Open Flaško Lihovec

Open Desko Liberec, 22. - 29.07.2017, Liberec

Sobota - Již podruhé jsem s Honzíkem a Ondrou vyrazil do Liberce. Tento turnaj má nesporné výhody – je levný, dají se pořádat pěkné výlety po okolí a je levný. Startovné 550 a ubytování 40 na noc, no nejeďte tam. Spalo se přímo ve škole, kde se turnaj i odehrával, takže vzal Honzík auto, abychom s sebou vzali matrace na spaní.

Překvapilo mě, jak cesta autem do Liberce rychle utekla - kolem hodiny a čtvrt z Brodu. Cestou jsme viděli auto se Švýcarskou značkou. Honzík nadhodil, že Federer je dobrej. Přesně tak! Pro mě jeden z nejlepší sportovců ever, ještě s Bjoerndalenem, možná Jordanem. Všichni byli dominantní, úspěšní a zároveň ukázali sportovní dlouhověkost.

Ve škole jsme si všimli první změny – v bufetu nebyla ochotná paní se psem, co jsme jí znali z 2015. Naproti tomu tam byla jiná ochotná paní a žádný pes.

Před kolem jsme zašli do plzeňské hospody na oběd. Líbilo se nám tam a v průběhu týdne jsme tam byli ještě tak třikrát (do žádné jiné hospody jsme nechodili). Výčepní nám pustil časovku na Tour de France, navíc na každou naši objednávku odvětil – skvělá volba! Frooma (další skvělý současný sportovec – v diskusích na netu na něj všichni plivou a já nechápu proč, nikdy jsem ho neviděl udělat nebo říct cokoliv špatného, je prostě jen dobrý, což asi stačí…) jsme se bohužel nedočkali, vyjížděl mezi posledními.

Slavnostní první výtah byl od čtyř, jinak k jednotlivým kolům se příliš vyjadřovat nebudu, asi jen na závěr shrnu naše šachování.

Honzík se v poslední době nadchl do hraní deskovek a chtěl nás do nich zasvětit. Zároveň našel množství spoluhráčů – konkrétně pět dětí Pavla Holáska – Markéta, Tomáš, Veronika, Vít a Vojtěch + členku jejich výpravy Veroniku Šmajzrovou. Podrobněji to rozepíšu v neděli.

Neděle – Tento den byl šachistům zasvěcen více než jiné dny, neboť se hrálo dvojkolo. Z toho důvodu nebyl žádný výlet a mám tedy čas konečně se vyjádřit ke sporu pivo vs víno, který Honzík zmiňoval v předloňském článku. :-) Myslím, že pivo ve své podstatě není podřadný, nedůstojný nápoj, který pijou jen vylitiny v nějaké zakouřené díře, zatímco všichni vinaři dělají víno s nezištnou láskou, jak si Honzík myslí.

Je to hodně o lidech, najdete lidi, kteří se opíjejí pivem, ale jiní zase vínem. Najdete lidi, kteří jsou naopak upřímní milovníci vína, ale druzí zase piva. Množství českých vinařů sází na kvantitu, k jednomu takovému jsem s rodiči kdysi jezdil – zpočátku kvalita, asi i získal jméno, poté kvantita a ještě se v opilecké pýše vychloubal, jak některá, ne tak povedená vína, uměle doslazuje a Pražáci mu to stejně pijou. Brzy jsme k němu přestali jezdit.

Se současným boomem minipivovarů se ukazuje, jak je svět piva obrovsky pestrý – hromada pivních stylů, z nichž některé vůbec nechutnají ,,klasicky“ (jako spodně kvašený světlý ležák plzeňského typu), některé jsou svou chutí podobnější vínu, jiné dokonce likérům. I u piva se dělají degustace a pivní soutěže. Kdybych to měl shrnout, tak oboje - víno i pivo jsou kultivované nápoje. :-)

Nicméně jsem Honzíkovi vyšel vstříc a večer u her jsme popíjeli víno. A jaké tyto večery s Holásky u deskovek a vína byly? Prostě super! Hrála se především Krycí jména – svižná hra vhodná pro množství hráčů. Pokusím se stručně vysvětlit.

Dva hráči nalevo jednoslovně napovídají své dané skupině (modří vs červení) tak, aby určili, která slova, jež jsou na stole rozprostřena, jim přináleží. Na stole je 25 slov, první skupina má najít svých 9, druhá v pořadí 8 (zbytek je neutrální a jedna černá karta znamená okamžitou prohru). Skupina, která najde všechna svá slova jako první, vítězí. Nápovědář může radit po jednom (za jednoslovnou nápovědou řekne ,,1“), v ideálním případě po více, aby rychleji propojil všechna svá slova. Dejme tomu první den Honzík hezky propojil svá slova víčko a cestovatel nápovědou čutora, 2. Dobrých nápověd bylo hodně, bohužel jsem většinu zapomněl. Někdy uprostřed týdne Honzík na koncentrák, 2 zvolal: ,,Tak jdeme do plynu?“ Já zase spojil koule a vejce slovem penis, 2.

Krycí jména rozhodně doporučuji, dále doporučuji Dixit a Osadníky z Katanu. Hráli jsme ještě Celestii, ale ta mě nebavila.

Pondělí – A máme tu první výlet! Vyrazili jsme do Hrádku nad Nisou a pak pěšky na trojzemí, kde se střetávají hranice ČR, Polska a Německa. Cestou jsme šli krásnou alejí a po levé ruce jsme měli kukuřičné pole, z kterého ruku v ruce vyšel mladý páreček – hned nám to bylo jasné. Na trojzemí se nám líbilo. Klid, mír a pohodička. Na všech třech březích byly vlajky, co mě ale naštvalo, že kříže byly jen na dvou, taková nesourodost! Polák si postavil parádní kříž s Ježíšem, Němec alespoň ten kříž, ale Čech si místo toho postaví moderní sochu! No nenaštvalo by vás to?

Z trojzemí jsme dále šli k rašeliništi Kristýna. Rozlohou ne tak rozlehlé, jako nějaké z Krkonoš, ale potěšilo. Líbí se mi ,,surovost“ takového prostředí – všude bahno, louže, vlhkost, stromy vyčnívají z vody, jak z filmu od Bergmana nebo Tarkovského.

Cestou zpět jsme řešili celostní medicínu (Hnízdil) a politiku. :-) Konkrétně prezidentskou volbu – Honzík by rád Kuberu (toho bych klidně také volil), zarazilo mě ale, že kdyby Kubera nekandidoval, nebo se nedostal do druhého kola, pak by volil Zemana (já bych volil kohokoliv jiného) s tím, že je Zeman ze současných kandidátů jediným opravdovým politikem.

Řešil se i pojem pražská kavárna, Honzík jej totiž v diskusi několikrát použil. Nerad musím konstatovat, že práce Jirky Ovčáčka pro Zemana je k nezaplacení a až pro něj přestane dělat, tak se nemusí bát, bude mít nabídky k práci až do smrti. Pražská kavárna je pro mě abstraktní pojem bez jakéhokoliv obsahu (nic konkrétního si nepředstavím), ale svůj účel plní dokonale – vytváří nepřítele a nějak ho pojmenovává (to prý říkal Goebbels?). Každý si pak dle svého představí něco, co mu vadí, a vymezí se proti ,,společnému nepříteli“.

Večer byl tradičně ve znamení přípravy (čti: deskovky a sklenička vína).

Úterý – Začátek dne vůbec nevycházel tak, jak jsme si naplánovali, naštěstí se to v dobré obrátilo. Vstali jsme později a museli nasadit ostrý tempo na vlak v 10:38 (to si myslel Honzík) do Oldřichova. V půli cesty jsme vyslali Ondru, aby běžel napřed koupit lístek, když jsme se sešli v 10:35 v nádražní hale, tak nám Ondra s koupeným lístkem v ruce oznámil, že to jelo v 10:32. Na další vlak bychom museli dlouho čekat, tak jsme v rychlosti rozhodli jet do Žitavy v Německu a odtamtud úzkokolejkou k motýlímu domu.

V Německu jsme koukli na řád úzkokolejky a zjistili, že ani tuto variantu nestíháme. Na chvíli jsme propadli depresím a rozhodli prozkoumat samotnou Žitavu. Honzík si vzpomněl na výstavu dvou postních pláten, takže akorát stačilo najít dva kostely, v kterých to mělo být. Překvapením pro mě bylo, kolik kostelů v takovém městě je – cestou jsme jich viděli snad pět.

V prvním navštíveném kostelu nebyla plátna, ale zaujala nás tabule, kam lidé na papírky psali svá přání, přišlo mi to lehce podivné, vždycky jsem myslel, že se za ně dá jen soukromě modlit (neinstrumentálně), ne je někam psát, aby to každý viděl. Honzík se trochu rouhal - chtěl mezi přání, která například prosila o světový mír nebo vyléčení rakoviny svých blízkých, napsat přání o vyšší elo.

V dalším kostelu na nás čekalo velké postní plátno. Tato plátna se dávala v období půstu před oltář, aby se postily i oči. Plátno to bylo vskutku velké (8,20 m výška a 6,80 m šířka), na druhou stranu plné drobných výjevů z bible, takže toho až tolik vidět nebylo.

Naštěstí byla v místnosti jakási vědecká práce, která rozebírala každý jednotlivý výjev, a člověk měl možnost si každý obrázek prohlédnout detailněji. V obrázcích ze stvoření světa nebo ze života Kristova jsme se orientovali docela dobře, v jiných moc ne.

Malé postní plátno bylo v jiném kostelíku, tam bylo i jakési muzeum (na přesnou specifikaci si nevzpomínám), kde měl člověk možnost nakouknout do života našich předků, jak skromně žili, jaké nástroje používali, jaké šaty nosili běžně a jak se oblékali svátečně a nechávali se tak i malovat. Z podobných věcí jsem vždy nadšený – bylo to také dost surové. :-) Vzpomněl jsem si, jak výrazně někteří režiséři (Švankmajer, Tarkovskij) ve svých filmech zobrazují klasické krásné předměty, které znali ze svého dětství – dřevěný nábytek a hračky, keramické talíře, petrolejky, zavařovačky a další věci.

Kdyby si měl současný člověk vzpomenout například na svůj (dětský) pokoj, co by tam bylo? Možná přespříliš kriticky mě napadlo – noťas se smartphonem na stolku z Ikei a hračky z plastu. Což by nevypadalo tak hezky. :-)

Malé postní plátno bylo mnohem atraktivnější než velké, neboť zachycovalo jediný výjev s množstvím symbolických nástrojů a postav okolo něj, který byl dobře vidět.

Při zpáteční cestě jsme se shodli, že další pěkný výlet. Večer byl tradičně ve znamení přípravy.

Středa – Čekal nás nejlepší výlet týdne (na tom jsme se shodli při odjezdu domů). Vlakem jsme jeli do Oldřichova, kde jsme poté chodili po Jizerských horách a viděli množství skalních útvarů a balvanů. Vedli jsme zároveň skvělou diskusi o filmu (další oblast, která Honzíka nadchla). Honzík po mně, jako dalším nadšenci, chtěl vytvořit jakýsi kánon filmů, které by každý fanoušek filmu měl znát. Vzhledem k tomu, že miluji různé žebříčky, statistiky a seznamy filmů, jsem tuto výzvu s radostí přijal, inu proč si nesestavit vlastní kánon?

Hodil jsem mu tam takové klenoty jako Upír Nosferatu, 2001: Vesmírná odysea nebo Sedm samurajů. Sluší se zmínit, že dnes, když píšu tyto řádky do počítače, je to přesně 10 let, kdy zemřel jeden z největších světových režisérů Ingmar Bergman. Když tenkrát zemřel, tak na jeho počest v nočním klubu dávali film Persona (další film, který jsem do kánonu zařadil) a já si řekl, že to zkusím. Pro kluka, co do té doby sledoval jen filmy se Seagalem a Van Dammem to byl doslova kulturní šok - těžkej art. :-)

Večer klasicky ve znamení přípravy.

Čtvrtek – Tentokrát nás čekal kulturní den, nejprve skočit na nový film největšího současného tvůrce Christophera Nolana (v průběhu turnaje jsem to neustále opakoval, abych tím dráždil Honzíka, který jako nejlepšího vidí Tarantina) jímž byl Dunkerk. Poté sehrát s Honzíkem opakování tahů ve vzájemné partii a na závěr se skočit podívat do Oblastní galerie na Piccasa.

Do kina to bylo přes celej Liberec, takže jsme vyšli dvě hodiny před začátkem s tím, že ještě někde dáme oběd. Honzík si kus cesty poznamenal do mapy, jenže brzy jsme tento nám známý vesmír opustili a začali bloudit. Zapnul jsem mobilní data a GPS-ku a nějak jsme to pak našli (dobře já!), ovšem i s obědem to bylo tak tak.

Naše reakce na film byly pozitivní. Dunkerk si zaslouží vyzdvihnout především za to, jak realisticky dokázal zachytit válku a její atmosféru – dle mého snad lépe než jakýkoliv film doposud. Chvílemi mi z toho bylo až úzko. Ondra zmínil, že režisér má cit pro dobro, načež jsem mu doporučil můj oblíbený Nolanův film Temný rytíř, který je hodně o etice. Komentář Honzíka si můžete přečíst zde: https://www.csfd.cz/film/67105-dunkerk/komentare/?comment=10726719

Na kolo jsme dorazili o něco později, což mohlo vadit jen Ondrovi - já s Honzíkem jsme to spolu hodili za remis a vyrazili na výstavu. :-) Vybrali jsme si vhodný den, neboť ve čtvrtek pouštěli do galerie zadarmo.

V prvním a druhém patře galerie byla výstava sbírky mnichovského galeristy Helmuta Klewana, plakát lákal například na jména Piccasa a Giacomettiho, což bylo vskutku to nejlepší, co sbírka nabídla. Zbytek nestál za moc, k vidění bylo doslova i pár sraček – italský ,,umělec“ Piero Manzoni nashromáždil své výkaly do devadesáti očíslovaných plechovek, která každá obsahovala 30 gramů výkalů. Jedna taková plechovka s názvem Umělcovy sračky byla k vidění i v Liberci. I v díle jiných osobností hrály výkaly důležitou roli, takový Gunter Brus jednoduše nakreslil postavu, která z útesu kadí rybě přímo do huby. Úplně jsem chápal, proč tolik lidí nadává moderní umění.

Nejdůležitější podle mě je, že se ze současného umění vytrácí řemeslo. Proč zrovna Picasso patří k nejvýznamnějším moderním umělcům? Protože to měl prostě brutálně v ruce. Určitě musel denně pracovat a i díky tomu toho tolik vytvořil. V Oblastní galerii se mi od něj nejvíce líbil Nahý muž a spící žena – obraz tvořený sice z pár čar tuží, ale člověk přesně ví, o co jde.

Tradiční večerní příprava se dost protáhla – až do půl páté ráno, když jsem si šel lehnout, venku už bylo trochu vidět. Každopádně to stálo za to, Honzík, já a Vítek jsme spontánně začali čmárat na tabuli a vzniklo hodnotné umělecké dílo.

Takové spontánní výtvory jsou nejlepší, stačí si vzpomenout na Boudníka s Hrabalem z Něžného Barbara, kde s nadšením sbírali obrázky vyryté v hospodách do skel nebo stolů a také diskuse na dveřích od záchodů.

Pátek – Z přípravy mě trochu bolela hlavička, navíc se vstávalo až odpoledne, takže žádný společný výlet nebyl. Odpoledne mi navíc drze nepřišel soupeř, takže celá čtvrteční příprava přišla vniveč, celkem zabitej den, takže je čas se věnovat odpovědím na Honzíkovo preview. Ondra vypil vše, co teklo, a patrně se umístil na celkovém třetím místě (o první místo by se vedly spory) a až do čtvrtka nic nekoupil, pak už náš tlak (Honzík + Čenda) byl příliš velký, tak alespoň zaplatil něco z toho, co jsme koupili.

Co se her týče, tam byl bezesporu nejaktivnější Honzík, který mezi děti dobře zapadl. :-)

Půjčenou vývrtku zničil Vítek, který si společně se mnou otvíral pivo o futra dveří, protože jsme neměli otvírák. Honzík má stále rád Němcovou a já Pogoninu. Vítek Holásek se přidal na mou stranu, ačkoliv Pogoninu nezná.

Sobota – Čeká nás ranní kolo a odjezd.

Deváté kolo bývá nejdůležitější a povedlo se nám náramně – 3/3. Já skončil na 11. místě a se svou hrou jsem byl spokojen, několik kol jsem se i držel na onlinech, opět mě jen mrzí nižší perfo, než jsem očekával.

Honzík se také tvářil spokojeně. Remíza s FM Karlíkem a výhra nad silným Caklem v posledním kole mu zajistily hezké 15. místo.

Nejméně spokojený byl pravděpodobně Ondra, který nebodoval s nikým papírově silnějším. Nakonec 27. místo s perfem 1624.

Celkově jsme turnaj hodnotili velice pozitivně a pořadatelům i Holáskům jsme slibovali, že příští rok se na Open Flaško Lihovec opět uvidíme.

Jan Čermák

 

ŠK Český Brod

Aktuality O oddíle Historie Přebory oddílu A tým B tým C tým Staré sezóny Turnaje Různé Diskuze Odkazy