), nicméně Čenda si s ním po nátlakovém celodvorcovém výkonu poradil. Mně se povedlo zahájení a s Ondrou Hlaváčkem jsem brzy získal pika, ale Ondra měl skvělou kompenzaci v aktivních figurách. Nepočínal si ale dostatečné důrazně a dovolil mi postupně uplatnit materiál. Ani Martin nezvítězil nijak přesvědčivě, Roman Šimák s ním měl ještě těsně před koncem na šachovnici remízu, v kritické chvíli ale promáchl.
Popis derby se Sedlčany je typickým výsledkem veškerých snah dnešní postmoderní společnosti. Vím totiž, že minimálně Petr Havelka bude tento článek číst, a proto jsem mu chtěl udělat radost a zavděčit se mu líbivým popisem hry jeho týmu.
Další zápasy už prolétnu rychleji, sem tam vložím diagram a uvidíme, co z toho bude.
Páteční ranní kolo proti slovenským Chess Lady jsme absolvovali podobně jako loni bez mé přítomnosti, a podobně jako loni se prosadil opět pouze Čenda, jenž korigoval na 1:3 výhrou nad Danadou (2248).
Čermák–Danada po nějakém tahu, BNT.
Čenda zahrál správné 1.Sh7+ a černý zachyboval 1…Kh8?? Jiný ústup by vedl do nějaké rovnováhy (byť pochybné). 2.Sb1 kryje mat a vytváří nebránitelné hrozby. 2…Vd7 3.fxg7+ Kg8 4.Dh6 Sxa2 5.Dh7+ Kf7 6.g8(D)+ 1:0
V třetím kole jsme v hotovém krváku zdolali německý tým SC 1994 Oberland 2,5:1,5. Nejprve se Branďák potřetí v turnaji přesvědčil, že jestli nebude dělat rošádu, tak do nebe rozhodně nepůjde.
Szkoludek–Brandejský po tahu 8…e6, BNT.
Nutné bylo 8…a6, bílý může trestat. Řešení se zobrazí při najetí sem.
Brzy nato asi po třech hodinách vyrovnal Martin a Honzík měl celou partii čistou kvalitu navíc v naprosto bezpečné pozici.
Fiala–Rössler po tahu 16…0-0, BNT.
Bílý na tahu vyhraje. Řešení se zobrazí při najetí sem.
Pak se zahřmělo a na střechu pardubické ČEZ Arény začalo mohutně pršet – to šachoví bohové bouchli nejedno šampaňské na oslavu dalšího parádního Královského gambitu v podání českobrodské vé em sedmičky.
Moravec–Haüsler po tahu 27…Va8, BNT.
Zahraje-li bílý pár tahů za sebou přesně, vyhraje. Řešení se zobrazí při najetí sem.
Vedli jsme 2:1, ale představení zdaleka nebylo u konce. Honzík totiž několikrát minul přechody do vyhraných věžovek a pěšcovek, až se houževnatý soupeř propracoval asi k vyhrané pozici s dvěma spojenými volnými pěšci valícími se k mantinelu. A protože jsme měli žízeň, hlad a žízeň, nevím, co se stalo dál, ale věrozvěst Čenda donesl do hospody příznivou zprávu o remíze a naší týmové výhře.
Ráno na nás vyšlo Vysoké Mýto, které bylo rozhodně hratelné. To tedy neplatilo o první desce, proti silnému soupeři jsem podal hanebný výkon. Čenda navíc ztratil dámu při pokusu sebrat soupeřovi všechny pěšce – stihnul mu vzít tři, je však smutným faktem, že i kdyby dáma sebrala všech osm pěšců na šachovnici a až pak padla, byl by Čenda stále v materiální nevýhodě. Po boji prohrál i Kryštof, na 1:3 alespoň upravil Martin.
Bylo jasné, že medailový sen je v prachu a o čest jsme hrát nehodlali. Proti slabšímu celku Hořic jsme tak zase zarotovali sestavou, což přesto vedlo k celkem pohodové výhře 3,5:0,5. Po 5. kole jsme tak měli 6 zápasových bodů, čímž jsme už překonali loňských 5 bodů, pokud mi kalkulačka nekecá.
O nedělním ranním kole (od nelidských 8:00) proti Českému Těšínu vím pouze z doslechu. Čenda prohrál v miniaturce, čímž byl potrestán, a zcela po právu, za předčasný odchod ze společenského večera.
Opět jsme si při celkové prohře 1:3 připsali alespoň čestnou výhru, pěkný skalp si odnesl Kryštof.
Hofman – Běloušek po tahu 22…Dg7, BNT.
Černý už v obtížné pozici zachyboval, bílý na tahu získá materiál. Řešení se zobrazí při najetí sem.
Hráči nám odpadali jak hrušky, zdecimovaný a vyčerpaný mančaft však usedl i proti nám. Béčku Orlové totiž odjel čtvrtý hráč na pouť a druhá deska zas přišla o čerstvě vyfasovaných berlích. Aby si mohl zahrát Kryštof (když už to má nejdál a je nejmladší), vynechal Honzík a odjel domů. Velmi jsem litoval, že jsem opět neposadil sebe, alespoň utrápenou remízu jsem ale udržel. Z pozice síly naopak plichtil Kryštof a Martin pozval soupeře k teoretickému kraulu.
Šrámek–Horák po tahu 16.Sd4, ČNT.
Bílý si to namířil hlavou přímo proti nečekané oběti. 16…Vxc2!!? Je zajímavé, že na tento tah přišel v jedné naší analýze zhruba před dvěma lety právě Kryštof, který seděl v tomto případě hned u vedlejšího stolu. Ne že bychom to měli tehdy perfektně propočítané, ale myšlenka nás zaujala, a tak jsem ji mohl šířit dál. Martin se do této pozice dostal ve vážné partii už potřetí, pokud je mi známo.
17.Sxc2 Dxa2 18.b3? Nutné je 18.De3. Partie pokračovala 18…Vc8 19.Sxg7 Sf5 20.Sb2 Dxb3 21.Sc3 Vxc3 0:1
Připojím ještě tradiční hodnocení jednotlivých hráčů.
Vít Moravec – 2,5 bodu ze 4 partií, perfo 2117
Jakožto kapitán týmu jsem musel kromě samotných bojů na šachovnici hlídat také zákulisní hry a dohody ostatních týmů, což mě stálo mnoho sil a bezesných nocí. Pro mančaft jsem nechal v Pardubicích duši a myslím, že se můžu směle prohlásit za nejlepšího lídra všech dob.
Martin Horák – 5 bodů ze 7 partií, perfo 2161
Martin tradičně sehrál úplně všechno a jako vždy přinesl do kasičky pěkný bodový příděl. Na první desku to sice ještě není (1 bod ze 3 je na jedničce v týmu s takovými ambicemi prostě málo), ale věřím, že až přijde kapitánskému řemeslu trochu na kloub, mohl by mě jednoho pošmourného dne vystřídat.
Čenda Čermák – 3 body z 5 partií, perfo 2087
Oproti loňským extempore se předvedl v lepším světle a odehrál velmi dobrý turnaj. Čenda si navíc stejně jako loni připsal největší skalp z celého týmu, byť letos bezprostředně po úspěchu vynechal svou charakteristickou popartiovou oslavu u nejbližšího keříku.
Jan Fiala – 0,5 bodu ze 3 partií, perfo 1814
Škoda nedotažené partie proti Němcům, výhra by byla zasloužená – i remíza však znamenala poměrně cenné dva body do tabulky. Celkově mám z Jenovy hry oproti loňsku lepší dojem. V neposlední řadě mu musíme k plusu připsat oběť v posledním kole, v němž padnul na oltář úspěchu a hrdinně se vzdal své partie ve prospěch jiných.
Kryštof Hofman – 2,5 bodu ze 4 partií, perfo 1933
Na Kryštofa vyšly čtyřikrát bílé figurky, takže se mu (kromě jediné prohry) dýchalo dobře a předvedl to i na šachovnici. Skalp hráče s Elem přes 2000 si možná ve vážné ještě nepřipsal, navíc bodoval i v dalších zápasech. Pěkný výkon.
Vít Brandejský – 0,5 bodu ze 4 partií, perfo 1109
Branďák si splnil normu půl bodu na turnaj, podle mě ale sehrál podobný turnaj jako loni Honzík – nikdy nevyšel pořádně ze zahájení a pak už se to napravuje těžko. Věřím, že kdyby dělal častěji rošádu, byl by lepším a šťastnějším člověkem.
Celkové výsledky mě tradičně nezajímají, proto si je v případě zájmu najděte sami. My byli 50., opakuji, 50.
Vít Moravec