šachový klub ŠK Český Brod - Open Čendo pivo dej

Open Čendo pivo dej

Open Desko Liberec, 21. - 28.07.2018, Liberec

Po roce čekání konečně nadešel čas pro turnaj v Liberci. Jediná (poslední) šachová akce, na kterou se těším, což je, myslím, pro pořadatele velká pochvala. Vzal jsem větší než mále množství alkoholu, skleničky a vývrtku. Cestou jsme se stavili na jídlo na dálnici u letadla a slovy Čendy - bylo tam malé okénko, z něhož se nejdříve vystrčila obrovská prsa a až po chvíli hlava, málem si vypíchl oči. Při prezenci jsme museli vyškrtnout Ondru, který se pořadatelům neodhlásil. Zdůvodnění jeho neúčasti neobstojí ve světle faktu, že o týden později hrál MŠD. V učebně jsme nalezli pozornost pořadatelů (víno, také tam byly skleničky a vývrtka) - úžasné!

pozornost pořadatelů

pozornost pořadatelů

Později jsem pořadatele Ivana Kopala pozval se napít a víno jsme rozdělali. Čenda přidal naše lahve, udělal kompozici a poté se odebral na pivo, jakož i mnohé jiné dny před partií, k obědu a k večeři.

lahve

kompozice

Při zahájení jsem byl též jmenován do námitkové komise, což lze považovat za první vtípek Ivana Kopala. :-) Radost jsem z toho neměl, ale námitku jsem nepodal, neboť jde o pohodový turnaj bez sporů. Holáskovi si do mě rýpali, načež jsem jim odvětil, že až budou mít spor, zkontomuji je. :-) Večer se hrály deskovky, stejně jako i další dny.

V neděli se hrálo dvokolo, takže se toho moc nestihlo. Navečer jsme vyrazili k přehradě, kde jsem si zaplaval a Čenda si dal pivo.

V pondělí jsme vyrazili tramvají do Jablonce nad Nisou. Zde jsme se nejprve stavili v infocentru, kde jsme vyslechli nějaké tipy a nechali si doporučit restauraci na oběd - nějakou baštu. V protějším kostele nebyl žádný oltář, zato spousta podivných obrazů. Poté jsme navštívili muzeum skla a bižuterie, z čehož byl Čenda velmi unešen.

rakousko-uherská orlice

rakousko-uherská orlice

Následoval oběd, kde byl Čenda opět spokojen (skutečně - stačí mu chlazené točené pivo). Dále jsme se stavili v knihkupectví, v jehož antikvariátní části si Čenda koupil Božskou komedii. Vzápětí jsme zamířili na radniční věž, kde se každou hodinu koná prohlídka. Spolu se skupinkou dalších zájemců a průvodkyní jsme vyjeli páter-nosterem do 4. patra a vyšli 116 schodů na vrchol věže. Čenda se k prsaté průvodkyni-brigádnici vyjádřil, že jestli bude na té brigádě šlapat schody každou hodinu, tak zhubne a nezůstane jí žádný obsah.

Honzík na rozhledně

Honza Fiala na rozhledně

V Liberci po nákupu vína Čenda opět kupoval knížky, tentokrát nové - Zločin a trest a Milenec lady Chatterlyové. Po rychlé remíze jsem vyrazil na úžasné lesní koupaliště si zaplavat.

lesní koupaliště

lesní koupaliště

V úterý byl v plánu výlet na horu Jizeru, kam jsme měli jít ze Smědavy. Sem idos naplánoval spojení autobusem z Bílého potoka pod Smrkem, kam jsme měli dojet vlakem. Do Bílého potoka pod Smrkem jsme dorazili náhradním autobusem až po předpokládaném odjezdu předpokládaného autobusu, což ale nevadilo, protože tento autobus vůbec nejel. Podle jízdního řádu vyvěšeného na zastávce jel jen v 8:35 a po celý den jen o víkendech. (Dodatečně jsem v idosu zjistil, že šlo o spojení o příštím víkendu...) Čendovi jsem se omlouval, což komentoval, že to je lepší, než když plánuje výlety Vítek Moravec - to se pak musí posledních 15 km běžet. Změnili jsme tedy trasu a vyrazili přes Hejnici, Lázně Libverda a osadu Peklo do Raspenavy. Tam jsme nahlédli do zamčeného kostela (Čenda si stěžoval, že vždy, když se chce podívat do nějakého kostela, je zavřený, načež jsem ho poslal na mši). Chtěli jsme se naobědvat, ale nenarazili na restauraci. V kavárně v nějakém domově postižených nás informovali, že mají jen sladké a "dobrou kávu", čemuž se přítomní hosté zasmáli výsměšným smíchem (rázem nebylo poznat, kdo je zdravý a kdo postižený). Neuspěli jsme ani ve farním úřadě (Čenda se bál, jestli nemusíme být křesťané - ujistil jsem ho, že kdyžtak se pomodlíme). Nakonec jsme si koupili bagety u Vietnamce - Čenda žehral, že nemá chlazené pivo. "Je to chudý kraj," odvětil jsem. Došli jsme na nádraží a náhradním autobusem vyjeli do Liberce a cestou o kus dál od odbočky k nádraží viděli dvě pěkné restaurace vedle sebe. Čenda si v hospodě dal tři piva a po návratu nadšeně vyprávěl o nějakém výzkumu, kde jsou ženy nejprsatější a proč. Také viděl nějaké tibetské mnichy, které každý odmítal, ale oni se pořád usmívali - on že by si s nimi pokecal o kontemplaci. Také na náměstí vyfotil novou sochu.

socha

socha na náměstí

Večer mi paní v bufetu nabídla, jestli nechci nechat zítra k večeři jídlo od oběda - skvělé! Při deskohraní Tomášek rozflákal sklenici, bohužel tu půjčenou (později jednu rozflákal i Vítek, naštěstí mou).

Ve středu jsme vzhledem k mnohým výlukám libereckých železnic na další výlet vyrazili na trasy v bezprostředním okolí Liberce. Okolo ZOO jsme vystoupali na Libereckou výšinu, kde si Čenda dal pivo a vyšli jsme na rozhlednu.

schody na rozhlednu

u schodů na rozhlednu byla rakev a starý plakát na Harryho Pottera

Pod rozhlednou Čenda něco poradil japonské turistce a liboval si, že udělal dobrý skutek a dostane se do nebe. "Do japonského nebe," opravil jsem jej. Poté jsme pokračovali okolo Strážního buku a Mlynářova kříže přes vyhlídku Jezdec (na zbytcích skalního hradu) do Kateřinek, kde jsme se naobědvali v místní hospůdce a Čenda si dal pivo. Cestou zpět jsme křížovou cestou s kaštanovou alejí vystoupali ke kostelu Neposkvrněné Panny Marie Královny andělů U obrázku a lesy přišli až k lesnímu koupališti, kde jsem se vykoupal a Čenda si dal pivo.

koláž

koláž - nahoře křížová cesta, dole zleva vyhlídka Jezdec a kostel Panny Marie

Večer Čenda glosoval, že spotřebuji hodně toaleťáku. Chtěli jsme totiž hrát pingpong, ale po dešti byly stoly mokré. Utřel jsem tedy jeden toaleťákem, jehož velikou roli jsem přinesl. Hráli jsme dvouhru, pak čtyřhru a nakonec obíhačku v 5 až 6 lidech. Dosáhl jsem 32 bodů. Za tmy už se pinkalo špatně, neboť při slabém světle ode zdi bylo špatně vidět. Nakonec jsme se v deset přesunuli do třídy i s IM Burešem, který se k nám mezitím připojil. V Dixitu byl poslední, což Čenda nějak komentoval ve smyslu - neštěstí v Dixitu, štěstí v šachách. Jeho pomsta spočívala v tom, že mě porazil v posledním kole. Po půlnoci jsme psali na tabuli.

Dixit

Dixit - zleva po obvodu Vítek Holásek, Vojta Holásek, Verča Holásková, Honza Čermák, IM Jaroslav Bureš, Markétka Holásková, Domča Šmajzrová

 

tabule

zleva Honza Fiala, Vojta Holásek, Vítek Holásek, Honza Čermák

Ve čtvrtek jsme vstali až po desáté a už nestíhali nějaké rozumné dopravní spojení na nějaký výlet. Nakonec jsme uskutečnili plán Čendy - on šel do galerie, kde mě nic nezaujalo, a já šel nakupovat. V širokém výběru vodek jsme si vzpomněl, jak Čenda básní o knize Mike Wikinga, který je ředitelem Institutu pro výzkum štěstí v Kodani, o stylu Hygge (jíst sladké, zapálit svíčku, pít pivo, zachumlat se do peřin). A protože jde o skandinávský styl, koupil jsem vodku Finlandia (později mě Vítek poučil, že to je dobrá vodka, ale na míchání je lepší 42). Po obědě v pizzerii, který byl opravdu skvělý (a Čenda jej zapil pivem), jsme vyrazili na lesní koupaliště, kde jsem s Holáskovými hrál ve vodě na babu a Čenda pil pivo. Večer se hrál trochu pingpong a poté probíhala grilovačka s posezením, což pořadatelé připravili pro ubytované - úžasný nápad a je hezké, jak se o nás starají. Maso (klobásky a menší steaky) bylo skvělé a zdarma a ve větším než velkém množství. Dokonce jsme i chvíli blicali. V průběhu večera jsem zamítal opakované žádosti o odchod na deskovky především od Tomáška. Ivan Kopal mu říkal, že šachista i hráč deskovek musí být najedený a pobízel jej do jídla. Zdálo se mi, že by přišlo vhod mírné oživení. Navrhl jsem Markétce (v níž jsem rozpoznal pohybový talent a prorokuji jí kariéru v showbyznysu), jestli by nechtěla sehrát scénku, jak jede na malotraktoru (židli), pak se porouchá, musí jej zespodu opravit a jede dál. Souhlasila. Odvedl jsem ji za dveře, že zatím ostatní připravím. Ty jsem informoval, že bude scénka a Markétka si myslí, že jede na malotraktoru, ale ve skutečnosti sedí na WC. Otevřel jsem dveře a - Markétka nikde. Zanedlouho Tomášek přišel s tím, že Markétka se stydí a sehraje to jen, když ji dotáhne do místnosti. On že ji dotáhne, ale nejdříve se chtěl posilnit masem. Odvětil jsem, že nemá smysl nikoho nutit. Tomášek odpověděl, že půjde hned i bez masa. Nakonec se mu to podařilo a střídavě za nohy a ruce ji vtáhnul dovnitř. Markétka se pak dlouho nechala přemlouvat a několikrát se pokusila utéct, bála se, že se nebudou smát scénce, ale jí, nebo že se nebudou smát vůbec. Vysvětloval jsem, že lidé se smějí tomu, co vidí, a že nelze určit čemu přesně. Pak jsem jí slibil 200, pokud se nikdo nebude smát. Nakonec scénku zvládla bleskovým tempem asi za 15 vteřin a smála se (téměř jen) Domča. Mírný nezájem a celkový neúspěch. Navíc jsem zapomněl zdůraznit zvukový doprovod. Tomášek měl chuť do hraní a nakonec mě napadlo zkusit hrát scénku z filmu, aby jej lidé poznali. S tím oba souhlasili. Čenda natáčel.

v hlavních rolích Markétka Holásková a Tomášek Holásek

Vymysleli si Thora (Avengers). Připravil jsem jim lahev od piva, střídavě ji tahali z podlahy a v půlce scénky jedna z přítomných žen zvolala "Thor!". Scénka se setkala s úspěchem a ihned se vymýšlela další. Chtěli sehrát scénku z RRR - vyslovování "Gy". To jsem zavrhl jako málo známý film. Marečku, podejte mi pero se jim hrát nechtělo, nakonec jsem je přesvědčil k Pánu prstenů. Dal jsem 4 židle opěradly k sobě, Markétka si od Vítka půjčila prsten, měli vylézt na židle jako sopku, Markétka hodí prsten do sopky (mezi židle) a Tomášek pro něj skočí - dal jsem židle více od sebe. Markétka hodila prsten a ten se odkutálel pryč až někam úplně ke zdi. Poté chtěli nějaký málo známý romantický film, jehož název jsem neznal a vzápětí zapomněl. Přesvědčil jsem je k Titanicu. Nechal jsem dvě židle opěradly těsně k sobě jako loď s opěradly jako plachtami, na jejíž přídi se měli vzít za ruce. Dohodlo se, že Tomášek bude Rose a Markétka Jack. Vtom to Markétka chytila pevně do rukou - přinesla Tomáškovi sukni a korále a natřela mu pusu rtěnkou, ale pořád to nebylo úplně ono. Nakonec mu na můj návrh vyměnila svou halenku za jeho tričko a rázem Tomášek vypadal jako holka. Při uvádění jsem pokynul Domče ke spuštění jí připravené písničky a sehráli to s obrovským úspěchem a opravdu nadšeným tleskotem, v jehož průběhu Vítek zvolal "A eště pusu!". Oba to však vzali vážně a začali na chodbě trénovat pusu. Musel jsem vysvětlit, že pusu dá chlap, tedy Markétka. Na rty nechtěli, na čelíčko jsem zatrhl, Markétka mu tedy dala pusu na tvář. Uvedl jsem je jako vylepšení předchozí scénky. Na židlích to však nezvládli, Markétka dostala záchvat smíchu, my se také smáli a oba pak utekli. Čenda natočil také tanec Domčy.

Domča Šmajzrová tančí

 

pro velký úspěch ještě jednou!

O půlnoci jsme se rozloučili (Čenda zvládl 4-5 piv) a pokračovali u deskovek. Hráli jsme mj. pantomimu s kartami z Krycích jmen.

V pátek jsem vyrazil sám do Harrachova, kam jsem se chtěl už delší dobu podívat, proto byl i jedním ze zvažovaných cílů. Vzal jsem s sebou i půjčenou skleničku a nějakou sadu koupil. Cestou z nádraží jsem šel podél krásných lesů a viděl též nádherný potůček. Čenda předchozí den prohlašoval, že nikam nepojede a bude si číst, nechal jsem jej tedy spát. Vstal ve 12, byl na obědě a nakoupit a díval se na videa a Tour de France. Večerní hraní proběhlo i s Poláky, které v průběhu týdne pozval Vítek a až poté mi to oznámil, což jsem mu taktně vytknul. V průběhu večera mě Domča naučila tanec.

Sobota proběhla ve znamení úklidu, částečně již ráno a především pak po poledni. Mezitím jsme zašli na vyhlášení, které začalo ihned po mém příchodu slovy Ivana Kopala, že pan Fiala je tady, vyhlašování může začít. Čenda též vyslechl "poslední vtip" Ivana Kopala - Vojtovi shánějícímu smetáček řekl - to je támhle přímo na úrovni očí... když si lehneš. Cestou jsme řešili světlé okamžiky - shodli jsme se na společenském večeru. Čenda přidal muzeum skla, galerii a večer s Poláky, mně se dále líbil středeční výlet a koupání obecně. Naopak stinným okamžikem bylo hledání hospody v Raspenavě, jak jsme se shodli. Večerní hraní celkově nebylo tak skvělé jako vloni - špatně jsme hodnotili především Vítka, který přicházel později, málo pil a odcházel dříve, protože si psal se svou holkou. Jednomyslně jsme se usnesli, že se musí rozejít. Shodli jsme se, že Ondra svou neúčastí prohloupil, přesto scházel. Sice bylo více místa v autě, ale Čendovi chyběl na pivo a mně na výlety.

Celkově se jednalo o skvělou akci s jedinou chybou - koná se jen 1x ročně!

prázdné lahve

šachisti were here

Jan Fiala

 

ŠK Český Brod