V průběhu dubna jsem na webu ŠSČR narazil na aktualitu s propozicemi tohoto turnaje, který spolupořádalo ázerbajdžánské velvyslanectví a ŠSČR. Na velvyslanectví bych si zahrál rád, pomyslel jsem si. Nezapočítávání na elo na mě velmi zapůsobilo. Nejvíce mě zaujala věta: „Pro přijetí do turnaje je nutné vhodné oblečení“. Celkově to velmi odpovídalo mému pojetí šachu jako společenské události. Ceny pro každého účastníka – těšil jsem se na dárkový předmět velvyslanectví, například propisku s ázerbajdžánskou vlajkou. Žádné startovné, zato raut pro účastníky. Zprvu mě zaujaly i štědré ceny, ale pak jsem si uvědomil, že by to bylo lepší bez nich, protože to akorát hrozí spory. Kapacita 30, z toho 10 od velvyslanectví a 20 prvních přihlášených. Na aktualitu jsem narazil v rámci hodin od zveřejnění a obratem se přihlásil. K mému překvapení ještě bylo místo.
Daný den v 15:25 přicházím do hotelu Prezident. Ano, mezitím jsem zjistil, že se turnaj nehraje na velvyslanectví.
„Tamhle se posaďte, turnaj začíná ve čtyři. Pak Vám řekneme,“ oznamuje mi recepční. Ani se nestihnu pořádně uvelebit na luxusním gauči a už mě vedou do prostorného sálu.
Zjišťuji konkurenci. Turnaj se kryje s MČR mužů, s MČR žen, s MČR amatérů, s Ostravským koníkem, ještě k tomu ve všední den odpoledne a bez zápočtu. Očekával jsem tedy slabší účast, ale konkurence je silná – 4 GM, 4 IM, 3 FM. Některé od vidění znám. Průběžně se bavím s Milošem Vrabcem.
Prohlížím také oblečení účastníků. Představa všech v obleku mi přišla naivní od začátku, sám jej však mám, a dokonce z nediplomatů ani ne jediný! Většina však je oblečená na úrovni kalhoty, polokošile – zklamání. Někteří si bohužel vhodné oblečení vyložili jako džínové šortky a plandající megakošile – takoví lidé na tomto turnaji nemají co dělat!
Zahájení moderuje ázerbajdžánský diplomat perfektní angličtinou. Velvyslance uvádí slovy „His Excellency“, k mé velké spokojenosti. Mimochodem, měl jsem čest číst několik diplomatických dopisů – a to byl opravdu svátek. Tak nádherná angličtina, vzletné fráze a celé prodchnuto uctivostí. Velvyslanec promlouvá angličtinou se silným přízvukem, dokonce říká i několik vět česky!
Rozhodčí v češtině označuje velvyslance slovem „ambasador“, k mému velkému zklamání. Vnímám totiž v češtině nadužívání tohoto slova (např. ambasador projektu), byť se i v češtině velvyslanectví běžně označuje slovem ambasáda (a v angličtině embassy). Pak pokračuje rusky. Vhodnější by mi však přišla angličtina.
V prvním kole nastupuji proti GM Rašíkovi. Dlouho zuby nehty s horším časem držím horší pozici. Nakonec v časovce přehlížím nemožňák. Namísto přidání minuty soupeři (prohrává až druhý) vzdávám.
„Hrál jste dobře,“ chválí soupeř. Chvíli se bavíme o práci (oba jsme právníci), zmiňuji rozhovor s ním v Šachinfu.
„Říkalo se o Vás, že jste byl nejsilnější íémko, protože jste se neúčastnil domluvených turnajů,“ skládám kompliment.
„Třetí velmistrovskou normu jsem si uhrál v extralize,“ upřesnil protihráč, který pochopil, na co narážím.
V dalších kolech se mi daří se střídavými úspěchy. Některé lepší soupeře porážím, s některými slabšími prohrávám. V jednom kole dokonce zdržuji turnaj. Nedaří se mi proměnit silný matový útok do výhry, soupeř se dostává k protihře a dává šach. Ten přehlížím a chci věž vysunout do lepší pozice. Nato soupeř reklamuje nemožňák. Nevíme, jak přidat čas, a tak to musí učinit rozhodčí.
„Musíte hrát věží,“ upozorňuje mě rozhodčí. Ne asi! pomyslím si a připadám si jak salát. Věž se tedy musí stáhnout do pasivní pozice. Byť mám asi o dva obětované pěšce méně, na vzdání to ještě nevypadá. Pozice se mi však rozpadá pod rukama a v koncovce prohrávám. Zbytečně tahám až téměř do matu, protože se mi nedaří smířit se se změnou okolností.
Turnaje se účastní i několik ázerbajdžánských diplomatů, většina však hraje slabě. Přesto je po partii chválím.
„Where did I make mistake?“ ptá se mě po partii jeden z nich.
„Um…“ několik předlouhých vteřin mám těžkou krizi. Celou partii hrál špatně. „Maybe at the beginning…“ Matně se rovzpomínávám, že jsem matil krále v centru. „The king was left in the centre. You should castle…“ Zná vůbec tento výraz? děsím se. „…with king and rook,“ a ukazuji směrem ke g1.
Soupeř vysvětluje, že ať zarochuje králem na kteroukoliv stranu, útočí mu tam na něj. „Vyřešil“ to tak, že přestal rochovat vůbec. Doplňuji několik vět o zablokovaném centru a protihře.
Turnaj je dohraný. Vyhlášení za 10 minut, avizují pořadatelé. Čekání se však dost protahuje, nakonec se ještě sklízí šachy a stěhují stoly… Sál se zalidňuje, přibývá diplomatů.
Mezi řečí také zaslechnu jistého mistra, že večer hraje v Pražském přeboru… a remizuje. Vlastně už remizoval.
Konečně vyhlášení! A vyhrávám propisku… s logem ŠSČR. :-(
Velvyslanec dlouze promlouvá o Hejdaru Aliyevovi, s obtížemi se chytám. Poté ázerbajdžánští hudebníci, klavírista a saxofonista, hrají příjemný jazz. Mezitím obsluha hotelu přináší občerstvení pro raut. Čekám, zda dojde k faux-pas, ale ne – první si jde pro jídlo velvyslanec. Někteří mistři si berou dva talíře naráz – taková nenažranost!
Nandávám si od různých jídel po troškách. Vše vypadá nádherně a krásně voní. Konečně ochutnávám. Ale žádné z jídel mě zas až tak nezaujme. Přitom to vůbec není špatné, ale jsou to na mě velmi neobvyklé chutě. Něco jako když vyrostete na slunečnicovém oleji a pak zkusíte řepkový nebo olivový. Pořád přemýšlím, kde je problém? Přece to ve čtyřhvězdičkovém hotelu má chutnat fantasticky, vyladěně na české chutě! Nakonec mě napadá zeptat se číšníka, který potvrzuje, že jídla nepřipravoval hotel, ale zajistilo si je velvyslanectví – patrně jde o ázerbajdžánské speciality.
Celkově turnaj hodnotím jako příjemný zážitek, velvyslanectví si dalo práci a připravilo vynikající akci.
Jan Fiala