Open kvízuj o stošest

Open Desko Liberec, 15.–22.07.2023, Liberec

V sobotu jsme s Branďákem a Čendou vyrazili do Liberce. Cesta proběhla v pohodě i s obvyklou zastávkou u letadla.

„Jede s námi i Radek Moucha,“ zahlásil v autě Branďák. Otevřel okénko. „Už odletěl.“

„Letos otevřeli špatnou stranu dveří,“ prohlásil Branďák při vstupu do školy.

Vyhlásili jsme si předsevzetí – budu chodit denně plavat, Branďák si každé ráno zaběhá a Čenda vypije většinu tvrdého alkoholu, který si přivezl. Šlo o šest půllitrových ovocných destilátů (obj. 45 %), o které čekal rvačku, ale nechtěl se moc dělit.

Plánovali jsme také návštěvu kina – Čenda stále básnil o Barbie, kterou jsme s Branďákem zamítli. Zmiňoval jsem animáky Suzume a Mezi živly, avšak k pramalému nadšení ostatních. Shoda nakonec panovala pouze nad Oppenheimerem.

Po prezenci nám Ivan Kopal vysvětlil boční cestu – že dveří s nápisem „Nedotýkat se“ se nemáme dotýkat. Ihned jsem si vzpomněl na starší fotku, jak se Čenda dveří dotýká. Ve třídě nás čekaly dva sekty a tři skleničky.

Vypravili jsme se na oběd do Radničního sklípku. Viděli jsme novou sochu nazvanou Vulpes Gott. Poté jsem si v obchodě koupil mj. opalovací krém s ochranným faktorem 50.

„Čenda má pětačtyříctku, ty padesátku,“ poznamenal Branďák.

Před kolem ještě Branďák s Čendou navštívili Plzeňskou restauraci a zhlédli část Tour de France, ale pak si Čenda postěžoval na zamčené záchody – museli žádat o klíč.

Večer jsem vyrazil na přehradu, ta však byla vypuštěná kvůli rekonstrukci, takže jsem se poníženě vrátil. Vysvětlení vzbudilo velké pobavení. Poté jsme hráli deskovky.

 

V neděli ráno Branďák informoval, že nemohl oběhnout přehradu, protože je oplocená a částečně uzavřená. Restaurace u přehrady však funguje, jen je k ní krkolomný přístup z druhé strany.

Hrálo se dvoukolo. Dopoledne jsem prohrál. Po obědě v bufetu jsme vyšli na lesní koupaliště. Před odchodem jsem si ještě odskočil.

Branďák: „Honzík šel na záchod, protože nebyl vychcanej u partie.“

Večer jsme hráli fotbal, ping pong a deskovky.

Branďák v Krycích jménech dal nápovědu: „Savec 2.“
Vojta přemýšlel nahlas: „Je to brouk, což je divný, protože to není savec.“

 

V pondělí jsme vyjeli na výlet vlakem do Smržovky. Navštívili jsme pramen Nisy. S Čendou jsme se z něj napili. Dále jsme pokračovali přes Kynast a Jablonecké paseky do Jablonce nad Nisou. Tam jsme se naobědvali v Pivovaru Volt a Čenda tam jídlo označil za lepší než v Black Horse. Branďák a Čenda si objednali pivo Kyseláč. Podruhé si ho nedali.

„Ten kyseláč je moc kyselý,“ vysvětlil Branďák. Čendovi chutnal, ale chtěl zkusit i další. Zaujaly nás názvy piv. Nabízeli 17° Transofmátor, 12° Zdroj, 16° Eliášův oheň, 13° Flash, 9° Elektrolit, 14° Zesilovač, 6° Převodník, 18° Zkrat.

Zpět jsme jeli náhradním autobusem do Vratislavic nad Nisou a poté tramvají.

Večer jsem sám vyrazil na lesní koupaliště (ověřil jsem si, že zavírá až v 22 hodin). Ostatní mezitím hráli ping pong a poté se ve třídě u Holásků dívali na anime seriál přes dataprojektor.

 

V úterý jsme si v turnaji vzali volno a podnikli vrcholový výlet. Autobusem jsme dojeli do Bedřichova, ale stánek s občerstvením u parkoviště byl zavřený. Vyšli jsme na Novou louku, kde jsme se naobědvali v Šámalově chatě. Pokračovali jsme na Sněžné věžičky. Cestou jsme, stejně jako ostatní dny, rozebírali filmy a seriály, které jsme za poslední rok viděli. U jednoho Čendova filmu jsem si jej popletl se snímkem Tři tisíce let touhy.

„Se zjeví babičce džin?“
„Ne, rum,“ odpověděl Branďák.

Přišli jsme k věžičce.

„Zleva je žebřík,“ prohlásil jsem suverénně. Nebyl. Branďák chtěl vylézt a začal hledat cestu. Škrábali jsme se nahoru.

„Příští ročník bude můj memoriál,“ prohlásil Branďák a vůbec to neznělo jako vtip. Své zděšení jsem nedal znát. S lezením po skalách bez jištění mám zkušenosti, takže jsem mu radil v pokračování nahoru. Sám jsem vylezl bez komentáře. Z věžičky byly vidět jen stromy! Nahlas jsme to glosovali, načež na nás zavolali z jiné věžičky, tam že výhled je. Čenda zůstal dole.

Přišli jsme k další věžičce, kde značená trasa končila, a… vylezli po žebříku na levé straně. Na jih se naskytl hezký výhled.

Sešli jsme do Josefova Dolu. Přišli jsme na nádraží v 15:56, kdy měl jet vlak. Na jeho příjezd čekalo dost lidí. Branďák a Čenda vyšli přes silnici ke stánku se zmrzlinou. Vtom zahlásili vlak a ten začal přijíždět. Čenda se vrátil a Branďák nakonec nastoupil mezi posledními i s kornoutkem. Samozřejmě jsme nemohli vědět, že by to Čenda stihl, protože pro zmrzlinu si šel i strojvedoucí.

Večer jsme se krátce stavili ve škole a vyrazili do restaurace Pivovarský dvůr na hospodský kvíz – filmový speciál. Cestou na mě spoluhráči, zklamaní, že nejsme Mocné kachny, doráželi, jak se jmenujeme.

„ŠK Český Brod?“
„Ne.“
„Českobrodský spolek šachovní?“
„Ne.“
„Je v názvu Český Brod?“
„Už to neřešte. To bude překvapení.“
„Barbie Boys?“
„Tak debilní to zase není.“

Dorazili jsme do hospody a usadili se. Po chvíli si nás moderátor přišel odškrtnout.

„Jak se jmenujete?“
„Šachový klub Český Brod.“

Branďák zrudl, chytl se za obličej, odvrátil hlavu a názvu vynadal. Ještě jsme si vyjasnili, že jsem nelhal, ale oni se špatně ptali, případně jsem to zakecal.

Celkově jsme skončili 5. z 12, což není vůbec špatné.

Otázky byly velmi různorodé. Rozsáhlé znalosti prokázal Čenda, bez něhož by vůbec nemělo smysl uvažovat o účasti na tomto kvízu. S Branďákem jsme toho věděli jen pomálu.

Branďák se celý kvíz těšil na sportovní filmy, ale nakonec z toho byla jen jedna otázka v aktualitách – jakého sportu se týkal film Životní trefa (Hustle). V hudebním tématu správně poznal film Moulin Rouge, který jsme ale nenapsali. Dále správně určil nádraží s nástupištěm 9 ¾ z Harryho Pottera (King’s Cross).

Mně se podařilo určit seriál s premiérou z roku 1990, kde se téměř nemluví (Mr. Bean). Také jsem správně prosadil, že v Křečovicích se natáčel film Vesničko má středisková. V tématu Hlášky se mi podařil obrovský úspěch – u otázky na gramaticky nesprávnou hlášku, nadabovanou v originále ženou a v češtině mužem, jsem správně odhadl „E. T. volat domů“.

Úspěch jsem však smazal u hlášky „Dorota Máchalová – osmý řádek … …“, kde Čenda napsal správnou odpověď „vlevo dole“, ale po mém návrhu jsme ji přepsali na chybné „vpravo dole“, protože jsem film viděl osmkrát a byl se ochoten vsadit o kilo. I přesto jsem si dokázal hlášku zapamatovat špatně. Naprosto nepochopitelné! Toto selhání samozřejmě nemůže ospravedlnit ani zdání, že v dané scéně Drápal ukazuje spíše vpravo, kde se nachází i text.

Společně jsme v tématu Remaky dali dohromady seriál Taková normální rodinka – viděl jsem originál, Branďák remake. S Čendou jsme se v Sedmi samurajích a v Sedmi statečných dopočítali ke třem přeživším.

U vulgarity u jedné z postav z Perníkového táty jsem neúspěšně navrhnul „Bitch“, které se ukázalo jako správné. Čenda se přiznal, že většinou filmy a seriály sleduje v dabingu. Do češtiny byla nadávka překládána různě.

Také jsme odhalili chybu, kdy v prezentaci byla jako správná odpověď u filmu točeného na iPhone 12 uvedeno „Banger!“ namísto správného „Banger.“.

Ze špatných odpovědí stojí za zmínku vymyšlený chemický prvek ve filmu Černý panter (napsali jsme „benzinum“). Alf pochází z planety, kde slaví narozeniny dvakrát v roce – měli jsme uvést důvod. Čenda hned vypálil, že tam planeta oběhne slunce za dva dny, což jsem mu astrofyzikálně vyvracel a prosazoval svou odpověď, že planeta má dvě slunce, a tedy se počítají dny zvlášť podle otáčení planety kolem své osy vůči každému z nich. Rozseknutí sporu si vyhradil Branďák a napsal mou odpověď. Správná odpověď ale s astrofyzikou neměla pranic společného (aby dostávali více dárků).

Moderátor hodnotil mírně – uznal nám odpověď „Hrdobek“ místo „Hrbolek“ na jméno stařičkého profesora z filmu Marečku, podejte mi pero! U otázky, na které anglické univerzitě se natáčel Harry Potter, jsme dostali půlbod za špatnou odpověď Cambridge. Rovněž v pořadí hlášek u Pelíšků moderátor nezohlednil prohození. Zbaběle jsme se nepřiznali.

V průběhu, bez souvislosti s kvízem, také přišla řeč na rekord v počtu signifikantních úderů v MMA.

„Co je to signifikantní úder?“ zeptal jsem se. V odpověď mi dal Branďák pěstí do hrudi, silou zhruba jako bych mu flirtoval s manželkou – málo na ublížení, ale dost na to, abych si zapamatoval, že podobné otázky už klást nesmím.

V závěrečné tipovací otázce, na jakém pořadí v tržbách je film Pulp Fiction: Historky z podsvětí, jsme odpověděli 855.

Moderátor vyhlásil, že nejblíže je „Šachový klub Český Brod. Tito tři pánové. Moc toho nenamluví.“ Vyhráli jsme panáky a u této příležitosti chtěli pořídit společný snímek. Branďák se nechtěl fotit, že to ničí duši. Vysvětlili jsme mu, že po tom množství fotek již žádnou duši nemá. Nakonec svolil.

Branďák a Čenda kromě toho stihli každý šest piv.

„Tady jsem se docela zlil,“ komentoval Čenda. Čekal jsem s ním, až dopije pivo.
„Ať se neutopíš,“ použil jsem hlášku Miroslava Urbana.

Vyšli jsme ven a Čenda zmínil něco o vtipu a zeptal se: „Kde je ten čůrák?“
„Tamhle stojí,“ improvizovaně jsem ve dvojsmyslném vtipu pokračoval.

Po příchodu do třídy Branďák okamžitě usnul. S Čendou jsme vyšli na procházku.

„Proč je všude tolik velkých budov,“ nadhodil Čenda opilecky.
„Ses dal na večerní filozofování,“ odpověděl jsem a připojil úvahu, že je to tak správně – čím více vysokých budov, tím méně zastavěné půdy.

Obešli jsme školu a došli do parku. Čenda fotil strom.

„Nehýbejte se,“ řekl přitom.

Ukázalo se, že nemluví na strom, ale čte hlášku z mobilu.

Čendu zaujala budova s věžičkou. Nadhodil jsem, že by to mohl být vojenský objekt (skutečně je – dolní kasárna). Přes park jsme k němu došli. Zatímco Čenda fotil, přešel jsem silnici, abych se přes plot pokusil zahlédnout štít na fasádě. Mezitím u Čendy zastavilo auto Vojenské policie a přes okénko s ním mluvili. Že se ten objekt nesmí fotit. Čenda slíbil, že fotku smaže.

„Nedělej blbosti,“ prohlásil policista a auto odjelo. Čenda fotil dál. S jeho podnapilostí a zjevem (šortky, pruhované tričko, kroksy, v ruce láhev – chyběla už jen igelitka) se divím, že ho nesebrali.

Vymýšlel jsem, jak by Čendu potrestali.

„Udělají mi vodkaboarding,“ reagoval Čenda.

Můj dojem je něco mezi Hlavou XXII (zákaz fotit veřejnou budovu) a Švejkem (kde v očích putimského strážmistra Flanderky je Švejk ruský špión). Na Google mapách je budova z ulice vyfocena naprosto zřetelně.

„Branďák spí s brýlemi,“ informoval jsem po návratu.
„Aby viděl ty sny,“ odpověděl Čenda.

 

Ve středu jsme výlet dohodli až ráno a chtěli jet vlakem do Bílého Kostela nad Nisou, což znamenalo stihnout tramvaj za 10 minut. Zbalili jsme se tak bleskově, že jsem neměl čas se namazat a opalovací krém si dal do dlaně.

„Jsi šikovný,“ prohlásil Čenda na zastávce, kde to zjistil. V tramvaji jsem se namazal a zbytek krému dal Čendovi.

Vlak nejel. Místo toho jsme jeli náhradním autobusem do Hrádku nad Nisou (do Bílého Kostela nad Nisou jel až o půl hodiny později, na což jsme se rozhodli nečekat). Chtěli jsme jít do bistra #panelka, ale k rybníku Kristýna jsme přišli ze špatné strany, kde se nachází kemp. Odmítli jsme zaplatit vstup a vrátili se do města na oběd. Na fasádě restaurace Čendu zaujal strom jako z pohádky Dařbuján a Pandrhola.

Cesta byla špatně značená a několikrát jsme se vraceli nebo špatně odbočili. Šli jsme podél vojenského objektu.

„Hlavně nefoť,“ popíchnul jsem Čendu.

Došli jsme do Bílého Kostela nad Nisou, odkud jsme se vrátili vlakem.

Rychle jsem remizoval, vzápětí i Čenda a přihlásil jsem nás na běžný hospodský kvíz. Poslední dohrál Branďák a vyrazili jsme opět do Pivovarského dvora.

Bojovali jsme o druhé místo a nakonec skončili třetí. Mezi šesti týmy panovala příjemnější, tišší atmosféra a obsluha byla výrazně lepší. Moderátor se přišel zeptat, zda skutečně jsme Šachový klub Český Brod a posléze vyhlásil, že v kvízu jsou dvě družstva odjinud – Plzeň a Český Brod. Snažil se tak motivovat domácí manšafty.

Jeden Liberečan chtěl oba přespolní týmy ukázat. Mezi koly jsem se u něj stavil. Ptal se, jak se nazývá roláda mezi králem a věží, jak často ji hraji, jaké mám oblíbené zahájení, při zmínce o turnaji jeho spoluhráč zmínil Ivana Kopala, načež si vzal slovo opět původní tazatel a zažertoval, že Ivan Kopal hodně chlastá.

„Jsou tam nějaké holky?“ vyptával se dál. Podle popisu v odpovědi ho jedna zaujala a chtěl ji nechat pozdravovat. Také se ptal na možnost vstupu jako divák a kolik máme rating na chess.com.

V průběhu za námi přišel i ten druhý, že je spolužák Ivana Kopala z výšky, a jmenoval několik dřívějších libereckých šachových talentů, které jsme neznali. Zmínil jsem Vaška Fiňka – do jeho tátou vedeného kroužku že chodí syn tohoto soutěžícího.

U hudebního tématu si Čenda sundal kšiltovku: „Abych lépe slyšel.“

U tipovací otázky na rekord u nejtěžšího muže v historii se zaskvěl Čenda správnou odpovědí 635 kg. Tu si pamatoval z Guinessovy knihy rekordů.

Po kole, kde nám nevyšlo několik mých odpovědí, se na mě Branďák mlčky podíval pohledem, ve kterém se mísil výsměch a výčitky. To mě dopálilo a prohlásil jsem, že už s nimi na kvíz chodit nebudu. Jindy jsem přitom nekomentoval, ani gesty, zamítnutí své správné odpovědi.

I tento moderátor hodnotil mírně a i tento výsledek považuji za úspěch. Moderátor v komentáři ke kvízu uvedl: „(…) bronz brali hráči českobrodského šachového klubu. Na to, že hráli ve třech – paráda 👍“

Hráli jsme V pasti! ve třech. S Branďákem jsme vymýšleli pasti a popisovali pojmy. Stále hádal neutrální Čenda.

„Jsem Švýcarsko,“ prohlásil Čenda.

Popisoval jsem toulec.

„Ničíš nepřátele na dálku.“
„Luk? Šípy?“
„Místo, kde skladuješ ty dlouhé věci.“
„Kasárny?“

 

Ve čtvrtek jsme naplánovali výlet do zahraničí a vyjeli vlakem do Černous. Čenda v kšiltovce si sedl do řady sedadel vedle dětiček patrně z příměstského tábora. Každé dítě mělo reflexní kšiltovku.

„Sice máš také kšiltovku, ale jinak mezi ně nezapadáš,“ glosoval jsem.

V závěrečné části trasy rozhlas ve vagóně hlásil: „Tento vlak je bez průvodčího…“

Přesto vlak obcházel revizor (nikoliv průvodčí – neodmávával odjezd) a někomu dal pokutu. Počínal si přitom velice rozhodně a neústupně. Na něj by ztráta peněženky nefungovala.

„…normálně jezdím v Hradci,“ vysvětlil na můj doplňující dotaz. Bohužel jsem se nezeptal na to, co mě napadlo později – zda skutečně pracoval, nebo jel na dovolenou a přitom si zakontroloval.

Z Černous jsme šli do Polska. Branďák s Čendou původně chtěli do města Bogatynia, ale to nevycházelo, takže jsem navrhl tuto náhradu. Okolo Černous jsem již jednou byl sám a opět jsem se těšil na atmosféru konce světa. Cestou jsem si pohladil potulné koťátko. Bývalé nádraží v Zawidówě mělo volně přístupnou budovu – docela zachovalá, byť se do ní zakusuje zub času. Celkově to mělo atmosféru.

„Tam by se dal natočit horor,“ oznámil jsem nadšeně. Přes Ostróżno jsme došli do Wilky. Tam Branďák utišoval štěkajícího psa lehkým pokynutím ruky, podobně jako Manny v seriálu Black Books. Zdálky jsme viděli Zbiornik wodny Niedów a přes Zawidów a Habartice se vrátili do Černous. Celkově na mě polské příhraničí působilo dojmem zanedbané periferie.

V Zámeckém dvoře jsme se naobědvali. Zrovna, když jsme vycházeli, silně pršelo, a tak jsme zcela promokli. Poprvé v Liberci jsme byli úplně durch – dříve nás to jen několikrát chytlo nedaleko školy. U vlaku jsem vyždímal tričko a chtěl jet bez něj.

„Jsme slušný vlak, takže pojedeme oblečení,“ upozornil Branďák, načež jsem se oblékl.

Večer probíhalo grilování a můj šachový kvíz.

Vojta reklamoval ohledně tématu k turnaji k otázce:

„Propozice informují, že v Liberci je řada
a) Památek a rozhleden
b) Restaurací a obchodů
c) Hotelů a penzionů
d) Silných šachistů“

Správná odpověď byla b), ale Vojta chtěl uznat odpověď c) a přesvědčeně tvrdil, že v Liberci řada hotelů a penzionů je. Dokonce si vyžádal propozice. Tam jsem mu ukázal větu „V Liberci je řada restaurací a obchodů.“, což ho neuspokojilo. Našel tam vyjmenované čtyři hotely, z čehož dovozoval, že je to řada.

„Kdyby byly v Liberci jen čtyři hotely, to by bylo hodně málo,“ protest jsem zamítl. Příště však dám citaci do uvozovek.

Jeden soutěžící se ještě přišel přeptat k poznávačce vlajek namalovaných na figurkách, kde místo správné Číny uvedl Vietnam. Odpověděl jsem, že to je podle účastníků dané soutěže… Podnět zcela vyvrátil Branďák, který správně uvedl a dohledal, že Čína má hvězdu nahoře, zatímco Vietnam uprostřed, a na dané figurce byla hvězda nahoře, a proto to nemůže být Vietnam.

Konečné pořadí:
1. Dycky Most 40,5 (Kopalovi s Jardou Burešem)
2. ŠK Děčín + Ústí nad Orlicí 37,5
3. Mocné kachny 36 (Branďák, Čenda, Tomášek, Vojta)
4. ŠK Teplice 33 (* 56. otázka)
5. Antichess 28

Pavel Holásek: „Takové ty otázky, o kolik bodů předstihl Aljechin Nimcoviče na San Remu, to je pohoda; ale vědět, co provedl Ding Liren při kuchaření s babičkou, to je mimo moje šachové vzdělání. (Queen´s Gambit nemohl chybět, ovšem.)“ Ještě mě potěšil označením kvízu přívlastkem „tradiční“.

Kvíz bohužel poznamenala má výměna názorů s Janem Jílkem, vlastníkem webu šachy.cz. Nakonec jsem se rozhodl zde podrobnosti neuvádět – pouze stručně uvedu, že se mi nepodařilo udržet trpělivost a při odchodu jsem jej vyzval, příště ať si udělá kvíz sám.

Po kvízu jsem se vypisoval z proběhlé události, zatímco ostatní hráli V pasti.

Čenda výtečně napovídal Samovi: „Když velice rozmělníš plodinu podobnou batátům, co pozřeš?“ (kaše) „Odíváš se tím na hruď, něco běžného, často kostkovaná.“ (košile)

V Krycích jménech jsem v situaci na fotce dal nápovědu „Wagnerovci 3“. Co dáte? Pokud začnete tankem na a3, rovnou prozradím, že ten je chybný, protože jsem ho přehlédl. Zkuste tedy jiné.

Tomášek mě šokoval tím, že naprosto netušil, kdo Wagnerovci jsou, jak obratem přiznal. Po dohrání jsem vysvětlil, že jsem myslel kartičky na c5, b2 a c1.

„Z nejsou wagnerovci,“ drsně mě konfrontoval Branďák.
„Jak dáš ruskou armádu na jedno slovo?“ oponoval jsem dotčeně.

Několikrát jsme „konverzaci“ zopakovali, načež jsem odmítl dál hrát.

V noci mi na sociální síti přišla zpráva od Jana Jílka, do rána ji smazal.

Zatímco jsem si čistil zuby, Čenda četl můj ručně psaný podklad pro tento článek v části obsahující důkladné vylíčení výměny názorů a podrobnou argumentaci v můj prospěch. Mnohá slova nemohl přečíst nebo je komolil a s plnou pusou jsem se jej snažil opravovat. Začal jsem vypadat uspěchaně, nakonec si dočistil zuby a pustil se do autorského čtení.

„Kvůli mně zanedbáváš ústní hygienu,“ komentoval Čenda.

Dočetl jsem: „Odešel jsem.“
„Středem,“ doplnil Branďák, „středem dveří. Bitva byla vyhrána.“

 

V pátek se konal další vrcholový výlet.

„Ty jedeš v pantoflích?“ zeptal se mě Čenda.

Vysvětlil jsem, že boty mi dosud neuschly. Na nádraží jsem koupil deník Sport a dal jej Branďákovi. Vyjeli jsme vlakem do Kořenova. K jeho zděšení jsem Branďáka požádal, aby mi vždy po dočtení dal list novin. Ty jsem pak využil k dosušení bot.

Cestou jsem uslyšel hlášení: „WC je obsazeno. Prosím, čekejte.“ Chytil jsem záchvat smíchu, že něco tak očividného musí hlásit rozhlas – to je přece jasné, když je tam zamčeno.

Asi ve 12:20 jsme došli na Jizerku, ale zrovna byly restaurace zavřené. Vypadalo to, že jim právě přijelo zásobování. Rozhodli jsme se nečekat a pokračovat. Poslední vlak zpátky nám jel v 17:41 a museli jsme jej stihnout. Velmi se nám líbila naučná stezka Tři iseriny v národní přírodní rezervaci Rašeliniště Jizerky.

Zaujal nás pasoucí se dobytek. Čenda zmínil, že by to mohl být jak, což pohoršilo Branďáka. Ani můj tip – buvol – nebude správně.

Naobědvali jsme se až na Smědavě, což bylo jediné gastrozklamání (z pohledu cena/výkon) za celý týden.

Rozesmutnilo mě plné parkoviště – co je to za turistiku, když si autem vyjedu až nahoru?

Na přání Čendy jsme výlet prodloužili přes les. Pod přístřeškem u Sedmitrámového mostu jsme počkali, až přejde déšť, a došli do Bílého Potoka pod Smrkem.

Při diskuzi o seriálu Místo zločinu České Budějovice jsem se zaskvěl vtipem:

Baví se dvě kamarádky, co budou dělat o víkendu.
„Jedu do Českých Budějovic, je tam Země živitelka.“
„Jedu do Prahy, je tam ze mě kurva.“

Samozřejmě jsem vtip doprovodil hlasitým smíchem.

Čenda: „5 z 10.“
Branďák: „2 z 10. Uvažuji, jestli to je vůbec vtip.“
„Čenda se smál. Je nenáročný posluchač vtipů,“ obhajoval jsem se s humorem.

Přišel mi e-mail od Jana Jílka.

Na večeři jsme se stavili U šesti kohoutů a v kině zhlédli film Oppenheimer. Příliš mě nezaujal.

V turnaji jsme měli opět volno. To mělo mimochodem důsledek, že jsme s Čendou sehráli docela slabý turnaj, protože nás nasazovali seshora a každý jsme hráli jen proti jednomu silnějšímu soupeři.

 

V sobotu jsme s Čendou dohráli opět před Branďákem. Po obědě v bufetu jsme ještě vyrazili na poslední výletík po Liberci. Stavil jsem se v podniku Pala-Waff připravujícím palačinky a vafle a Čenda ve stánku u ZOO koupil plyšáka jako dárek. K dobalování se nachomýtl Tomášek, a tak jsem ho nechal vyfotit tu nejtěžší část – svázání Čendovy matrace.

Branďák po dohrání odmítl oběd. Vyfotili jsme se a jeli.

Předsevzetí nenaplnil nikdo z nás – běhání i plavání jsme alespoň jednou vynechali. Čenda pálenky usilovně nabízel kdekomu, ale značně bezúspěšně. Sám zvládl vypít jen dvě půlky lahví.

Z filmů za uplynulou sezónu se Branďákovi a Čendovi nejvíce líbil Bullet Train a mně V hlavě, ze seriálů pak Branďákovi Dycky Sunderland, Čendovi Wednesday a mně Brooklyn 99 (což tedy byl jediný seriál, který jsem viděl, ale hodně se mi líbil).

Z výletů se Čendovi nejvíce líbila Jizerka a mně Sněžné věžičky. Branďák se nevyjádřil s tím, že nemusí vše hodnotit.

Ke stravování jsem nezaznamenal jiné než drobné výhrady, které jsem zmínil výše.

Vtipem týdne vyhlašuji tento fór z volby prezidenta: Jaké pivo má nejraději generál Pavel? Tankové.

Celkově hodnotím Liberec velice kladně, výlety se opravdu povedly. Na nich jsme nachodili 10, 19, 14, 13 a 24 km, což je z Liberců rekord. Se zohledněním chození i po Liberci samotném to Čendovu mobilu vyšlo na 107 km. Všichni jsme to fyzicky zvládli a nikdo nebrečel. Čenda mimochodem dosáhl rekordu v počtu nachozených kroků za den počtem 42 128 (v pátek). Asi poprvé jsme více pili venku. Jediný nedostatek bylo proměnlivé počasí.

Čas napršel a je tu poslední vtip:

S Čendou jsme měli ještě část cesty společnou, přičemž jsme se stavovali doma. Když jsme byli u mě, vyndal jsem z poštovní schránky dopis.

Čenda: „Píše Jílek.“

Jan Fiala

(fotili 11 Pavel Holásek, 12 a 15 Jan Fiala, zbytek Jan Čermák)

článek Honzy Fialy na NŠS, články Pavla Holáska 1, 2, 3 na orlickoústeckých stránkách

 

ŠK Český Brod

Aktuality O oddíle Historie Přebory oddílu A tým B tým C tým Staré sezóny Turnaje Různé Diskuze Odkazy