Vrah je zahradní šachista
Abych po druhém místě na Holomajzně ukázal, kdo je úplným králem obskurních variant šachu, kývnul jsem Robinovi Hrdinovi na účast v turnaji družstev, který se hrál netradičně na zahradních šachách. A na Konopišti. V panice jsme se pojmenovali se zjevným odkazem k legendárnímu českobrodskému uskupení jako Islanders, protože byla šance, že nás bude víc Českobroďáků než Vlašimáků. Nakonec tomu tak nebylo, ale název nám v okleštěné podobě zůstal. Třetím do party byl Ríša Mládek.
Povidla byla poměrně jednoduchá – tříčlenné týmy, spoluhráči si mohli radit a prostě se hrály šachy, akorát to bylo venku. Zaujal nás bod v pravidlech, že za shození hodin ze stojánku je kontumace partie. Součástí naší taktiky tak bylo v případě nouze vzít nejmenšího protihráče a doslova a do písmene ho shodit na čas.
Tahání, mačkání hodin a přemýšlení si mohli hráči v týmu rozvrhnout libovolně. My byli tři vyrovnaní šachisti, takže jsme se o každém tahu radili, což nás někdy trochu brzdilo, ale na čas jsme neprohráli ani jednou. Spíš je zajímavé, že nám konzultace asi nepřidávala nijak na síle, na druhou stranu to aspoň byla docela zábava. Nicméně většina týmů hrála stylem, že tahy vymýšlel ten nejsilnější, a tak můžete být klidně tři na jednoho, ale když ten jeden je prostě silnější, tak rozhodně neplatí stará pravda slavného vojevůdce Suvorova, jenž na otázku maršálka Radeckého, co je ve vojenském umění nejdůležitější, odpověděl stručně: přesila.
Hned v úvodu jsem dokázal týmu vtisknout svou typickou herní tvář a pro mě již tradičně z toho byla porážka v prvním kole z pozice favorita. Partie postupně vyšuměla do mrtvé remízy, ale při tříbodovém systému jsem všechny kolem přesvědčil, že remíza je k ničemu, a tak jsme kouzlili a čarovali, až jsme prohráli. To bych si mohl nechat patentovat, ale aspoň jsme bojovali.
V průběhu turnaje přišly ještě tři porážky, pokaždé černými. Nijak to nesouvisí s tím, že černými jsme se rozhodli hrát Ríšův repertoár. Žádnou z těch partií jsme prohrát vůbec nemuseli, soupeři ale byli v kritickém okamžiku lepší taktici. Dohromady jsme hráli hodně zajímavé a divoké partie, takže nás turnaj bavil i přes mnohá klopýtnutí. V posledním kole jsme byli poměrně blízko remíze s celkovými vítězi, ale remíza v tříbodovém systému nic neřeší, tak jsme prohráli. Konečné šesté místo je takový ani tak, ani onak, prostě je šestý.
Nemůžu vás ochudit o přenádherný Královský gambit, kterým jsme se dokázali vrátit do hry po předchozí možná i trochu smolné porážce v divoké partii s celkově čtvrtou Mahrlou. Úplně jsem si připadal jak při slavné partii v opeře, kdy fenomenálnímu Paulu Morphymu podlehla sehraná dvojice spoluhráčů vévoda z Brunšviku a hrabě Pisoár.
Na ukázku přikládám ještě pěkný útok z posledního sobotního kola proti říčanské rezervě.
Islanders - Říčany B po tahu 17...h6, BNT.
Trochu mrholilo, šachovnice pěkně klouzala, prostě jak to maj šachisti rádi. Tak jsme hru zrychlili. Řešení se zobrazí při najetí sem.
Islanders - Říčany B po tahu 24...Jf8, BNT.
Jak to zakončit?. Řešení se zobrazí při najetí sem.
Průběh partií byl vůbec vtipný, často jsme se bavili o něčem úplně jiném, než jsou šachy. Hodně mě bavily situace, kdy si začnou všichni uvědomovat, že už je to v háji nebo že jsme něco důležitého přehlédli. Člověk třeba zakleje, pak zakleje druhý, ale pořád máte naději. Jakmile ale zasakruje i poslední člověk, tak je to potvrzené. Celkově pro mě bylo zajímavé sledovat, jak spoluhráči u partií uvažují, a kluci si zase vyzkoušeli, jaké je to hrát v družstvu se silným hráčem.
Pořadatelé žádali o připomínky, rady a nápady k vybroušení turnaje do dalších ročníků. Nevím, jestli to je úplně v duchu akce, ale z mého pohledu by bylo zajímavější, kdyby se daná trojice střídala v tahání (bez konzultací). Je mi ale jasné, že pak bude docházet k mnoha sporným situacím. Takhle je to totiž vlastně souboj nejlepšího hráče proti nejlepšímu hráči (i když ne úplně stoprocentně) a o ten tým pak už tolik nejde. Asi by to byl ale úplně jiný sport. Jinak ale asi můžu mluvit za všechny tři, že turnaj to byl pěkný a povedl se.
Vít Moravec