Pátek - Do Budějek jsem oproti plánu přijel asi o hodinu pozdějc. Na trati Praha - Benšov probíhaly stavební práce, takže vlaky nabíraly spoždění. Ale nestěžuju si. Nejlepší doprava na střední vzdálenost, jaká může být. O nechutných žlutých parazitech, s kterými jel isaac, ani nemluvě. U Gelmi v kanclu jsem se věnoval péči o tělo :-) a pak jsme šli. Na šachy pro tři bohužel nebyl čas. Ač jsem s isaacem vyšel 10 minut před Gelmi, setkali jsme se už na začátku Lannovky, takže ani ne v polovině cesty. Vlak (mimochodem nějaký divný, takový žlutý, jmenuje se tuším Regionova - prostě modernější lokálka o dvou vagónech) jsme stihli v pohodě, tolikeré strašení nebylo na místě. Z Hluboké jsme šli nějakou zkratkou přes les, kterou nám doporučil výpravčí. Chtěl jsem se s Gelmi vsadit o kyselé rybičky, že zabloudíme, ale isaac nahodil něco o otrávení, takže Gelmi to nepřijala a chtěla, že bych pak udělal stojku. S tím jsem ovšem nesouhlasil pro změnu já, a sázka se nekonala. Později se ale Gelmi chlubila, že vyhrála sázku... V areálu mě přivítal nerudný správce, který právě něco H-L-A-S-I-T-Ě a P-O-M-A-L-U vysvětloval Nizozemcům. Jako mnoho méně vzdělaných lidí si myslí, že když budou takto mluvit (česky), že jim každý musí rozumět. Nakonec snad jediné, co si rozuměli, bylo OK. Tak tento pán mi vysvětloval, že za všechno se platí, ptal se, jestli budu spát v chatce, ve stanu nebo pod širákem. Chtěl občanku a zálohu 200,-. Své kázaní zakončil slovy ""Nejsi ve volné příeodě. Jsi na areálu."" Za plotem, chtělo by se dodat. ""V areálu,"" opravil jsem ho. Jestli on nepochází z Kozího Hrádku... Gelmi vše vyřešila, platila dost. Dostali jsme dvě kartičky s čísly, které jsme měli viditelně umístit na stany. Znechuceně jsem odešel. Po přivítání s gubbíkovcemi a soníkovcemi a jejich známými jsme šli do přilehlé restaurace. Svou objednávku nápojů jsme museli několikrát urgovat, servírka se ještě došla přesvědčit, jestli jsme neodešli. (ani se jí nedivím, já už bych byl dávno pryč) Po dlouhé době to slečna Vypatlaná konečně přinesla a chtěla hned zaplatit. Zde přišel pro mě největší šok (a znechucení). Za 0,5l vody chtěli 35 korun!!! FUJ!!! Do odjezdu jsem ušetřil pitím pouze vody z vodovodu asi 500 korun. Mimochodem, sklenice, o níž jsem k té flašce (plastové dokonce) s vodou požádal, mi samozřejmě donešena nebyla. Poté jsme zahráli několik partií holanďanů a vrhli se na opékání buřtů. Všichni si také pochutnávali na skvělé česnekové pomazánce (s rohlíky). Na několik hodin dorazil i ovčák, který vzbudil značné úsměvy svým příspěvkem na diskuzi. Místní nechal hádat, kde bydlí. Bohužel na kytaru moc nezahrál a Gelmi, jíž ji nabízel, se zdráhala, navíc podle svých slov nějak pozapomněla akordy. Moje matka měla kecy - že prý ten turnaj na internetu nemůže najít, že jsem někde s nějakou holkou, atd. Skleróza a domýšlení si. Gelmi si tedy zahrála na organizátorku skvělého šachového soustředění se skvělým turnajem,... Byl z toho 10minutový hovor, vše dopadlo úspěšně. Akorát jsem si po zbytek víkendu, hlavně tedy v pátek, ""užíval"" úsměvné narážky... Ve 22:15 přijel Fido. A jakou měl cestu? ""Z Prahy jsme jeli do Prčic. A to je docela velká obec, to jsem nečekal."" Večer byl ve znamení dvou společenských her. První hra byla posouvající se otázky a odpovědi - každý se zeptal souseda ""Co bys dělal kdyby...?"" a ten odpověděl. Na mě třeba mířila otázka ""Co bys dělal, kdyby sem přijela maminka?"" Odpověď nechtějte vědět... Pak se každý na to samé zeptal souseda na druhé straně, ale všichni odpovídali stejnou odpovědí... Ta druhá byla zvířata s nemocemi - každý sousedovi pošeptal nějaké zvíře a druhému sousedovi nějakou nemoc - každému tedy od sousedů vyšlo nějaké zvíře s nějakou nemocí. A každý si musel dát mezi zuby - jako mezi horní a dolní chrup - tři prsty na sobě a říct co je (""jsem... a mám...""). Někteří si chtěli dát prsty přímo mezi dva zuby, nevim jak je to napadlo...:-) Nejlepší byl jednoznačně gubbi. Několik minut se to pokoušel říct, ale nedokázal to. Všichni se smáli až je břicho bolelo, gubbi taky. Nakonec odešel. Po několika minutách se vrátil a zcela nepozorován a znenadání vypálil ""Jsem tygr a mám rýmu."" Všichni dostali obrovský a neutuchající záchvat smíchu. Pro mnohé opravdu nezapomenutelné. Ještě jsme hráli Gordický uzel. Na trávě, mimo oheň, jsme se postavili do kruhu, zavřeli oči a natáhli ruce před sebe. Rychle jsme chytli něčí ruce. Když byli všichni chycení, rozplétali jsme se. Většinou to vyšlo, ale když se udělaly dva kruhy spletené do sebe na jednom místě nebo když se chytli dva lidi obouma rukama, tak to prostě nešlo. Většina lidí spala ve stanech. Pouze gubbi s ájou v autě a soníkovci se známými v chatkách. Já spal v chatce u soníkových známých, kteří mi to nabídli a umožnili. Zdarma. Za což jim děkuju. Po mnoha letech jsem spal nahoře na palandě, což se mi moc líbilo. Slečna byla silná kuřačka, závislost na nikotinu se ukázala v akci. Kdybyste viděli tu scénu odehrávající se pro jednu jedinou cigaretu, zhrozili byste se. Tak nejlépe si uvědomíte, proč je skvělé, že nekouříte. O dopadech na zdraví a peněženku ani nemluvě.
Sobota - Vstal jsem kolem 9:30, ale k ohništi, od chatek vzdálenému asi několik set metrů, jsem se vydal až později, kdy sona říkala, že se tam koná nějaký turnaj. Nic se sice nekonalo, nicméně už jsem tam zůstal. S Fidovou dcerou jsme hráli pexeso - nejdřív ryby (to i s Gelmi) - zde byla skoro každá ryba minimálně dvakrát a všechny si byly podobné, snad až na úhoře. Pak hrady a zámky - zde bylo některé město šestkrát a další zase po dvou... K obědu byl guláš, který se ohříval ve Fidových ešusech, které poté byly dost načernalé. K dispozici bylo i velké množství cibule. Téměř pořád se hrál petanque. Velkou přebornicí v něm byla Ája, která stále vyhrávala (pokud neměla zrovna vyloženě špatného spoluhráče - tím tedy samozřejmě myslím mě). Stavěly se také stany pro dubaje a Gelminu maminku. Hrály se i dost šachy, hlavně holanďany, ale moje šachovnice s hodinami zůstaly na chatce. Soníkovci se známými byli na šlapadlech a já klíče neměl, takže hodiny musel vzít Fido. Bohužel neměly kolíky, takže čas nastavoval pomocí dvou klíčů... dubaj měl stůl se svými šachy v lese mezi stromy, takže hraní tam mělo zvláštní atmosféru. Několikrát jsem s ním hrál i já. V tréninkových partiích jsem mu vysvětloval tahy, ukazoval plán, tahal varianty,... Dubaj z toho byl unešený. S Fidovou dcerou, Gelmi a Ájou jsme hráli karty. Stavili se u nás také něčí známí, kteří přijeli ze svatby. Sedli k ohni, vyudili se, nasmrádli a odjeli na další svatbu... Odpoledne bohužel odjeli gubbi s Ájou, protože jeli na nějakou další akci. Loučení bylo velice srdceryvné a dojemné. Také přijeli nějací Gelminy přátelé, kteří si postavili vlastní, docela velký stan. Navečer jsme si chtěli zahrát nohec, ale protože hřiště bylo plné, trénovali jsme na trávě pod stany. Uvolnění hřiště jsme se ale bohužel nedočkali. Večer jsme opakovali hru zvířat s nemocemi. Nejlepší byl tentokrát isaac, kterého jsme svým smíchem stále rozesmívali, takže si stěžoval, že to nemůže říct... Druhá hra byla asociace. Princip byl v tom, že začínající řekl nějaké slovo a další řekl něco, co ho okamžitě napadlo, a tak se několikrát objel kruh. Pak se směr otočil a poslední začal: ""Řekl jsem... protože on řekl..."" a takhle se jelo až na konec a téměř vždy to vyšlo - všichni si skoro vždy vzpomněli, co řekli. O srandu jsem se staral i já, protože několikrát jsem řekl ""tchýně"" - to když se to přede mnou točilo okolo vražd nebo okolo rakve... Následuje malá ochutnávka: ""Krtek,"" řekl někdo před isaacem. isaac na to: ""František"" a když jsme se divili proč, zeptal se: ""Vy neposloucháte Buty?"" Rázem bylo vše jasné. Gelmina maminka ovšem pokračovala: ""Vánoční františek"" Zajímavá hra.
Neděle - To, co jsem zažil v noci, bylo něco krásného... Pak ovšem začalo pršet... Nakonec jsem už v pokročilejší noci došel před chatky, ale nebyl jsem si jist, která je ta správná, tak jsem se vrátil na terasu k restauraci a snažil se usnout. Ovšem nedařilo se. Dělal jsem dřepy, protože mi byla zima, nakonec jsem se ale šel projít. Nějak jsem doživořil do svítání a prošel se i na druhou stranu směrem k mostu, odkud jsme přišli. Na sluníčku bylo pěkně, ale trvalo několik hodin, než se vyhouplo nad průsvitu bránící stromy a začalo vysušovat mokrou trávu. Po návratu už byl vzhůru dubaj, na chvíli procitl i doodle a Fido. To bylo kolem šesté. Postupně procitali ostatní a začínali balit. Ráno se vyskytnul problém - nedopitý sud. isaac, který by se o to jistě rád postaral, vychrupoval ve svém zeleném stanu, zhostil se toho tedy dubaj a počínal si opravdu žíznivě. Kelímek mu doplňovala sama Gelmi. isaac mimochodem spal až do oběda. Akorát dopoledne ho Gelmi vzbudila, aby si od něj půjčila šachy pro tři. Pak ale rychle opět usnul. Při obědě to komentoval: ""Kdybys mě nevzbudila, vstal bych dřív."" Tolik poznámek na mužskou logiku, které následovaly, jsem v životě neslyšel... Před obědem jsem se po troše povzbuzování došel vykoupat do Bezdrevu. Voda byl docela studená, ale nakonec to celkem šlo. Po návratu jsem se sušil u ohně, na kterém doodle rožnil steaky. A rožnil je dobře, byly opravdu krásně propečené. Měly zajímavou chuť - Gelmi je naložila už v pátek. dubaj si svoje steaky poléval pivem a velmi hlasitě si chválil jejich chuť. Ovšem možná ta skvělá chuť byla spíše díky koření... Šachy pro tři je fakt divná hra. :-) Hráli jsme sona, Fido a já. Se sonou jsme asi v 10. tahu vyměnili dámy. Po chvíli jsem zjistil, že Fido má dámu navíc! No, nebudu to prodlužovat, dostal jsem mat asi ve 30. tahu. Navštívil nás také jeden divný muž (správce) - samozřejmě kvůli penězům - někteří dopláceli, páč jsme měli postaveno strašně moc stanů. Taky se s Gelmi ""dohodl"", že do 14:00 odfrčíme. Čísla na stanech neměl vůbec nikdo a obcházet. Naštěstí se tento výmysl, s kterým by si nezadala ani EU, ignoroval i z druhé strany. Tento pán pak získané peníze proléval hrdlem v blízkém podniku. Po dojedení steaků jsme dobalili vše, co bylo potřeba a odjeli Gelmi, doodle, isaac, dubaj a já ke Gelmi do bytu do Zlivu. Správně prý do Zlivi. Tomuto městu na druhém konci Bezdreva se přezdívá ""karotka city"" - že prý někdy v roce 1948 u Kostela chtěli vysázet kytky, ale místo toho tam nějak omylem vysadili mrkev, která tam pak vyrostla. Na odjezdu jsme ještě něco platili, ikdyž to Gelmi vehementně ukecávala. U Gelmi jsem se podíval do bytu její dcery, prý by z toho radost neměla, no však nebude, až si to tu jednou přečte... Podíval jsem se na odjezdy vlaků a společně s dubajem ulehnul (já na pohovku, on na molitan na zem), ale na rozdíl od spícího doodla jsem nezabral, neboť Gelmi se (už přestrojená, v šatech, plavky, které do té doby skrývala pod trikem, svého uplatnění nenalezly) po několika minutách obecné letargie vytasila s nějakou vědomostní hrou. Říkala otázky a kdo první odpověděl, měl bod. isaaca jsem porazil, ač sám tvrdil, že až na 2-3 otázky věděl všechno. Ukázka: Kolik je oceánů? 4? Ne, prý je jich 5. Nevěříte? (Věřte...) Zeptejte se isaaca, on vám to vysvětlí. Pozdě odpoledne jsem s dubajem odjel vlakem do Budějic. dubaj tam šel do hypernovy, ale protože se dlouho nevracel, do Prahy jsme dojeli odděleně.
Velmi děkuji, že jste to zvládli až sem. Snad jsem na nikoho a na nic nezapomněl, za případné nepřesnosti, chyby, atd. se omlouvám. Na závěr bych chtěl poděkovat hlavně organizátorům, ale i všem účastníkům. Byl to skvělý sraz. Na shledanou na zimním pražském turnaji a za rok na dalším srazu, snad na nějakém lepším a bližším místě.
Jan Fiala