Co jsme komu udělali?

Mistrovství Čech, 20. - 27.10.2012, Hrdoňov

Nejdůležitější turnaj roku je opět za námi. A dopadl stejně jako předchozí dva – po skvěle sehraném turnaji Martin opět na postup nedosáhl. Udělali jsme maximum, Martin dokázal získat kýžených 6/9, ale byl to prostě neuvěřitelně smolný závěr turnaje, který ho připravil o vysněné MČR. Podrobnosti kolem celého týdenního pobytu v Hrdoňově u Frymburka jsem popsal v článku na vlašimském webu, na tomto místě se budu věnovat čistě šachové části v podání našeho jediného reprezentanta.

Martin byl nasazený jako číslo šest – to vypadá opticky velmi nadějně, ale všichni dobře víme, že Ela jsou v mládežnických kategoriích jen velmi orientační a nemusí vypovídat o ničem. Tím spíš, že startovní listiny se dělají podle Ela Fide, jinak by byl Martin nasazen až na začátku druhé desítky. Letos byla špička velmi široká, z první dvacítky borců mohl postoupit kdokoliv.

V prvním kole nebyla větší překážkou Eliška Kalinová z Ústí nad Labem. Bílá se v Sicilce (Word mi opravil tento výraz na Šidilku, toto zahájení ale rozhodně není určeno jen pro hospodské blicky o bůra s flekem) nejprve oslabila útokem, aby následně vyměnila dámy a prohrála typicky špatnou koncovku. Druhé kolo už slibovalo těžší souboj. Našemu hráči se nepovedlo úplně ideálně zahájení, ale postupem času se začala projevovat jeho výkonnostní převaha. Bohužel přišel ale špatný odhad vzniklé věžovky, což soupeř potrestal. I když – nabízel během partie třikrát remízu, a to dokonce ještě ve zcela vyhrané věžovce. Martin statečně odmítl, za což si zaslouží pochvalu – bylo mi až zle, jak všechna děcka neustále taktizovala a předháněla se v nabízení smírů. V tomto směru jsme snad opět zvítězili – nula nabídek minimálně dělí první místo :-)

Třetí kolo a Kryštof Nuc z Hradce Králové, známý to soupeř. Během loňského mistrovství ho Martin porazil až na čas, letos to bylo hladší.

 

 

Ve čtvrtém kole byla soupeřkou další dívka, tentokrát se jednalo o středočeské derby s Martinou Tajovskou. V Buštěhradě odvádějí bratři Bukové výbornou práci, ke všemu před nedávnem zaštítil výuku šachu v tomto městečku na Kladensku sám Anatolij Karpov. Rozhodně jsme nemohli tento mač podcenit. Hrál se otec všech zahájení, tedy královský gambit. Okamžitě vznikla krásná pozice, soupeřka navíc nehrála úplně aktivně.

 

 

Po velkém boji nakonec Martin zvítězil v koncovce nestejných střelců, ta byla ovšem sehrána brilantně! Následovaly dvě nesmírně vyčerpávající a bojovné remízy. V pátém kole s Martinem Novákem, kde náš borec mohl soupeře zardousit už po zahájení, ale ten se bránil dobře a remíza partii nakonec slušela. V kole šestém pak s Martinem Hollanem (třetí Martin(a) za sebou). Zahájení opět super, ale ze strachu před remízou se pokoušel Martin pozici zbytečně komplikovat, než aby hrál na malou výhodu v koncovce. Soupeř najednou vystrčil drápky a pohyboval se po zbytek partie na hranici výhry.

 

 

Je tu kolo sedmé a nejtěžší zkouška v podobě nasazené dvojky Matyáše Szücse. Byla to pěkná partie z obou stran, Martin nevyužil všechny možnosti a v jednu chvíli bohužel polevil v tlaku, což černému pomohlo zkonsolidovat síly a uplatnit pěšce navíc. Ale opět, diváci se museli u onlinu bavit. Nyní už bylo jasné, že z následujících dvou kol bude nutné být stoprocentní a doufat v přízeň osudu.

 

 

Osmé kolo má svůj vlastní příběh. Abych dodal mým spolubydlícím optimistické nálady, naladil jsem pro páteční ráno uchu lahodící písničku, která měla jedinou vadu – nevzbudila mě. Svou roli hrálo i celkové vyčerpání, možná tak deset dní jsem pořádně nespal, což se toho rána prostě projevilo a na zvukový signál jsem vůbec nereagoval. Kluci na pokoji budík slyšeli a prý se jim písnička velmi líbila. Zvyklí čekat na úplně vykopání z postele si však po dobroukání melodie znovu načechrali polštáře pod hlavou a spalo se dál. Výsledkem byl o jeden a půl hodiny delší spánek, který narušilo až klepání Tomáše Vojty na naše dveře v 9:27. V 9:30 už seděli oba spáči u šachovnic a snažili se vypořádat s půlhodinovým deficitem. Nebylo mi věru příjemně, celá situace byla jednoznačně mojí chybou. Navíc se rozehrálo u Martina poměrně divoké zahájení, Patrik Žejdlík hrál i dost rychle a sebejistě. Snad nikdy jsem se nemodlil k šachovému Bohu o šťastný konec víc, než během této partie. A pomohlo to – vyhrál jak Fanda Helebrand (první spáč), tak po neskutečném výkonu i Martin (dokonce bez ponožek!). Takže nakonec vše dobře dopadlo a já mohl vydávat tah s delším spánkem za geniální turnajovou strategii. (Jen kdyby to náhodou četli soupeři – omlouváme se dodatečně za pozdní příchod, dobře vím, jak nepříjemné to je pro čekajícího hráče, rozhodně v tom nebyl úmysl.)

 

 

Vžijte se do situace – vstanete, během minuty už běžíte na partii a nevíte, jestli vůbec stihnete čekací dobu (která byla hodinu, ale po probuzení jsme měli velký strach, jestli není poloviční). Po tomto zážitku sehrát ještě takovou partii. Ono to možná paradoxně pomohlo, nebyl čas na nervozitu. Ale už nikdy víc!

Do posledního kola nám los přisoudil Vojtěcha Pařízka. I s večeří nám trvalo bezmála tři hodiny, než jsme se dokázali nějak shodnout na výběru zahájení. Kobyliský talent hraje leccos, ale báli jsme se přípravy, navíc se Martinovi do některých soupeřových systémů nechtělo. Nakonec jsme se po dlouhém a úmorném hledání shodli, že podruhé v kariéře dojde na tah 1.d4. První pokus byl úspěšný (MČech 2010) a věřili jsme i tentokrát. Správnost tohoto rozhodnutí se potvrdila už ráno při příchodu na partii, když jsem viděl Vojtu kráčet po boku turnajového trenéra Jirky Tůmy (mj. můj bývalý spoluhráč z Kutné Hory), takže bůhví, co spolu kuli za pikle :-) Hlavní pokyn zněl jasně: „Hlavně se soustřeď, abys nesáhnul na „e“ pěšce!“ To se povedlo a Martin po trpělivém výkonu soupeře dorazil ve střelcovce (i když to byly velké nervy a co chvíli jsme se báli, že soupeř vyklouzne). Pak už přišlo na řadu počítání bodů, pomocného hodnocení a já nevím čeho všeho. Bohužel výsledky ostatních partií vyšly nejhůře, jak mohly.

Ve výsledku je z toho 6/9 a 10. místo na Mistrovství Čech – to je výkon, za který se rozhodně nemusí stydět. Bohužel je to ale také první nepostupové místo na MČR. Martin má na tohle neskutečnou smůlu – rok 2010 = 4. náhradník MČR, rok 2011 = 2. náhradník MČR, rok 2012 = 1. náhradník MČR.

Když si tak čtu článek zpětně, tak koukám, že jsem nějak moc chválil. Jinak to ale nejde. Z Martinovy strany to byl parádní turnaj nejen výsledkově, ale především herně. Vysněný postup utekl o jedno místečko, tam to chtělo i trochu štěstí. Nedá se nic dělat, první náhradník má pořád nějakou naději, ale i kdyby to nevyšlo, tak věřím, že Martin se jednou ještě na republikové úrovni prosadí, protože - prostě hraje skvěle :-). Pro srovnání – v jeho letech jsem s 3. výkonnostní třídou absolvoval svůj první vážný turnaj (MČech 2004) a o šachu jsem věděl asi stejně jako o motoru v traktoru... Jednou to přijde…

Vít Moravec

 

ŠK Český Brod

Aktuality O oddíle Historie Přebory oddílu A tým B tým C tým Staré sezóny Turnaje Různé Diskuze Odkazy